Normálni ľudia
Sally Rooney
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/432418/bmid_normalni-ludia-rtL-432418.jpg
4
902
902
Jeden z najoceňovanejších románov súčasnosti. Víťaz Costa Novel Award za najlepší román roka 2018, nominácia na Man Bookerovu cenu za rok 2018 a množstvo ďalších cien. Connell a Marianne pochádzajú z jedného malého mestečka na západe Írska, no zdá sa, že tam sa podobnosť medzi nimi končí. Connell je v škole obľúbený, zatiaľ čo Marianne je samotárka. Marianne je z bohatej rodiny, Connel vyrastal bez otca a jeho matka je upratovačka. Keď však jedného dňa nadviažu rozhovor – síce trápny, no strhujúci – spustia lavínu, ktorá navždy zmení ich životy. Normálni ľudia sú príbehom o neprekonateľnej fascinácii, priateľstve a láske. O ľuďoch, ktorých vzájomná príťažlivosť a zároveň neznesiteľná vzdialenosť dovádzajú k poznaniu, že nemôžu byť spolu ani jeden bez druhého. Podáva svedectvo o tom, aké ťažké je zmeniť sa, stať sa tým, čo považujeme za „normálne“. A s dojímavou nehou odkrýva, ako nás život učí manévrovať v priestore medzi sexom a mocou, tendenciou zraňovať a byť zraňovaný, túžbou milovať a byť milovaný.... celý text
Přidat komentář
Velmi čtivá, soudobá, mladistvá, romantická a dokonce existenciální literatura z vysokoškolského prostředí. Autorka, ač mladá, vzbuzuje naději na ještě lepší knihy.
Kniha mi přišla strašně smutná, psychologická, plná nedorozumění.
Životy mladých lidí od střední, vysokou, hledání budoucnosti i sebe sama.
Jedno z tajemství změny vnitřního klidu se příhodně nazývá rozhovor
a pro mnohé z nás vůbec nic neznamená, dokud se nás něčí osobnost
obzvláště nedotkne, pak teprve pochopíme.
Po dočítaní som mala rozporuplné pocity ohľadom hodnotenia knihy. Na jednej strane chápem, prečo sa kniha môže niekomu zdať jedinečná a silná, ale popravde... tým postavám som to neverila. Možno to bolo tým zvláštnym štýlom písania, ktorý mi úplne nesadol, alebo som sa príliš často pri čítaní nudila... nemalo to na mňa taký wau efekt. V podstate ma to viac začalo zaujímať až v poslednej tretine, a s koncom som bola celkom spokojná. No celkový dojem z knihy mi ostal: meh.
Červen byl zatím ze všech měsíců čtenářsky nejslabší. Jistě to není tituly, ale rozpoložením, které není vždycky stoprocentní. Proto jsem o to víc ráda, že se mi povedlo přečíst alespoň něco a po předchozím krváku jde o příjemnou oddechovku.
Na knihu jsem narážela poměrně průběžně, až mi po dalším tiktoku došla trpělivost a knihu jsem si z knihovny přinesla domů.
Možná, že jsem k ní přišla v nesprávný čas, ale četla jsem ji dlouho. Na to, jak je tenká, obsahuje poměrně dlouhé kapitoly, což není můj šálek kávy.
Celým příběhem nás provází dva protagonisté - Marianna a Connell. Děj se odehrává jak v Dublinu, tak v Carricklea a irské prostředí mě osobně velmi těšilo.
Přeskakujeme v ději nějakých 2 let, kdy se postavy dostávají od střední školy až na prestižní univerzitu v irském hlavním městě a jejich cesty se vzájemně scházejí a rozcházejí.
Asi jsem v celém díle hledala přílišnou hloubku, která nepřišla. Opravdu sledujeme dva normální lidi, kteří bez sebe nemohou být, ale spolu jim to jde ještě méně.
Sledujeme přerod oblíbeného fotbalisty v tichého génia a šikanované dívky v královnu večírků, jejich lásky, úspěchy i pády.
Možná že jde o kousek, který si člověk musí přečíst víckrát, aby našel nějaké skryté poselství, ale po prvním přečtení ji vnímám jako lepší průměr.
