Noci, po nichž nepřichází ráno
J. H. Krchovský (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/36831/bmid_noci-po-nichz-neprichazi-rano-ewv-36831.jpg
5
103
103
„Krchovský, jenž byl mimochodem právě za tento výbor ze svých básní oceněn cenou časopisu Revolver Revue, je hotovou básnickou osobností s naprosto vyhraněným a originálním viděním světa, které dokáže neméně originální formou zprostředkovat i čtenářům. Jeho básním se lze smát, lze jimi být však i okouzlen pro jejich brutální krásu a krutě cynickou citlivost. A právě tam, kde se střetává děsivé s nádherným, kde padá šklebivá maka zábavy a objevuje se duše a cit, je Krchovský nejlepší. Čehož důkazem je i báseň ze sbírky Zamilovaný dement (s.78): „JSEM HRSTKA PRACHU ZE SVÝCH KOSTÍ / jsem chladný popel bez urny/ a průvan, přízrak nestvůrný/ mne rozfoukává po místnosti/ - a kde jsi ty? Tvá ruka, kde je?!/ jen tichý vzdech se ozval tmou/ jsem popel, jenž už nezahřeje/ tvou ruku větrem rozvátou“.“ Andrej Halada... celý text
Přidat komentář
Svělé, jedinečné a originalitou oplývající. Snad nikdy jsem u poezie nepocítila tolik protichůdných emocí a nikdy mne morbidita tolik nepobavila a neokouzlila zároveň.
"Má duše je perpetuum mobile
žije a umírá krmena ničím
dokonale se zničím
rokrájím se na motorové pile"
Mám ráda Krchovského básně. Ráda je čtu znova a znova. Nikdy mě neomrzí. Patří mezi mé nejoblíbenější básníky.
Čtenářská výzva 2019: Kniha s černobílou obálkou.
Má druhá kniha od tohoto autora a znovu nadšení. Krátké, dynamické a neotřelé básně. Někdo může ale oponovat, že vulgárnosti je až přespříliš, a já s tím souhlasím. Avšak - neberme autorovi jeho styl, vždyť je tak jedinečný a ta realita je tak krutá. Ale pozor! Všeho moc škodí, asi spíš vezmu příště do ruky něco více "vážného".
Doporučuji všem
jenž jsou znechuceni dnešním světem
Život a jeho temnota, život a stálý pocit že může skončit a promění se jen v kosti, jen v rozpad, to je asi děsivá můra hlavně samotářů, což Krchovský je.
Autorovy další knížky
| 2010 |  Básně sebrané |
| 1998 | Básně |
| 1997 | Noci, po nichž nepřichází ráno |
| 2004 | Nad jedním světem |
| 1997 | Leda s labutí |
Opět jsem se s chutí ponořila do pochmurných vod Krchovského jezera plného veršů temné sebeironie, černého humoru, cynického sarkasmu, tíživé skepse, pocitů marnosti, ubohosti života a nevyhnutelnosti smrti. Každá básnická sbírka J.H.K. je opředena podivnou smrtonosnou pavučinou, která do sebe čtenáře jeho osobitých veršů postupně zamotává, až se sám stává její součástí a více není úniku - jak bolestně slastné...
Zdi mého domu - chrám genia loci
všech prohýřených dnů a děsných nocí
- dny nepočítám, ale noci ano
ty noci, po nichž nepřichází ráno ...