Normálni ľudia
Sally Rooney
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/432418/bmid_normalni-ludia-rtL-432418.jpg
4
908
908
Jeden z najoceňovanejších románov súčasnosti. Víťaz Costa Novel Award za najlepší román roka 2018, nominácia na Man Bookerovu cenu za rok 2018 a množstvo ďalších cien. Connell a Marianne pochádzajú z jedného malého mestečka na západe Írska, no zdá sa, že tam sa podobnosť medzi nimi končí. Connell je v škole obľúbený, zatiaľ čo Marianne je samotárka. Marianne je z bohatej rodiny, Connel vyrastal bez otca a jeho matka je upratovačka. Keď však jedného dňa nadviažu rozhovor – síce trápny, no strhujúci – spustia lavínu, ktorá navždy zmení ich životy. Normálni ľudia sú príbehom o neprekonateľnej fascinácii, priateľstve a láske. O ľuďoch, ktorých vzájomná príťažlivosť a zároveň neznesiteľná vzdialenosť dovádzajú k poznaniu, že nemôžu byť spolu ani jeden bez druhého. Podáva svedectvo o tom, aké ťažké je zmeniť sa, stať sa tým, čo považujeme za „normálne“. A s dojímavou nehou odkrýva, ako nás život učí manévrovať v priestore medzi sexom a mocou, tendenciou zraňovať a byť zraňovaný, túžbou milovať a byť milovaný.... celý text
Přidat komentář
Nemyslím si, že existuje človek, ktorý by po niečom stále túžil rovnako silno, to sa nezhoduje s emóciami, so životom. Taký človek najskôr klame. A v podobnom pocite sa točí táto kniha. Connell a Marianne, akoby si boli súdení, soulmates, čo sa dopĺňajú, súžijú, vnímajú, neschopní nájsť k sebe ale cestu, pretože on je trochu tak (taká zvláštne hanblivá forma nadutosti, arogancie, toľko prítomná u ľudí, čo sú obľúbení, všetkými vyzdvihovaní a to v nich bujnia rozporuplné emócie, medzi sebavedomím a zhnusením nad sebou) a ona trochu tak (potreba definovať svoju osobnosť skrze ostatných, na základe dojmu, že nie je nič). Vzťahy, zúfalstvo nad nemožnosťou sa vysloviť, alebo vysloviť sa v správny čas, okolo toho, ako sa s niekým cítime, otrasná komunikácia veľa ľudí sa tu nájde, najmä ti, ktorí majú pocit že sú k ničomu a že je s nimi niečo v neporiadku, pretože nezapadajú.
Fantastická kniha! A určite si pozriem aj seriál.
Velmi zdařilé seriálové zpracování je nyní ke zhlédnutí na webu České televize. Kouknete se tady na seriál, až knihu přečtete?
Právě dočteno. Knihu jsem četla nějaké tři roky zpátky a naprosto jsem příběhu propadla, v tu dobu jsem hodnotila 9/10, možná i 10/10. Teď je hodnocení nižší, 7/10. Tady je krásně vidět, že také záleží na tom, v jakém období různé knihy čteme.
Pořád na mě příběh působí. Tentokrát mě trochu rušil vypravěčský styl autorky a také časové skoky, ale s tím vším jsem se rychle srovnala. Tři roky zpátky jsem hodně soucítila s Connellem a byl pro mě lehce tahounem celé knihy. Tentokrát to mám naopak. Od začátku až do konce soucítím s Marianne a přála bych jí všechno štěstí světa.
Ona o sobě několikrát prohlásí, že není normální, je zkažená, nezaslouží si být milována a podobné věci, ale je to právě naopak. Ona je z nich všech nejvíce normální. A navíc mám takový pocit, že kdyby ji Connell na střední neudělal to, co jí udělal, mohl pak její výběr partnerů v budoucnosti vypadat úplně jinak. Navíc jí to poté udělá ještě jednou na vysoké. A tam se to v ní vlastně celé zlomí.
A to je také jádro problému, problém jménem Connell. Tentokrát vidím, že od začátku je to právě on, kdo má největší problém a pomalu 3/4 knihy trvá, než je to oficiálně potvrzeno. Tomu klukovi záleží mnohem více na tom, co si o něm myslí lidé okolo, než to, jakého to z něho dělá člověka. Hlavně se podle toho chová, rozhoduje se na základě toho, aby se každému zavděčil, aby nevyčníval, aby někam patřil.
Smutný je i konec, kde se opět Marianne projeví jako ta rozumná.
I před třemi lety, i nyní, to ve mně vzbuzuje pocity, že bych si moc přála další díl, abychom se dozvěděli, jak to s nimi po letech nakonec dopadlo. Ale obávám se, že toho se nedočkáme.
TOP scéna - rozhodně, když Marianne zavolá Connellovi a on se jí konečně zastane před jejím bratrem. Pak také ta scéna ze střední, kdy se jí v klubu zastane před spolužáky. Ale tam to pak následně tak pokazí, že ..., škoda mluvit.
