Nikdykde

29.05.2019

V poslední době jsem přečetl pár povedených urban fantasy (českých), ale tento fundamentální počin mě upřímně řečeno zklamal.

19.05.2019

Myslím, že v Podpraze jsou místo krys potkani. Škvíra musí být někde na Andělu u synagogy.

Hravě a přesvědčivě putujeme s roztomilou a netradiční hlavní postavou skrz nový (ne zrovna překrásný) svět. Občas se usmějeme (jindy víc a chvílemi vůbec) a víme (ačkoliv nevíme co), že to dopadne dobře.

Příjemná oddechovka s nádechem klasiky, po které znovu nesáhnu, ale nikdy ji nezapomenu. Nápad na svět je úžasný, nedivím se množství zpracování. K charekterům jsem si takový vztah nevytvořil, ale bylo mi s nimi celkem fajn. Sympatičtí náhodní kolemjdoucí.

05.05.2019

Příjemné čtení

16.04.2019

Veľmi dobré fantasy.všetky postavy si ma absolutne získali a záver, kedy Richard zistí po čom vlastne túži bol naozaj pekný.de Carabas to u mňa vyhral na plnej čiare.presne takýto typ príbehov ja môžem

07.04.2019

Podlondýn je skutečně zajímavé místo. Gaimanovy postavy jsou uvěřitelné a zábavné, a přestože mě Stardust zaujal o dost více, tak tento svět je pro změnu o mnoho více kouzelný, tento je pro změnu uvěřitelný a slušně vtisknutý do našeho vlastního. Markýz byl skvělý, Croup a Vandemar zábavní, Richard mi v paměti příliš neutkvěl, ale celkově nelze hodnotit jinak než kladně.

03.04.2019

Pak Croup a pan Vandemar, pro mě ze začátku spíše komická dvojka, než hrdlořezové. Dvířka je moc sympatická postava a Richarda mi bylo ze začátku trochu líto, ale líbilo se mi, jak na závěr došel k vniřnímu rozhodnutí. Jeho život se změnil od základu. Podlondýn je tajemný a skrývá spousty bytostí.. Opět mě Gaiman nezklamal.

29.03.2019

Po několikaleté odmlce od fantasy jsem znovu na palubě :D Možná i skrz tu dlohou fantasy-pauzu jsem očekávala od Nikdykde něco jiného, asi trochu víc spletitý a komplexní děj, víc "Ahááá!" momentů a vysvětlení, jak do sebe jednotlivé dílky puzzle zapadají. Tak úplně se mi nedostalo ani jednoho, ale nakonec mi to vcelku nevadilo. Od toho tu budou určitě jiná díla a série. Byla to milá fantasy oddechovka, s příjemným nenuceným humorem, kterou nešlo nechat dlouho rozečtenou.

12.03.2019

Dočteno a vlastně ani nevím, co sem napsat. Čekala jsem něco úplně jiného. Nikdykde se mi dobře četlo, příběh byl vcelku jednoduchý, o to složitější ale bylo prostředí Podlondýna (chvílemi jsem nevěděla, jestli jsme zrovna ve stoce, metru, na povrchu nebo v tajemné uličce z 18. století, to pro mě bylo trochu rušivé).
Velmi se mi líbili obyvatelé Rubu, postavy dvou hlavních hrdlořezů mě bavily asi nejvíc. Že vše nebyo vysvětleno mi nijak nevadilo, stačí zapojit vlastní fantazii a doplnit si díry v příběhu sám.

10.03.2019

Čítal som to jedným dychom každú voľnô chvíľku. Pre mňa to bola veľmi pútavá knižka, aj keď súhlasím s hodnotením tých, čo vravia že je to preplácané, nezapadá to do seba, chýba tomu posolstvo a vysvetlenie súvisostí. Ano, je to tak! A napriek tomu som si pri knižke oddýchol, bavila ma a dávam jej plný počet.

06.03.2019

Nikdykde je hezká kniha.
Nějaký čas po dočtení ovšem musím říct, že jde spíše o jakousi “povinnou četbu” s ohledem na mého oblíbeného autora. Postrádám nějaké hlubší poselství.
Takže ano, Gaiman napsal věci, které mi učarovaly mnohem více, ale promarněný čas to zase nebyl, pokud se tedy rádi touláte Londýnem jako já...

14.02.2019

Gaiman se musí dávkovat po kapkách. Ano, já vím, že dnes je moderní považovat se za jeho skálopevného fanouška a vše, co vytvoří je skvost, ale na mě je Gaimanova tvorba až příliš fantasmagorická a nebojím se říct, že přeplácaná. Stejné je to s Nikdykde. Věci naprosto nedávají smysl, nefungují, nezapadají do sebe a mnohdy nejsou ani vysvětleny. Příběh je tuctový a za měsíc si z něj nebudete pamatovat ani Ň.

