Noc splněných přání

09.12.2024

Dost parádní počteníčko, hodně zajímavé povídky a určitě si každý najde tu svou. Přečteno raz dva a užila jsem si to.

26.11.2024

„Přál bych si jim oplatit, co mi udělali.
Přál bych si mít nad nimi taky takovou moc
a dělat, co se mi zlíbí. A aby jim to vadilo!
Aby je to bolelo stejně jako mě!“
(Dům hraček – Hana Moravčíková)

Údělem povídkových knih je ten, že ne všem se bude líbit všechno. A tak tomu není jinak ani u této sbírky. A možná je škoda, že zrovna ta nejlepší povídka je hned na začátku. Ano, Rosana Zvelebilová opět zabodovala. Mám tušení, že i vyhrála v této soutěži za nejlepší povídku. Tak že body se počítají :-) :-) :-) Povídka „V zajetí Koťátkanů“ měla být „zamňouknutá“ až na konci knihy, aby se měl čtenář na co těšit. Pak už to jde totiž tak trochu z kopce.

Citát: Smysle mého života, proč se rejpeš v hovně? (Plážový romantismus – Andrea Čekanová)

Ale pozor, zas tak rychle ne. Další čtyři, pět povídek následujících nejsou špatné. (A přidejte poslední dva příběhy) Dá se říci, že jsou to příběhy dobré. Ale to jsme asi tak ve třetině příběhů v tomto svazku. Pak se to ustálí na pouhopouhém průměru. Čtenář se tak musí pročíst sérií velmi průměrných příběhů, které nepřinášejí nějak světoborné myšlenky. Spíš naopak, nejběžnějším tématem je rodina a nebo bezdomovci. Nikdo nedokázal napsat něco vtipného s nějakou zapamatovatelnou scénou.

Malá ochutnávka:
„Co si dáte jako hlavní chod?“ zeptá se ho a jmenuje všemožný dobroty. Když skončí, zrzek se dívá ne mě.
„Není to škoda jídla?“
„Proč?“
„Protože za chvilku umřu . . .?“
„Přece nepošlem bohům hladovýho chlapa.“
(V zajetí Koťátkanů – Rosana Zvelebilová)

Proto jsem s radostí uvítal poslední dva příběh. Jeden je o Vánocích a druhý je tak trochu sci-fi. Avšak i tady bych apeloval na nedostatek přístupu k příběhům. Konce mohly být totiž víc „brutálnější a katastrofičtější“. Nezbývá než jen konstatovat, že od covidu se tu protrhla hráz s povídkovými knihami, ale někdy i víc škodí. Bylo by možná lepší, kdyby se už spisovatelé trochu probudili a začali psát „celovečerní“ knihy. Podívejte se na takovýho Kotletu. Vždyť vy dokážete napsat lepší příběh než on!!!

Citát: Běžný přání, jako třeba „chci nový auto“, ty jsou skoro grátis. Ale jakmile po mně budeš chtít, abych třeba vrátil čas, počítej s tím, že tě to už bude stát něco navíc. (Zlaté dědictví - Erik Tylš)

Ještě se vrátím k přebalu u knihy a k samostatným ilustracím u napsaných povídek. Hned na začátku svazku najdete nejen názvy povídek, stručné obsahy a spisovatele, kteří příběh napsali. A také je zde seznam ilustrací, které jsou v knize použité, včetně jejich názvů a tvůrců. Tato forma přístupu a reklamě k umělcům se mi moc líbí. Na přebalu knihy je obrázek ilustrátora J. G. Lustiga a je to asi nejlepší kresba v tomto svazku. Dále si mi líbily díla Václava Vlka (Zářivá štěstěna), Anety Vitamvásové (Sfouknuté přání) a nebo ilustrace nazvaná „V pohádkách“, kterou nakreslil Andrew Littlepaul. Ale ani další ilustrace nejsou špatné. Tak že celkový dojem z této sbírky je vlastně nádherný.

Citát: To není žádná služba na zkoušku, hochu. To je přání, a jakmile se vyřkne, nedá se vzít zpátky. (Zlaté dědictví – Erik Tylš)

PS – Napsal jsem i komentáře ke všem povídkám v tomto svazku. Najdete ho v sekci „Části díla“ u této knihy. Ale ani je nečtěte, nestojí to ani za starou Belu nebo zlámanou grešli. I když, komentáře jsem psal déle, než jsem četl knihu.

Citát: Získala jsi mé srdce. (V zajetí Koťátkanů – Rosana Zvelebilová)

10.10.2024

Tak tohle bylo moc milé a oddechové čtení.

Pár povídek mi sice nesedlo, ale líbily se mi svým způsobem všechny. Několik z nich bych si ráda přečetla jako knihu.

Hodně mě překvapilo, jak byly povídky zpracované, většina z nich mě dokázala hned v začátku zatáhnout do děje.

Témata byla rozmanitá a troufnu si říct, že minimálně jednoho oblíbence si najde opravdu každý.

Nesmím opomenout zmínit také moc hezké a tematické ilustrace, které krásně knihu doplňovaly.

Všechny povídky se mi četly hezky díky super písmu a korektuře, navíc byly svižné.

Zkrátka tuhle knihu si rozhodně dejte jako odpočinkové čtení, které potěší, rozesměje, rozpláče i zahřeje.

Obdivuji každého autora, který se na knize podílel, byly to opravdu skvosty!

