Vyhlídka na věčnost
Jiří Kulhánek
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/51734/bmid_vyhlidka-na-vecnost-L7m-51734.png
4
1662
1662
Noční klub série
< 3. díl
Žijí mezi námi – známe je z televize, z rozhlasu i z novin – mluvčí. Ovšem pouze jeden z nich je pan Mluvčí, ale na toho v hromadných sdělovacích prostředcích nenarazíme. Pan Mluvčí totiž příliš nemluví, pan Mluvčí pouze vyřizuje vzkazy, a když s tím začne, slunce skryje tvář a pohřební služby přecházejí na dvojsměnný provoz. Trojsměnný.... celý text
Přidat komentář
Tak pro mě teda zklamání. Musím souhlasit s pet-kyval. První půlka je totální zmatek. Později se to rozjede, ale knihu to nezachrání. Pochybuji, že by tady z toho byli všichni tak nadšeni, pokud by se nejednalo o Jiřího Kulhánka nebo pokud by to byla Kulhánkova vůbec první kniha. Možná, že sám Jiří Kulhánek považuje své první knihy za špatné viz. strana 189 rozhovor u sira Henryho, ale jsou to právě knihy "Cesta krve" a "Divocí a zlí", které mu získali hromadu příznivců. Takže za několik vtipných hlášek a za necelou druhou polovinu knihy je to u mě za slabý tři, spíš 2,5.
[004/12] Na další knihu pana Kulhánka jsem se docela těšila. Po zkušenosti s předchozím ‘Stronciem‘ jsem se ovšem nedokázala zbavit jisté skepse, která se ve výsledku dočkala částečného přehodnocení a přeformování na věšteckou předtuchu. Zjevně se tento autor dostal do bodu, kdy z neznámých důvodů ztratil svůj osobitý humor a jen opravdu těžce ho získává zase zpátky. Je to škoda. Klidně ať vymýšlí další absurdní „zápletky“, ale ať se mu, PROSÍM(!!!), vrátí konečně ten pořádný humor.
Prvních padesát stran jsem byla zmatená. Přeskakování z místa na místo, neznámý neidentifikovatelný hlavní hrdina s ne zrovna sympatickým charakterem a nastalá situace, do které je čtenář vhozen dočista nahý. Postupně jsem se ovšem rozkoukala a začala se těšit na příjemný zombie masakr při šálku čaje. I když jsem občas trošku zle protáčela oči v sloup a usmívala se nad laciností, která i přes zvolený žánr není autorovi příliš vlastní, říkala jsem si, že na ty tři slabší hvězdičky to má. Ale…
Pak se to tak nějak začalo zase zamotávat a já byla ještě více zmatená. Nastala HODNĚ divná bitva před kostelem, ze které jsem vůbec nic nepobrala a nepřehledné popisy akce mě vůbec nedokázaly vtáhnout do nastalé situace. I kdyby tam všichni umřeli, bylo by mi to vlastně jedno a postavy z minulých knih jsem vnímala čistě jako znásilnění a zprznění charakterů pro nefungující nové nic. Navíc si Tobiáš, i přes těch pouhých pár slov, nebyl vůbec podobný. V ten okamžik jsem jednoduše začala litovat peněz.
A pak přišlo nechtěné utrpení. Utrpení, v podobě ne-u-vě-ři-tel-ně-zdlou-ha-vé-ho-po-pi-su-ja-ké-si-pří-pra-vy-na-se-be-vra-že-dnou-mi-si-do-pek-la. Jednoduše zabijácká nuda, kterou jsem už VŮBEC nečekala a na kterou jsem jen těžce sbírala další sílu. Jenže ještě stále, alespoň co se tak vzpomínám, jsem nebyla ani v půlce knihy a tak jsem neztrácela tu malinkou naději. Nelitovala jsem. Pomaličku se to začalo rozjíždět.
Samotná výprava v hlubinách pod patou Vesuvu byla jen zahřívací kolo, od kterého jsem s napětím čekala nějakou směšnou pasáž při kontaktu s mrtvými dušičkami či převozníkem. Bohužel, nic. A že se tam přitom dalo vykřesat hodně hutného humoru. Mávla jsem nad tím rukou a už nic neočekávajíc jsem četla dál. Když se ukázala Karolína, konečně se začalo něco dít. Příběh dostal na lehkosti, vtipnosti, drsnosti a vůbec jsem začala čuchat nějakou tu kulhánkovštinu. Dokonce jsem se sem tam usmála, i když se to celé tak nějak na chvíli cyklicky zaseklo a malé americké dítě začalo působit protivně, vše zkrátka zachránila Karolína, která to celé rozjela až po návštěvu ostrovů.
