Nohy z jílu (limitovaná sběratelská edice)
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/508913/bmid_nohy-z-jilu-limitovana-sberatelska--W8Z-508913.jpg
5
1228
1228
Úžasná Zeměplocha série
< 19. díl >
Kdo vraždí neškodné starce? Kdo se pokouší otrávit Patricije? V době, kdy podzimní mlhy sevřou město Ankh-Morpork do svých spárů, připadne Městské stráži nelehký úkol vystopovat neviditelného vraha. Možná, že něco vědí golemové, ale tihle vážní tvorové z hlíny, kteří pracují celé dny a noci a nikdy nikomu nezpůsobili ani ty nejmenší potíže, najednou začnou páchat sebevraždy. Ne že by Hlídka neměla dost svých vlastních problémů. Tak jsou tady například potíže s vlkodlačicí,. která trpí pre-úplňkovou tenzí, desátníkem Nóblhóchem, jehož posedne noblesa a kamarádíčkuje se s hóch společností, a pak ten trpasličí nováček. Něco s ním není v pořádku. Je na něm každopádně něco divného. Když niv jiného, tak jeho náušnice a oční stíny. Komu se dá důvěřovat, když jsou ulice plné lidí, stíny plné spiklenců a všechny stopy ukazují špatným směrem? Vrchní velitel Hlídky sir Samuel Elánius zjistí, že pravda se vůbec nemusí ukrývat v pochmurných a temných ulicích nočního města.... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno: 2023 , TalpressOriginální název:
Feet of Clay, 1996
více info...
Přidat komentář
Již dříve jsem poznamenal, že Zeměplochy mají tendenci být nepřehledné a zmatené, ale že vydání ve dvojknihách tomu trochu pomáhá. Nyní jsem poprvé otevřel nejnovější (sběratelské) vydání a rád potvrzuji, že skutečně redakce udělá s knihou mnohé.
Příběhy s hlídkou mají obecně, vzhledem k množství postav, k této jisté zmatenosti výraznější sklony a přes výše uvedené se jim bohužel kniha nevyhnula ani tentokrát. Závěr tak působí spíše uspěchaně a mnoho myšlenek zůstane jen naznačeno, což je škoda (zejména co se týče individuality golemů).
Celou jednu hvězdičku přidávám za Elániovu kritiku Sherlocka Holmese (tj. nelze jen podle prachu z kamene na oblečení poznat kameníka - třeba jen šel kolem nebo ve volném čase sochá). Toto mě napadlo v podstatě pokaždé, když jsem se s holmesovskou metodou dedukční potkal a jsem rád, že někdo tuto výhradu hodil na papír (a to již v 1996).
Proč zase pět hvězdiček? Bo Hlídka. Bo Terry Pratchett, kterému z české strany vždy perfektně hlídal záda Jan Kantůrek. Myslím, že by si rabi Löw ani náhodou nedokázal představit, kolik si lze užít s golemy zábavy. Já jsem se tedy bavil velice velmi, ale nebylo to jen golemy; smál jsem se často s nestandardním trpasličím nováčkem, užil jsem si i kvalitní práci vyšetřovatelů série vražd a... Ale co to budu pitvat; byla to zábava od začátku do konce, prostě typická Hlídka.
Hlídka mě zatím ze všech sérií baví určitě nejvíce. Elánius i Karotka jsou skvělé postavy a neustálé rozšiřování policejních řad přináší další povedené exempláře. A jak jdeme s touto sérií, tak se Terry zlepšuje i ve svých detektivních zápletkách. Není to žádné převratné krimi, ale je to chytré a vytváří to dobré příležitosti pro úderný vtip. Toho ani v Nohách z Jílu nebylo málo, nejvíce jsem se nasmál u Tračníka na býkovi. Zároveň mě vždycky dokáže překvapit jak napřed ve věcech sociálních problémů může být 30 let stará humoristická fantasy kniha. Hlídka je pro to i ideální pozadí, protože v Ankh-Morporkské hlídce je místo pro každého (i pro Nobyho).
2024/33
Vetinari je skvělá postava, a to si nenechám vzít. Jeho dialogy s Elániem mi vrací chuť do života. V tomhle díle je toho ale dobrého zase víc: celá Nobyho linka, noví členové Hlídky Řiťka (její přátelství s Anguou!) a Postihnout, otrávený Patricij (doslova), a milion dalšího. Výborné.