Vlastně je to kniha o tom, jak Connell zničil sobě a částečně také Marianne život, jen kvůli tomu, že mu tak moc záleželo na tom, co si myslí ostatní. Smutné, depresivní a k zamyšlení.
Nezaujalo. Ani samotný příběh, ani po stránce literární. Netuším, co autorka chtěla svou knihou čtenářům sdělit, za mě neslané nemastné, v podstatě zbytečné.
upřímné, opravdové, nezapomenutelné.
já jsem tak neuvěřitelně nadšená! zdá se mi, že je to dle anotací trochu moc romantizované, protože za mě to není romantický příběh. může se říct, že je to o hledání té správné cesty a hledání hodnot. já bych řekla, že rozhodně ano, ale je to prostě o životě. o tom, že každý dělá chyby, že by na sebe měli být lidé milí a o spoustě dalších věcech. ve výsledku je to ale vážně normální příběh, který může zažít každý z nás.
k autorčině slohu: píše opravdu krásně, upřímně, rozhodně ne stroze, i když se to tak na první pohled může jevit. spíš bych řekla, že elegantně konstatuje skutečnost. k překladu: výrazy mi občas trochu neseděli, avšak! nečetla jsem originál, ale přečtu si ho, protože si nejsem jistá, jestli to tak má být, nebo jen čeština pro to nemá ta nejlepší slova :)
hodnotím nejvýše jak to jde, dosti se bojím zhlédnout seriál, nerada bych, aby mi prožitek nějak zkazil...
Neuvěřitelně přesné. Úžasně čtivé a vedoucí k zamyšlení. Větu po větě byla radost se nořit do příběhu obou hrdinů. Tolik momentů, ve kterých jsem se při čtení zrcadlil. A spousta detailů z mezilidských vztahů, které vyloženě dělalo radost číst, zvnitřňovat a porovnávat s vlastními prožitky, zkušenostmi a vnímáním vztahů.
Velmi oceňuji, jak moderně a hravě Rooney pracovala s textem. Vizuální stránka i časté retrospektivní vyprávění patří k poznávacím znakům této knihy. Hlavní hrdinové otevřeně a detailně popisují své prožitky a pocity, které působí velmi realisticky, což je v moderní literatuře jen a jen dobře.
Musím prvně vypíchnout hravost textu a práce s napětím. Oslovily mě mezery ve vyprávění související s časovými skoky. A jejich zpětné zaplňování. Užíval jsem si porovnávání svých teorií a následného střetu s fikční realitou. Jako bych sám mohl být autorem. Už jen takové hříčky, kdy na začátku některých kapitol ani není jasné, čí pohled sledujeme.
Způsob, jakým autorka popisuje (křehké, zranitelné i živoucí a odvážné) postavy, způsob jejich myšlení, interakci mezi sebou včetně intimností, mi často připomínal Černé duše.
Vykreslení mnohdy komplikovaného přátelství a často současně i přímo vztahu vyznívalo přirozeně. Za to mohou myšlenkové asociace, kdy se od jednoho směřování odskočí k dalšímu, které bylo vložené do předchozího.
Tím se obloukem vracím k té výše zmíněné hravosti; formou i myšlenkami. Stejně tak i napětí, kdy jsem ani nedýchal, když došlo na erupci násilí, krutosti a nespravedlnosti.
To mě utvrdilo v tom, že mi na postavách záleží. Jakkoli mají své vady (zvlášť Connellovo chování má spoustu stinných stránek).
Že jsem se do Normálních lidí tolik vžil, dokazuje i to, že jsem knihu nedokázal přečíst v kuse. Některé části pro mě byly prostě natolik niterné, že jsem nad nimi dlouze dumal (maturitní večer; schopnost reagovat na opětovné setkání v mnohdy nelehkých situacích; otevřenost a upřímnost k sobě i okolí; násilí při milování; moc nad druhým a odpovědnost z toho plynoucí; chvíle u bazénu; Connellův finální odjezd a Mariannino zvažování proměněné v povzbuzení).
P. S. Odkaz na zmíněné Černé duše: http://www.bez-hranic.cz/series/cerne-duse/
P. S. 2: Lepší dárek jsem nedostal.
Bylo to zvláštní a celkem tíživé čtení, s hodně stísněnou atmosférou, po celou dobu čtení si člověk neoddychne - ale vlastně musím říct, že se mi to nakonec hodně líbilo.
Bylo to hodně "lidské" a myslím si, že to celkem věrně vykreslovalo realitu některých dnešních vztahů - to, jak mohou být komplikované, když spolu lidé neumí komunikovat a mají problém upřímně projevovat svoje city. Autorka v příběhu podle mě dobře pracovala i s tím, jak se na mladých lidech projevuje společenský tlak (zejména skupiny vrstevníků, kteří určují, co je cool a co ne, kdo je "správný" a kdo "špatný"), což pak ústí v to, že se chovají třeba úplně v rozporu sami se sebou.
