Norimberský epilóg

30.12.2023

Po knize jsem sáhnul po delší době co ji mám v knihovně po dědovi, nějak se mi do ní nechtělo čekal jsem silnou sovětskou propagandu, ale nebylo to vůbec špatné, i když vyčpělá agitka je z knihy cítit. Poltorak měl celkem slušný odhad na osoby sedící na soudní lavici Hess si hraje na duševně chorého a pohledem klouže po sále, Kaltenbrunner s koňskou hlavou a vizáží ganstera, charismatickému Göringovi nekoukalo z tváře nic nelidského, Ribbentrop připomíná vypelichaného, nechápavého mučedníka, Baldur von Schirach vzezření anglického gentlmana, Keitel typický pruský voják atd. Jsou zaznamenány i přesné nijak neupravené výpovědi obžalovaných. Jodl dobře utřel anglického prokurátora Robertse, který Jodlovi předložil obvinění, že barbarsky nechal vybombardovat Bělehrad. Co si myslíte kolik tisích lidí zahynulo při zákeřném náletu na Bělehrad ? Jodl bez váhání odpověděl: to nemohu říct, ale rozhodně ne více než desetina těch, co zahynuli v Drážďanech ,když jste měli válku vyhranou. Nikdo už pak nepoložil otázku ohledně masivního bombardování Luftwaffe. Themis bohyně spravedlnosti, tady mezinárodní vojenský soud musí mít čisté ruce. Americký admirál Chester Nimitz zachránil Dönitze před oprátkou ,když uvedl ve své výpovědi, že Američané v Tichomoří vedli proti Japoncům stejnou námořní válku ja Němci v Atlantiku. Velmi dobré zajímavé a poučné historické čtení , poohlédnu se po knize z druhé strany od amerického psychologa G.M. Gilberta Norimberský deník.

12.11.2017

Dlouho jsem její četbu odkládal, protože jsem knihu považoval za nedůvěryhodnou. Nakonec jsem ji začal číst a pořídil jsem si k ní i novou knihu, Norimberské procesy at to mám s čím porovnávat. Ano, propaganda tam byla, což jsem čekal ale nebylo jí zas tak moc,aby se to nedalo přežít. Překvapilo mě, že je jinak psaná objektivně a autor se nebojí chválit i západní soudce. Zcela odpovídá faktům a nakonec byla velmi čtivá. Rozhodně se k ní rád vracím a skoro bych řekl, že byla v některých částech lepší než ta druhá. Dal bych i 5 hvězdiček ale za tu propagandu nedám. I když..možná kdyby jí nebylo, kniha by ani nebyla vydána ?

15.03.2017

Najprv som si to chcel prečítať len tak na preskáčku, ale potom som sa zaťal a dal som to celé od slova do slova. Dozvedel som sa opäť niečo nové a zaujímavé. Autorova propagácia komunizmu a zbožšťovanie Sovietskeho zväzu, Lenina, Stalina a dalších, mi liezla poriadne na nervy. Fašisti boli riadne monštrá, o tom žádná... Ale Poltorak akosi zapoměl pripomenúť, že ani rusi neboli žiadni anjelici...Hitler v porovnaní so súdruhom Stalinom bol len úbohý břídil, čo sa týka počtov obetí...o Katyňskom lese a vyvraždení tisícov poľských dôstojníkov nepadlo ani slovo...a Leninov krvavý proletársky teror? Ani slovo o ňom...šialený masový vrah...

13.09.2016

Osobně se o 2. sv. válku zajímám a z nekonečného množství "neutrálních" a "objektivních" knih a dokumentů ze západního světa bylo tohle příjemnou změnou. ano, politický podtext místy z knihy přímo odkapává, ale to už si snad každý umí přebrat. Velmi zajímavý pohled na celou historickou událost očima fanatického bolševika ... nebo to jen autor předstíral, aby měla tato kniha vůbec šanci spatřit světlo světa? za mne doporučuji.

28.06.2015

Na norimberském procesu působil mezinárodní tribunál, takže na něm byly zastoupeny vítězné strany jak SSSR tak i spojenců. A tato kniha přináší právě sovětský pohled. Netvrdím, že neobsahuje některá zajímavá fakta, ale i určitý nános propagandy, ostatně stojíme na počátku studené války. Přínos této knihy vidím hlavně v tom, že mě přiměla přečíst si další knihy o této historické události, a to především Norimberský deník od G. M. Gilberta, což je skutečně zásadní dílo obrovské dokumentační hodnoty. Ale vždy je dobré znát pohled více stran, pokud bych však měl mezi těmito dvěma knihami soudit, je práce Gilbertova z hlediska faktického mnohem přínosnější, jde více do hloubky a celkově je zajímavější a čtivější.

