Noční hlídka
Sergej Lukjaněnko
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/534443/bmid_nocni-hlidka-65f5e27645337.jpg
4
1056
1056
Existují bytosti, které mohou vstoupit do vlastního stínu, do šera. Jsou mezi nimi jak služebníci Světla a Dobra, tak Tmy a Zla. Rozhodující je rozpoložení, ve kterém poprvé do šera vkročí. V dávných časech jejich armády sváděly nebezpečně vyrovnaný boj. Aby jejich soupeření nezničilo celý svět a aby zůstala zachována rovnováha, uzavřeli spolu Dohodu. Světlí drží Noční hlídku a bdí nad činy Temných, armáda temnoty při Denní hlídce kontroluje počínání Světlých. Dobro a Zlo se však od sebe někdy mohou lišit pouhým úhlem pohledu a Anton jako čerstvá posila Noční hlídky poznává, že temnota může být velice lákavá... První díl strhující fantasy série ze současné Moskvy.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno:
2019
,
Tympanum
Originální název:
Ночной дозор, 1998
Interpreti: Jiří Černý
více info...
Přidat komentář
V zoufalé touze něco číst jsem šla do knihovny a vzala první, co mi padlo do ruky. Noční hlídka je vydařené fantazy. Skvěle namíchaná psychologie, kdy černá není absolutně černá a bílá absolutně bílá. Už dlouho se mi nestalo, abych se od knihy nebyla schopna odtrhnout a musela jsem ji přečíst na jeden zátah.Bohužel toto se už o dalších dílech říct nedá, i když jsou čtivé, ale jedničky prostě nemají šanci dosáhnout.
Hmm, takové divné ruské pletky tajných služeb, kterým za zády nostalgicky straší atomovky převázané stuhou městské fantasy a otázkou, na které straně barikády stáli/stojí menší svině.
Já osobně ty pletky ale nijak zvlášť uspokojivě nerozmotal. A jestli někdo z vás jo, tak mi honem rychle dejte palec, páč sem asi blbec a potřebuju na to náplast.
Spíš mám ale pocit, že kdyby na ně autor vrhnul víc světla, celý podnik by se mu sesypal jak domeček z karet. A tak to radši dělá hezky jako provozovatel dikostéky; za šera.
Jelikož se tu však ve vrcholné scéně prvního dějství utkají na střeše panelového domu (Vasile Blažený, proč ne rovnou na točených zmrzkách tobě zasvěceného chrámu?..taková promarněná příležitost!) upír,tygr, lední medvěd, sněžná sova, obří ohnivá kobra, démon/ hmyz/plaz, a netopýr s rozpětím kondora, slituji se a dám tomuhle mutantovi pravoslavného vkusu, co se s kamennou tváří tváří, že má hlavu i patu na svých místech, 3 hvězdičky za snahu. Za snahu a tuhle alkoholickou anekdotu: "Dejte mi čaj se dvěma lžičkami cukru, aspoň to chci ještě před smrtí zkusit."
Éééch, dobrá..takhle je to až nezaslouženě kruté; ohledně kategorií dobra a zla totiž knížka se čtenářem pracuje dobře, a byť si některé do očí bijící patetické fráze o "dvojí tváři pravdy" a "drsných policajtech, co mlátí vždy přesně do ledvin " odpustit mohla, umí zasáhnout a nutí k zamyšlení. Což by asi mělo být nejvlastnějším atributem každé knihy hodné toho jména. Navíc mi konec, i přes všechny nejdivočejší odhady, spolehlivě vyrazil dech..a navnadil.
Denní hlídka (ti špatní) zní celkem lákavě. Achjo, už to tak bude.
4 nadějné ****
PS: Kvůli obálkám, jako je tato, mám občas vážně chuť si na ty, co ilustrace schvalují, pořídit uspávačku a tetovací pistoli.
Dobré, ale na to jaký kolem toho vznikl "kult", bych čekala trochu víc. Jsou tam pasáže, které se čtou se zatajeným dechem, ale nudnější části bohužel převažují.
(☆10/10) Přečteno potřetí a opět jsem si to parádně užil. Námět Jiných s magickou mocí a uměním vstupovat do Šera odehrávající se v našem světě mi přijde originální a funguje na jedničku. Kniha je čtivá, chytlavá, napínavá a velice se mi líbí, že ač tu máme Světlé a Temné, kteří proti sobě věčně bojují, tak se postupně ukazuje, že vlastně možná ani nejsou tak odlišní a že nic není černobílé. Za mě naprostá spokojenost.