Když ve městě začnou umírat rukou vrahovou starci a někdo se pokusí otrávit Patricije, musí nastoupit Noční hlídka v čele s vrchním velitelem Elaniem, ale i desátníkem Nóblhóchem či s šikovnou trpaslicí desátnicí Řiťkou, aby případ vyšetřila. Když se k tomu připočtou i sebevraždy golemů, tak je na problémy zaděláno a není jednoduché případ vyšetřit. Ovšem podcenit Noční hlídku se ani vrahovi nemusí vždy vyplatit. Příběhy Noční hlídky mám moc rád, hlavně tohle není jen kniha k pobavení a zasmání, ale najdou se zde i věci k zamyšlení.
posloucháno na cestách autem jako audio od Jiříka Pobuďáka ("amatér" nadmíru skvělý - Knihovna do ucha, nepřekonatelný).
Buď jsem to nečetla nebo si to nepamatuji, ale moc se bavím.
Opět poslechnuto jako audiokniha a opět naprosto bezkonkurenčně načteno panem Zadražilem :) co se týče příběhu, ráda jsem opět slyšela o celé bandě okolo sira Elánia a kapitána Karotky. Tyto dvě postavy považuji stále společně s Mrakoplašem za nejlepší postavy Zeměplochy. Jinak děj mě tentokrát malinko nudil...ale opravdu jen trochu. Stále se spíše chechtám než zívám ;)
Už jsem z Pratchetta asi vyrostla, protože některé vtípky mi přijdou hrozně infantilní, laciné a na sílu, ale naštěstí tyhlety nejsou moc časté. Ze Zeměplochy toho až tak moc neznám, ale to celkem ničemu nevadí, neměla jsem pocit, že bych kvůli tomu plavala v ději. Celkově se mi to líbilo hlavně proto, že to byla vlastně taková detektivka a já detektivky ráda. Ale že bych z toho byla kdovíjak odvařená, to nejsem, na to bych asi musela být skalní nekritický Pratchettův fan, a to nejsem.
V Ankh-Morporku se vraždí. To není nic divného. V Ankh-Morporku ale také zavládla nová doba, plná emancipace, sebeuvědomování a boje za osobní práva. To není také nic divného. Když jsem Nohy z jílu četl poprvé, připadalo mi to všechno zábavné a zcela v souladu s mým osobním přesvědčením. Teď po letech jsem trochu na vážkách. Ne, vraždy mi nevadí. Ty literární. Ale s přihlédnutím k tomu, jak dnešní doba ve snaze dát někomu nějaká práva, klidně pošlapává práva druhých, jak vznešené a správné myšlenky jsou zcela dehonestovány probuzenými agitátory, kteří si z propagování myšlenek udělali kšeft, je mi při čtení humoristické knihy trochu smutno. Každopádně můj oblíbený Patricij je v ohrožení a celá, značně rozrostlá jak v počtu členů, tak v jejich rozmanitosti, Noční hlídka je na nohou a sleduje jílové stopy. Elánius už nechlastá a Noby je zkrátka Noby a nějaký erb na tom nic nezmění. Není možné, aby tenhle případ vzdali. Už kvůli skvělému podání Jana Zadražila.
(SPOILER)
Zase jeden díl, jehož zápletku jsem za 19 let od prvního čtení zapomněla tak dokonale, že to bylo jako číst knihu poprvé. Pamatovala jsem si jen trpaslici, která si dovolila nosit rtěnku. Zřejmě na mě tehdy svou odvahou zapůsobila z celé knihy nejvíc. Přitom jsou to právě díly s hlídkou, které mě nutí klást si už po prvních pár řádcích otázku, proč vlastně čtu i něco jiného? Většina beletrie nestojí za tu námahu a šance, že ještě někdy narazím na dalšího autora, který by mě bavil stejně jako Pratchett je asi dost nízká, protože se mi to za posledních 20 let nestalo.
*
Sáhl do kapsy a vytáhl z ní kožený váček, který dostal od vraha. "Ulož to do fondu pro vdovy a sirotky, ano?"
"Skvělá práce, sire. Ještě pár takových pokusů a budeme si moci dovolit nějakou tu vdovu navíc."
*
"Jen tak mimochodem, seržante, dostal jsem hlášení, že včera večer nějaký troll v uniformě přibil jednoho z Chrysoprasových pohůnků za uši na zeď. Nevíte o tom nic?"
Troll svraštil obrovské čelo. "A mluví se v té zprávě taky o tom, že ten trollí lump prodával Nářez trollím dětem?"
