Nikdynoc
Jay Kristoff
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/405921/bmid_nikdynoc-Z2c-405921.png
4
1054
1054
Dcera popraveného zrádce Mia Corverová se ukrývá ve městě postaveném z kostí mrtvého titána. Vydává se na cestu, aby se stala učednicí nejobávanějšího a nejtajemnějšího sdružení vrahů v celé zemi – Rudé církvi. I když vyniká v použití jedů a zbraní, nemůže ji to zachránit před spiknutím, které se na ni v temnotě chystá. Dokáže ho odhalit včas, než ji dostihne, a pomstít se těm, kteří můžou za smrt jejího otce?... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2019 , CooBooOriginální název:
Nevernight, 2016
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem bohužel odložila, protože mne neoslovila. Způsob psaní, mluva, atmosféra, temnota a nechutnosti,nic z toho se mi netrefilo do noty. Hlavní hrdinka je nesympatická, příběh překombinovaný a sáhodlouhé poznámky pod čarou ubíjející. Raději sáhnu po něčem oddechovějším.
Bohužel to asi po čtvrtině knihy vzdala. Neoslovil mne způsob, jakým je kniha psaná. V e-booku text "pod čarou" hrozně překáží a míchá se do hlavního textu.
Ó, Dcery! Ó, paní požehnané vraždy! Tlamo!
Tak TAKHLE se píše hustá YA fantasy! Tak TAKHLE se vytváří nezletilá antihrdinka s posraným osudem! Tak TAKHLE se šokuje plot twisty!
Krev, násilí, vulgarity, cynickej humor, boží ale vlastně pěkně na hovno svět a v něm jedna divnoholka se špatně střiženou ofinou a ne-koucourem.
Pět vran z pěti!
Za mě příběh trochu postrádal hloubku. Styl psaní také bohužel nic moc. Děj byl zdlouhavý a místy nezajímavý, dost pasáží jsem přeskakovala.
Knihu bych spíš nedoporučila.
Tak tato kniha mne moc a moc bavila. Plno akce, brutality a velmi dobře napsáno. Od autora jsem přečetla Říši upíra, která mi také neuvěřitelně sedla.
Pro mne to bylo parádní počteníčko.
Mohu jen doporučit.
(SPOILER)
Bolo. To. Neuveriteľné. Brutálne. Kruté. Úžasné.
Cez začiatok bolo trochu ťažšie sa dostať, fleshbacky do minulosti ma veľmi nebavili a najmä mi nevyhovovala kurzíva, ktorou to bolo písané. Avšak akonáhle som dosiahla 100 strán, šlo to ako z kopca. Akcia, brutalita, vraždy, malo to úplne všetko. Úžasné fantasy. A záver teda, tá zrada. Neverila som textu pred mojimi očami, či naozaj čítam to čo čítam. Mia je sympatická "assassinka" a veľmi sa teším nato ako dokončí svoju pomstu.
Už delší dobu mám Jaye Kristoffa ve své knihovně. Teprve až teď jsem se odhodlala vzít Nikdynoc do rukou a po přečtení si nadávám do hlupáků, že jsem tenhle nářez dlouho odkládala. Ano, je to krvelačné, ale co jiného očekávat od školy vrahů? Autor má neuvěřitelnou fantazii a stvořil svět, který dýchá a veškeré představy Vám postupně přetvarovává v uvěřitelnou realitu. Hlavní hrdinka Mia má v sobě své kouzlo, ukazuje své nedokonalosti a nefňuká při každém nezdaru. Některé postavy poznáváme trochu blíž, některá jména se pouze mihnou s nějakou poznámkou na jejich osobu. Když jsem u těch poznámek... jak již někdo zmiňoval, tak značení je trochu přehlídnutelné, takže jsem se občas musela v četbě vrátit a hledat, k čemu poznámka pod textem patřila. Někdy byly zbytečné a jindy zase poukazovaly na autora, který díky své bujné představivosti vytvořil celistvý svět s promyšlenou historií. Příběh jsem si neskutečně užila a jdu se s chutí pustit do dalšího pokračování :)
„Tohle místo dává hodně. Ale bere si mnohem víc.
Připraví o empatii. O lítost. Kousek po kousku. Smrt po smrti.
A co zbyde na konci?
Čepele.
Dívka, které se hrdinové budou bát."
Akční krvavé fantasy vyprávějící začátek příběhu dívky, která v oboru vraždění dosáhne virtuózních schopností..
Čtení je to temné, brutální, nemilosrdné. Co jiného čekat od školy pro nejnebezpečnější vrahy v zemi.