06.09.2024

Zajímavé povídky, některá byla dobrá, některá se mi líbila míň. Za mě top je kamínek v botě ten byl asi nejlepší. Přečteno za jeden den. Taková jednohubka

23.05.2024

Souhlasím povídky velmi různorodé některé byli vtipné z jiných šel mráz po kůži a jiné mě vůbec nebavili ale myslím že z těchto povídek si každý může najít tu svou která mu sedne líbí se mi ta různorodost autorů a jejich specifický styl, moc nemusím tu zbytečnou vulgaritu ale naštěstí nebyla ve všech příbězích a od vybraných autorů kteří mě zaujali si ráda přečtu další knihy

05.04.2024

Velmi zdařilá sbírka povídek, líbily se mi skoro všechny, což se moc často nestává. Nejvíc mě zasáhla povídka Plážový romantismus. Bude to tím, že mám teď život tak trochu podobně a asi si dám radši bacha na to, co si občas přeju. :-)
Skvělá byla povídka Kamínek v botě, pobavila. Schrődingerův traktor mě dojal až k slzám, u Když padají hvězdy mi přeběhl mráz po zádech. I ty ostatní byly super.
Jen povídky Hovno a Krystalek Sylva mi přišly zvláštní, nejspíš jsem je nepochopila.

28.03.2024

Povídky v tomto sborníku jsou opravdu různorodé, vtipné, veselé, smutné, k zamyšlení nebo se špetkou magie, všechny je však spojuje téma, a sice (jak už název napovídá) noc splněných přání. A jak už bývá mým zvykem, já vám teď představím ty příběhy, které mě nejvíce oslovily.

Na plné čáře u mě vyhrála povídka s názvem Kamínek v botě od Ivany Novákové a Ondřeje Nečase. Její hlavní hrdinka dostane darem lampu, kterou obývá velice svérázná džinka. Musím říct, že jsem se smála od začátku až do konce, několik částí jsem dokonce přítelovi četla nahlas. A má naprosto geniálně zvolený název.

Dalším fantastickým příběhem byla Noční můra Roderika Beka od Emílie Tach. Hlavní hrdina se zde snaží vyřešit případ vraždy pobočníka krále, u jehož těla je nalezena zdánlivě nemá, nevinná dívka, se kterou strávil noc. Tahle povídka mi připadala jako krátké nahlédnutí na mnohem komplexnější svět, který toho má hodně co nabídnout. Kdyby autorka vydala knihu podobného ražení, určitě bych si ji přečetla.

Hodně mě bavil také příběh s názvem Kat odehrávající se v budoucnosti, kde je každá deviace, kterou není možné vyléčit, trestána smrtí. Jenže jak už to tak bývá, zakázané ovoce chutná nejlépe, a proto hlavní hrdina často navštěvuje bar, v němž se nejrůznější lidé tajně odevzdávají nejrůznějším neřestem. Autorce Báře Omnes Urbancové se podařilo stvořit postavy, které byly uvěřitelné, měly jiskru a také hlubší poselství.

Jakožto věrnou fanynku tvorby Rosany Zvelebilové si mě získala i její povídka V zajetí koťátkanů o dvou znepřátelených národech a velekněžce, která potřebuje učinit oběť, aby mohla bohy požádat o splnění přání. Klasicky po Rosanovsku tu máme hlavní mužskou postavu takového roztomilého chcípáčka a celý příběh je trochu ujetý. I tady si myslím, že by stálo za to příběh Koťátkanů a Chrpanů rozvést a napsat o nich třeba celou knihu.

V neposlední řadě zmíním také povídku Dům hraček od Hany Moravčíkové, ze které šel místy až mráz po zádech. Hlavní hrdina je ještě chlapec a nic si nepřeje víc než pocítit lásku svých rodičů, kteří ho zanedbávají. Jenže pak při svých toulkách objeví zvláštní opuštěný dům a v něm prapodivné panenky. Celá záležitost hodně rychle nabere zcela jiný směr a nejednoho čtenáře jistě donutí k zamyšlení.

Za čestnou zmínku pak rozhodně stojí povídka Když padají hvězdy Petry Langové, která čtenářům ukáže, kam až může člověk zajít, když ho sužují výčitky svědomí, a také roztomilý kratičký příběh Krystalku Sylvia od Marie Majky Benešové, který představuje milou tečku za celým tímto povídkovým sborníkem.

Ostatní povídky mi buď tak úplně nesedly svým tématem nebo mi u nich připadalo, že podobné příběhy jsem četla už tisíckrát. Tím rozhodně neříkám, že by byly špatné, jen se zkrátka neprobojovaly mezi ty úplně nejlepší. Celkově bych ale řekla, že tato sbírka patří mezi ty silnější.

Plusové body pak samozřejmě připisuji za pěkné a různorodé ilustrace a také za krátká shrnutí témat jednotlivých povídek na samém začátku knihy, které se při psaní hodnocení opravdu hodí.

16.02.2024

Každá jiná, některá super, jiná slabší, ale všechny povídky byly originální. Ilustrace značně zajímavé.

08.02.2024

Není přání jako přání,pozor na to jak si něco přát. Některé povídky fajn jiné až zas tak moc ne,jak už to u sbírky povídek bývá.

09.12.2023

Na sbornících je náramné zejména to, že pojí několik naprosto odlišných světů. Každá povídka je jiná, stejně tak se liší i cílové publikum (takže se může stát, že co je pro jednoho nádhera, druhý vidí jako nudu, a co další popíše jako zábavu, jiný popíše jako zbytečnou vulgaritu).

Obohacení povídek o vítězné ilustrace sborníku dodalo šmrnc. Každá z povídek onu No splněných přání vidí jinak a těší mě, že ji mohu mít v knihovně.

Už teď se nemůžu dočkat, s jakým tématem přijde nakladatelství Canc příští rok.