Norské dřevo
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/238873/bmid_norske-drevo-2Tk-238873.jpg
4
4661
4661
Po vydání Norského dřeva v USA vzrostl počet Murakamiho čtenářů z obvyklých statisíců na miliony, ačkoli někteří byli zklamáni tím, že autor napsal „jen" milostný příběh… Exotika, milostné vztahy, studentský život, nespoutaný sex – to vše lze v románu nalézt. Jeho název je zvolen podle známé písně Beatles, již si nechává od své spolubydlící Reiko v psychiatrické léčebně zahrát jedna z hlavních postav, dívka Naoko. Jakkoli se autor nesoustředí pouze na partnerské dvojice, ale spíše na trojice, oním styčným i nosným bodem zároveň je jedinec, student Tóru Watanabe. Musí převzít zodpovědnost za svůj život a naučit se sdílet pocity blízkého člověka. Největší výzvu však představuje – aniž by si to plně uvědomoval – otázka volby mezi životem a smrtí. Norské dřevo nabízí směsici japonských reálií a pohledů do nejhlubšího nitra duše; zároveň přibližuje exotické prostředí, charakteristické dramatickým příběhem, mistrovsky zvládnutou minimalistickou zkratkou i nevyzpytatelností hlavních postav.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , OdeonOriginální název:
ノルウェイの森 (Noruwei no mori), 1987
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Podle mne má tato akniha zbytečné dlouhé pasáže. Mladí studenti studující na vysoké škole jsou ovlivněny náhlou sebevraždou jedno z nich. Najednou se hlavní postavy ocitnou v prázdné bublině a hledají smysl života. Moc mne to nebavilo, hodně jsem přeskakovala. Nicotu a ztrátu řeší nezávazným sexem, pitím..... Každá ztráta blízké osoby bolí, kdo je silný najde si další životní smysl, své poslání, kdo je slabý může pomoci odborná pomoc. Konec knihy mě překvapil. Kniha je jako podzimní počasí.....
Moc dobré čtení, i když ne moc pozitivní. Kniha mě ještě dlouho po přečtení nutila zamýšlet se nad hodnotami života a umožnila mi nahlédnout do myslí lidí úplně odlišné kultury. Pro toho, kdo jen nehltá řádky rozhodně stojí za přečtení.
Už dlouho jsem si chtěla něco od autora přečíst, abych se dozvěděla, co na něm všichni mají?
Norské dřevo vypráví o studentských létech, lásce a vztazích všeobecně. A tak celkově o životě, najdete tu i filozofické úvahy, nad kterými se zcela jistě zamyslíte. Autor píše čtivě a poutavě. Samotný příběh mě zaujal, působil melancholicky a byla jsem zvědavá, jak skončí.
Jen tu věc, co se stala s Reiko na konci jsem vůbec nečekala a zkrátka nechápala.
Časem třeba zkusím ještě nějakou další knihu, ale že bych ji nutně potřebovala se říct nedá.
(SPOILER) Možná hodnotím přehnaně nízko, ale na základě toho, jak je Murakami světoznámý, jsem fakt čekala něco... víc. Mám ráda příběhy, kde celou dobu čekáte, jak autor vysvětlí a zakončí zápletky, které rozpletl... a jsem zklamaná, když to nenastane. Ale to je asi prostě Murakami.
Pocit po přečtení? Jako když hledím ven přes studené orosené sklo. Vnitřně se mě ten výjev dotýká, chci ho zaostřit ,ale nejde to. Román má obrovskou sílu, postavy nesou zajímavé osudy,ale všechno je tak decentně ,,japonsky" tlumené.Když nepočítám sex popisující pasáže. Ty v tom jemném příběhu působí jako řvavé reklamní pauzy v průběhu uměleckého filmu.
Četlo se celkem dobře, ale za mě místy zbytečně dlouhé... od konce bych čekala víc
Můj první a možná taky (aspoň zas na pár let) poslední Haruki Murakami. Byly pasáže a chvíle, kdy se mi Norské dřevo četlo jedna báseň, ale občas se mi nechtělo pokračovat. Komentáře si píšu pro sebe většinou po pár týdnech od dočtení, a tenhle román žádný dojem nezanechal, myslím, že na mě je moc sentimentální.
