Noční můry nespí
* antologie , Klára Mayerová
Rádi se bojíte? Nejlépe v pohodlí křesla s nějakou pěknou čtivou knížkou v ruce a horkým čajem na stole? Nová knížka s názvem Noční můry nespí, kterou sepsali studenti Literární akademie Josefa Škvoreckého pod vedením Ivony Březinové, je pro takové odpoledne nebo večer jako stvořená. Začínající i již zkušení autoři předkládají čtenářům další výtvory ze svých literárních dílen a tentokrát se zaměřili na žánr hororu. Noční můry nespí je knížka plná strašidelných příběhů, ve kterých se dětští hrdinové potýkají s nebezpečími v nejrůznějších podobách, jako jsou pohádkové čarodějnice, krvelační upíři, mimozemšťané, ale také psi zabijáci, únosci nebo zlí lidé. Některé příběhy jsou realistické, jiné už méně, ale jedno mají společné, při jejich čtení tuhne krev žilách. 1. vydání.... celý text
Přidat komentář
Shrnutí povídek všeobecně:
Antologie- větší skupina autorů tentokrát českých a pod vedením známé české autorky knih pro děti Ivony Březinové- prohrabala své šuplíky a dala společně dohromady sbírku svých hotových povídek, pro kterých nebudete moc usnout a vlasy se vám budou ježit na hlavě. A o pomyslném po zádech lezoucím mraze ani nemluvím...
Povídky jsou totiž hororové, leckomu se po jejich přečtení vkládají do snů a název zvláštní sbírky je možná pravdivý :)
Čeká vás třeba doslova případ pro psychiatra , kdy mladá dívka přežije havárii letadla , povídka o tom že schovka pod dekou není úplně nejlepší nápad nebo, že jízda výtahem s názvem paternoster sice dnes možná existujícím, ale jinak většinou k vidění ve filmech může být opravdu životu nebezpečná.
Cesta rychle ubíhá, když Vás honí kniha.
Čtěte rychle , možná mezi řádky uvidíte ducha .
Jiné strašidlo můžete čekat taky ,
Nohy za vás pak utíkají jako fretky.
Řada studentů napsala povídky, kde se vypravěč nedožije konce, čtenáři asi po jejich dočtení končí v hrobce.
Jestli jsem se ho dožila já ,
To "říká" má recenze z básní složená.
Moc pěkná antologie strašidelných povídek výhradně od českých autorů. Doporučuji ...
Celkově je to dobré. Každá povídka má něco do sebe a je o něčem jiném, jediná věc, jež je spojuje, je strach. Akorát bych vytkla styl psaní, ale četlo se mi to dobře.
Všechny povídky mají něco do sebe, ale jak už je to se vším, co se líbí jednomu, nemusí se líbit druhému. Ve svém hodnocení zohledňuji výhradně obsahovou stránku antologie. Nevadilo mi, že některé povídky byly psané v ich-formě, ani to, že vypravěč povídky nakonec v povídce sám zemře. U takovéto sbírky, kdy primárním účelem je čtenáře vyděsit (nebo alespoň zabavit), mi to připadá podružné (někoho ale nejspíš děsí právě ta forma) :). Za mě jsou tedy vrcholem této sbírky povídky: Pozor, za tebou!, Posel smrti a Po mně potopa. Až při psaní komentáře jsem si všimla, že autorkou Pozor, za tebou! a Krásná, krásnější, nejkrásnější, je tatáž osoba. Zatímco Pozor, za tebou! je, podle mne, jedna z nejlepších povídek sbírky, Krásná, krásnější, nejkrásnější u mne nezabodovala.
Až na jednu povídku (Duchna) mě kniha bavila. Některé části méně, jiné mě vtáhly a ohromily svou nápaditostí. Rozhodně pro milovníky strašidelna doporučuji.
Knížka se mi líbila, obsahovala zajímavé povídky, ale jak to u spolku různých autorů bývá, některé byly i slabší. Ale oceňuji, že tato kniha vznikla a určitě bych si přečetla i nějaké další vydání.
Nejvíce se mi líbily povídky od Davida Švába (Zuby za plotem a Posel Smrti). Zdánlivě obyčejné povídky, které zároveň měly něco do sebe a nepostrádaly napínavost a pěkné zápletky. Škoda, že jich autor nenapsal více.
Ostatní povídky byly také dobré, ale kdybych měla psát o tom, co mi vadilo, tak bych zmínila příběhy psané v 1. osobě, kdy nakonec postavy zemřou. To je podivné. A nebo mi vadily příběhy, kde se zjevili nějací duchové, přízraky či záhady, které poté ani nebyly vysvětleny.
Ale občas mne překvapily chyby autorů, které jsou fakt "primitivní" a studenti žurnalistiky a absolventi literárních kurzů by si na ně měli dát pozor!
