Noc v osamělém říjnu

13.11.2021

Tak tohle mě fakt nesedlo. A to je Zelazny můj oblíbený autor. Některé jeho práce jsou holt slabší. Opět jeho typický styl. Super nápady a bídné zpracování. Současní autoři se ukrutně rozepisují. Zelazny zas nevysvětluje vůbec nic.
Je přehnaně stručný. Musíte se umět chytnout sami a tak je to náročnější na čtení. Jenže po seznámení s hlavními postavami děj strašně dlouho stagnuje. Nevěděl jsem co se děje a jen tupě četl co hlavní postavy dělají.
Zelazny zde spojil řadu chronicky známých hororových prvků z 19. století, ale nějakým záhadným způsobem to vůbec nemá atmosféru. Očividně to bral tak, že on to vymyslel a atmosféra už je problém čtenáře.
Víc než polovinu knihy prakticky chybělo napětí. Takže jsem se pro to nedokázal nadchnout a četl to bez zájmu. Asi je to tak, že nedokážu ocenit knihu, která se na posledních 30 stranách exponenciálně zlepší.
Způsob zpracování je jedinečný. Ať už samotný vypravěč nebo použité hlavní postavy. A nakonec všechno začne dávat smysl. Na jednu stranu úchvatný zážitek, ale to co tomu předcházelo… :(
Velká otázka je překlad. Působí amatérsky jako z 90. let. Doporučuji příspěvek od tsal v diskusi. Ostatně Michael Bronec, který Zelaznyho vydává, v některých doslovech píše, jak je těžké ho překládat.
Třeba to Straky na vrbě někdy vydají. Pak bych si to schválně koupil. Tahle jenom 70%

09.08.2020

Roger Zelazny tímto fantasy románem naservíroval poměrně nevšední příběh vzdávající hold takovým autorům jako Marry Shelley, E. A. Poe, Bram Stoker, Sir A. C. Doyle, H. P. Lovecraft, Ray Bradbury, Robert Bloch a z nich také pěkně čerpá. Setkáte se tedy s jejich známými hororovými postavami, ale všechny mají především doplňující roli. Tu hlavní dirigují jejich zvířecí pomocníci, čímž je dosaženo velmi hravého slohu. Ovšem neřekl bych, že je příběh určen pro nejmenší. Zakomponování mýtu Cthulhu mě vyloženě potěšilo, i když tolik místa nedostane, ale má zde svoji zásadní roli. Občas jsem se místama v knize ztrácel, ale celkový dojem byl veskrze pozitivní.

14.06.2020

Velice originální příběh o nám dobře znáných postavách jako např. Jack Rozparovač, Sherlock Holmes, Dr. Frankenstein, Americký vlkodlak a ostatních a jejich zvířecích pomocnících, zpracovný spíše mladším čtenářům. Nápad Hry, která se odehrává jednou za x desítek let (nebo stovek), když se vše sejde tím správným způsobem v nějakém říjnu a téměř do poslední chvíle nevíte, jestli váš kamarád stojí na vaší straně nebo na té opačné. Kdyby ten konec bych trochu lépe dotažený a vysvětlený, tak bych dala plný počet hvězd, ale i tak to doporučuji. Mrzí mě, že to není více známé.

09.01.2020

Překvapení z pera RZ. Příjemná fantasy s atypickým vypravěčem. Příběh má spád, ale občas má čtenář pocit jistého nedostatku informací. A co se mne týká, musím říci, že konec jsem docela tušil.

02.11.2019

Velice příjemné tajemné počtení, z pohledu psa počtáře :) . Jen škoda, že začátek a první půlka dalece přesáhla druhou půlku, ta už se mi zdála spíš utlumená a závěr byl tak nějak utnutý, nevím. Čekala jsem něco epického, ale už jsem to tušila jak se mi tenčily zbývající stránky. Ale určitě Zelazny nezklamal.