Autorka v celé knize nepoužívá přímou řeč, ale na to jsem si zvykla už po pár stranách a četlo se mi to překvapivě dobře. Ostatní knihy si nejspíš přečtu také.
Seriál na motivy této knihy jsem několikrát zahlédla na kanálech ČT a teď je nejvyšší čas si jej pustit a zhodnotit, jak se s tímto námětem tvůrcu poprali!
*3,5
(SPOILER)
Minuly měsíc jsem poslouchala tuto audioknihu, která má vyprávět příběh o dvou spolužácích, z kterých se stali přátelé s výhodami.
Bylany v tom city? Ano. Ale celou knihu se opakovalo, jak se protagonisti tajně milují, nemůžou to přiznat v okolí a ani sobě. Vždy spolu začnou údajně chodit, potom si uvědomí, že to chození není, najdou si někoho dalšího a stále dokola.
Přiznají si city? Řeknou vše rodině a přátelům? Abyste to zjistili, musíte si knihu přečíst nebo poslechnout. Já ji poslouchala přes Audiolibrix.
Příběh nebyl až tak špatný ani ne moc nudný, jenže pro mě se nejevil jako světoborný. Nepamatuju si jména postav. Avšak uznávám, tyto situace se mohou dít spoustě lidem a někomu třeba příběh pomůže. Najde se v něm. Uvízl mi v hlavě hlad Terezy Dočkalové, která audioknihu namluvila.
Knihu doporučuji mladším, ale i starším čtenářům.
Jo a najdete zde nějaké ty erotické scény
Najdete mě na:
IG: @terischmetti_books
http://instagram.com/terischmetti_books
Blog: http://blumensprache.hikaru.cz/
Na úvod bych řekla, že kniha se netváří nijak důležitě, prostě pojednává o mladých lidech a jejích pocitech, myšlenkách, problémech mladých atd, takže takové pohodičkové čtení na víkend...
Každopádně autorka ale píše s takovým citem, že i těm nejprimitivnějším myšlenkám dává váhu a vzbudila ve mně pocit, že právě ty nejobyčenější věci jsou kolikrát ty podstatné a jsou to právě ony, které nás formují.
Kniha je psaná s lehkostí, zároveň se vás ale dotkne... za mě jedna z nejlepších knih, jaké jsem doposud četla.
4,5 z 5
Nejdřív se to tvářilo jako úplně obyčejná kniha o prvních láskách teenagerů na prahu střední/vysoké školy. Postupně se ale na vlastně celkem obyčejném příběhu otevřelo hned několik hlubších psychologických témat. To je o to uctihodnější, když kniha má pouhých 220 stran. Je to příběh o nedorozumění a také o tom, co je skutečná laska.
Jsou zde poměrně zajímavě zapracovaná témata depresí, sebeúcty, rodinného násilí, šikany a především špatné komunikace. Zvlášť u té špatné komunikace mezi hlavními postavami bych chtěla vyzdvihnout způsob, jakým se s tím autorka vypořádala. Nedorozumění vlivem špatné komunikace je něco co v knihách nemám moc ráda a někdy jsem vyloženě měla chuť některým takovým postavám jednu vrazit, aby se probrali a začali spolu normálně mluvit, protože by se všechny problémy hned vyřešily. Sally Rooney se ovšem podařilo napsat knihu postavenou z velké části na tomto tématu, aniž by mě přepadaly pocity zoufalství. Chování postav mi přišlo uvěřitelné, možná i díky tomu, že postavy rozhodně nejsou dokonalé nebo ploché (stejně jako nejsou NORMÁLNÍ LIDÉ v NORMÁLNÍM životě).
Trochu uspěchaný a divně ukončený byl závěr, ale když se nad tím zamyslím, tak NORMÁLNÍ život je taky pořád otevřený... tak možná to byl od autorky záměr. Stejně tak jako byl záměr nepoužívat v textu uvozovky pro označení přímé řeči, více méně náhodně přeskakovat mezi hlavními postavami v tom, kdo bude vypravěč, stejně tak rádoby náhodně přeskakovat časově z přítomnosti do minulosti v rámci jedné kapitoly. Hlavně absenci těch uvozovek nechápu, protože to komplikuje orientaci v textu - možná nás tím autorka chce držet více ve střehu, těžko říct.
