Nikdykde (komiks)

22.10.2011

[106/11] (ebook) Na ‘Nikdykde‘ jsem si chtěla vyzkoušet, jaké to je být v kůži člověka, který nečetl původní verzi a místo toho dal přednost komiksu. Je to hrozné. Je to hrozné a je úplně jedno, že na tom původní autor měl svůj lví podíl. Strašné dialogy, nedostatek vysvětlivek a to dětinské moralizování… Kdyby alespoň přišli s něčím novým.

Příšerná kresba… Jediné, co se mi docela líbilo, byly strany uvádějící jednotlivé kapitoly a to ještě ne všechny. Práce kreslířů je hodně těžká, protože do obrazu musí vložit jak dynamiku, tak i emoce, humor, zkrátka vše, co by se jinak muselo zdlouhavě popisovat a tady se to z velké části nepovedlo. Sice prostorově byla těla zvládnuta dobře, ale to zbytečné zdůrazňování záhybů kůže, ženy, které vlastní pouze svalnatá ramena a je úplně jedno jestli se jedná o kancelářskou krysu v koktejlkách a nebo bojovnice s oštěpem, to vše byl zkrátka děs. A nebo ta neschopnost udržet u každé z postav její vlastní obličejové rysy, které v každém dalším obrázku utvářely úplně jiné lidi… Nudilo mě to, štvalo mě to, frustrovalo. Ale byla tam i jedna věc, za kterou jsem byla ochotná zatleskat, a to strniště hlavní postavy, které s přibývajícími stránkami více a více houstlo.

Jinak mě ten příběh neoslovil. Bestie byla taková… vcelku mírumilovná. Kdyby ji nikdo na souboj nevyzval, nejspíše by se na všechny vykašlala a někde v hlubinách labyrintu vyfukovala bublinu ospalosti z nosu. Záporáci byli výjimeční jen tím, že pojmy velký a malý se nerovnaly s blbý a chytrý a unisex-anděl… no, raději nic. A hlavní hrdinka… huh… když jsem viděla ten její nadšený ksichtík, když prohlašovala něco ve smyslu: ‚Teď jsem hrozně šťastná, protože jsem pomstila svou rodinu,‘ no, vypadala zkrátka jako utečenec z psychiatrie, který zrovna rozpíchal porcovacím nožem bříško hadrové panenky. Vztahové linie neexistovaly a už vůbec jsem nepochopila účel některých postav, které se jen vykecaly a nebo se celou dobu zděšeně rozhlížely a pak umřely /zmizely a podobně.

Myšlenka jiného světa to ovšem byla zajímavá. Zvláště pak slézání na „dno“ ulice byla opravdu podívaná, což nejspíše byl takový jediný vizuální efekt, ale jinak to není nic zvláštního. Možná to hodně sráží i ta komiksová forma, protože takový svět potřebuje trochu víc vysvětlivek než to, že zrovna někomu něco došlo a nebo, že by ten někdo chtěl utéct za hory a doly, ale místo toho se ze strachu málem zavřel na latríně. Tak či onak se ovšem těším na původní verzi, která mi snad vysvětlí, proč je tento autor tak milován.