Noc tisící druhá - deset arménských básníků

19.06.2022

Podobně připravené antologie se dneska už moc nevídají. Desítka v té době nejdůležitějších (a samozřejmě režimu na ruku jdoucích) arménských básníků je představena úvodním slovem, ukázkou z tvorby a v závěru pak medailonkem o životě. Každý úsek uvozuje grafika některého výrazného arménského umělce - a ty jsou nádherné všechny. Básně mě nijak extrémně neoslovily, ani nezasáhly, co mě ale zasáhlo je osoba překladatelky, která za souborem stojí. Ludmila Motalová totiž podle všeho zemřela jen krátce poté, co soubor dokončila, v pouhých čtyřiceti letech - a jednalo se zřejmě o naši přední arménistku, natolik výraznou osobnost, že se jejím znalostem arménštiny obdivovali i samotní arménští autoři
Hlídej si světe svědomí,
ať neupadne v spánek jako my,
ať se nám jeho oko nezavře,
jinak se změníš v ránu, která vře,
projde tebou, jak dveřmi naruby,
tvůj osvícený plamen záhuby,
tvůj atom, kterým moře vypění,
tvůrčí čin, zákmit tvého myšlení,
a spálí tě, můj smutný rytíři,
má vdovo utrápená, ubohá...!
Hřib jedu po vesmíru zavíří,
ve zlomku vteřiny, můj světe, ti
promění v hrstičku popela,
v saze, co nad hlavou přeletí,
všechno, cos tvořil, sázel před domy,
cos vymýšlel ty milióny let...
Ať neupadne v spánek jako my,
hlídej si, světe, svědomí!

(Hamo Sahjan, s.50)