Konec pak byl zase slabý, docela hektický a měla jsem z toho vůbec pocit, že autor nevěděl jak to celé ukončit s grácií. Definitivní rozlučka se až příliš shodovala s ‘Nočním klubem II‘ a celé to bylo trošku moc sladké. Nakonec tomu ale ty čtyři dám, i když jsou neuvěřitelně slabé a nad hranicí to celé snad drží jen ta představa, že všichni špatní skončí v pekle a hlavně ti, kteří na peklo věří. Ten karabáč nad Kulhánkem se u mě trochu zmenšil a tak uvidíme, co dalšího si vymyslí. (Jestli vůbec něco.)
Je to prostě peklo!:)
Možná by bylo fajn upozornit na fakt, že je poměrně důležité přečíst dřívější tvorbu autora. Je hezké vrhnout se na knihu, páč jsem o autorovi hodně slyšel a četl, nicméně u Martina taky nezačnete Hostinou pro vrány. U Kulhánka je dobře znát předchozí věci, víc si to užijete, nebudete se tak ztrácet a neuniknou Vám některé žertíky.
Kulhánek opět nezklamal. Jeho novou knihu jsem přečetl jedním dechem, už dlouho jsem tak rychle a zarputile nečetl. Na začátku knihy jsem si říkal sakra vůbec nevím o co jde, několik dějových linií se střídaly, jak fronta v Tescu. Nakonec i poslední detail zapadl do své mozaiky a je z toho mistrovské dílo. Erotické scény opět překonaly autorovy hranice a už jen doufat, že za nějakých pár let přijde nová kniha tohoto mistra české sci-fi.
Musím naprosto souhlasit s gears2. Ač mám knihy J.Kulhánka velice rád, tak jeho poslední " dílo " Vyhlídka na věčnost nelze nazvat jinak než blábolem. Tak velké zklamání jsem už hodně dlouho nezažil. Násilně jsem se knihou prokousával a říkal si, jaký životabudič koloval autorovi v žilách když psal tuhle slátaninu. Opravdu to nechápu, jak něco takového mohl předhodit svým čtenářům. U své prvotiny Vládci strachu nechce povolit dotisk, páč prý se mu nepovedla. Knihu jsem četl a je dobrá. Je na ní poznat, že je to jeho první román, ale čte se to velice dobře. Pokud si ji chce někdo přečíst, musí ji shánět po Aukru a bůhví kde za šílené částky. Pak ovšem nechápu, kde pan Kulhánek ztratil soudnost, když nám předhodil tento paskvil. A když už něco takového musel napsat a poslat mezi lidi, proč tam proboha zamotal noční klub?! Ten si zasloužil důstojnější pokračování. Pokud by se hlasovalo o literárním průseru, tak Vyhlídka na věčnost má můj hlas. Hodnocení 10%
Nemůžu si pomoct, ale když se mi knížka rozležela v hlavě, došlo mi, že už to prostě není ono. Čte se to pořád dobře, má to obrovský spád a člověk knihu zhltne jedním dechem, ale chybí mi tu kvanta černého humoru, kterými oplývaly předchozí knížky, takže jsem se jednoduše řečeno tolik nebavil a knžku musím zařadit někam lehce nad průměr, tak 65%
Opět ten klasický (i když mírně pozměněný - každý se přeci nějakým způsobem posouvá a vyvíjí) a námi uctívaný Kulhánek. Tak dobrou a zároveň smutnou náladu po dočtení jsem neměla od Nočního klubu. Přeci jen, když si knížku nevychutnáváte po kouskách, ale zhltnete jí celou za dva dny, najednou zjistíte, že už jste na poslední stránce a je vám mizerně, že jste již svou lačností dospěli ke konci a nějaké další knížky od Kulhánka se dočkáte až za cca 152 let. :D Ale tak to bylo, je a bude s jeho tvorbou.
Skákala jsem radostí už u první stránky a ještě nadšenější jsem byla díky odkazům a propojeností s jinými Kulhánkovými knihami. Prostě dokonalost. :)
Dovedeno k dokonalosti, kniha přečtena jedním dechem. Málokdy mě něco dokáže překvapit, ale Kulhánek to zase zvládnul. Nedokázal jsem najít slabší pasáž. Bravo!
No prostě Kulhánek. Co jiného k tomu říct :)))
Nejvíc mě fascinuje v úplném začátku knihy poznámka o tom, kdy a za jak dlouho byla kniha napsána :)
Teď zas čekat na další nějakou pecku z pera tohoto autora :/
Slyšela jsem, že tahle knížka je takový dívčí román v kulhánkovském hávu. Slyšela jsem, že je o ničem. Slyšela jsem... no, slyšela jsem toho spoustu, ale nakonec, jako asi u všeho, nezbylo než se na vlastní oči přesvědčit, kde je pravda.