Některé části se mi zdály zbytečně zdlouhavé a detailní (především v první polovině), ale to je asi jediná výtka, kterou ke knize mám.
Temné, napínavé, násilné, ó Dcery, tohle je tak skvělé čtení! A ten konec... Nechápu, že jsem sérii tak dlouho odkládala.
Tak tuhle knihu jsem prostě nemohla odložit. Za mě je to skvělá práce, celou sérii jsem zhltla jedním dechem a jen tak dlouho na ni nezapomenu. Na autorovi jsem si zamilovala především jeho bezprostřednost s jakou celý ten příběh vede. Nejednou jsem se u knížky i zasmála, protože **ndy mají zuby (kdo četl ten ví).
Pokud jste milovníkem fantasy doporučuji! Tento kousek je ale např. oproti Maasové, Black a spol. obdařen poněkud vyšší měrou násilí. Není to ovšem nic, co by čtenář nezvládl. Naopak je to celkem osvěžující.
Anotaci psal někdo, kdo to nečetl. Spiknutí proti Mie? Tak zrovna tohle nečekejte. Ano, opravdu se vydává na cestu, aby se stala učednicí Rudé církve. Její vraždící instinkty jsou nadpozemské. Ale není to cesta, kterou by si sama vybrala. To okolnosti. A Mia dělá, co umí a co neumí, to se snaží zarputile naučit. Kromě ní je ve škole ještě 28 akolytů, tedy adeptů na výuční list vrah. Už jen ten nápad, tedy příběh plný vrahů, stojí za vysoké ohodnocení. Ne u každého se dozvíme, proč se chce stát vrahem. Miu pohání pomsta. Ale zároveň, jako jedna z mála, zůstává empatická, čímž si vytvoří potřebného přítele. Má také o stín víc než běžný smrtelník, protože patří mezi Temné. Neví proč, prostě se to stalo. Ten stín je ve tvaru ne-kocoura. A má fakt dobré hlášky. Rozjezd byl pomalejší, trochu utahaný, ale vzhledem k tomu, jak děj gradoval, stupňovalo se i tempo příběhu. Bavilo mě i to, že se s námi vypravěč bavil a i jeho vysvětlivky pod čarou. Jasný, pro děj neměli žádný význam, ale jako zvláštnost fungovaly výborně. Ovšem konec mě tedy dostal. Tušila jsem nějaký podraz (myšleno od autora), ale tohle mě překvapilo. Co mě jistě nepřekvapí, budou postavy v dalším díle. Úplně bych nesázela na to, že jsou mrtvé do mrtva.
Najprv som bola dost mimo a posobilo to mna dost nesurodo. Ale potom...wow. Fakt super, napinave.
Ale tie poznamky pod ciarou si mohol odpustit. Vela z nich som neskor preskocila a hoci ocenujem snahu vytvorit komplexny svet, kde este aj speci vino ci nieco ine "life-stylove" si zasluzi samostatnu poznamku, prave zbytocne a dlhe opisy su casto dovodom, preco na nieco znudi a nedocitam to.
Nastastie pribeh bol dostatocne putavy, ze som to zvladla.
Tak prvních zhruba 150 stránek mě nebavilo a byla jsem ztracená. Proto ubírám 1 hvězdičku. Ale od té doby se to zlepšovalo. Když se dostala do Hory, tak mě to začalo opravdu bavit. Tak 60 stránek před koncem se stal takový zvrat, že jsem to musela dlouho rozdýchávat. Mia byla skvělá, měla i chyby a to se mi na ní líbilo. Sedla mi do toho světa plnýho vražd, že přemýšlí, jakou hodnotu ta smrt má.
Hodně podobné jako Divoká říše. Hrdinka, co spolkla všechnu moudrost, rádoby hloupý protějšek a celé to bohužel pan Laskavý neutáhne. Děj zdlouhavý, vůbec mě provedení neoslovilo.
Kniha se mi celkem líbila, ale přišlo mi, že nebyla tak krutá, jak se tváří. Lépe řečeno některé části na mě byly trochu moc, ale jako celek to až tak hrozné nebylo. Na ději mi, kromě prostředí, nepřišlo tak v prvních dvou třetinách nic zajímavého. Konec se mi ale líbil a to mě přimělo přečíst si i druhý díl, který byl výrazně lepší.
Kdo si chce přečíst tuhle knížku, potřebuje železné nervy a plechový žaludek. Já bohužel nemám ani jedno, takže na mě to bylo možná trošku moc brutalit. Hvězdičky dávám za styl psaní a Miinu stínovou kočičku Pana Laskavého, protože ta byla prostě skvělá.