Styl psaní mi sedl, byl svižný, hutný, ne příliš popisný - spousta věcí byla tak nějak vetkána mezi řádky. Zpočátku jsem dost bojovala s absencí uvozovek u přímé řeči, ale nakonec jsem si na to zvykla a bez problému s tím dokázala pracovat. :)
Kniha asi nebude pro každého, ale pro mě to rozhodně byl zajímavý zážitek.
Zvláštní kniha o vztahu dvou zvláštních lidí, kteří spolu neumí komunikovat. Čekala jsem něco docela jiného. Bohužel jsem se nedokázala napojit na problémy ústřední dvojice, a to byl asi ten hlavní problém, že mi postavy nebyly sympatické a nevzbuzovaly ve mně žádné pocity.
Klišé oblíbenýho kluka a holky outsidera mne fakt nebavilo, ani když se to na vejšce obrátilo. Podobný klišoidní kontrast je vykreslován i v bohatství jejich rodin. Jak Romeo a Julie, akorát v podání moderních společenských tříd a středoškoláckých rolí jak z High school musical. Z pohledu vykreslování postav mne zaujal jen bratr Marianne.
Je komunikace mezi lidmi tak trýznivě neúplná, protože to odmala vidí ve všech filmech a čtou v knížkách, nebo beletrie jen zobrazuje současný neutěšený stav? Tahle kniha mne k této úvaze vrátila a dostala jsem chuť psát o otevřených a upřímných rozhovorech.
Naprostý zmar a deprese.
Ale na druhou stranu zajímavé, stále přetrvávájící rozdíly v chování okolí podle příslušnosti k té "správné" sociální vrstvě, proměna oblíbenosti Marianne a Conolla při přechodu na VŠ, jejich vztah-nevztah, který je podle mě nyní stále častější, řešení-neřešení toho, co si myslí okolí, psychické potíže.
Posloucháno jako audiokniha ve výborné interpretaci Terezy Dočkalové, klasickou knihu bych asi nebyla schopna přečíst, ten pocit tíhy a beznaděje, který čišel z každé kapitoly ...
Knihu zařazuji do čtenářské výzvy a velmi mě láká další z výzev: Jane Austenová, jejíž knihy jsou vlastně také o vztazích a s společenských vrstvách, jen v jiné době, bude zajímavé obě knihy porovnat.
Plitkost pro mě ilustruje třeba nadužívání příslovců, postavy jsou vykreslené jak karikatury, literárně je to za mě hodně špatné a pokud je tohle kniha, která má být příznačná pro mileniály, je mi z toho obsahem i formou smutno. Dočetla jsem jen proto, že tu někdo psal, že druhá půlka je lepší.
Ach jo, to byla tak zbytečná knížka. Já chápu, že to mělo vypovídat o mladé generaci, do které mimochodem taky patřím a bordel v hlavě mám taky, přesto mě vůbec nezaujala. Nebylo to o ničem a postavy mě všechny do jedné iritovaly. (Chybějící uvozovky mi taky docela vadily, ale kdyby knížka za něco stála, dokázala bych je odpustit.)
Fantastická kniha, fantastický seriál. Bohužel takto to v dnešních vztazích často chodí. Kdyby si zvládli říct, co chtěj a na co myslí, a ne jen naznačovali.......kde mohli být?
Kniha se mi docela líbila, ale právě jenom docela... Příběh zajímavý, ale forma mi moc nesedla. Není přímá řeč, hodně se děj vrací do nedaleké minulosti, občas to působí zmateně. A ano, také jsem již jiná generace. Zkusím dát přečíst dceři a zeptám se jí na názor...
Štítky knihy
přátelství láska irská literatura Dublin střední školy mladí lidé prostředí školy, studentské prostředí zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
| 2020 |  Normální lidi |
| 2019 | Rozhovory s přáteli |
| 2022 | Kdepak jsi, krásný světe |
| 2024 |  Intermezzo |
Dvaja mladí ľudia, ktorí nevedia byť spolu, ale ani od seba. Zaujímavý a pútavý príbeh síce absentuje, ale je to plné ich vnútorných pocitov, myšlienkových pochodov, životných názorov. Riešia svoje osobnostné problémy, rodinné traumy, vzájomnú príťažlivosť ... lenže vnútorné svety komplikovaných postáv už dali na papier iní spisovatelia, a rozhodne lepšie (spomeniem napríklad Osamelosť prvočísiel, Betónová záhrada, Smrť panien). Pre mňa značné sklamanie, knihu som odkladala častejšie akoby som chcela. A na posledných stranách to Sally všetko krásne zhrnula, ak by sme náhodou nepochopili o čo vlastne išlo, a prečo boli takí, akí boli. Som zvedavá na seriál, kvôli ktorému som vlastne po knihe siahla.