Nikdykde (komiks)
Mike Carey
Richard Mayhew je nudný londýnský úředníček. Nejadrenalinovější věc v jeho životě představuje sbírka kýčovitých trollů, kterými si zkrášlil pracovní stůl. Když ale doprovází svou přítelkyni na důležitou pracovní schůzku, vypadne ze zdi zraněná dívka. Richard udělá chybu a pomůže jí. Druhý den si ho lidé na ulici nevšímají, kreditka nefunguje a jeho byt je na prodej. Jako by Richard nikdy neexistoval. Dívka jménem Dvířka sloužila jako klíč do tajemného Podlondýna a Richard dveře nevědomky otevřel? Druhé vydání jednoho z nejsháněnějších komiksů!... celý text
Literatura světová Komiksy Fantasy
Vydáno: 2017 , CrewOriginální název:
Neverwhere, 2004
více info...
Přidat komentář
[106/11] (ebook) Na ‘Nikdykde‘ jsem si chtěla vyzkoušet, jaké to je být v kůži člověka, který nečetl původní verzi a místo toho dal přednost komiksu. Je to hrozné. Je to hrozné a je úplně jedno, že na tom původní autor měl svůj lví podíl. Strašné dialogy, nedostatek vysvětlivek a to dětinské moralizování… Kdyby alespoň přišli s něčím novým.
Příšerná kresba… Jediné, co se mi docela líbilo, byly strany uvádějící jednotlivé kapitoly a to ještě ne všechny. Práce kreslířů je hodně těžká, protože do obrazu musí vložit jak dynamiku, tak i emoce, humor, zkrátka vše, co by se jinak muselo zdlouhavě popisovat a tady se to z velké části nepovedlo. Sice prostorově byla těla zvládnuta dobře, ale to zbytečné zdůrazňování záhybů kůže, ženy, které vlastní pouze svalnatá ramena a je úplně jedno jestli se jedná o kancelářskou krysu v koktejlkách a nebo bojovnice s oštěpem, to vše byl zkrátka děs. A nebo ta neschopnost udržet u každé z postav její vlastní obličejové rysy, které v každém dalším obrázku utvářely úplně jiné lidi… Nudilo mě to, štvalo mě to, frustrovalo. Ale byla tam i jedna věc, za kterou jsem byla ochotná zatleskat, a to strniště hlavní postavy, které s přibývajícími stránkami více a více houstlo.
Jinak mě ten příběh neoslovil. Bestie byla taková… vcelku mírumilovná. Kdyby ji nikdo na souboj nevyzval, nejspíše by se na všechny vykašlala a někde v hlubinách labyrintu vyfukovala bublinu ospalosti z nosu. Záporáci byli výjimeční jen tím, že pojmy velký a malý se nerovnaly s blbý a chytrý a unisex-anděl… no, raději nic. A hlavní hrdinka… huh… když jsem viděla ten její nadšený ksichtík, když prohlašovala něco ve smyslu: ‚Teď jsem hrozně šťastná, protože jsem pomstila svou rodinu,‘ no, vypadala zkrátka jako utečenec z psychiatrie, který zrovna rozpíchal porcovacím nožem bříško hadrové panenky. Vztahové linie neexistovaly a už vůbec jsem nepochopila účel některých postav, které se jen vykecaly a nebo se celou dobu zděšeně rozhlížely a pak umřely /zmizely a podobně.
Myšlenka jiného světa to ovšem byla zajímavá. Zvláště pak slézání na „dno“ ulice byla opravdu podívaná, což nejspíše byl takový jediný vizuální efekt, ale jinak to není nic zvláštního. Možná to hodně sráží i ta komiksová forma, protože takový svět potřebuje trochu víc vysvětlivek než to, že zrovna někomu něco došlo a nebo, že by ten někdo chtěl utéct za hory a doly, ale místo toho se ze strachu málem zavřel na latríně. Tak či onak se ovšem těším na původní verzi, která mi snad vysvětlí, proč je tento autor tak milován.
Štítky knihy
vraždy Londýn nadpřirozené bytosti komiksy městská (urban) fantasy jiné světy
Autorovy další knížky
2016 | Všemi dary obdarovaná |
2007 | Ďábel vchází do dveří |
2018 | Chlapec na mostě |
2008 | Nikdykde (komiks) |
2013 | Evangelium prokletých |
Jde o komiksovou adaptaci stejnojmenného Gaimanova románu. Jsem z toho poněkud na rozpacích. Zatímco scénář je dobrý, i když muselo být něco vypuštěno, ale tak už to u jakýchkoliv adaptací bývá, problém je s kresbou. Fabry totiž stvořil panoptikum všech těch postav z románu, a to panoptikum doslova, protože se na čtenáře přímo valí záplava barev a podivných postav s podivným vzezřením, holt tak, jak to měl nejspíš v hlavě, když si přečetl román. Vím, že si při čtení románu každý dělá jiný obrázek o tom, jak postavy, prostředí atd. vypadají. To, co stvořil Fabry se s mými představami rozcházelo až moc. A tak, kdyby se mě někdo zeptal, jestli si tu knihu má koupit, řekl bych mu, že pro mě byla docela zklamáním, ale rozhodně bych ho neodrazoval, protože někomu jinému se to líbit může. Je to prostě taková koupě na vlastní nebezpečí. Tedy pokud to někdo kupuje na netu jako já, v kamenném obchodě může nahlédnout a rozhodnout se.