Nohy z jílu
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532921/bmid_nohy-z-jilu-65dba406860e2.jpg
5
1201
1201
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 19. díl >
Starý kněz zemřel tou nejúhlednější smrtí. Ruce měl zkřížené na hrudi, oči zatlačené a někdo mu vstrčil něco do úst. Vypadalo to jako rolička stočeného papíru. To dodávalo mrtvému znepokojivě furiantský vzhled, jako kdyby se rozhodl dát si ještě po smrti poslední cigaretu. Do Ankh-Morporku, největšího města Zeměplochy, vtrhl sychravý Prvopodzim. Sir Samuel Elánius i jeho Městská hlídka jsou už zase v pohotovosti, neboť v mlhavých uličkách se vrší tajemství, která je záhodno rozluštit. Stihnou to strážníci s vrchním velitelem dřív, než to odskáče další bezbranný stařík? A komu ti kmeti vlastně tolik vadí? Ke všemu ve městě přibývá sebevražd golemů a kdosi se pokusil o vraždu patricije. Hlídka se pouští do pátrání, ačkoli zpočátku nemá nejmenší tušení, jak vysoká hra se tu hraje. Do spiknutí je zřejmě zapleten i jeden z jejích členů – a aby toho nebylo málo, potíže uvnitř jednotky se stupňují... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno:
2019
,
OneHotBook
Originální název:
Feet of Clay, 1996
Interpreti: Jan Zadražil
více info...
Přidat komentář
" Pleškot Řiťka sa opřela o stěnu vedle dveŕí do své privátní laboratoře a těžce lapala po dechu. Jak vždycky říkali její učitelé, byly dvě zložky charakterizující dobrého alchymistu. Ta atletická a ta intelektuální. Dobrý alchymista prvního druhu byl jedinec, který dokázal přeskočit pracovní stůl a zmizet za dostatečně silnou stěnu během tří vteřin, a alchymista obdařený i darem intelektu byl takový, který navíc přesně věděl, kdy to udelat."
Elániova hliadka sa rozrastá a v tomto príbehu nastupuje do služby trpaslík ženského rodu Pleškot Řiťka a nezastavitelný pracovný golem Dorfl. Kniha sa číta sama. V tejto časti sa o zábavu stará hlavne Nóblhoch, Řiťka a seržant Trančík. Spomínal som to už veľa krát a stojím si stále za slovom, že hliadka je najvydarenejšia partia Pratchettovho sveta. Autor nechal po sebe skvelú vizitku. No som zvedaví čo prinesie Otec prasátek. Určite doporučujem.
Poslouchal jsem jako audioknihu. Sérii o hlídce nemám rád, ale buď mi tahle kniha sedla,nebo za to může naprosto geniální podání p. Zadražila, ale nezbývá mi,než dát plný počet.
Hliadka je späť, lebo je treba zaraziť sprisahanie usilujúce o patricijov život a snažiace sa o návrat kráľov v spanilej podobe vznešeného desiatnika Nóblhocha. A aby toho nebolo málo, treba vyriešiť aj záhadné správanie golemov. Elánia s Karotkom veru čakajú krušné chvíle. Prím samozrejme hrajú členovia Hliadky, ktorý dostali novú posilu v podobe Pleskot Řitky. A aby zastavili sprisahanie proti Patricijovi a objasnili tajomné vraždy budú veru potrebovať každú ruku (aj keď patrí trpaslíkovi v sukni). Kto má Pratchetta načítaného, ten dostane ďalšiu dávku svojho obľúbeného lieku na zlú náladu. 7+/10
Výborná detektivka s nesmlouvavým Elániem, chirurgicky bezchybným Vertinarem a Nobym jako kandidátem na nového krále. Plus několik tápajících golemů a Karotka s krísmem až na půdu. Místo dalších slov raději pár citátů:
Ta funkce skutečně přivádí lidi k šílenství. Posaďte tam nějakého člověka, který není ani horší, ani lepší než kdokoliv z nás, a za pár měsíců už diskutuje s mechy a lišejníky a nechává péct lidi zaživa.
"Ležíme ve stoce, Noby," zasténal. "Óóó!"
"Všichni ležíme ve stoce, Frede. Ale některý z nás upíraj pohled ke hvězdám..."
Neexistovaly žádné zdravotní předpisy nebo zákony. Pokusit se o něco takového by bylo stejně marné jako instalovat detektory kouře do pekla.
"U Bohů! Chcete, abych přivedl doktora?"
"Zbláznil ses? Potřebujeme ho udržet naživu."
Navážka zvedl otlučenou židli.
"Tohle mu bude muset stačit," řekl. "Jestli se mu to nebude líbit, tak jí vždycky ještě můžu ulomit opěradlo."
"Cože?" nechápal Řiťka.
"Starej kobliha mi řekl, abych mu donesl vzorek stolice."
Moc pěkně zpracovaný další příběh. Trochu smutný, ale nemůže vše být jen o humoru. Krásné zakončení a jsem zvědavá jak příběh Karotky a Anguy dopadne. Noby a ostatní členové hlídky jsou super parta a doufám, že bude ve zbytku série o nich ještě zmínka.
Líbí se mi posunutí linie u Anguy a Karotky. Já tu Noční hlídku žeru, stejně jako Ellánia. Leckde se člověk i zasměje.
