Noční tep
Antonín Mazáč
Milovníci klasických detektivních „Třikrát s…“ mohou zajásat, dostává se jim do ruky opravdu skvělé dílo. Novely v této knize ovšem nespojuje postava detektiva, řešícího záhadu, ale jejich autora, bravurního vypravěče vynikajících napínavých příběhů zasazených do žhavé současnosti. Nechybí nic, co si jen lze ve správné detektivce představit – skvěle vykreslené prostředí, po všech stránkách zajímavé hlavní i epizodní postavy a pochopitelně také množství překvapivých dějových zvratů. Vycházející tenisová hvězda, která se na turnaji v Moskvě snaží vypátrat, kdo mohl mít zájem na vraždě jí velmi blízké osoby, soukromý detektiv, kterému z ničeho nic takřka na hlavu dopadne mrtvola místní celebrity, nebo obyvatelé horské samoty, do jejichž poklidného adventu náhle vpadne smrtelné nebezpečí v podobě před spravedlností prchajících loupežných vrahů… To vše je zárukou skutečně poutavých příběhů, jejichž autor mj. vyhrál i soutěž časopisu Lemurie O nejlepší detektivku 2012. První vydání.... celý text
Přidat komentář
Prvotina s promarněným potenciálem. Antonín Mazáč má bezesporu pěkné nápady co se zápletek týče, hůř už si ovšem dokáže poradit se samotným dějem. Thriller přitom nepotřebuje mnoho; stačí, když čtenáře šikovně chytnete pod krkem a nenecháte jej vydechnout, dokud nedočte poslední stránku. Jenže jak jednotlivé příběhy zajímavě začnou, brzy se vývoj událostí utopí v přívalu zbytečných slov. Nejde ani tak o dialogy, které relativně šlapou, jako o kombinaci zvratů a vysvětlování co s čím jak souvisí, aby v závěru do sebe všechno zaklaplo a ještě z toho vypadla pointa. Problém je, že autor se nuceně staví do jakési nekompromisní pózy, přičemž zapomíná dotáhnout všechny nitky vyprávění. Oceňuji ovšem, že šlo o tři samostatné povídky, vesměs různorodě vystavěné, takže bylo docela napínavé sledovat, co se jakým způsobem zvrtne. Vykašlat se na všechny ty drsňácké kudrlinky a soustředit se jenom na to podstatné, určitě by z toho šlo vykřesat něco nadprůměrného. Byť třebas ne s takovým rozsahem.
Karlovarský autor - takže povinná četba - a vcelku přijatelná. Sbírka tří povídek má vzestupnou tendenci; po první nanicovaté DM (byť s příjemným humorem) pěkná Brazilská Kerolajna (osmnáctiletý talentovaný tenista na turnaji v Rusku a zavražděná masérka - ok - a za zveřejnění pokusu o českou telenovelu se španělskými jmény díky, souhlasím s autorem, že je kouzelný) a top Noční tep - sevřený, napínavý a se sympatickou dávkou temnoty. Takže uvidíme, co dál; Letargie jde akorát do knihkupectví...
Je vidět, že autor se teprve rozjíždí, místy výborné nápady, někdy bohužel utopené v houštině slov, první povídka o soukromém detektivovi nemastná neslaná, tenisová povídka velmi solidní a v zajímavém prostředí, třetí, ač nejkratší, dobré nahození prostředí, pak bohužel nastavovaná kaše a velmi podivný závěr, Přes to všechno autor, kterého stojí za to sledovat, když na sobě zamaká. Rozhodně si přečtu jeho další věci. 3 1/4.
Bída. Záplava slov, skrz která se nešlo zacílit na příběh. Naivní styl - kdyby to psal žák základní školy, bylo by to asi fajn. Třetí příběh jsem už nedala.
Část díla
Autorovy další knížky
| 2017 |  Letargie |
| 2020 | Nezbytná opatření |
| 2021 |  Aristokrat |
| 2023 | Konzultant |
| 2019 | Tři kříže |
Přečteny jen dva příběhy, na třetí už jsem neměla chuť. Nápady témat celkem fajn, ale horší je zpracování knihy. Styl psaní mi vůbec nesedl. Myslím, že tam byla zbytečná omáčka kolem, a tím pádem napětí a podstata příběhu někde zmizela v záplavě slov. Přitom kniha "Nezbytná opatření" byla super.