Noční vlak do Lisabonu
Pascal Mercier (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/512939/bmid_nocni-vlak-do-lisabonu-n5i-512939.jpeg
4
357
357
Hrdina románu Raimund Gregorius je profesorem starých jazyků na gymnáziu v Bernu. Starší pán se svými návyky a zaběhlými rituály, od kterého nikdo nečeká, že by mohl svůj život ještě nějak změnit. Jednoho rána se však na mostě setká s tajuplnou ženou, jež stojí na zábradlí a trhá na malé kousíčky do řeky jakýsi dopis… žena je pro celý příběh zdánlivě nedůležitá, ale díky ní vše začíná – ve chvíli, kdy na profesorovu zvědavou otázku, jaká že je její rodná řeč, odpoví portugues. Melodie tohoto jediného slova vzbudí v Gregoriovi podivnou touhu… Další události běží v rychlém sledu. Do rukou se mu dostane kniha lékaře z Lisabonu, útlý svazek myšlenek a úvah. Gregoria zcela uchvátí a po pár přečtených kapitolách dojde k zásadním rozhodnutí: následujícího dne za svítání vyrazí přes Ženevu a Paříž „nočním vlakem do Lisabonu“. Uniká tak každodenní rutině, zříká se závazků a vydává se pátrat po portugalském spisovateli, který bojoval proti Salazarově diktatuře a jehož myšlenky mu nedají spát. Kniha vypráví především o tom, že vždycky můžeme změnit svůj život, pokud máme pocit, že je to právě teď správné rozhodnutí a že ho změnit můžeme, i když ten pocit nemáme. Že i velmi konzervativní člověk je s to dělat „bláznivé“ věci a že pro svoje jednání nemusí mít vždy racionální důvod.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , PlusOriginální název:
Nachtzug nach Lissabon, 2004
více info...
Přidat komentář
Přemýšleli jste někdy, jaké je to být někým jiným? A jde vůbec poznat život někoho jiného? Noční vlak do Lisabonu je opravdu silný příběh o tom, že život můžeme změnit v každém věku. Naskýtá se zcela mimořádná výzva podívat se na svět jinak, zejména na ten vnitřní. Je to příběh o tom, jak svůj život prožíváme nebo neprožíváme, o tom, kdo jsme a jaké nesčetné úrovně identity v sobě ukrýváme. Zlouhavá a melancholická atmosféra knihy vám spolu s filozofickými úvahami čtení trochu zpomalí, ale za tu "námahu" to stojí. Nikde jinde jsem zatím nepostřehla tak nádherně barvité vykreslení pocitů, jako v tomto díle. Nejenom, že vás donutí zamyslet se nad zcela obyčejnými věcmi, které nás běžně nenapadnou, ale je také jakousi sondou do Portugalských dějin. Jednoduše skvost:-)
Byla to taková vnitřní cesta i pro mě, při čtení této knihy mi docházely některé skutečnosti z vlastního života a vztahů k lidem okolo Hodně silných myšlenek a úvah, které se nějakým způsobem týkají snad každého člověka, mě teda určitě... proto mě tolik zaujala a dokonale vtáhla.
Kniha mě nadchla. Až neuvěřitelný příběh, který ale ilustruje a odkrývá podstatu života a snahu jej začít skutečně prožívat díky inspiraci a hledání v historii příběhu neobyčejného muže a příběhy spjaté s jeho životem. Má mnoho rovin, dostávalo mě to, jak se člověk zkouší vžívat do jiných rolí a tím nějak i sám do sebe a nutí ho to vidět se jinak.
Bylo to hodně náročné - všechny pocity, myšlenky, filosofocké úvahy apod. Ale nakonec jsem to dočetl do konce. Někdy bych taky rád všechno zabalil a odjel, ale nejsem tak osamělý jako hrdina a ani tak finančně nezávislý :-)
Nádherná kniha plná myšlenek a poezie slov... Hezky zpracovaná.
Popis života jako jedoucího vlaku byl úchvatný.
Začátek knihy byl pro mě trochu kýčovitý, pak jsem se začetla a kniha mě bavila, líbila se mi filosofie, co mě nutila přemýšlet o věcech, které mě běžně nenapadají, ale ke konci knihy už mi přišel text zdlouhavý. Tato kniha nebyla z těch, u kterých si přeji, aby ještě nekončily :-)
Výborná kniha. Ano, stejně jako jednomu ze čtenářů dříve, připadala mi konstrukce místy trochu umělá. Ale popravdě, mě by stačilo číst ty zápisky, bez dějové linky. Inspirativní.