Kniha se mi líbila, náměty povídek byly velmi zajímavé. Bohužel mě ale žádná povídka nevyděsila. Buď je to tím, že kniha je určena pro mladší čtenáře, nebo už jsem prostě zvyklá na horší horory :)
Jedna z mých nejoblíbenějších knih hororových povídek, všechny se čtou moc dobře. Knihu čtu už po několikáté.
povedená kniha...souhlasim, že některé povídky byly nepovedené, ale číst se to dalo...mně osobně se nejvíc líbilo Pozor, za tebou
Tuhle knihu jsem četla asi před 2 lety. A doteď si pamatuju,jak mi při jejím čtení běhal mráz po zádech....
Jo, je to fakt chytlavý čtení.Nejvíc se mi líbil horor Posel smrti a naopak nejmíň Po mně(nebo mě?) potopa.
Tak to je poprvé, co se bojím u nějaké knihy. Abych řekla pravdu není to tak hrozné, ale radím tém, co se neradi bojí: Nečíst!!!!
Jak již napsala Viviana, hodně pozitiviní je už fakt, že vůbec něco takového spatřilo světlo světa. Začínající autoři a autorky něco podobného občas potřebují, potřebují cítit, že to co dělají má trochu smysl, nějaké opodstatnění. A je na nas čtenářích, aby jsme k tomu přistupovali s tímto vědomím. Povídky této sbírky mají mnohé společného, ve valné většině jsou jejich hrdiny děti a náctiletí, autoři mužského pohlaví hrdinkami svých příběhů často činí osoby ženského pohlaví a opačně. Takřka bez výjimky ve větší či menší míře jde z povídek cítit začátečnickou nerozhodonost, nevypsanost a nezkušenost (jmenovitě např z poslední povídky "Něco"). Společně však sdílí i negativní věci - velká část povídek je vyprávěna v první osobě (ich forma) a to i když jejich vypravěč/ka nakonec (pravděpodobně?) zemře. Což by se dalo ještě dobře ukočírovat, když je to dobře napsané (a pár takových povídek jsem už četl), jinak to ale docela tahá nejen za oči, ale hlavně za mysl a logiku. Tím tuplem, pokud je tato "ich forma" prokládána úryvky ve třetí osobě "er formě", to je podle mě neodpustitelná školácká chyba a nechápu, jak to mohlo přes někoho, kdo tu knihu dával dohromady vůbec projít, podráží to nohy veškeré logice, formě a smyslu. Kvalitativně jsou tady povídky rozloženy velice souměrně a ze všech možností, od těch velmi slabých (již zmiňované Něco, podle mě "nedokončené" Peklo), přes povídky, které mají hodně dobrý začátek, ale v závěru se naprosto "zblázní" a klesnou až na dno (Rozinky, Slibné rande), od těch neškodlivě průměrných (Cop, Zuby za plotem, Kočičí postrach, Šílený sochař) až po ty povedené, zajímavé a výborné (Po mně potopa, Krásná, krásnější, nejkrásnější, Želivan, Pozor, za tebou nebo úplně nejlepší povídka antologie Duchna). Za pozornost jistě stojí doprovodné ilustrace. Obecně vzato, kniha jako celek, svou podstatou, formou i obsahem, je mnohem lepší a "kvalitnější", než její jednotlivé povídky samostatně. Prostě příjemný, chvályhodný a potěšující počin, byť ne celkově zrovna moc kvalitní.
Mládež píše pro mládež? Ne. Jen je v tom hodně nezralosti a málo načteného a málo natrénovaného.
No, v podstatě je to spíš asi takové čtení pro mládež. Pár povídek bych pochválila, vyloženě slabé my taky přišly asi dvě, jinak průměr... Ale je dobře, že u nás takové projekty fungují. :) To hodnotím velice kladně.
(SPOILER) Dobrý den, paní učitelko. posílám vám výňatek o knize Noční můry nespí do čtenářského deníku. Knížka je o dívce, která se jmenuje Nina. Je jí osmnáct let a je zavřená v psychiatrické léčebně. má pokoj pouze pro sebe. Jak ona říká, každý večer jí chodí navštěvovat přátelé, které vidí pouze ona. Vylézají ze země. Trpí halucinacemi. Lékařům se po roce a půl Ninu vyléčit nepodařilo. Její nemoc je podle nich nevyléčitelná. Rodiče se mohou po domluvě s lékaři o Ninu starat v domácím prostředí nebo ponechat dceru v léčebně. Rodiče za ní chodí každý víkend. dostane se z toho? To se dozvíte až si knihu vypůjčíte.
Autor: Tomáš Tvrdý
Vladimír Břiský
Knihu hodnotím velice pozitivně, protože mě furt nutila číst dál a dál.