Vlastně ani nevím, proč jsem knihu začal číst. Možná mě zajímalo, co se tvoří v současném Rusku. Kdysi jsem viděl film, a zůstal mi z něj jen nejasný pocit, tak jsem si možná chtěl ujasnit, co jsem to vlastně viděl. Ale z knihy mám pocit dost jiný. V každém případě byla kniha čtivá, ze začátku mne trochu zmátlo, že jde o tři příběhy (jak se píše i v některých komentářích), ale v podstatě je to příběh jeden. O zvraty v něm není nouze, vše se důkladně zamotává a vlastní rozmotání je tak rychlé, že je třeba o tom dost přemýšlet a třeba se i vracet. Někdy jsem měl podezření, že to rychlé ukončování příběhů svědčí o tom, že autor to zas tak promyšlené nemá. Důkladné pátrání po koherenci však rád přenechám jiným.
Základní rozvrh je striktně dualistický, to je zajímavé, ale nevím, jestli je možné to generalizovat na současnou ruskou kulturu, jestli to něco vypovídá (vzhledem k údajné popularitě knih). Veškeré úvahy, kterých není v knize málo, jsou vystaveny na tomto syžetu, opírají se o dualismus zla a dobra (tmy a světla) jako dvou samostatných principů, a co jsem během oddychové četby mohl posoudit, tak v tomto ohledu konsistentně. Zajímá mne, jak autor téma rozvine dál, takže nevylučuji v budoucnosti četbu dalších hlídek.
Souhlas s dalšími komentáři - čtivé, kvalitní a rozhodně si přečtu i další díly.
Neskutečná jízda. Naprosto nový svět , skvělé vyprávění...přečetl jsem to jedním dechem a ve státní svátek jsem hledal otevřené knihkupectví , kde bych mohl sehnat druhý díl. Při prvním kontaktu mě kniha dostala jako málokterá. Přes nespornou kvalitu ostatních dílů je pro mě tenhle ten NEJ . Asi proto , že mne uvedl do noční Moskvy a už nepustil.
Ta kniha má přesah. Vymyká se z běžné produkce tohoto žánru a dokládá fakt, že autor je vzdělaný člověk s velikým historicko-kulturním přehledem. Noční hlídka je vlastně apelem ve smyslu: Pozor, velký pozor, na globální experimenty ve jménu Světla a Dobra! Samozřejmě umocněným situováním děje do Moskvy, do Ruska, které je už tradičně lídrem různých neblahých, či vyloženě tragických pokusů o sociální inženýrství a o ustavení „ideální“ společnosti hned a teď. Je také o tom, že lepším řešením je neudělat nic, než provést „velkou dobrou věc“ s kolosálními hrůznými dopady. Ovšem druhá věc je, že v současném Putinově Rusku by jen naiva mohl předpokládat Světlé úmysly…
Jedná z mých srdečních záležitostí, ke které se stále vracím. Po dlouhé době literárního hladu něco, co mne nasytilo. Ať novostí námětu (vedle našeho světa existuje Šero a vedle lidí existují Jiní), tak samotným prostředním a reáliemi, v nichž se příběh odehrává. Průměrnému Evropanovi je Rusko vzdálenou zemí, o jejíž obyvatelích a jejich životech má spíše mlhavé povědomí. Lukjaněnkovi se povedlo postihnout šeď a frustraci průměrného Rusa v postsovětském Rusku (depresivní ruská filmová adaptace tenhle dojem jen umocňuje) i mentalitu obyvatel. Ztotožňuji se s hlavním hrdinou Antonem Goroděckým, který je sice Jiný, ale stále člověk, uchoval si mnoho pochybností o světe, který ho obklopuje i o sobě samém. Sice si nedělá iluze, ale stále ho mnoho věcí, včetně nadřízených, dokáže překvapit... A přiznávám se bez mučení, že platonicky miluji postavu Konstantina Sauškina, která je rozervaná díky svému původu - nejde o a priori padoucha, ale coby Temný (a navíc Temný nižší kategorie) je do role toho zlého pasován. (Jeho konflikt vrcholí v Šeré hlídce, která mne díky tomu stále dojímá) Kromě čtivě napsaného příběhu, výborně podprahově popsaných reálií a vývoji hlavního hrdiny, se mi líbí i úvahy nad dobrem a zlem, životem apod.
Zajímavá a pro mě trochu neobvyklá fantasy ( neměla jsem se dívat na film před knihou), výborná atmosféra ruské metropole, měla jsem pocit, že se tam nacházím v onom okamžiku i já, četla se jedním dechem, na ostatní díly se určitě chystám.
