Noční let
Antoine de Saint-Exupéry
V knize jsou díla: Noční let, Země lidí, Kurýr na jih.
Literatura světová Dobrodružné
Vydáno: 1988 , Mladá frontaOriginální název:
Vol de nuit, 1939
více info...
Přidat komentář
Ten rozpor mezi obyčejným na první pohled šťastným životem a strastiplným životem, který nás přesahuje tím, co po něm zůstane. Co je hodnotnější? A máme právo to tvrdě vyžadovat po jiných? Ta nejistota!!!
A odpověď (možná...) až v hymnickém konci Fabiena mezi hvězdami v tichu nad bouří.
"Netoužíme po věčnosti, ale nechceme se dočkat chvíle, kdy naše činy a věci náhle úplně ztratí smysl. V takové chvíli se ukáže prázdnota, jež nás obklopuje." (str. 135 vydání čtyř autorových románů z roku 1973)
Po prečítaní Nočného letu vo mne veľmi silno rezonuje pocit, že som do seba vstrebala čosi ako "vizuálny román" (existuje voľačo také?). Tak ako Vám Rusi psychologicky rozorvú dušu na kúsky, tak vám do nej Francúzi vryjú obrazy, na ktoré nezabudnete.
Citujem Petra a Luciu: "Fialové lesy tvorili polkruh na zelenom nebi, posypanom svetlým zlatým popraškom." Koniec citátu. Citujem Nočný let: "... všetko tu svietilo, jeho ruky, šaty, krídla lietadla... Oblaky pred ním vracali všetok sneh, ktorý dostávali od mesiaca... Prúdilo tu svetelné mlieko, v ktorom sa lietadlo kúpalo." Koniec citátu. Už mnohými mnohokrát spomínaná scéna Fabianového finálneho vzostupu ku hviezdam je jednoducho vizuálne geniálna, či už príkrym kontrastom voči temnej noci a hroziacej smrti, alebo spôsobom, akým Vás skrz-naskrz presvetlí, ožiari, osvieti, ..ako symbolicky žiarou oslávi a vyzdvihne Fabianov heroizmus.
Nočný let však nie je len o tejto jednej ikonickej scéne. Je to román nasiaknutý filozofiou, trúchlivou melanchóliou, náznakovosťou a symbolickosťou. Je to román temný ako noc, no zároveň vzletný ako let.. Nemusíte byť pritom vôbec stotožnení s jeho hlavnou ideou, ktorú zosobňuje šéf letectva Riviere. Riviére, ktorý "cítil vyššiu povinnosť, než milovať. Ide o to, urobiť ich nesmrteľnými...Za čím idete, umiera s Vami." Priznám sa, že aj ja s tým bojujem - má sa jednotlivec vždy sebaobetovať v prospech "vyššieho ideálu"? Ako hovorí Čapkova Matka: "Vám připadá hrozně čestné za něco umřít: ale na to, že umřete někomu, na to už nemyslíte."A stále musím myslieť na Fabianovu ženu.
Na zamyslenie prikladám ešte myšlienku, ktorou knihu charakterizoval v úvode André Gide: " Šťastie človeka nie je v slobode, ale v prijatí povinnosti."
Čím by byl Saint-Exupéry bez letadla? Možná „jen“ spisovatelem. Ovšem když vylíčil v knize Noční let svůj boj s cyklónem v Patagonii, napsal mu básník Léon-Paul Fargue: „Necháváte nám padat hvězdy do polévky.“ Tak sugestivní jsou zde popisy bouře, kterou letec musí zdolat. A už to ví, když odhadne své šance: „Jsem ztracen!“ Ovšemže bojuje. Zoufalý a odhodlaný.
I šéf leteckého provozu bojoval, ač vzdálený a na zemi – minutu co minutu, jak docházely telegramy, mu připadalo, že cosi rve z rukou osudu, že omezuje podíl neznáma a že vyvádí své posádky z hlubin noci...
Jeho vlastní bolest ho naučila mnohému: „Otvírá to jistá okna.“
Máte to také tak?
