Příběh z doby neobyčejného šílenství
Jan Kilián
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/223176/bmid_pribeh-z-doby-neobycejneho-silenstv-223176.jpg
5
10
10
Psavý koželuh z krušnohorského hornického města Krupky Michel Stüeler (1583–1656) není již českému čtenáři postavou neznámou. Rozsáhlé paměti tohoto měšťana obsahující velké množství jinde téměř nedochovaných informací o každodenním životě na menším českém městě v době třicetiletého konfliktu vydal nedávno historik Jan Kilián. Nyní tentýž autor představuje čtenářům životopis jejich autora, který byl nejen bystrým pozorovatelem a pilným zapisovatelem dění, ale vystupuje i v celé řadě dalších rolí, soukromých i veřejných: jako potomek svého rodu, poddaný své vrchnosti, městský úředník s řadou pověření ve věci správy své obce, bergmistr dohlížející na místní proslavenou těžbu cínu, mistr koželužského řemesla, zemědělec se zájmem o meteorologické jevy či o pomologii, manžel a otec, soused či věřící člověk. Skrze osobnost literárně činného měšťana je možné nahlédnout dobu „neobyčejného šílenství“, dobu v mnoha směrech v českých dějinách převratnou, ve vší její barvitosti i rozporuplnosti. Knihu doprovází bohatá obrazová příloha.... celý text
Přidat komentář
Jan Kilián svým dlouholetým výzkumem a snahou přispěl k detailnějšímu poznání běžného života česko-saského pohraničí. Osud M. Stüelera a proměnlivost prostředí jsou skvěle zachyceny v obou publikacích ( této i předchozí Paměti krupského měšťana Michela Stüelera). Obě knihy vynikají vyjímečným rozsahem, širokým záběrem témat i samotným obsahem.
Knížku jsem přečetl jedním dechem. Je to zajímavý náhled do obyčejného života v Krupce. Kniha je zajímavá i tím, že je autentická, protože je psaná podle deníků Michaela Stüelera, který v Krupce a žil a jednu dobu byl i radním.
Na knize mě velmi oslovil obsah, naopak forma mě příliš nenadchla a úplně nenaplnila má očekávání.
Stüelerův život je určitě zajímavý a lze z něj krásně poznat život „obyčejného“ měšťana v období 30leté války.
Za diskutabilní však považuji formu, kterou autor zvolil, tedy v jednotlivých kapitolách popsat jednotlivé aspekty života. Na jednu stranu je tato forma přehledná a usnadňuje čtenáři orientaci v knize, např. pokud se chce vrátit k nějaké jednotlivině ze Stüelerova života. Na druhou stranu je značně neliterární, takže v průběhu četby čtenář nezískává plastický obraz Stüelera, ale spíš rastr určitých výseků. Považuji to za trochu promrhaný potenciál – pokud by autor knihu pojal metodologií francouzské či italské mikrohistorie, mohlo z knihy být napínavé čtení, snadno přístupné i širší veřejnosti a přitom nic neztrácející ze své odbornosti. Takto je to spíše akademická práce, která působí trochu nudným a ubíjejícím dojmem, protože je to veskrze suchopárný popis, který směřuje odnikud nikam, nehraje si se čtenářovými emocemi, nemá zápletku, negraduje, …
Přes tento nevyužitý potenciál patří autorovi velký obdiv za náročné zpracování Stüelerova života a velký dík za potřebný přínos lokální historiografii.