28.10.2019

Kdy jindy číst "Noc v osamělém říjnu" než právě v říjnových večerech... Byť Zelaznyho tvorbu dobře znám, nebyla jsem si jistá, kam mne jeho fantazie dovede tentokrát. Z výsledku jsem lehce rozpačitá; částečně za to může kostrbatý překlad s fujtajblovým množstvím překlepů a hrubek. Samotný příběh je poměrně jednoduchý, ovšem ne pro děti (jakkoliv k tomuto předpokladu svádějí nezvyklí hrdinové a ilustrace).
Dějem provází pes Čmuchal, jeho očima sledujeme události, představuje nám hráče, ve kterých rozeznáme různé postavy z románů i historie (Velkého detektiva, Dobrého doktora, Hraběte, případně Čmuchalova pána Jacka není složité identifikovat). Část charakterů jsem měla potíže ztotožnit, zřejmě patří k legendám ve zdejších končinách málo interpretovaným... nebo jsem prostě nevzdělanec.
Čekala jsem více humoru; zvířata se chovají až ukázkově rozumně, ani s jejich (převážně) lidskými společníky není kdovíjaká psina. Postupně, jak odhalujeme účel a pravidla hry, houstne atmosféra, přibývají napínavé momenty a objeví se také pár psychedelických pasáží.
Zelazny příliš nereflektuje na pověst jednotlivých osob a nedefinuje, jakou změnu by Zemi přineslo vítězství "špatné" strany (ta "dobrá" prakticky jen zachovává status quo). Závěr mi přišel trochu zmatený a useknutý.
Zvláštní kniha, američtí čtenáři si ji pravděpodobně užívají víc a s hlubším porozuměním - mne neznalost některých hráčů a s nimi spojených odkazů i legend štvala (ani porada se strýčkem Googlem nebyla plně uspokojivá). Kolik hvězd rozsvítit na temné říjnové obloze, tři nebo čtyři? Ať rozhodne Čmuchal, hodím si starou psí známkou...

17.10.2019

Knihu jsem četla v rámci Výzvy a rozhodně nelituji. Člověk musí číst dost pozorně, aby z náznaků pochopil, o jakou Hru se jedná a kdo se skrývá za přezdívkami hráčů (Jack, Hrabě, Dobrý doktor, Velký detektiv). Konec je trochu rychlý a velké finále Hry by mohlo být více rozvedené. Taky jsem marně čekala na rozuzlení, za co byl Čmuchal prokletý. Přesto hodnotím vysoko a ke knize i k autorovi se určitě vrátím.

16.09.2019

Tak trochu divná knížka, ale měla svůj půvab. Informace autor přiděluje kapátkem a pořád v čtenáři udržuje pocit, že neví, která bije (až mě to trochu prudilo). Postavy vesměs sympatické, děj vesměs pořád dokola ve spirále to samé, ale po nakapání příslušných vysvětlení to dává smysl. Konečné rozuzlení, na to jak se to strašně celou knížku řeší, mi připadalo trochu slabší.

Každopádně taková pohodová oddechovka, kterou stojí za to si přečíst a už se k ní nikdy nevrátit.

01.09.2019

Knihu jsem četla v rámci čtenářské výzvy, ale ten žánr byl i taková má vlastní malá výzva. Začetla jsem se překvapivě rychle, vše mi dávalo smysl a byla jsem zvědavá, co bude dál. Ale pak jsem pár dní nemohla číst a když už jsem se k ní vrátila, vůbec mě nebavila. Nějak se to ve mě holt zvrtlo a zbytek knihy už jsem doslova protrpěla.

Já svůj subjektivní pocit bych dala méně než tři hvězdičky, ale i když mi to nesedlo, nemůžu upřít originalitu a dobré zpracování knihy. Takže ve výsledku je to průměr.

Nepochopeno, nedočteno. Jaká hra? O co šlo? Měla jsem zatnout zuby a číst až do konce? Proč? Nebylo tam nic uchopitelného, co by mě nutilo číst dál. Až na pár odkazů na jiné knihy a autory... Slátanina z pohledu psa... I když psy mám ráda.. Nehodnotím...

27.06.2019

Přečteno v rámci výzvy a vcelku mile jsem byla překvapena. Čmuchal byl prostě dobrej. Zprvu jsem si říkala: Proboha o čem to tam pořád blábolej. Ale nakonec to byla i legrace. Baví mě knížky, které po dočtení kapitoly nutí číst dál, protože jsem zvědavá co se tam stane. A přesně tohle je ta kniha. Navíc krátké kapitoly tomu nahrávají, že člověk si říká: A tak ještě jednu, ta je krátká a pak už jdu fakt spát. Za mě sice 3*, ale proto, že to není něco, co bych si chtěla přečíst znovu a úplně mě to neoslovilo.