Velice čtivé temné fantasy, které čtenáře pohltí a pustí ho až na konci.
Skvělé napsané, skvěle vymyšlené a promyšlené. Bála jsem se že poznámky pod čarou, budou narušovat průběh příběhu, ale naopak jej mile doplňovaly. Miu a pana Laskavého si musí snad oblíbit každý, jejich humor, smýšlení a hlavně rozhovory mezi sebou.
Násilný fantasy příběh o pomstychtivé vražedkyni ve škole vrahů. Tahle série je psaná v er-formě, obsahuje celkem dost násilí, krutosti, zrady, podlostí, je v ní minimum soucitu, zato maximum vulgarit. Nevím, co jsem čekala. Po sérii Aurora jsem si chtěla užít zase nějakou super partu lidí a přátelství a boj o záchranu, ale tady jsem nic z toho nenašla. Musím uznat, že autor mne překvapil především tím, jak dokáže napsat tak rozdílné věci. Hvězdičky přiděluji za styl psaní, čtivost a překvapivost, nicméně tahle série ale vůbec vůbec není pro mne. Brrr... tohle fakt nebylo pro mne, nic mne tam neoslovilo. Což ale neznamená, že by kniha nebyla dobrá. Jen si prostě rozmyslete, co že to vlastně chcete číst, ať neskončíte s rozporuplnými pocity, tak jako já.
Ach, bohové. V tomto případě Ò Dcery, mé první setkání s autorem a já jsem se asi zamilovala. A doufám, že se to nezmění ani po přečtení dalších dvou dílů.
Nebylo místo, nebyla část, kde bych se nudila. Užívala jsem si každou konverzaci postav a humor autora. Ponořila jsem se do knihy a prožívala celý příběh s hrdinkou, která mi byla sympatická - ženské postavy mě většinou nezaujmou, nebo mě štvou, ale Mia se dokázala probojovat do mého žebříčku oblíbených ženských postav, nebo aspoň minimálně těch, na kterých mi během příběhu záleží a není mi lhostejný jejich osud.
Odvážná Mia, co to neměla v životě lehké ženoucí se za pomstou s výcvikem pro vrahy, jenž působí, že nezná strach, ovšem opak je pravdou, mi byla sympatická od začátku i s jejím věrným přítelem.
Svět, ve kterém jsem se ocitla, se mi líbil a ráda bych o něm věděla více. Více o dalších jeho zákoutí a doufám, že se podíváme v dalších knihách i do jiných míst. Přece jen se děj odehrával převážně v sídle vrahů.
Děj jsem neodhadla a na samém konci jsem byla překvapená. V tomto příběhu není žádných hrdinů, ale lidí, vrahů, co jsou ochotni udělat pro svůj cíl cokoliv a ačkoliv Mia se tomu trochu vymyká, tak i ona mě dokázala překvapit svými rozhodnutími.
Autor prý je hodně vulgární - ano pár sprostých slovíček tam bylo, ale nic hrozného. Nepřišlo mi to, ani tolik drsné ( i když tam je pár částí, co jsou ), přesto to není pro mladší čtenáře. Já osobně měla problém pokud šlo o erotické scény. Není jich tam sice moc, spíše jen jedna, ale pro mě to bylo dlouhé a nezáživné; což je můj osobní problém.
A na konec .. POZNÁMKY pod čarou! Ne jednou jsem četla, že ruší při čtení a některým to zkazilo celou knihu. Ano, některé jsou moc dlouhé, rušivé a snaží se být vtipné, což se někdy nedaří, ale nakonec jsem si na ně zvykla a doplnili celou knihu o zajímavé informace. Jen ty hvězdičky mohli být vidět lépe. A občas jsem se i nasmála. Když se podívám na prase, asi si vzpomenu na prase Růženku
Nikdynoc mě jednoduše dostala. Dokáže být vtipná, ale zároveň drsná a drží svého čtenáře v napětí, až do konce. Zamilovala jsem se do toho, vážně a doufám, že další díly si udrží stejnou laťku.
Tak já nevím, když jsem si přečetla o čem má kniha být, říkala jsem si, že to musí být pro mě to pravé. Bohužel jsem se zpletla. Přečetla jsem sice jen pár stran, ale i to mi bohatě stačilo na to, abych pochopila, že to nebude to pravé. Vůbec mi to nepřijde čtivé, hlavní hrdinka absolutně nesympatická, poznámky pod čarou radši ani nekomentuji.