Můj názor nakonec je, že ano, chvílemi jsem měla pocit, že čtu nějakou červenou knihovnu, něco na styl takové té dnešní módní upíří romantiky, všichni víme, o čem je řeč, že. Ale vždycky ta romanťárna dřív nebo později slízla smrtící zásah, a zase se četba proměnila v cestu noční můrou vyšinutého mariňáka, nebo tak něco. Chvílema se mi zdálo, že Mistrovi dochází dech. Ovšem když ten dech vzápětí znovu nabral, musela jsem se na své momentální čtecí výspě držet, abych nespadla do vany (ano, čtu po nocích v koupelně :)). Je pro mně nemožné nějak shrnout dojmy z Vyhlídek na věčnost. Možná jedině, že pro mě tahle knížka znamenala vyhlídku na ztrátu drahoceného času na spaní, ale že, nutno dodat, té ztráty nakonec vůbec nelituju.
Ono je to tak skoro u všech umělců, který mám ráda... když zaběhlá hvězda přijde s něčím novým, a ani to nemusí být nové ve smyslu jiné, objeví se tucty zhrzených fanoušků, kteří budou volat, jak to staré bylo lepší a jak už dotyčný (dotyční) tvoří jen sra*ky. Nemyslím si, že je něco špatnýho na tom, jet si to svoje a nechtít nic dalšího, ale tohle lynčování hubou (klávesnicí) mě nebaví. Na další kulhánkovinu, bude-li, se těším, a je mi celkem fuk, jestli to bude celé o lesbickém vztahu učitelek matěřské školky... pokud to bude pořád hezky odsejpat a aspoň občas se zasměju. :)
Po dočtení Nočního klubu jsem měl pocit, že jsem byl právě svědkem naprostého vrcholu Kulhánkovy tvorby a že je skoro nemožné jej překonat. Stroncium mi dalo za pravdu a nyní i Vyhlídka na věčnost, i když po poněkud slabším Stronciu nastalo zlepšení. Skoro se dá říct, že je to zase ten "starý dobrý Kulhánek"..
Tetelím se blahem, jinak se to nazvat nedá. Trochu mi to připomělo Devátou sféru, ale tohle je lepší. Ale co ten Tobiáš, pane Kulhánku?
Předem podotýkám že jsem fanoušek J.Kulhánka a přečetl jsem všechny jeho knížky...Bohužel to co se mi dostalo do rukou s knížkou nazvanou Vyhlídka na věčnost se nadá nazvat jinak než blábol. Vím že mě budou skalní fanoušci kamenovat ale po divném Stronciu které se ještě jakš taš dalo přečíst byla tahle knížka asi poslední co jsem si od "Mistra" koupil a už se budu jen vracet k Cestě krve a Nočnímu klubu...
Ach!!! Slast, slast, slast! Já chci znova! Dokonalé! Sice jsem chvíli tápala, dokud vše nezačalo dávat smysl, ale mé pochyby byly mistrovsky rozvráceny a smysly potěšeny! :-)
Je to Kulhánek, ale popravdě chvilku trvalo, než jsem ho našel. Trochu se mi zdá, že už dochází ten klasický, český černý humor, už nemá takový náboj, jako v Nočním klubu. Na můj vkus Kulhánkovce až moc flasbhacků, které ale nakonec přece jen dávají smysl, takže to není zas ta velký problém. Ale prim stále zůstává u Nočního klubu, ale i tak 4/5. Tak rychlé cesty autobusem při čtení snad umí zařídit jedině pan Kulhánek.
Protože tohle byla moje první kniha od Kulhánka těžko mohu posoudit jestli Vyhlídka na věčnost je horší nebo lepší než jeho předchozí tvorba. Knížku jsem si přečetl, protože jsem chtěl vědět co je na Kulhánkovi tak skvělýho. Teď už to vim, děj slušně odsejpal, začátek byl skvělý, prostředek na můj vkus kde bych čekal spíš zrychlování děje, tak tam najednou nastane útlum, a takřka se nic moc neděje. Ale závěr je opět skvělý. Líbil se mi taky černý a cynický humor, kterého je opravdu dost. Já jsem v podstatě spokojen, dostal jsem to co jsem čekal.
Štítky knihy
upíři humor zbraně zombie česká fantasy démoni akční peklo
Autorovy další knížky
| 2002 |  Noční klub. Díl první |
| 2011 | Vyhlídka na věčnost |
| 1996 | Dobrák |
| 1995 | Vládci strachu |
| 2003 | Noční klub. Díl druhý |
Mě se kniha líbila...štve mě jak každej říká,že je to velké zklamání oproti jeho předchozích knih... Mě třeba u divocí a zlí poslední dvě vůbec nebali a začínala jsem se vnich ztrácet a přestávalo mi to dávat smysl... Je pravda,že u Vyhlídky asi prvních 100 stran jsem byla mimo,ale jakmile vše začal pomalu a postupně vysvětlovat tak se mi to líbilo a propojení s Nočním klubem byl dobrej nápad-jen to jejich vyvraždění mě dost nas*alo.. Utracených peněz nelituji a určitě se k ní vrátím zas...