"... přál si ledové vichry, které by odvály všechno, co znělo po pouhém jazykovém návyku, po záludném druhu návyku, který zabraňoval myšlení tím, že vzbuzoval iluzi, jako kdyby se myšlenkový proces již odehrál a v těch prázdných slovech došel zakončení."
Hlavní hrdina románu, profesor Raimund Gregorius, žije poněkud fádní a monotónní život. Působí dojmem, že v jeho životě již nemůže přijít žádná radikální změna. Pak ale jednoho dne potká neznámou Portugalku, která v něm zcela spontánně probudí život. Gregorius se začne rozpomínat na své dávné sny a nikdy neučiněná rozhodnutí. Snad je to strach z plynoucího času, možná je to touha po změně, které ho nakonec dovádějí k rozhodnutí učinit cestu. Samotná cesta je jakousi metaforou sebepoznání. Gregorius se vydává po stopách spisovatele ve snaze nalézt jeho prostřednictvím i sám sebe.
"Bylo možné, že nejlepší cestou, jak se ujistit sám o sobě, bylo poznat někoho jiného a pochopit ho? Někoho, jehož život se odehrál zcela jinak a měl zcela jinou logiku než jeho vlastní?“
Na sklonku svých padesáti let shledává svůj dosavadní život nesmyslným a nudným. Touží po změně, ke které, jak sám cítí, již možná nemá dostatek sil. Tento pocit jen umocňují jeho častější závratě a paměť, která selhává. Samotný konec nechává Pascal Mercier beze směru konečné stanice, tudíž je na každém čtenáři zvlášť, jakou cestou se společně s hlavním hrdinou vydá dál...
Na mě působí kniha trochu uměle. Starší introvert během pár dní najde řadu známých, kteří mu jsou tak blízcí, že si mnohdy doslova čtou myšlenky atd. Nicméně téma, které určitě stojí za zamyšlení: "Jak vlastně prožít svůj život?"
Tohle je skvělá kniha. Když jsem ji zrovna nemohla číst, musela jsem na ni stále myslet. Myslela jsem na Amadea, jak mi chybí, ačkoliv jej neznám. Žasla jsem, jak autor umí do slov perfektně zachytit pocity, které často mám, ale nedokázala bych je slovy vyjádřit. Dala bych knize pět hvězdiček, ale dám jen čtyři. Kniha je totiž tak moc vyšperkovaná, až se mi místy zdálo, že cítím závany komerce.
Je na něm něco klasického i netradičního. Je na něm něco obyčejného i neuvěřitelně zvláštního. Je v něm spousta úvah, které by měly být vlastní nám všem. Proč se víc nestaráme o prožívání života? Nejspíš jsme ještě nikdy nepotkali Portugalku na mostě v Bernu.
Občas sa stane, že človek narazí na knižku, ktorá je akoby o ňom. Ktorá sa presne trafí do jeho pocitov a myšlienok. Presne toto zažil hlavný hrdina Raimund Gregorius a po sérií neobvyklých udalostí a ešte čudnejších rozhodnutí sa vydal po stopách človeka, ktorý mu svojou knižkou hovoril z duše.
Pátranie hlavného hrdinu dopĺňa autor filozofickými pasážami z diela Amadea Pradu. Gregorius postupne odkrýva tajomstvá minulosti a dozvedá sa pri tom mnoho o sebe samom. Niektoré myšlienky mi sadli (prirovnanie osudu k vlaku z ktorého nemožno vystúpiť a nevieme kam ide - to je super), niektoré menej.
Začiatok knihy veľmi pekne vtiahol do deja, no neskôr už len udalosti do seba postupne zapadali, bez nejakej výraznejšej zápletky a gradácie. Podľa mňa to bolo trocha na škodu, bolo čoraz ťažie udržať pozornosť, napriek tomu, že knižka je písaná vcelku pútavo a má dobrú atmosféru. Niekoľko pre mňa dôležitých momentov zostalo nevyšetrených a odišli do stratena.
Ako Gregoriovi Pradova kniha sadla, mne Mercierove filozofické úvahy až tak úplne nie. Prínosnejšie pre mňa boli sugestívne popisy Lisabonu. Na knižku si treba asi vyčleniť viac času a trpezlivosti, ako som mal pri čítaní ja.
Pro mne zvláštní a magická kniha, zpočátku trochu cizí, ale na konci přítel, s nímž se nechci loučit.... Kniha o člověku, o životě a smrti, o zoufalé snaze a nemožnosti vystoupit ze svého vlastního stínu a být součástí života druhých, kniha o sdělení, o porozumění, o síle myšlenek, plná zvláštních úvah a magických slov - poetická, dojemná, melancholická a jakýmsi zvláštním způsobem pravdivá a opravdová....