A další část poznání: Cítil se osamělý jako dnes večer, ale velmi brzy odhalil bohatství takové samoty.
Je pro vás samota obohacením?
Zkušenosti: Deset let zkušeností a práce… Ten člověk tu někde pracuje, aby život pokračoval… „Ten člověk netuší svou velikost.“
A zatím… kdesi zápasila poštovní letadla. Noční let se vlekl jako nemoc: bylo nutno bdít. Bylo nutno stát při těch lidech…
Dokážete podpořit své bližní?
Exupéry byl několik let i ředitelem malého letiště. A jeho Noční let by mohl být i příručkou pro naše managery a vládce:
„Jsem spravedlivý nebo nespravedlivý? Nevím. Budu-li trestat, ubude poruch. Odpovědný není člověk, odpovědnost je jako nějaká temná síla, s níž se vyrovnáváme, jen když postihujeme všechny bez rozdílu. Kdybych byl úzkostlivě spravedlivý, byl by každý noční let vyhlídkou na smrt.“
A v dnešní době nesmírně aktuální:
„Když si člověk chce získat oblibu, stačí trochu politovat. Já nikdy nikoho nelituji, anebo to skrývám. A přece bych se rád obklopil přátelstvím a lidským pochopením… Ale já sloužím událostem. A musím zocelit lidi, aby jim sloužili taky… Když si povolím, když nechám události běžet jejich cestou, začnou se záhadně rojit poruchy...“
Někteří čtenáři neodpoví na mé otázky, protože k nim ještě nedospěli. Exupéry je prožil. Na palubě letadla také zemřel. Hledejte odpovědi na otázku, co je život, v jeho knihách!
" I zásvit z hospody by byl nyní pro něho bohatstvím a byl by až do smrti kroužil kolem takového znamení,po němž toužil.A tady zatím stoupal k lánům světla." 75%.
NOČNÍ LET, VÁLEČNÝ PILOT, DOPIS RUKOJMÍMU
Nejvíce se mi líbil román Noční let, který je z nich nejvíce založený na hlavní dějové lince a autorovy úvahy do ní zapadají jen namátkou.
Na druhou stranu Válečný pilot je úvah a vnitřních názorů plný a u nejedné z nich se čtenář musí s ním nad lidským životem zamyslet sám. Což je krásné. Plno z nich mi zůstane v hlavě delší dobu.
Dopis rukojmímu pak byl jen příjemnou krátkou tečkou za oběma předchozími.
Mám ráda doslovy knih, které jsou plné faktů a skutečně čtenáři úcelí právě přečtené dílo v kontextu nálady autorovy doby a jeho lidského života. A i zde od Marie Veselé splnil dobře svůj účel.
Bylo mi doporučeno, že bych si přece jen měl přečíst nějakou tu klasiku, tak jsem se na to vrhnul, sice ze začátku lehce neochotně, ale jsem spokojený. Exupéry uměl neuvěřitelně barvitě popsat i ty nejobyčejnější věci jako by byly z jiného světa a to se mi na něm líbí. Přece jen toto byl spíš soubor próz než jedna kniha a tak bych tedy měl vybrat svou nejoblíbenější část a tou bude Oáza ze Země Lidí, proč? Sami si ji přečtěte, má jen pár stran..
Bohužel, nemůžu dát plný počet kvůli Kurýrovi na Jih, ten mi nesedl tolik jako Noční let a Země Lidí, přesto, velmi povedené a krásné..
"Netoužíme po věčnosti, ale nechceme se dočkat chvíle, kdy naše činy a věci náhle úplně ztratí smysl. V takové chvíli se ukáže prázdnota, jež nás obklopuje.."
Exupéry byl celkem složitý člověk a proniknout skrze tuto knihu do jeho duše nebylo jednoduché. Ale nakonec to stálo za to.
Exupéry má prostě talent napsat obyčejný příběh tak, že se vám zadře hluboko pod kůži, zmocní se vašich myšlenek a i po dočtení knihy se vám ještě dlouho vrací v záblescích, jako vlastní divné, smutné a osamělé vzpomínky. Málokdo si dnes uvědomuje, jak nebezpečné byly počátky nočních letů, kolik obětí, trpělivosti a vytrvalosti stálo prosazení dnes tak samozřejmé záležitosti.