Celkově mám z knihy pocit, že by se mohla stát novodobou klasikou - stejně jako třeba kniha Ten, kdo stojí v koutě od Chbotského. Ostatně ta mi po celou dobu v hlavě svým stylem dost vyskakovala ke srovnání.
Přijetí této knihy čtenářem může podle mě hodně záviset na osobních životních zkušenostech a postojích. Z toho důvodu ji někteří považují za hlubokou a jiným přijde ukňouraná nebo nezajímavá. Já se rozhodně řadím do první skupiny.
Mňa táto kniha dostala na 100%. Nemala som veľké očakávania, keďže komentáre a hodnotenia, ktoré som vopred čítala boli buď veľmi dobré alebo naopak veľmi slabé. Rozumiem, že kniha nesadne každému. Ale teda môj prípad to nie je. Páčil sa mi štýl autorkinho písania, charaktery postáv, dokázala som precítiť emócie jednotlivých situácii. Celý príbeh bol pre mňa veľmi uveriteľný a čo sa mi tiež páčilo, že autorka zbytočne knihu nenaťahovala. Podľa mňa by sa kniha mohla páčiť hlavne vekovej skupine do 40 rokov..
Moc mě to nezaujalo.
Žádnou hloubku jsem v tlachání dvou ufňukánků nenašla. Bohužel.
Knihu jsem četl po shlédnutí seriálu a prožitek z četby mi to určitě nezkazilo. Užíval jsem si to. Pocity a úzkost ze sociální interakce, nerozhodnost a nedůvěra ke svým schopnostem, těžko vyjádřitelná dynamika ve vztazích, sociální fóbie, psychické problémy. Ale také láska a otevřenost, city a něha, důvěra, souznění duší. Navíc se děj neodehrává ve vzduchoprázdnu. Kniha zmiňuje některá důležitá politická témata té doby, ukazuje na sociální nerovnost v irské společnost. Víc takových autorů a autorek. Krásná kniha.
Někde jsem četla, že tohle je příběh moderní love story a já nemůžu nesouhlasit.
Kniha o vztahu dvou mladých lidí, kteří chvíli jsou a chvíli nejsou spolu, ale neviditelná síla je stejně vždycky přitáhne k sobě. Jedná se o coming of age příběh, který zachycuje hlavní hrdiny od střední školy a vyzdvihuje důležitost komunikace ve vztahu.
Pět hvězdiček mi přišlo moc, protože se vlastně jedná o úplně obyčejný příběh o úplně normálních lidech. Ale právě v tom spočívá to kouzlo. Autorka se umí svým jednoduchým popisem všedních událostí dostat čtenáři pod kůži. Snad nebyla kapitola, kdy bych si neříkala: „Jo, tenhle pocit už jsem taky někdy cítila.“ A pak si prostě -s prominutím- připadáte míň na prd, protože zjistíte, že je to samé s největší pravděpodobností zažívá i člověk vedle vás.
Mám radši uzavřené konce (nemusí být nezbytně šťastné), ale tento polootevřený konec mi nevadil. Jsem si celkem jistá, že ať už byste příběh Mariane a Conella zastavili kdykoliv v jejich životě, tak by to dopadlo stejně. Chtějí být spolu, ale vždycky se najde něco, co je zase rozdělí.
Kniha mě bohužel zklamala na plné čáře. Dva ufňukaní mladí lidé, kteří se mají rádi, chtějí spolu být, ale nejsou. Nikdo neví proč. Každý má ve svém životě nějaké trápení, problémy. Ty mi ale nepřišly jako pádné důvody, proč jim jejich vztah stále nevychází. Sally Rooney asi nebude můj šálek kávy.