"Nic takového. Tvrdí se tam, že byl na cestě ke své drahé staré matičce, které chtěl předčítat duchovní literaturu."
"A říkal Skořepina, že viděl odznak toho trolla, který ho napadl?"
"To ne, ale tvrdí, že mu ten troll vyhrožoval tím, že mu svůj odznak vrazí tam, kam slunce nesvítí," odpověděl Elánius.
Navážka vážně přikývl. "No, to by ten dotyčný musel ujít velký kus cesty jenom proto, aby zničil poctivý odznak," řekl.
"Mimochodem, byl to od vás šťastný tip, když jste odhadl, že to byl Skořepina."
"Bylo to jako záblesk z čistého nebe, sire," odpověděl Navážka. "Pomyslel jsem si: který sviňák, co prodává Nářez trollím dětem, by si zasloužil přitlouct za uši na zeď, sire… a bingo! Ta myšlenka se mi v hlavě vylíhla úplně sama od sebe."
"Přesně to jsem si myslel."
*
Lord Vetinari se podíval na kus papíru před sebou. "Skutečně jste udeřil představeného Cechu vrahů?"
"Ano, pane."
"Proč?"
"Neměl jsem dýku, pane."
*
"Ale bohové zcela jasně existují," řekl kněz.
"Není To Evidentní."
Z mraků vyletěl blesk a zasáhl Dorfla přímo do policejní helmy. Zazářil oslňující plamen a ozval se bublavý zvuk. Kov z Dorflovy roztavené zbroje tvořil malé kaluže kolem jeho do bělá rozžhavených nohou.
"Tohle Pro Mě Není Žádný Argument," ozval se Dorflův chladný hlas z oblaku kouře a páry.
Městská hlídka v čele s Elániem má před sebou velmi nelehký úkol. Musí najít vraha dvou postarších poctivých obyvatel města Ankh-Morpork a navíc odhalit, kdo a hlavně jak se snaží otrávit hlavního představitele města Patricie. Na scénu vstupují, kromě již známých podivných bytostí golemové. Nemám co bych vyčetla, krásně jsem se bavila.
Třetí kniha úžasné Zeměplochy s Hlídkou a opět je to další nálož vtipných hlášek a myšlenek. Městská hlídka jako skupina nejrůznějších etnických existencí se stále rozrůstá o další členy a k trolům, trpaslíkům, vlkodlakům, skřítkům se ještě přidávají golemové. Stejně jako Karotka, Elánius, Angua nebo Nóblhóch i noví členové jak Postihnout tak Pleskot Řiťka jsou skvěle napsaní.
Zadražilova interpretace opětovně naprosto skvělá. Pět hvězd!
"...a vezměte s sebou povolení k prohlídce."
"Myslíte kovářské kladivo, pane?
"Přesně..."
O chlup podvyživené čivavy horší díl než Muži ve zbrani. Méně akce, ale za to tam je Golem a ne jeden! Chtěl bych mít mozek, který umí něco takového vymyslet.
"Velmi zřídkavá věc, sire. Ale v alchymii mi to docela šlo."
"Člen cechu?"
"Už ne, pane."
"Ale, a jak jste z cechu odešel?"
"Střechou, sire. Ale už vím naprosto jistě, kde došlo k chybě."
Tohle je přesně ta věc, proč se u poslouchání Hlídky usmívám od ucha k uchu. Ten humor, ty dialogy. Miluju a nejspíš u poslechu vypadám jako totální magor, ale vůbec mi to nevadí. Přednes p. Zadražila opět naprosto luxusní, smekám.
Už jsem si myslela, že letošní léto a dovolená skončí bez další přečtené Zeměplochy - a najednou to zase bylo tu, nic jiného ke čtení po ruce a další čtenářský zážitek (spojený s dojížděním na Mšenskou přehradu a zpět). Nečtu "pratchettovky" podle pořadí, takže na počátku vládl trochu chaos, ale to se krásně srovnalo, díky valícímu se způsobu vyprávění, humoru a postavám, známým i novým. Mám takové soukromé měřítko pro knihy - když si během dne na hrdiny právě čtené knížky vzpomenu, jako na skutečné a pomyslím si letmo, co asi dělají, co s nimi bude dál, znamená to vždy plné hodnocení. Myslela jsem na ně a při čtení jsem byla tam s nimi.
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Jedna z nejlepších knih