14.05.2019

Splnění dalšího bodu do čtenářské výzvy (kniha, která má v názvu kalendářní měsíc) mě dovedlo k dalšímu dosud nevyzkoušenému autorovi – tentokrát jsem zabloudila, po delší době, opět do žánru „urban fantasy“ a prošla se opět nočním Londýnem (už jsem to totiž několikrát zkusila: v Aaronovitchových Řekách Londýna a taky v Gaimanově Nikdykde – tam jsem mrkla do Podlondýna). Ani do třetice se žádné zklamání nekonalo, naopak, tyto, vždy trochu jiné, návraty mě prostě baví :-).
Průvodce mi tentokrát, kromě Čmuchala, dělaly takové celebrity jako Velký pan detektiv a jeho věrný asistent (jistě uhádnete o koho se jedná), a taky vyhlášený místní vrahoun Jack, a to samozřejmě není vše, bylo jich daleko víc, vesměs se jednalo o zajímavé osobnosti, se kterými se v temných zákoutích Soho určitě rádi seznámíte :-).
Takže se připravte, 1. října začíná nová Hra … další kolo odvěkého zápasu „zavíračů“ a „otevíračů“ brány mezi světy, jejíž otevření by mělo samozřejmě pro lidstvo nedozírné následky. Na pořadu dne je tak výlet do světa lovecraftovské mytologie, žádné akční honičky nečekejte, spíš šachovou partii, ve které se ovšem mění čas od času hráči, konec hry, jak název napovídá, je jasně stanoven, nebude to trvat déle než do 31.

Užila jsem si to a Rogera Zelazného si tak s klidem můžu zařadit do oblíbených autorů tohoto žánru, a až příště zatoužím opět po dalším výletu, budu vědět se s panem Zelaznym (stejně jako s Gaimanem či Aaronovitchem) nešlápnu vedle, naopak, že mě bude čekat další prima dobrodružství ...

03.11.2018

Noc v osamělém říjnu je jednou z mých srdcovek. Spojuje totiž mé oblíbené věci – záhady, horor, viktoriánskou Anglii a spoustu narážek na literární a filmové legendy, které se s dříve zmíněným pojí. Navíc je to psané pohádkově, s nadsázkou a lehkostí, jakoby pro radost samou. Taková oddechová četba, u níž však ani čtenář ani autor neodpočívají. Příběh tajemné Hry a jejích Hráčů vnímáme skrze zvířecí společníky, kteří pátrají, zjišťují, loví informace. Sami se o ně však dělí jen neochotně a krypticky. Čtenář tak musí hloubat a všímat si větších i menších narážek, aby rozluštil, o co jde a o kom vlastně čte. Odkrytými odkazy se mu pak příběh sám odhaluje do nesmírné šíře a hloubky, přestože Zelazny sám popisuje a vysvětluje jen minimálně. Hraje s námi vlastní hru, jejíž indicie a pravidla pečlivě promyslel, připravil a načasoval. Skvělé listopadové čtení.

Kniha má však i jednu zásadní vadu. Tedy kniha ne, její české vydání (Banshies, 1993). Český překlad je totiž naprosto tristní, nezachovává autorův styl vyjadřování a obsahuje celou řadu menších i větších nepřesností, které vedou k autorem nezamýšlenému matení čtenáře a narušují tak jeho záměr. Je škoda, že jedna z nejlepších Zelaznyho knih se dočkala nejspíš nejhoršího překladu. Doufejme, že se jednou dočkáme lepšího. A pokud ovládáte angličtinu (B1-B2 bude v pohodě stačit), rozhodně doporučuji se na český překlad prozatím vybodnout a jít po originále. V tomto případě budete ochuzeni o hodně. Do diskuze jsem nahodila ukázky chybného překladu, abyste sami mohli posoudit, jak na tom kniha je.

22.11.2015

Tomuto svéráznému nostalgicko-humoristickému románu by asi nejlépe slušel přídomek „rychle a zběsile“. Na začátku dostanete přibližně pět minut na seznámení se s hrdiny a pak už jen hltáte magický vývoj událostí. Žádné zbytečné popisy, žádné složité myšlenky a hlavně žádné nudné pasáže. Celé vyprávění je složeno převážně z dialogů, což je jeho velké plus, protože ty jsou svižné, vtipné a výborně napsané.
A pak jsou to postavy, na kterých to všechno stojí. Těmi hlavními jsou především zvířata, ale nejzajímavější kouzlo knihy sebou paradoxně nesou postavy vedlejší. Množství narážek a skrytých odkazů dokážou bez problémů rozklíčovat nejen milovníci klasických hororových příběhů. Nebezpečí spočívá snad jen v tom, že po dočtení člověka jímá neodbytné nutkání sáhnout po velikánech hrůzostrašného žánru, jako byli Edgar Allan Poe, Arthur Conan Doyle, Howard Phillips Lovecraft, Bram Stoker či Mary Shelleyová, nebo alespoň zkouknout kinematografické klenoty o vlkodlacích, upírech a jiné zvěřině.