Norské dřevo
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/238873/bmid_norske-drevo-2Tk-238873.jpg
4
4717
4717
Po vydání Norského dřeva v USA vzrostl počet Murakamiho čtenářů z obvyklých statisíců na miliony, ačkoli někteří byli zklamáni tím, že autor napsal „jen" milostný příběh… Exotika, milostné vztahy, studentský život, nespoutaný sex – to vše lze v románu nalézt. Jeho název je zvolen podle známé písně Beatles, již si nechává od své spolubydlící Reiko v psychiatrické léčebně zahrát jedna z hlavních postav, dívka Naoko. Jakkoli se autor nesoustředí pouze na partnerské dvojice, ale spíše na trojice, oním styčným i nosným bodem zároveň je jedinec, student Tóru Watanabe. Musí převzít zodpovědnost za svůj život a naučit se sdílet pocity blízkého člověka. Největší výzvu však představuje – aniž by si to plně uvědomoval – otázka volby mezi životem a smrtí. Norské dřevo nabízí směsici japonských reálií a pohledů do nejhlubšího nitra duše; zároveň přibližuje exotické prostředí, charakteristické dramatickým příběhem, mistrovsky zvládnutou minimalistickou zkratkou i nevyzpytatelností hlavních postav.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , OdeonOriginální název:
ノルウェイの森 (Noruwei no mori), 1987
více info...
Přidat komentář
Knížku jsem dokázala přečíst, ale není to můj šálek čaje. Norské dřevo byla moje druhá kniha od Murakamiho. Jeho styl psaní mi nesedí a další knihu od něho už asi číst nebudu.
Tahle kniha se zřejmě minula s mým očekáváním. Četla jsem od Murakamiho věci, co se mi líbily mnohem víc.
U téhle knihy jsem stále čekala. Čekala, kdy přijde to wow, kdy mě ta kniha naprosto nadchne. Jenže se nestalo. Nedostavilo se nic kromě rozpaků. Hlavní hrdina je podle mě mladík s duší starce. Kniha je plná deprese, procházek a rozhovorů tak nějak o ničem. Další díla tohoto autora zřejmě vyhledávat nebudu.
Kniha mě nesmírně překvapila, bála jsem se dlouhých popisných pasáží, a ve finále jsem Norské dřevo nedokázala odložit! K tomuto románu se v budoucnu ještě určitě vrátím :-) Váhám, jestli mám knihu přidat do svého maturitního kánonu, přece jen si nedokáži představit její rozbor před učiteli :-D
K tomuto druhu knih se člověk musí pročíst. Přes Cusslerovky a detektivky, scifárny, fantasy ságy, klasickou literaturu až po romány s přesahem a magickým realismem, a jelikož jsem pročetla Murakamiho následovníky ještě před Murakamim samotným, líbilo se mi, jaké části mi koho připomínají. Ačkoliv na mě je Murakami sám ještě trochu hardcore, bez předešlého pročítání bych asi nedokázala ocenit ty nenápadné změny rytmu ve vyprávění, které ke konci zvyšují gradaci, propojitelné momenty, jako linka napříč románem a zdánlivě jednoduchý styl sem tam rozčísnutý hlubokými momenty. Raději bych tohle všechno ocenila, kdyby šlo o trochu menší depresi, na druhou stranu by asi nešlo o tak silný zážitek.
Samota, upřímnost a setkávání s několika blízkými; tak blízkými, že naprostá otevřenost (někdy šokující, jindy konejšivá) je samozřejmá. Tak blízkými, že se bez nich už pak nedá obejít...tak blízkými, že je potřeba občas utéct před nimi na chvíli zase k té samotě (nebo před sebou?)... aby nakonec ti, co zbyli a vydrželi to, mohli jít bez výčitek dál.
Takže Norské dřevo pro mě znamená to, co jsem tušil už u Bezbarvého Cukuru... - že jeho knihy něco postrádají. Děj tam je a je podaný dobře, se zajímavými detaily, to je v pořádku. Ale když jsme na škole psali na češtině nějaké práce, bylo tak nějak povinné členění na úvod, stať a závěr. No a Murakamiho očividně úvody a závěry nebaví natolik, že si vystačí prostě s výsekem vyprávění. A to mi dost vadí, absence závěru mě rozčiluje i u některých knih mistra King, ale u něj to není tak nějak pravidlo.
Abych jen nekřivdil, čest výjimce 1Q84.
Jinak k samotné knize, hlavní postavou je student Tóru a pár semestrů a prázdnin, k tomu jeho přátelství s různými lidmi, zejména pak nějak se ženami... Vážně to nezní špatně, čte se to dobře a v půlce knihy jsem se už začal orientovat ve jménech (to mi u japonských a fiktivních jmen moc nejde, ale fakt je, že jsem místy nevěděl kdo s kým :-) ), vyprávění je občas hodně detailní, zatímco jinde dost přeskakuje a pak bum, čekáte že vám zbývá 50-100 stran do konce - ale ne, už žádná další strana.
Takové podání tedy rád nemám.
Musela jsem knihu přečíst na jeden zátah, vzala mě hodně. Nechápu jak někdo může napsat, že to nemělo děj, když se tam děl život. Knížka díky konci pro mě nevyzněla depresivně.
První kniha od autora. Další si asi už nepřečtu. Četlo se to pěkně, to ano, ale sám Tóru by potřeboval psychiatra.
Nějak nevím jak tuto knihu ohodnotit. Nijak mě nezaujala, přehnaně detailní sexuální scény, děj bez děje a přitom spousta deprese okolo... Nějak mi tam spousta scén neseděla. Nicméně mi nedělalo problém ji dočíst...