„Proč jsem byl vždycky tak strohý, tak příkrý, tak nevděčný za slova těch druhých, když šlo o něco, na čem mi opravdu záleželo? Odkud ta potřeba rabiátsky hájit to důležité vůči druhým, když mi to přece nemínili vůbec brát?“
Som očarená. Mercierovmu románu sa nedá uprieť určité kúzlo, zvláštnosť atmosféry celého príbehu, aj keď mám i zopár výhrad. Už radu rokov si zachovávam niekoľko zvykov v súvislosti s knihami - jedným z nich je odpisovanie zaujímavých pasáží, aby som sa k nim mohla spätne vracať, hodnotiť ich výpovednú hodnotu a význam pre moju osobu z hľadiska plynutia času. A potom, raz za čas sa objaví kniha, pri ktorej nemá zmysel pokúšať sa o niečo také, ak nechcem do zápisníka preniesť polovicu knihy.
Hlavným motívom je túžba šesťdesiatnika Raimunda Gregoriusa, milovníka mŕtvych jazykov, "nudného patróna", prezývaného tiež Mundus alebo Papyrus, cítiť, že je skutočne živý, túžba dať životu zmysel a snaha pretaviť tieto sny do reality. Gregorius síce má pochybnosti, často prepadá melanchólii a smútku po stereotype minulého života, ktorý bol pre neho pascou, ale zároveň v ňom cítil určitú istotu, no má odvahu vybočiť zo zabehaných koľají, riskovať, vzoprieť sa očakávaniam okolia a ísť za tým čo je pre neho v danom okamihu najdôležitejšie. Nepúšťajte sa do tejto knihy, ak nemáte dostatok času, trpezlivosti, chuť na filozofické úvahy. Román je presýtený nespočetným množstvom myšlienok, ktoré nútia vracať sa v texte späť, dookola ich čítať, pozastavovať sa nad nimi, žasnúť. Práve fragmenty jednotlivých myšlienok ma niekedy zaujali na úkor hlavnej dejovej línie, často som mala pocit, že by mi celkom stačilo mať v rukách zápisky, poznámky, listy Amadea de Pradu - knihu, ktorá tak veľmi zaujala a zmenila Gregoriusa. Ten tieto myšlienky ďalej rozvíja a nadväzuje na ne. Čo hodnotím ako veľmi nepravdepodobné a čo ma zarazilo, bola neuveriteľne rýchla Gregoriusova schopnosť zorientovať sa v cudzom jazyku, doslova v priebehu pár hodín, a síce so slovníkom, ale predsa, prekladať komplikované texty, s ktorými by mal problém nejeden prekladateľ znalý jazyka. Neviem či je niečo také vôbec možné - a to aj v prípade, že ide o človeka s nadaním na jazyky, ktorý ich sám niekoľko ovláda. Celkovo však na mňa kniha pôsobí silným dojmom a aj napriek menším nedostatkom si zaslúži plné hodnotenie.
Krásný příběh o jednom starším profesorovi, který se nebojí svůj život otočit o 180 stupňů a vydá se na cestu do Lisabonu...
Kniha mě asi nezastihla v tom správném období života. Řekla bych, že měla přijít buďto mnohem dříve anebo mnohem později. Každopádně je to kniha spíše pro osoby dveře hledající než pro osoby, které již o dveřích vědí a nyní hledají klíč, popřípadě již dveře odemykají.
Hodně mě zaujala na začátku. Hlavní hrdina je sympatický a bylo napínavé, jak se postupně odkrývá tajemství za kterým do Lisabonu přijel. Postupem času mi to už připadalo jednotvárnější, pouze se dokresluje obrázek, který byl načrtnutý na začátku, nepřicházejí zvraty. Chtělo to pro mě trochu trpělivosti, abych to dočetl. Drželo mě u toho, že je to dobře napsané, střípky do sebe zapadají, postavy a to co prožívají je autentické.
Štítky knihy
filozofie zfilmováno švýcarská literatura Portugalsko o knihách diktatura
Autorovy další knížky
| 2011 |  Noční vlak do Lisabonu |
| 2012 |  Lea |
| 2021 | Váha slov |
| 2023 | Perlmanovo mlčanie |
Zvolávám do světa - přečtěte si ji! Jsem učarována. Ke kolika pasážím jsem se vracela, jen abych si mohla znovu a znovu vychutnávat ta libá souvětí, intimní atmosféru vystupující z příběhu, posvátnou úctu a lásku ke starým knihám, prchavé životní okamžiky...