Kniha o smrti, bolesti, ztrátě a rozhodně přehnaně o pornografii. Murakamino postavy jsou zároveň lidské i umělé. Nevím, jak to vysvětlit. V jednu chvili dává smyst úplně všechno a v jiné si zase říkám, že je to velice zvláštní literární počin, který nemá s reálným světem nic společného. Kniha má v sobě nějakou nepopsatelnou sílu, která ji dodává atmosféru, která mě přiměla jí dočíst, i když byla tak až absurdně depresivní. Některé dialogy jsou přinejmenším zvláštní (může to být i překladem), pornografické scény jsem přeskakovala. Celkově bych řekla, že to bylo zajímavé, hodně smutné a ne úplně pro mě.
Dotkni se slzy na dně mého srdce. Dotkni se bolesti, která křičí skrze slova deroucí se z mé rozervané duše. Křičím potichu, hledám jistoty a bezpečí. Oplzlost a chtíč.
Jsi tu se sklenicí vína v ruce, probudíš se a vše je pryč....
Tohle se mnou trošku zamávalo. Smekám a těším se na další příběhy z pera H.Murakamiho
Tady už bylo všechno řečeno. Nádherná kniha plná vnitřních pravd, která vás prostě, ať chcete nebo ne, chytne za srdce. Jsou zde neuvěřitelně dobře vykreslené charaktery, pochmurné japonské prostředí a z nějakého důvodu jsem to celé viděl před očima v podobě nějakého anime. Myslím, že to určitě není můj poslední Murakami.
Dole pod týmto je pôvodný komentár. Keď som sa snažil podľa zvyklostí databazeknih prideliť hviezdičky (a aj to osvetliť komentárom), najskôr som dal 3, potom som zmenil na 4.....a prešlo niekoľko dní, a ja som z tej knihy stále natoľko v p--i, že okolo nej musí poletovať niečo brutálne. :)
___________________________________________________________________________
Hviezdičkami sa ťažko...
Murakami má obrovský dar, ktorý sa vlastne u spisovateľov neobjavuje až v takej miere a hlavne pri takom druhe literatúry; dokáže človeka až neuveriteľne pripútať ku knihe. Toto je aj príklad Nórskeho dreva, človek chce vedieť, a chce vedieť viac. Napriek všetkým výhradám, ktoré môže mať. Tu sa mi zachce priam zvolať "Ó, a tých je požehnane!" Niektoré dialógy...popisy...no, možno sa to ťažko prekladá. Čo ja však neviem týmto "improvizátorom" odpustiť, resp. ma to pri čítaní dosť obťažuje, sú momenty, ktoré sa v knihe ocitli len náhodou. Práve preto má Murakami také vťahujúce expozície, preňho je jeho vlastná kniha na začiatku tajomstvom. Potom však narazí na niektoré nepremyslené udalosti, obmedzenia, ktorému mu spôsobil rozprávač v prvej osobe, keď potreboval román rozvinúť aj na inom fronte. (tu to nebolo také krízové ako v Kronike...),a dokonca vyvolal dojem, že román je prísne retrospektívny, hoci to okrem začiatku pripomenul len raz a potom úplne mätúcou vsuvkou...ale to je už nevýhoda tejto techniky, ktorá sa častokrát prejaví na neucelenosti formy. Na druhej strane, vďaka tomu je potom román natoľko strhujúci, plynúci...
No, a v tejto knihe je fakt veľa porna. Nie som žiadny puritán, nevravím, že ma to poburovalo, ale praktiky súlože ma veľmi nezaujímajú, keď čítam knihu (hlavne keď nehovoria nič o danej postave.) Tej súlože je tam veľa, a niekomu sa môže zdať, že už trošku vplával do vôd lacnej literatúry.
Posledná vec tohto dlhého komentára (murakami ma vždy zvádza k dlhým zamysleniam sa nad tým, čo som čítal), napriek tomu, že som niekde za polovicou bol už namosúrený, ale chcel som to dočítať, tak po dočítaní som bol rád, že som sa na to dal. Atmosféra tej knihy je naozaj nezameniteľná a ešte ostane nejaký čas v "systéme."
Mistrovsky podaný příběh studentské lásky v nejlepších tradicích japonské litaratury.