"Smrt není opak života. Smrt už je v našem životě skrytá."
Smrt jde s tímto melancholickým příběhem ruku v ruce. Tóru Watanabe je mladý student, kterému po sebevraždě jeho nejlepšího kamaráda zůstane jen láska ke Kizukiho partnerce Naoko. Zůstává jí oporou v těžkých chvílích, kdy se Naoko potýká s depresemi v horském sanatoriu. Toto silné pouto nedokáže přetrhnout ani rodící se láska k Midori. Moc se mi líbila Reiko, její pohnutý osud a její hra na kytaru.
Knihu autor napsal před více než třiceti lety, avšak hlavní motiv je naprosto nadčasový. Pro mě mělo velké kouzlo i japonské prostředí, které je mi neznámé. Beatlesáckou písničku Norwegian wood oproti tomu znám velmi dobře a několikrát za četbu mi zněla jako kulisa.
Je to velmi smutný příběh, přesto plný naděje. Silné a krásné.
"Neboj, Tóru, to nic není. To je jenom smrt."
Uuzasne hlubokaa kniha! Tohle je maa prvnii kiha od Japonskeho spisovatele H. Murakami a uz ted vim ze 1. se knii urcite zase jednou vraatiim. 2. Ze jakmile budu miit to stestii a naraziim na dalsiiho Murakamiho tak si ho pak s radsoti precut.
Japonsko. 70 leta love power stejene tak jako milostny trojuhelnik hlavniho hrdiny Watanabeho az do konce romanu oscilujiciho mezi jeho laskou / oddanostii k poskozene Naoko, ukryte po trictvrtinu romanu v jakemsi komunnim sanatoriu a inteligentni , taky krasne ale navic mnohem praktictejsi a vasnivejsi a primocarejsi Midori.
Lidem neznajicim Japonske realie a trochu I japonskou politiku muze tahle kniha pripadat dost slozita - me ale pripadala nadherna a typicky japonsky poeticka. Nechybely zadne atributy spravne japonske tragedie jakymi sou sebevrazdy - odlouceni - umrti rodicu atd. Navic Spisovatel v kazde kapitole jenom tak mezi radky popadne nejakou knihu evropskeho autora kterou si hlavni hrdina Watanabe zrovna koupi, pujci, ci ji zrovna docetl.
Kazdopadne nejsimpatictejsi postavou knihy mi nebyl ani tolik hlavni hrdina, ktery mi dost pripada se jenom tak placa od niceho k nicemu nybrz Midori. Druha cena se stala prvni cenou. Midori je uzasna zena se srdcem na jazyku a navic pekne kinky. Verim tomu, ze se s ni Watanabe nebude nudit.
Mnozi lide si stezuji na prilisne mnozty az pornografickych scen, jenomze zapomynaji, ze to je prave to co onu knihu cini jedinecnou - Japonske knihy se takhle v Japonsku nepsaly. Ve spravnem japonskem romanu by Watanabe nasedoval Naoko do psychiatricke lecebny, kde by se ji totalne zhnusil a posleze by na konci knihy, jakozto spravny japonsky hrdina - jakozto onen korporatni samuraj ktery sklamal spachal sam sebevrazdu pokud mozno samurajskym mecem by si rozparal bricho a Reiko by mu setla hlavu druhym mecem - a pak i ona by se pripravila o zivot. To ze Watanabe se rozhodl o zivot s Midori a ze si dokazal precijenom odseknout ten kamen na noze v postave Naoko - to je jeden z mnoha momentu, tktery cini tento roman jedinecnym.
Norské dřevo bylo mým prvním setkáním s autorem a já jsem skutečně nadšená. Vůbec nevadí, že děj není nijak akční či komplikovaný, protože ten děj tady prostě není důležitý. Bavila mne ta psychologie postav, jejich filozofování o životě, Bavila mne ta přímočarost a syrovost, s níž autor píše. Ale zároveň citlivost, s jakou dokázal popsat to, že někteří mezi námi prostě mají potíže sami se sebou a ne každý se dokáže s tím vyrovnat. Kniha je ponurá, temná, melancholická, skličující, na některých místech skoro až depresivní. Ale mně se to prostě líbilo. Murakami tímto u mne dost zabodoval.
Takové normální, i když poněkud melancholické, vyprávění o vztazich a lidech méně či více nenormálních.
Pro nejvyšší hodnocení knihy je asi třeba být ve správném věku a správném duševním rozpoložení.
Kniha se dobře čte a vcelku mě i držela v napětí po celou dobu čtení, ale po přečtení nějak vůbec nevím, co tím chtěl autor říci, děj i postavy ve mně zanechali spíše negativní stopu a určitě to není kniha, kterou bych svým známým doporučila číst. Kolem jediného člověka tolik psychických nemocí, problémů, sebevražd a sebepoškozování? Bez sebemenšího náznaku PROČ? Navíc to množství sexuálních scén až zbytečně přehnaně detailně popisovaných mi tam spíš působilo rušivě, než že by nějak dokreslovalo děj. Od autora spíš taková laciná snaha o kontroverzi.
Štítky knihy
sex sebevražda Japonsko zfilmováno psychiatrické léčebny japonská literatura pornografie poruchy osobnosti romantika poruchy příjmu potravy mezilidské vztahyAutorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Navzdory několika velmi negativním recenzím, já osobně musím říct, že kniha ve mně zanechala silný dojem. Je nutno uznat, že závěr jsem očekávala více propracovaný, ale v poměru s dějem jsem spokojená a touto knihou naprosto okouzlená.
V příběhu jsem objevila zajímavé myšlenky a také mě zaujala psychologie postav a jejich filozofie.
V budoucnu se určitě k této knize opět vrátím.