Noc
Elie Wiesel
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/463828/bmid_noc-BWR-463828.jpg
5
312
312
Ve městě Sighetu, jež za války obsadilo Maďarsko, prožívá Elie dětství ve zbožné židovské rodině. Lidem se zdá, že válka je kdesi daleko a že dřív než nacisté tady budou Rusové. Na jaře 1944 ale přijdou Němci a v krátké době deportují Židy do vyhlazovacích táborů. Elieho rodina se dostává do osvětimského pekla: „Kousek od nás stoupaly plameny z nějaké jámy, gigantické plameny. Něco se tam pálilo. K díře přijelo nákladní auto a vyklopilo svůj obsah: byly to malé děti.“ Patnáctiletého(!) Elieho oddělí od matky a sester, podaří se mu naštěstí zůstat s otcem, a to jim oběma pomůže, aby přežili následujících měsíce plné utrpení. Pak se přiblíží fronta a Němci vězně vyženou na několikadenní pochod v mrazu a sněhu, než je odvezou vlakem do Buchenwaldu. Těsně předtím, než tábor osvobodí Američané, umírá Elieho otec za hrůzných okolností, které budou Elieho už navždy pronásledovat. Teď však střídmými slovy, mírně a ztišeně vypráví celý svůj příběh...... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 2021 , LedaOriginální název:
La Nuit, 1958
více info...
Přidat komentář
"A ničivou sílu měla noc. Zraněné zvíře se svíjelo v bolestech. O nebesa, udeřte znovu. "
Komentáře není třeba.
Naprosto souhlasím s komentářem přede mnou. Útlá knížečka, která se četla jedním dechem a věřila jsem mu každé slovo. Co mě osobně opět velmi zasáhlo, byla nedůvěra samotných Židů, že by se něco tak strašného mohlo opravdu dít. Varování místního podivína ze Sighetu, kterému absolutně nikdo nevěřil se zdá z dnešního pohledu nepochopitelné, ale dovedu si představit, že tomu tenkrát lidé nevěřili, vždyť je to mimo lidské chápání!!!!
Nutně nemusím číst všechny knihy o válce a koncentračních táborech.Byly to hrůzy absolutně se vymykajícímu lidskému chápání.Tato útlá kniha to jen potvrzuje.Ale je třeba si ji přečíst.
Této knize nemohu dát méně než 5 hvězdiček kvůli svědomí. Nevím, jestli je lepší číst o holocaustu z historických pramenů a mít celý obrázek nebo z pohledu skutečného svědka. Nečte se to snadno, ale společně s Mausem je opravdu důležité si to přečíst, abyste nikdy nezapomněli. Jedinou otázkou pro mě zůstává. Jak může sakra kdokoli, kdo prošel těmito hroznými zkouškami, stále věřit v Boha.
Myslím, že tahle kniha se nijak "hodnotit" nedá. Za mě je to jedna z nejsilnějších osobních výpovědí o holokaustu, jakou jsem kdy četla.
Kratší, ale o to více intenzivní čtení o holokaustu. Trvalo mi dlouho, než jsem na tuto knihu narazila a jsem zato opravdu ráda. Autorovi se podařilo přiblížit čtenářům útrapy té doby. Knihu jsem četla prakticky jedním dechem.
Další velice silný příběh z prostředí holocaustu. Přináší osobní prožitky autora, jeho ztráty....Jen těžko lze pochopit, že se něco takového mohlo odehrávat. I po desítkách let bychom měli věnovat vzpomínky zemřelým v koncentračních a vyhlazovacích táborech.
Ohromující !!! A k pláči...
Navíc vyvrací mýtus, že tělo je jen tíživou schránkou naší nádherné duše. Tělo je silné, ale duše zrádná!
Ve své věcnosti příšerná knížka, o to výživnější, čím kratší. Cesta ze Sighetu do Osvětimi a Buchenwaldu, Víra měnící se v nevíru, bažení po vědění přecházející do zvířeckosti, redukce života na dřinu, žrádlo a přežití, vzájemnost otce a syna, ambivalence všech setkání, vražedná nejistota, všudypřítomná smrt a tma tmoucí. Přečtete za chvíli, doznívání bude nekonečné.
Sáhla jsem po ní kvůli výzvě. Je tenká nezanechá šrámy, jsem si říkala. Ach jo, všechny takovýhle knihy-přímé svědectví...dokument v podstatě, zanechají šrámy. A musí to být, aby se nikdy nic takového neopakovalo.
Kniha mě nebavila bude to asi tím že už jsem přečetl asi mnoho o holocaustu a o příbězích přeživších . Ty lidské příběhy jsou do puntíku stejný . Zátah několikadenní cesta vlakem málo vody málo jidla, rampa, pan mengele selekce doleva doprava , táborový blok atd...... Kniha mě ničím neoslnila řekl bych takový pod průměr četl jsem lepší . Budu se možná opakovat ale jediná kniha která mě vzala byla od pana Filipa Mullera. Ta mi z hlavy nezmizí jen tak. Tohle bylo prázdný že za pár dní si nevzpomenu .........
Kniha, která mě chytla za srdce a jen tak nepustí. Jedna z nejlepších knih v této tématice. Krátký, stručný, ale velmi silný příběh, doporučuji.
Tak tohle byl masakr, po přečtení jsem měla tak bolavé srdce, že mi bude ještě hodně dlouho trvat, než se z knihy vzpamatuju a ty hrůzy, které jsem prožívala spolu s vypravěčem alespoň trochu vyblednou z mé paměti.
Asi najlepšia kniha s touto tematikou, akú som doteraz čítala. Nenašla som v nej žiadne prehnané hranie na city, čo mi na niektorých podobných knihách prekáža, no tiež sa nejednalo len o strohý opis udalostí, čo ma prekvapilo napr. pri Pianistovi. Elie do rozprávania vnáša seba, či už cez dlhšie zamyslenia alebo krátke úderné poznámky, a robí to tak majstrovsky, že sa vás to proste nejakým spôsobom musí dotknúť.
"My father´s view was that it was not all bleak, or perhaps he just did not want to discourage the others, to throw salt on their wounds:
"The yellow star? So what? It´s not lethal..."
(Poor Father! Of what then did you die?)"
Kniha je mimořádně silné osobní svědectví, ve kterém autor odhalil svou duši v celé její nahotě a kde je málo slovy řečeno více, než kdy měl člověk nést.
Velmi silný a krátký příběh osobní zkušenosti Žida z koncentračních táborů....velmi dobře se to četlo. Někde se mi zdálo, že autor až moc rychle postupuje v ději.
Noc. Noční můra. Strach promáčený sněhem. Zatmění bolavých těl a duší. Necitelné tepání (do) tisíců srdcí. Elie Wiesel je stručný a výstižný. Dokázal se oprostit od některých detailů, což mu možná i v samotném utrpení zachránilo život. Bolestná, byť ne uplakaná, zpověď.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) vzpomínky holokaust, holocaust přeživší holokaustuAutorovy další knížky
| 2014 |  Noc |
| 2002 | Pátý syn |
| 2001 |  Soudci |
| 2007 | Šílená touha tančit |
| 1994 | Návrat do Sighetu |
Hodně úsporná až minimalistická novela Noc je nepochybné mene tekel a Elie Wiesel byl ne nadarmo za své literární dílo = svědectví o hrůzách holocaustu nositelem Nobelovy ceny, ovšem nemohu se zbavit pocitu, že knihy našeho Arnošta Lustiga či třeba Jiřího Weila s totožným tématem jsou umělecky silnější a působivější...