Norské dřevo od Harukiho Murakamiho je vynikající román, který utkává tapiserii lásky, ztráty a zmatených cest mládí. Vypravěčské umění Murakamiho je zde plně rozvinuté, pohlcující čtenáře v příběhu, který je stejně strašidelný jako krásný. Postavy jsou mistrovsky vytvořené, každá nesoucí své hluboké, tiše vyslovené pravdy, které rezonují s čtenářem. Pozadí Tokia 60. let poskytuje živé, a přesto melancholické prostředí, dokonale doplňující témata románu. Murakamiho zručné použití jazyka a metafor přeměňuje zdánlivě jednoduchý příběh lásky na hluboké zkoumání lidských emocí a existence. Tempo knihy je bezchybné, udržující rovnováhu, která vás pohltí od začátku až do konce. Norské dřevo není jen román; je to zážitek, který zůstává v mysli a srdci dlouho po dočtení poslední stránky. Absolutní nutnost pro každého, kdo si cení hluboce dojemné literatury.
(SPOILER) Sedmá autorova kniha. Kdybych ji četl před zhruba deseti lety, asi bych dopadl jako Naoko. Teď jsem si ji přečetl s pocitem někoho, kdo už dávno zatelefonoval Midori a dobře udělal... :)
První kniha, kterou jsem od Murakamiho četl (v 18 letech). Díky této knize jsem objevil úplně nový žánr, který jsem do té doby neznal. Trochu mě rozčilovalo, že jsou kapitoly tak dlouhé, ale stejně jsem se od knihy nemohl odpoutat. Po každé kapitole jsem navíc měl pocit, jako by mě něco uvnitř "svíralo" a nechtělo pustit. NECHTĚL jsem číst dál, ale MUSEL jsem číst dát. Nakonec jsem si knihu dal i do maturitního seznamu, takže jsem jí četl několikrát.
Tato kniha pro mě bylo první setkání s japonskou kulturou a jsem za to opravdu rád. Nyní na Murakamiho nedám dopustit.
Četla jsem ji jako první a na prvním místě mezi jeho knihami ji zatím mám. Jen na ni dotírá kratičký Spánek.
Kdo by neznal Norské dřevo? Haruki Murakami je jeden z nejpřekládanějších japonských autorů. Na začátku čtení jsem se trochu bála, že mě kniha nebude bavit. Rozhodně jsem se dost spletla kniha mě nadchla věděla jsem, že ji musím vlastnit. Přečetla jsem si ji dokonce dvakrát. Je sice plná smutku, nešťastné lásky a smrti, ale přesto je na ní něco krásného. Jedná se o jednu z mála knih, které člověk nemůže vysvětlit, může ji pouze doporučit ostatním, aby sami zhodnotili a ohodnotili kvalitu. Jelikož autor 7 let vlastnil jazzovou kavárnu, jsou v mnoha jeho dílech zmíněni různorodí interpreti anebo písničky. Já díky Norskému dřevu objevila mnoho nových krásných skladeb, které můžete objevit i Vy na oficiálních stránkách autora.
Poutavý retro příběh, kde Murakami svleče postavy doslova a do písmene do naha. Nefalšovaný pocitový děj, který si vás omotá kolem prstu svojí bezprostředností, syrovostí a autenticitou. Nadčasové dílko, které dělá sondu do do duše citové rozervaných lidí, kteří se snaží najít svůj smysl života.
Kniha mě velmi bavila. Je to pocitovka ze života... O tom, že vše zlé je k něčemu dobré, i když to zlé zanechá stopy. A že některé věci jsou nevyhnutelné a nesmí nás sežrat.
Štítky knihy
sex sebevražda Japonsko zfilmováno psychiatrické léčebny japonská literatura pornografie poruchy osobnosti romantika poruchy příjmu potravy mezilidské vztahyAutorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Wau. Myslím, že Murakami je můj neoblíbenější úchylák. Jeho knížky jsou prostě unikátní. Dokáže velmi rychle a jednoduše vykreslit magickou atmosféru japonského prostředí a její interpretaci západní kultury. A to se mu podařilo i u Norského dřeva. O čem ta kniha vlastně je? O pozdním dospívání, o samotě, o smrti, o přátelství a ... o sexu. Jako vždy jde i o sex, někdy i o hodně divoké pedofilní lesbické hrátky (btw. Tahle scéna byla vážně trochu moc, ale nejsem takovej puritán takže nechávám plné skóre.). Je strašně zajímavé že všechno jeho knížky jsou trochu o ničem – vhled do normálního (nebo lehce abnormálního) života lidí a stejně mě baví - je to Murakamiho magie všedního života.