I když nejsem zrovna fanda fantasy, na naléhání kamarádky jsem si knihu půjčila a přečetla. A kupodivu mě hned první příběh chytl, byl plný napětí a děje, přitažlivého, i když věčného tématu boje dobra se zlem. Druhý příběh už ale začínal mít pomalejší spád, ačkoli se to v druhé půlce příběhu trochu rozhýbalo, takže jsem si řekla, že tu knihu přece jen dočtu... Ovšem třetí příběh už byl fakt nudný - nekonečné kapitoly vykecávání, kouzlo pointy příběhu bylo zavaleno vatou slov. Škoda. Musím si rozmyslet, jestli se dám do čtení Denní hlídky.
Výborná atmosféra, originální prostředí ruské metropole a především propracovanost obou dílů a intrikánské soupeření obou hlídek a dialogy všech hlavní postav Antona, Gessera a dalších o chápaní zla a dobra je mě naprosto ohromila. Též jsem si ji přečetl na doporučení rodičů a vůbec jsem nelitoval, takže ji rozhodně zkuste taky. A určitě se nenechte odradit příšernou filmovou adaptací.
uz je to hodne dlouho co jsem ji cet ale vzpominam si ze to bylo slabsi nez denni ale porad jeste celkem dobry (protoze novy a neotrely tema)... zbytek uz je jen tv serial
Noční hlídku mi doporučil táta. Ví, že ráda čtu sci-fi a fantasy, tak mi řekl, že by se mi mohla líbit. Nejdřív jsem tomu moc nevěřila, protože jsem si říkala, jak by se 14ti letý holce mohlo líbit, co čte její taťka..ale líbila ^^. Ze začátku jsem se do toho trochu zamotala a děj nechápala, ale pak jsem to všechno nějakým zázrakem pochopila a od knížky se nemohla odtrhnout.
Znam tento cyklus pouze v nemcine a musim priznat, ze si me Lukjanenko ziskal okamzite. Mozna je to mym lehce pokrocilym vekem, ale poezie se kterou popisuje zivot a tu beznou, kazdodenni kulturu spolecnosti Ruska na prelomu tisicileti me proste bavi :-) Uznavam, ze prvni kniha je spise takovym "rozjezdem", kazda dalsi zpusobila, ze jsem chtela vic a vic :-)))
Chtela jsem ceske vydani poridit pro svoji neter, ale po te, co jsem precetla komentare se trochu obavam ceskeho prekladu. Mozna by nekdo k tomu mohl napsat vic? Treba i do soukrome zpravy? Mam bohuzel s ceskymi preklady ponekud spatne zkusenosti. Nechtela bych ovsem prekladateli krivdit.
Víte já o celé té knize měla dojem, že autor nejdřív vymyslel konec a pak se prostě snažil tam vměstnat děj, aby to tak dopadlo. Asi mi to jen nepadlo do vkusu, když se to všem líbí, každopádně serii nehodlám dočíst a to dělám málokdy.
Velmi povedená kniha o střetu světa Světlých a Temných. Další knihy si s chutí přečtu.
Světlo, Tma, Dobro, Zlo a věčný boj. Jaké lze použít prostředky pro prosazování dobra, intriky, lži, polopravdy? Lze pro vítězství dobra někoho obětovat? A je to pak ještě vůbec dobro?
Čekala jsem skvělé a originální fantasy a dostala mnohem víc. Děkuji.
Škoda, že má 90% fantasy knih tak hnusné obálky.
Neustále mě překvapuje, jak knihy tohohle typu ukrývají mnoho mouder. Zdánlivě neexistující temno nad hlavami každého moskvana se dá tak snadno přenést do skutečnosti, až mě to děsí. To, jak se lidé v této knize vyhýbají určitým situacím a místům, je tak lehko odůvodnitelné a srovnatelné s emocemi současnosti, že mám občas pocit, že bych tyhle věci měla přestat číst, protože jinak bude společnost lidí k nesnesení. Také příjemný vývoj děje a čitelnost mě utvrdila v tom, že rusové jsou velmi šikovní - co se literatury týče.
Štítky knihy
zlo Rusko zfilmováno Moskva nadpřirozené bytosti čarodějové dobro městská (urban) fantasy
Autorovy další knížky
| 2005 |  Noční hlídka |
| 2005 | Denní hlídka |
| 2007 | Bludiště odrazů |
| 2005 | Šerá hlídka |
| 2006 | Poslední hlídka |
Docela povedená fantasy, místy vtipná, místy napínavá, zajímavá zápletka i rozuzlení(pokud se tomu tak dá říkat). Hodně mě zaujalo Lukjanenkovo vykreslení dobra a zla, ne jako černé a bílé, ale spíš jako špatně pozorovatelné rozhraní světla a stínu.