Autor se proslavil knihou MALÝ PRINC, kterou čtou děti i dospělí. Knihu Malý princ jsem četl už třikrát a rovněž jsem si poslechl i audioknihu, což je výjimečné, poněvadž audioknihy neposlouchám.
V této knize se nacházejí 3 romány - Noční let, Země lidí a Kurýr na jih. V knize se nachází hodně myšlenek, musel jsem číst pomaleji, abych všemu porozuměl. Některé myšlenky jsem si četl vícekrát a také jsem si je zapsal do sešitu. Určitě se nejedná o knihu, kterou byste přečetli na jedno posezení, na jeden zátah. Je to kniha, která je náročnější na četbu, čtenář musí více přemýšlet a soustředit se na četbu. Myslím si však, že čtenáři neprohloupí, pokud se rozhodnou přečíst si tuto knihu a nezůstanou pouze u četby Malého prince. Tato kniha může čtenáři přinést nové poznatky o létání v době, do které jsou zasazeny příběhy, může je vnitřně obohatit a pohladit po duši.
Exupéry byl letcem, takže zkušenosti z létání promítnul do svých knih, což je určitě přínosem pro zachycení autentičnosti z létání. Dočteme se o tom, s čím vším se museli vyrovnávat letci při nočních letech, nahlédneme do navigačních center, zažijeme dobrodružství při ztroskotání letců (tyto části byly jedny z nejlepších), v knize Kurýr na jih se vyskytuje i romantická linka.
Myšlenek je hodně - o člověku, co je v životě důležité a podstatné, jak by se lidé k sobě měli chovat, je pro něj důležité kamarádství a přátelství, vzájemná pospolitost lidí. Líbilo se mi také povídání o hvězdách a také bylo pěkné, když oslovoval vodu a vyjadřoval ji úctu ("Díky tobě se otvírají všechny vyschlé prameny našeho srdce...").
CITÁTY Z KNIHY NOČNÍ LET:
Silného nezdar posílí! Naneštěstí hraje člověk proti lidem vždycky hru, v níž se pramálo hledí na pravý smysl věcí. Často rozhoduje zdání, jestli člověk vyhrál či prohrál. Zdůrazní se neúspěchy a člověk je náhle spoután zdáním porážky.
Vítězství… porážka... ta slova vůbec nemají smysl. Jsou to jen přeludy a pod nimi je život a ten už připravuje nové přeludy. Vítězství oslabí jeden národ, porážka probudí jiný. Porážka, kterou utrpěl Riviére, je snad podnětem, jenž přiblíží skutečná vítězství. Jen události, které ukazují dopředu, mají význam.
CITÁTY Z KNIHY ZEMĚ LIDÍ:
Nikdy nám nic nenahradí ztraceného druha. Starého kamaráda si člověk nestvoří. Nic se nevyrovná pokladu mnoha společných vzpomínek, mnoha těžkých hodin prožitých pohromadě, mnoha roztržkám, smířením, vzrušením, Podobná přátelství člověk už vícekrát nepozná. Je zbytečné doufat, že listy mladého doubku, který jsme teprve zasadili, nám poskytnou stín.
Pracujeme-li pouze pro hmotný zisk, sami si stavíme své vlastní vězení. Uzavíráme se do samoty s pomyslnými penězi, jež nám neposkytnou nic, proč by stálo za to žít.
Konečně jsme se sešli. Lidé chodí dlouho vedle sebe uzavřeni do vlastního mlčení nebo si říkají slova, která nic nevyjadřují. Objeví se nebezpečí. A tu hned podepře jeden druhého. Tu je jasné, že všichni patří k témuž společenství. Každý jako by vzrostl, když se sblíží s těmi, kdo stojí vedle. Se šťastným úsměvem hledí jeden na druhého. Člověk je podoben propuštěnému vězni, jenž se pln úžasu dívá na nesmírnost moře.