Ze začátku jsem měla problém se začíst, ale jakmile uběhlo pár stránek, tak kniha nezklamala. Kniha byla plná akcí a neustálých zvratům ať u Řiťky nebo u golemech apod. Děj měl spád a jedna pasáž silně připomínala knihu Jméno růže.
Krásná detektivní práce Hlídky. Elánius i Patricij jsou v tomto dílu neksutečně sympatičtí a záverečný monolog mě rozsekal. A světe div se, Nóblhóch jako šlechtic, golemové, obzvláště prímovní Dorfl, o tom jistě ještě usylšíme. Mno nebudu vyjmenovávat všechny postavy, v podstatě stačí jen číst a uvidíte, že to stojí za to, já jsem se bavil přímo královsky. A je čas se mrknout na Otce prasátek....
Tento díl nebyl tak vtipný jak předchozí, spíš nutil k zamyšlení. Musím přiznat že na zdroj otravy arzenikem jsem nepřišla, zato jsem si užila Noblhocha alias čí-kola. Ještě že Dorf, jíl mého jílu, přežil, opravdu jsem se o něj bála.
Bezesporu jeden z mých nejoblíbenějších dílů celé Zeměplochy. Opět nám zde v plné parádě řádí Hlídka v čele s Elániem a jeho roztodivnými podřízenými. Golemové byli zvláštním přídavkem do zeměplošského světa a i když se mi jeho fungování zdálo zpočátku lehce nedomyšlené, zvykl jsem si a zbytečně se nešťoural v maličkostech. Opět jsme ale u toho, že tady prostě hraje první housle Hlídka a její členové, kteří jsou naštěstí mistrně zvládnutí, takže nenudí a jejich sledování vás prostě bude bavit.
Tenhle díl Zeměplochy asi bude patřit k mým oblíbeným, nebyla v něm hluchá místa ani nelogické skoky a opět jsem se výborně bavila. Přesto je v knize i dost důvodů pro zamyšlení, protože ona ta Zeměplocha od té naší Zeměkoule zase tak odlišná není... Roli favorita tentokrát obsadil lord Vetinari, i když Noby a Elánius mu zdatně šlapali na paty...
Hlídka! Elánius! A světe div se, golemové! Nasmála jsem se jako vždy. Mně pan Pratchett ještě nezklamal. Jeho využívání jazyka bylo bravurní a pan Kantůrek s tím uměl řádně zacházet, a Nóbl Hóši a jiní podobní jsou toho jasným důkazem.
Tahle kniha mně zachránila...čtu totiž něco neskutečně ubíjejícího a rozhodla jsem se, že to dám, ale nechtěla jsem upadnout do depresí, takže na řadě byly Nohy z jílu a opravdu mi moc pomohly získat zpět skvělou náladu :-)) a mohu pokračovat v těch sr**kách...Díky.
Svoboda je důležitá věc, jen ji ne každý dokáže ocenit. Boj za emancipaci golemů v Ankh-Morporku a 2 vraždy. Elán jako vždy boží, Vetinari dělá čest svému jménu, netradiční lovestory Anguy a Karotky pokračuje, Noby skutečný Nóblhóch a Tráčník plující hromadami výsměšků (ne Vzoromilů, i když alespoň jeho bratr se v knize mihne). Když je miluješ, není co řešit.
Moje (zatím) první setkání se Zeměplochou. Rozhodně stojí za povšimnutí originální smíchání tří žánrů - humoru, fantasy a detektivky. Prostor však autor věnoval i úvahám nad společenskými problémy tady na Zeměkouli. Opět se v literatuře setkáváme s otázkou umělé inteligence (v knize reprezentovanou kamennými golemy). Může stroj začít myslet a jednat sám za sebe?
Smysl pro humor se Pratchettovi rozhodně upřít nedá.
Většina knih ze série o hlídce jsou konstruována jako procedurální policejní případy. Přesto každý z nich má svůj vlastní "hlas". Komedie je něco vlastní všem Pratchettovým knihám, ale kouzlo této knihy a dalších ze série je způsob jakým vzniká (nebo bychom měli napsat - by vznikala) policejní metodika. Za všechny uvedu příklad forenzní laboratoř zřízená na nepožívaném záchodě. Přes všechen humor jsou to právě témata jako rovnoprávnost, spravedlnost, morálka, které jsou tak mistrně vetkány do příběhu, která dávají Pratchettovým knihám věčnost. Shrnutím rozhodně doporučená četba fanouškům detektivních příběhu, kteří se chtějí trochu zasmát.
Je libo Golema, pokud ano tak vítejte na Zeměploše. Pratchett v té nejlepší formě, pro mě jsou příběhy o Hlídce nejlepší.
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Klasická prečetovka, tak jak má byť. A pre mňa posledná absolvovaná Zemeplocha. Všetky som čítal, v podstate, v čase ich vydania (u nás), niektoré aj viac krát a už som ich bol voľáky presýtený. Chcelo to proste zmenu. Teraz, pri písaní tohto komentáru, mi jaksi blúdi pravé oko ku knižnici a... Nu nič. Končím. Idem nejakého Terryho vytiahnuť z police a pripomenúť si ho. Zemeplocha sa zbytočne nekomentuje. Zemeplocha sa číta. Sorry, žije. :)))