Podpovrchem komentáře u knih
Adornova estetika přichází s teorií moderního umění, které, aby zachovalo svůj nárok pravdivosti, musí podle této teorie radikalizoval své výrazové prostředky až na hranici nesrozumitelnosti, ovšem aby se umělecké dílo otevřelo, potřebuje filozofický výklad. Tato kniha je považována za jedno z hlavních uměleckou filozofických děl 20.století
Příběh v mnoha směrech pohltí, poetika je fascinující, často se mi stalo, že jsem měla dojem vykolejení, zamýšlela jsem se nad oním konkrétním slovním spojením, které někdy působilo jako iluminace- představa byla někdy blízká obrazům Arcimbolda, a z toho se zase ztrácela v mytických vlnách imprese. Krásná kniha, která ve mě zanechala stopy.
Kniha je už jen po vizuální stránce úchvatná, barevné reprodukce odkrývají svět prapodivných bytostí v iluminacích, symbolech a erudovaný textový doprovod F.Šmahela nás zavede hlouběji do poznání dobových knih: encyklopedie Tomáše z Cantimpré, Bible Václava IV. aj.
Klaním se v obdivu práci pana profesora Šmahela. Jedná se o cenný a souborný vhled do jednoho z kritických období dějin.
" Když jsou ty vozy tak špinavé, znamená to, že nepojedeme daleko." ..Zvláštní kniha. Plná drobných hlubokých úvah jednotlivců shrnutých do krátkých vět. Obě novely jsou čtivé a plné bolestného procitnutí.
Bez přečtení Zlaté legendy nebo apokryfních evangelií nemůže být plně pochopen význam takových vrcholných uměleckých děl, jakými jsou například Giottovy fresky v Scrovegniho kapli.
Pán loutek, virtuóz bez charakteru. Autorovo nadšení strhne a i když se brodíte v politické špíně a s naprostou lhostejností šlapete po lidských životech, stále se držíte slabé linie táhnoucí se biografií v podobě mírné ironie, kterou autor nechává jako záchranný kruh pro zdravý rozum.
A na závěr se naskytne otázka, kolik takových chameleonů existuje na politické scéně dnes.
Je velice těžké odlišit fikci od věrohodných informací, podle mě je tato kniha ukázkou výborně odvedené studie. Autor předkládá výběr z mnoha informačních zdrojů a tak se nám otevírají nevšední kapitoly z návštěvy středověkého myšlení.
Není důležité objevovat, v čem jsou tyto příběhy odlišné, daleko zábavnější je nalézat to, co mají společného s našimi.
Jedná se o doposud ojedinělou publikaci, neboť ikonografie očistce nehrála významnou roli v historických studiích, byť pro období 17. století bylo téma jedním ze zásadních bodů náboženské reformy. Autoři zvolili odvážně a netradičně méně známé památky, dokonce někdy šli dále a seznamují čtenáře s neznámými objekty a to z hlediska základní typologie ikonografie očistce, která vkládají do regionálního kontextu. Hlavní doménou knihy však stále zůstává barokní člověk a jeho vnímání uměleckých děl ve smyslu náboženském i estetickém.
Vzhledem k narůstajícímu počtu zájemců o středověké období je tato kniha majákem v moři informací. Autor popisuje bitvu u Bouvines v širším historickém kontextu, na jejím příkladě vysvětluje vznik rytířství, politický vývoj v Evropě, význam a problémy církve aj. Nejedná se o pouhý vhled do jedné bitvy, vždyť ta neznamená vždy válku, může krystalizovat i v průběhu mírových jednání.
Nenásilné, poklidné, místy úsměvné i smutné, nostalgické i velice bolestné vzpomínky, čtení jsem si užívala. Knihu jsem začala číst právě pro očekávání nových detailů o Kafkovi, nedočkala jsem se, ale kniha sama o sobě je zajímavá a poutavá a ona absence pikantností z kuchyně Kafkových není na závadu.
Neuchopitelnost pravdy, jemná ironie, fabulace a v jistých momentech selhávající rozum jsou průvodci touto knihou. Svět, který nám autor předkládá, je paralelním místem, kde se odehrává život.
Veliké plus tohoto díla vidím v zařazení mnoha méně známých osobností , které dokázaly ovlivnit duchovní dějiny. Autorův záměr protnout hlavní myšlenkový proud starověku, středověku i novověku s netypickým citlivým prolínáním jednotlivostí, které dobovou danost neruší, se k potěše vydařil.
Pozadí rozvoje moderní české společnosti a štěpící se politické scény v mnoha souvislostech včetně neúspěšných pokusů české a německé politiky je náplní mnohé literatury - např. E. Kohák: Domov a dálava; M. Hroch: Na prahu národní existence aj..
Tato kniha i tak přináší něco nového, její ohromná cena je v komentáři Masarykova vstupu do aktivní politiky
Sešitek věnovaný místy až sarkasticky kritice současného vkusu. Úvahy jsou však v mnoha plné paradoxů a kontrastů, zjištění jsou někdy překvapivá a úsměvná. Knížečku jsem zavírala s počínající sebereflexí.
Publikace nepřináší nic nového a autorka se dopouští řady žákovských chyb, které vedou k jednomu z mála kladů a to návodu, jak nemá vypadat odborná studie. Například u výkladu moderních uměleckých projevů nejde dále než k domněnkám a tvrzením bez argumentů, či hlubší analýzy. Nedozvíme se, proč jsou některé teorie umění zmíněny a jiné zůstaly zamlčeny. Jako by po celou dobu text nerozlišoval mezi vědeckou studií o teoriích umění a vlastní interpretací umění samého.
Jan Kilián svým dlouholetým výzkumem a snahou přispěl k detailnějšímu poznání běžného života česko-saského pohraničí. Osud M. Stüelera a proměnlivost prostředí jsou skvěle zachyceny v obou publikacích ( této i předchozí Paměti krupského měšťana Michela Stüelera). Obě knihy vynikají vyjímečným rozsahem, širokým záběrem témat i samotným obsahem.
Obsáhlý výklad zaměřený i na výpravy proti muslimům ve Španělsku, pohanům v Pobaltí, jen husité autorovi zůstávají nepodstatní a věnuje jim minimum pozornosti, což napravuje v doslovu historik Pavel Soukup.
Taková svědectví v člověku vyvolají bouři vzteku nad zlem, kterého se jako živočišný druh dopouštíme. Z tepla domova se můžeme čertit nad bezprávím, nad laxností všech, zbabělostí a vším možným, bohužel realita je jiná a člověk dnešní doby páchá stejná zla.