Kniha je opravdu velmi čtivá. Autor, který byl v procesu vedoucím sovětského sekretariátu, popsal události kolem procesu tak, jak je cítil jako občan jedné z vítězné strany spojenců. Jestliže měl pocit, že se spojenci během procesu začínají obracet k Sovětskému svazu zády, těžko soudit, zda to bylo oprávněné či ne a pokud ano, proč tomu tak bylo. Zda to byla pravda nebo ne, můžeme my, kteří jsme se narodili dávno po skončení války, těžko posuzovat. Ostatně jako spisovatel popsal fakta a dodal k nim své pocity ohledně politického klima, které se již v době norimberského procesu začalo formovat. Mnoho autorů do literatury faktů většinou přidává i osobní názory a já bych je určitě neřešila v rovině pravdy a lži. Knihu Norimberský proces mi dal můj tatínek, který byl jako vystudovaný středoškolský učitel za komunistů persekuován pro svůj postoj ke komunistické straně. Dlouho jsem sháněla Norimberský deník od G. M. Gilberta, který v procesu působil jako psycholog obžalovaných. Nyní ji čtu a v popisech, reakcích i obhajobě válečných zločinců se oba autoři nerozcházejí. Není důležitý postoj autora k vyvíjející se světové situaci po válce, důležité je, aby si celý svět dnes a denně připomínal jaká zvěrstva se děla za nadvlády nacistického Německa po vydání našeho státu našimi spojenci v Mnichovské dohodě, podlého napadení Polska, okupování Belgie, Dánska, Francie. Obě knihy, jak Norimberský proces od A. I. Poltoraka, tak Norimberský deník od G. M. Gilberta by měly být povinnou četbou alespoň na každé střední škole. Zvláště v době, kdy se asi chystáme na třetí světovou válku. Můj syn se narodil v roce 2001, někdy během jeho života se zrušil povinný vojenský výcvik. Byla jsem tak ráda. A dnes chtějí opět zavést povinné odvody. Odmítám syna pustit do války pro zájmy mocných, kterou si nikdo z normálních lidí nepřeje. Ať už je kniha Poltoraka vnímána jako ideově zatížená, přesto je velmi přínosná. A děkuji za ni. Ve věcech faktů se nerozchází s knihou amerického psychologa. Vy, co zde cenzurujete knihu Poltoraka, zažili jste ty hrůzy 2. světové války? Dovedete si ta zvěrstva jen alespoň ze setiny představit? A odvažujete si tu soudit člověka, který ve 2. světové válce bojoval, zúčastnil se norimberského procesu a napsal o něm své poznatky. Máte pocit, že můžete z pohodlí klidného tepla domova z počítače bez jakéhokoliv adekvátního vzdělání psát soudy? To je mi Vás líto. Mohu ke knize napsat, zda se mi líbila, či ne. Ale výroky o lžích autora, tak to je fakt síla od lidí, co nemají ani páru o tom, že by jejich spokojený život neexistoval, kdyby Němci válku vyhráli.

Kniha je velmi čtivá a asi by mohla být i hodně přínosná, bohužel se jí ale nedá věřit. Nemůžu říct, že autor přímo sprostě lže, ale jeho vidění, respektive líčení pravdy je tak prosovětsky jednostranné, že tím pádem většinu nových informací nelze brát úplně vážně...čímž celé dílo ztrácí naučnou hodnotu. Když například v části, která (vcelku detailně) popisuje politický život Joachima von Ribbentropa zcela chybí sebemenší zmínka o paktu Molotov - Ribbentrop, je jasné, jak moc toho ve zbytku musel autor zamlčet, vynechat, nebo přikrášlit v sovětský prospěch. Z toho důvodu si kniha nezaslouží jiné hodnocení než odpad.

07.04.2015

Čtyři hvězdičky dávám těm částem knihy, které se přímo zabývají průběhem a organizací norimberského procesu, potud to bylo opravdu zajímavé a přínosné čtení. Nicméně u zbylého textu je potřeba odfiltrovat autorovu prosovětskou rétoriku a postoje.