Populární knihy
Nové komentáře u knih Jiří Lojín
Noc je nekonečná
„Váhal jsem, jestli tři nebo čtyři hvězdy. Čtyři nakonec převážily. Hlavně asi proto, že po knize zůstal příjemný pocit z přečtení milé jednohubky, která je opravdu zručně napsaná. Minusem je ovšem nevyváženost výběru povídek. Míchají se tu texty z aktuálního světa, vedle toho text s dobrým nájezdem na slušný horor (bohužel s trochu nepovedeným koncem, jako by autor zuby nehty chtěl, aby z toho horor nevznikl, ačkoli k tomu dlouho a dobře směřoval), pak texty s prvky sci-fi (dystopie, postapo, cosi jako military). Každý z těch žánrů (vyjma zmíněné "vady" u hororu a military SF povídky s příliš očekvatelnou pointou, kterou v závěru autor zbytečně ještě vypíchne) je zvládnutý dobře. Problém je jinde. Dojem kazí, že povídky působí v jedné knize nesourodě a žánry se příliš střídají. Možná je to záměr, ale kdyby byla místo toho kniha rozdělena do tematických (či spíše žánrových) oddílů, přišlo by mi to lepší. Skok např. mezi humoristickou miniaturou a SF byl trochu rušivý. Přesto, že povídkám často chybí silná pointa, ve čtenáři cosi zanechají. A tady předpokládám, že záměr byl a vydařil se. Připomínalo mi to v tom nedávno čtené Zelené vdovy od Lubomíra Macháčka, kde mi ze začátku absence silných point (což obvykle považuji u krátkých povídek za důležité) strašně vadila, ale pak jsem si zvykl a našel v tom přednost - v té oslavě všednosti a drobných životních anekdot, které ale mají svůj (často zprvu malý, ale při hlubším zamyšlení zásadní) význam. Nescifistické povídky Jiřího Lojína působí podobně. Ovšem na malém rozsahu knihy jsem neměl příliš času si na to zvyknout a plně to ocenit (čemuž právě bránilo i prokládání těchto textů texty žánru SF). Závěrečnou povídku (postapo SF text Prase) a humoristickou Stín rypadla považuji za nejlepší. Z těch jsem měl skutečně zážitek. Obě perfektně splnily to, co od zmíněných žánrů čekám (i když to postapo nebylo žánrově úplně čisté, ale tím lépe, v tomto případě). Stručně shrnuto: Příjemná malá knížka na pár chvil, velice zručně napsaná, kterou ale trochu sráží (snad zdánlivě) nahodilá skladba jednotlivých textů do výsledného celku. I tak jsem rád, že jsem konečně po téhle knize sáhl (ležela mi doma nepřečtená už dva roky) a dal jí šanci. Přes veškeré výhrady si rád zase v budoucnu jiné knihy Jiřího Lojína přečtu. A tentokrát snad dříve, než dva roky po obstarání výtisku. Protože i tyhle milé drobnosti s často lehce (naštěstí skrytým a v tom je to dobré) společensko-moralizujícím/kritickým podtónem, je příjemné občas číst. Takže jsem jako čtenář spokojen.“... celý text
— sharik
Noc je nekonečná
„Po přečtení této útlé, něžné krásky lze jen těžko věřit, že jde o prvotinu Jirky Lojína. Povídky určitě mnohým otevřou dveře do známých, tušených, zažitých okamžiků. Každý z krátkých příběhů má svou specifickou atmosféru, některé evokují kafkovské drama, jiné psychodrama Bradburyho a možná také ne, možná se nesnaží o nic víc než být zpovědí partnerství.
Kniha je doplněná skvostnými grafikami Jana Vojtíška.“... celý text
— Podpovrchem
Zdánlivé zbytečnosti
„Kniha uchvátí kultivovaností, vtipem, který místama vyvolá úsměv. Nejde o nudné čtení rozhovoru dvou psavců, ale o svět plný evokací a bravurní znalosti jazyka.“... celý text
— Podpovrchem
Noc je nekonečná
„Krásná, drobná knížka. Povídky pojednávají o smutných a někdy až krutých věcech, přesto jsou napsány s citlivostí a jak je uvedeno v doslovu - s respektem a porozuměním ke všem postavám.
Po celou dobu jsem vnímala hodně silnou atmosféru, napětí až strach, absurditu nalinkovaného života, smutek. Přesto ve mně knížka nezanechala dojem tíživé bezvýchodnosti. Zřejmě právě pro ten jemný a citlivý způsob autorova vyjadřování.
Hodnocení 90%.“... celý text
— Dell
Zdánlivé zbytečnosti
„Jelikož se zajímám o oblast psaní, pustila jsem se do této knihy. Přiznávám, že jsem ji nepřečetla celou, život pana Kameníčka je pro mě příliš vzdálen, a proto podrobnosti o tom, koho potkal, s kým mluvil nebo co zažil, mi nepřipadaly nijak poutavé. Možná jsem čekala spíše teorii o psaní proloženou ukázkami, proto trochu zklamání.
Zpracování formou dialogu bylo ale zajímavé, těšila jsem se vždy na další otázku a četla odpovědi na ty, které mě zaujaly. Povídky, které v druhé polovině knihy psal pan Lojín, a které Kameníček opravoval byly čtivé, líbily se mi. Jen bych uvítala jejich přesnější rozbor s vyznačením chyb, škrtání, apod. Takhle jsem musela pořád listovat a porovnávat texty panů Lojína a Kameníčka, abych odhalila, jaké byly vlastně navrženy změny.“... celý text
— Monicay