Když jsem si na zadní částí přebalu knihy přečetla, že se jedná o budoucí knižní klasiku, chytlo se mě to a vlastně už nepustilo. Ano, přesně takhle bych to totiž popsala. Typická kniha z povinné četby, kterou přečtete, nějaká část je i zajímavá, ale vesměs už doufáte, abyste ji měli dočtenou.
Na knihu jsem se po recenzích strašně těšila, ale dost mě zklamala. Jednak je psaná stylem, kdy přímá řeč není oddělená uvozovkami od zbytku textu, takže jsem často přemýšlela, jestli to je teda teď přímá řeč, nebo myšlenka (a koho). Některé rozhovory byly hluboké, některé naopak dost plytké. Každá kapitola pojednávala o určitém časovém období, tedy jedna kapitola například únor 2012, další kapitola - o čtyři měsíce později, červen 2012... A vlastně se kolikrát v kapitolách vracela autorka k vypravování toho, co se stalo během té doby, která uplynula.
Asi se mě to nějakým způsobem dotklo, protože se cítím být v podobné situaci (dva mladí lidé se od sebe nemůžou odtrhnout a život je stále dává dohromady), což mě asi i naštvalo, protože doufám, že se mnou se tenhle můj situationship nebude táhnout tolik let... Takže asi ano, knížka něco v sobě měla, ale v závěru mi přišla taková nijaká, kolikrát otravná, nezajímavá, postavám bych nejradši kolikrát jednu vrazila a mí kamarádi by to rozhodně nebyli.
(SPOILER) Tohle bylo otravný. Ukňourané načtení audioknihy k příběhu velmi sedlo, což je pochvala pro Terezu Dočkalovou, ne pro tuhle knihu. Teenageři neví, co chtějí, respektive ví, že chtějí být spolu, ale pořád hledají nějaký výmluvy, proč to nejde, a tak se to s nimi táhne roky. Neustále se následujou, kamkoliv se pohnou nebo kamkoliv se přestěhujou, aby tam na sebe naráželi a zase kňourali, že jim blízkost toho druhého narušuje vztah a život. Pak teda opustí svoje partnery, dají se dohromady a kňourají, jak jsou společné chvíle perfektní, ale víš, zase to nejde a nemůžeme být spolu doopravdy. Nevím proč. Zajímavé pro mě na příběhu bylo, že se odehrává v Irsku, z téhle země jsem nikdy nic nečetla.
Kniha se dobře četla a postavy mi byly celkem sympatické. Nic mě ale na knize příliš neoslovilo. Autorka otevřela několik zajímavých témat, ale žádnému se nevěnovala do hloubky. Postrádala jsem nějaký silnější motiv. Měla jsem z toho takový ten pocit, jako když se jednou za rok na třídním sraze potkáte s bývalými spolužáky, slyšíte krátké útržky z jejich života, ale dohromady o nich vlastně nevíte skoro nic.
Pokud se mě zeptáte za měsíc, tak si jen těžko budu vzpomínat na to, o čem knížka byla.
(SPOILER) Kniha se mě dotknula. Dokázala jsem se do postav jednodušše vcitit. Posední strana mě dostala. Naprosto jsem chápala rozhodnutí Marienne i zoufalství Connella. Kniha dokázala dobře popsat, jak jednodušše kolem dvacítky dokáží i malé rozhodnutí člověka ovlivnit a změnit ho i jeho vztahy. Jak první láska zůstane do člověka otištěna a navždy jej změní.
Rozporuplné pocity. Nedokážu se do postav moc vcítit, jejich motivace a chování jsou pochopitelné v kontextu toho, odkud pochází a jak asi vypadalo jejich dětství, i přesto mi chyběl nějaký větší vhled například do hlavy Marianne, když byla v jednom ze svých toxických vztahů. Taky mi v knize chyběly dobré dialogy, to spolu s tím, jak rychle se střídaly scény, způsobilo, že se to četlo spíš jako scénář seriálu. Přišlo mi, že autorka často zdůrazňuje, jak hluboký byl jejich vztah a jak podnětné byly jejich rozhovory, ale ty, které si tam skutečně přečteme, jsou strohé, povrchní a často plné klišé. Je frustrující sledovat, jak si oba kvůli několika nedorozuměním a hloupým domněnkám ničí život a sabotují svůj vztah. Vlastně tam nejsou žádné úplně sympatické postavy. Shrnutí - zábavné, depresivní, ale určitě ne převratné.
