Noc je nekonečná

22.11.2017

Váhal jsem, jestli tři nebo čtyři hvězdy. Čtyři nakonec převážily. Hlavně asi proto, že po knize zůstal příjemný pocit z přečtení milé jednohubky, která je opravdu zručně napsaná. Minusem je ovšem nevyváženost výběru povídek. Míchají se tu texty z aktuálního světa, vedle toho text s dobrým nájezdem na slušný horor (bohužel s trochu nepovedeným koncem, jako by autor zuby nehty chtěl, aby z toho horor nevznikl, ačkoli k tomu dlouho a dobře směřoval), pak texty s prvky sci-fi (dystopie, postapo, cosi jako military). Každý z těch žánrů (vyjma zmíněné "vady" u hororu a military SF povídky s příliš očekvatelnou pointou, kterou v závěru autor zbytečně ještě vypíchne) je zvládnutý dobře. Problém je jinde. Dojem kazí, že povídky působí v jedné knize nesourodě a žánry se příliš střídají. Možná je to záměr, ale kdyby byla místo toho kniha rozdělena do tematických (či spíše žánrových) oddílů, přišlo by mi to lepší. Skok např. mezi humoristickou miniaturou a SF byl trochu rušivý. Přesto, že povídkám často chybí silná pointa, ve čtenáři cosi zanechají. A tady předpokládám, že záměr byl a vydařil se. Připomínalo mi to v tom nedávno čtené Zelené vdovy od Lubomíra Macháčka, kde mi ze začátku absence silných point (což obvykle považuji u krátkých povídek za důležité) strašně vadila, ale pak jsem si zvykl a našel v tom přednost - v té oslavě všednosti a drobných životních anekdot, které ale mají svůj (často zprvu malý, ale při hlubším zamyšlení zásadní) význam. Nescifistické povídky Jiřího Lojína působí podobně. Ovšem na malém rozsahu knihy jsem neměl příliš času si na to zvyknout a plně to ocenit (čemuž právě bránilo i prokládání těchto textů texty žánru SF). Závěrečnou povídku (postapo SF text Prase) a humoristickou Stín rypadla považuji za nejlepší. Z těch jsem měl skutečně zážitek. Obě perfektně splnily to, co od zmíněných žánrů čekám (i když to postapo nebylo žánrově úplně čisté, ale tím lépe, v tomto případě). Stručně shrnuto: Příjemná malá knížka na pár chvil, velice zručně napsaná, kterou ale trochu sráží (snad zdánlivě) nahodilá skladba jednotlivých textů do výsledného celku. I tak jsem rád, že jsem konečně po téhle knize sáhl (ležela mi doma nepřečtená už dva roky) a dal jí šanci. Přes veškeré výhrady si rád zase v budoucnu jiné knihy Jiřího Lojína přečtu. A tentokrát snad dříve, než dva roky po obstarání výtisku. Protože i tyhle milé drobnosti s často lehce (naštěstí skrytým a v tom je to dobré) společensko-moralizujícím/kritickým podtónem, je příjemné občas číst. Takže jsem jako čtenář spokojen.

30.04.2016

Po přečtení této útlé, něžné krásky lze jen těžko věřit, že jde o prvotinu Jirky Lojína. Povídky určitě mnohým otevřou dveře do známých, tušených, zažitých okamžiků. Každý z krátkých příběhů má svou specifickou atmosféru, některé evokují kafkovské drama, jiné psychodrama Bradburyho a možná také ne, možná se nesnaží o nic víc než být zpovědí partnerství.
Kniha je doplněná skvostnými grafikami Jana Vojtíška.