Být člověkem znamená být odpovědný. Znamená to hanbit se nad nezaviněnou bídou. Znamená to být hrdý na vítězství, kterého dosáhli kamarádi. Znamená to cítit, že přiložíme-li svůj kamínek k ostatním, pomáháme stavět svět.
Nejde o létání. Letadlo není cíl, ale prostředek. Člověk nedává v sázku život kvůli letadlu. Sedlák také neorá proto, že má pluk. Ale pomocí letounu opouští člověk města a jejich účtárny a znovu nalézá pravdu, kterou znal venkovan.
Jsme závislí jedni na druhých, jsme unášeni touž planetou, jsme posádka téže lodi. A je-li plodné, když jednotlivé civilizace měří své síly a podněcují tak vznik nových syntéz, je obludné, když se navzájem ničí.
CITÁTY Z KNIHY KURÝR NA JIH:
Peníze pomáhají získat majetek, vnější vzruchy, ale její život je vnitřní. A bohatství: to je to, co dává věcem tvar. Je to neviditelná ponorná řeka, která staletí živí zdi domu, vzpomínky: duši. A ty jí vyprázdníš život, jako se vyprázdní byt, když se odnesou předměty, které už nikdo neviděl, ale z nichž se byt skládal.
Četl jsem dvakrát a vím, že prvně v dětském věku mě spíš zaujala příběh letu .. později jsem v tom našel i tu společenskou vrstvu .. "těžký život inspektora", který zlý být musí a tak z toho má hroší kůži .. protože každý se nějak živíme ... inu .. dobrý pozorovatel.
Exupéry bohužel asi není úplně můj šálek kávy - jeho styl psaní mi tak nějak nesedí. Každopádně za nějaký čas se k němu pokusím vrátit a přečíst od něj něco dalšího. Možná to ve mně zanechá hlubší dojem, než právě Noční let.
Nikdy jsem nebyl fanouškem aviatiky, ale rád jsem se aspoň na chvíli přenesl do onoho světa burácejících vzdušných výšin. Výjimečná kniha se silným filozofickým přesahem.
Číst Exupéryho je někdy vážně fuška. Měl nesmírně hluboké myšlenky u kterých je potřeba přemýšlet, číst pomalu a vracet se k nim, aby nám neunikli, což by byla věčná škoda.
Niekedy mám pocit, že anotáciu ku knihe písal buď niekto, kto samotnú knihu nečítal, alebo ten, kto ju písal na objednávku, a teda musel v knihe "nájsť" = primyslieť to, čo v nej vôbec nie je.
Vzpomínám na tu knihu jako na obraz... jak Měsíc svítí na mraky shora a svět je plný ticha.
Část díla
- Dopis rukojmímu
- Kurýr na jih 1929
- Noční let 1931
- Válečný pilot
- Země lidí 1939
Autorovy další knížky
1962 | Noční let |
1965 | Země lidí |
1967 | Válečný pilot |
1976 | Moje planeta |
2009 | Malý princ (komiks) |
Rád jsem poznal Exupéryho básníka, rád jsem strávil čas s Exupérym filosofem, rád jsem se sblížil s Exupérym humanistou.
Děj je v těchto textech spíše původcem obrazů, přirovnání a přemítání o údělu jednotlivce, společnosti a smyslu oběti. Úseky děje se střídají s líčeními uchvacujícími představivost a vypointovanými úvahami. Chápu text spíše jako směs epiky, básně v próze a filosofické eseje, čímž Exupéry umně zahrál na všechny mé citlivé struny.
Díla obsažená v trojici spolu tématicky souvisí a nejvíce mě při jejich četbě fascinovala Exupéryho pokorná odevzdanost (naplnění svěřené role vyplývající ze sounáležitosti k milovanému celku, jehož je součástí - neplést s beznadějí ve smyslu rezignace) a optimismus, jakým oplývá v čele nevyhnutelné porážce. Zkrátka, že v každé prohře už nenápadně klíči předzvěst vítězství.