10.02.2019

Tohle byla jízda. Perfektní únik do jiných světů. Příběh je jednoduchý, ale o to víc si člověk může vychutnávat Podlondýn a tu skvělou atmosféru. Postavy jsou vykreslené naprosto skvěle, nejdokonalejší je Vandemar a Croup.
“Richard si všiml, že události jsou zbabělé: nikdy nechodí samy. Vždycky se jich nahrne celá řada a zasypou ho najednou.”

24.01.2019

Až na konci knihy je poznámka vydavatele - pan Gaiman dostal zakázku na napsání seriálu pro BBC z prostředí Londýna. Souběžně se scénářem psal (a postupně upravoval) i knihu. Netvrdím, že to mělo na knižní podobu negativní dopad, ale být to tak mohlo. První polovina knihy se čte pomalu (dokonce jsem uvažoval, že knihu odložím) ,a děje se spousta věcí které nejsou vysvětleny (některé později ano, jiné bohužel vůbec) a to platí i pro principy celého světa Podlondýna vůbec. To je pro mě velká změna oproti jiným Gaimanovým dílům, kde je fungování světa jaksi automatické (resp.jeho pravidla jsou vysvětlena přímo nebo mezi řádky). Např.nikdy není vysvětleno, proč Richard propadl do Podlondýna. Protože pomohl Dvířce? Nebo to byl trest za jeho hříchy z mládí?
V druhé polovině knihy příběh nabírá spád a Richardovi už jsem nemohl nefandit, aby tu svoji odyseu dotáhl do konce živý (a celý -doslova). A přitom mi začalo stačit, že tak to v tom podzemním světě prostě je a bavil jsem se. Průchod labyrintem je už ta správná Gaimanovsky napsaná zábava. Zábava v pochmurném světě, kde člověk neví dne, ani hodiny...ale přesto ví, že to tak je správně.

16.01.2019

Bezva fantasy jednohubka, sfouknutá za dva večery. Četlo se to samo, bavilo, líbilo. Super nápad, fajn postavy, žádné nudné a zdlouhavé pasáže. Klidně by mohla být delší.

01.01.2019

Skvělá, originální a britským humorem prošpikovaná fantasy. Skláním se před fantazií Neila Gaimana, která je zcela zjevně bezbřehá. Po dočtení stále hledám správná slova, nacházím jen obdivná citoslovce... Tak jen pro ukázku:

"Richard v duchu psal zápis do deníku.
Milý deníčku, začal. V pátek jsem měl práci, snoubenku, domov a život, který měl smysl. (Tedy, do té míry, do jaké má nějaký život smysl.) Pak jsem našel na chodníku krvácející zraněnou dívku a snažil jsem se být milosrdný samaritán. Teď nemám ani snoubenku, ani domov, ani práci a procházím se půl kilometru pod ulicemi Londýna s předpokládanou životností sebevražedné jepice."

Ve vydání z roku 2017 navíc potěší bonus v podobě povídky "Jak markýz získal zpátky plášť"

30.12.2018

Moje nejoblíbenější kniha. Četla jsem ji několikrát, stejně jako Hvězdný prach a pokaždé jsem unesená. Líbí se mi, jak autor rozepíše několik dějových linek, které se pak všechny protnou a teprve pochopíte, proč se o nich před tím zmínil. Richard mi byl velice sympatický, hlavně jeho "nepřizpůsobivost" v Podlondýně. Kniha byla často i vtipná.

28.12.2018

Uff, tato kniha mi dala opravdu hodně zabrat. Četla jsem ji opravdu dlouho, předlouho. Než jsem se prokousla prvními šedesáti stránkami, uběhl měsíc. Nešlo to. Po stech stranách jsem váhala, zda knihu neodložit, jak jsem se u ní trápila. Naštěstí jsem to neudělala, protože příběh se pak rozjel a dostal šílené grády. To byla jízda! Užívala jsem si každou stránku, každou větu! Konec byl opravdu takový...krásný. Jo, skončilo to krásně. Snad dám knize v budoucnu ještě jednu šanci, abych si ji mohla užít ještě jednou, ale od začátku.

27.12.2018

Knihu jsem odložil v polovině, příběh mě nedokázal strhnout.

15.12.2018

Gaiman má bezesporu výbornou fantazii,ale některé situace pro mě byly málo rozvinuté nebo dotažené.. Každopádně Dvířka byla moc sympatickou hrdinkou. Pánové Croup a Vandemar dle mě nejzajímavější postavy. Markýz de Carabas - nevěděla jsem, kam přesně ho zařadit. Velmi nenápadně mi přirostl k srdci a byla jsem fakt ráda za to vejce ????????. Richarda jsem velkou část knihy litovala a říkala si, že bych nikdy nechtěla, aby se mi něco podobného stalo.. Ovšem na konci jsem změnila názor a věděla jsem, že nic lepšího ho potkat nemohlo. Kniha rozhodně stojí za přečtení.