K Normálním lidem jsem přistupoval s nemalou skepsí, jak už to u best-sellerů dělám. Avšak jako obvykle jsem se i tentokrát cynické já v sobě snažil krotit, abych neodsoudil knihu na základě předběžného pocitu. Nutno říct, že ostražitost stále vítězila. Přeci jen, kombinace best-seller a nominace na prestižní Man Bookerovu cenu mě značně navnadila.
Jedná se o silně ambivalentní román. Styl psaní považuji střídavě za skvělý a za zcela ohyzdný. Krásné pasáže plné vhledu do základů mezilidských vztahů mladých lidí mě chvílemi ohromovaly, aby byly o stránku dále nahrazeny banalitami a hloupostmi psané triviálním jazykem průměrného školáka. Výsledkem je zvláštní dílo, jehož kvality pro mne zůstávají zastřeny rouchem tajemství. V první polovině jsem vážně zvažoval, zdali nad knihou nezlomím hůl, ale jsem tvrdohlavým čtenářem a nenechávám se odradit jednoduše.
Pravdou je, že Normální lidi jsou uhrančivým příběhem podávajícím komplikovanost dospívání s nemalou dávkou problémů. Stále jsem se však nedokázal srovnat s primárně intuitivním pocitem jisté nedostatečnosti, jež neustále prosvítala skrze stránky knihy. Nejsem si ani po přečtení jist, jak přesně verbalizovat tuto nicneříkající intuici, ale nahlodávala mé vnímání v průběhu četby takřka neustále. V mých očích román vykoupily až závěrečné kapitoly. Nicméně stále nedokáži knihu ohodnotit lépe nežli průměrem. Lepším průměrem.
Co se týče kladů, nemůžu než vyzdvihnout toxicitu chování postav, jejich nevyrovnanost, neustálé pnutí mezi interními pocity a veřejnými projevy, otázka závislosti na druhém, dynamiku vztahu hlavních postav a v neposlední řadě lásku, kterou si tak dlouho nedokázali sami v sobě přiznat.
Sečteno podtrženo, námět není špatný, ač se jedná o poněkud ohrané klišé, vystavěno je slušně. Postavy jsou dostatečně zajímavé a jejich vztah-nevztah figuruje v románu velmi dobře. Jen to zpracování pokulhává. Časem zkusím další knihu autorky a pokusím se zjistit, v čem má nevole spočívá.
Dvaja mladí ľudia, ktorí nevedia byť spolu, ale ani od seba. Zaujímavý a pútavý príbeh síce absentuje, ale je to plné ich vnútorných pocitov, myšlienkových pochodov, životných názorov. Riešia svoje osobnostné problémy, rodinné traumy, vzájomnú príťažlivosť ... lenže vnútorné svety komplikovaných postáv už dali na papier iní spisovatelia, a rozhodne lepšie (spomeniem napríklad Osamelosť prvočísiel, Betónová záhrada, Smrť panien). Pre mňa značné sklamanie, knihu som odkladala častejšie akoby som chcela. A na posledných stranách to Sally všetko krásne zhrnula, ak by sme náhodou nepochopili o čo vlastne išlo, a prečo boli takí, akí boli. Som zvedavá na seriál, kvôli ktorému som vlastne po knihe siahla.
Štítky knihy
přátelství láska irská literatura Dublin střední škola mladí lidé vysoká škola zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
| 2020 |  Normální lidi |
| 2019 | Rozhovory s přáteli |
| 2022 | Kdepak jsi, krásný světe |
| 2024 |  Intermezzo |
Asi jsem jinde díky věku nebo nevím čím to je, ale nějak jsem se totálně minula s Marianne a taky s Connellem. Oba divní, jejich vztah divný, způsob jak si věci neříkali byl divný.... hmmmm. Prostě nejsem cílovka tak to asi nevnímám tak, jak bych měla/mohla.