Norské dřevo
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/238873/bmid_norske-drevo-2Tk-238873.jpg
4
4662
4662
Po vydání Norského dřeva v USA vzrostl počet Murakamiho čtenářů z obvyklých statisíců na miliony, ačkoli někteří byli zklamáni tím, že autor napsal „jen" milostný příběh… Exotika, milostné vztahy, studentský život, nespoutaný sex – to vše lze v románu nalézt. Jeho název je zvolen podle známé písně Beatles, již si nechává od své spolubydlící Reiko v psychiatrické léčebně zahrát jedna z hlavních postav, dívka Naoko. Jakkoli se autor nesoustředí pouze na partnerské dvojice, ale spíše na trojice, oním styčným i nosným bodem zároveň je jedinec, student Tóru Watanabe. Musí převzít zodpovědnost za svůj život a naučit se sdílet pocity blízkého člověka. Největší výzvu však představuje – aniž by si to plně uvědomoval – otázka volby mezi životem a smrtí. Norské dřevo nabízí směsici japonských reálií a pohledů do nejhlubšího nitra duše; zároveň přibližuje exotické prostředí, charakteristické dramatickým příběhem, mistrovsky zvládnutou minimalistickou zkratkou i nevyzpytatelností hlavních postav.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , OdeonOriginální název:
ノルウェイの森 (Noruwei no mori), 1987
více info...
Přidat komentář
I já jsem uchvácena Murakamiho jemnocitem a atmosférou, jakým dokáže své čtenáře příběhem provést.
Z pasáží věnované Naoko je cítit něha a láska, později smutek, bezmoc, až deprese… Krásně je vykresleno přátelství, a to nejen to „chlapské“, ale i s Reiko nebo úžasnou Midori, která sem vždy vtrhne jako čerstvý vánek (možná vichr) a tu ponurou atmosféru na chvíli bláznivě rozcupuje :-)
Lehké, melancholicky laděné, emotivní, lidské ....
Neodolala som, a aj ja som siahla po jednej z kníh, teraz tak veľmi populárneho japonského autora.
Musím uznať, že kniha mala svoju osobitú melancholickú atmosféru a jedinečne vyprofilovaný charakter hlavného hrdinu, ktorý predstavoval akési médium pre iné "komplikované" a duševne nevyrovnané ľudské bytosti s rôzne vykreslenými charaktermi.
Prvá polovica knihy bola pre mňa úplne dokonalá....hlavný hrdina mi bol sympatický svojou schopnosťou prežívať city, myšlienky a správanie druhého jedinca v sebe samom, schopnosťou vcítenia sa do inej osoby a svojou neovplyvniteľnosťou. Vrcholová scéna bola pre mňa tá v nemocnici, pri umierajúcom otcovi jednej z postáv tohto príbehu...to bolo tak dokonalé a ľudský krásne...
Čo mi ale osobne dosť vadilo, bola prehnane a niekedy dosť zbytočne popisovaná erotika hraničiaca až s perverznosťou, ktorá narušila akúsi "intimitu" celého príbehu.
Aj napriek tejto osobnej výhrade, toto pozoruhodné literárne dielo hodnotím plným počtom, lebo ma v sebe ukryté hlboké posolstvo hlásajúce toleranciu a ľudskosť.
Tato kniha mě velmi příjemně překvapila. Pořídil jsem si ji v očekávání sexem nabitých scén, ale nakonec mě nadchla svým příběhem, který je servírován stylem, pro nějž mě nenapadá žádné příhodnější slovo než "osvěžující". Erotické scény jsou zde naprosto přirozenou a vlastně i nedílnou součástí děje. Podle mě se jedná o mistrovské dílo, které je nedoceněné možná i díky tomu, že jej lze technicky vzato zařadit do žánru erotické literatury.
V knize je spousta myšlenek, které jsou prostě pěkné nebo Vás donutí se nad nimi zamyslet. Celkově byla kniha bohužel nudná a táhlá. A jak to u některých knih bývá, i tady to mělo pár světlých chvilek, kdy jsem byla zvědavá a najednou mě to začalo bavit, ale to zdaleka nestačilo...
Moje první kniha od Murakamiho - plná smutku, smrti, sexu. Pro mě silný příběh, který určitě jen tak nezapomenu.
Takové krásné povídání o lásce, citech a odpuštění. Jemně vás pohladí a než se vzpamatujete, musíte Tórua a jeho pár přátel opustit. Kniha ve mně zanechala hodně čehosi neurčitého, ale za to příjemného. Musím nad ní neustále přemýšlet a připomínat si Tóruova slova - Smrt není opak života. Smrt už je v našem životě skrytá.
(napsáno pod vlivem písničky Norwegian Wood od Beatles)
Ztotožňovala jsem se tam v tolika myšlenkových pochodech a některé situace v příběhu mě donutily vytáhnout nedořešené věci v mé hlavě, u kterých jsem si myslela, že to vyřešené mám. Pro mě neskutečně silné dílo.
Čerstvě dočteno a popravdě řečeno, nemohu se rozhodnout, jak knihu hodnotit. Rozhodně stojí za přečtení, ale pro mne jedna z těch knih, které se lépe hodnotí s odstupem. Takže hvězdičky budu udělovat až tak za měsíc :-).
Doporučuji poslouchat u čtení hudbu, kterou poslouchá hlavní hrdina.
"Jasně že si dělám srandu," řekl Nagasawa. "No tak hodně štěstí. Máš toho před sebou asi dost, ale ty seš paličák, ty to zvládneš. Můžu ti dát jednu radu na závěr?"
"Sem s ní."
"Nikdy se nelituj," řekl mi. "Lituje se jenom póvl."
Kniha je čtivá, ale dost depresivní. Rozhodně se mi dostala pod kůži. Její čtení mě bavilo, ale po jejím dočtení jsem měla takové smutné pocity. A dost i při čtení. Mládí, sebevraždy, sex, studium vysoké školy, pobyt na koleji, na privátě, chození do knihovny, četba v knihovně, sanatorium.
Tak zvláštní příběh. Občas mi utíkal mezi prsty a občas byl všude okolo. Občas jsem měla úsměv na tváři a občas se mi do očí draly slzy. Ale do knižního srdce se zaryl hodně hluboko. A ještě zarývá. Doznívá...
Léta dospívání; přátelé na noční tahy, studentské revolty, krásné dívky, hudba, sex a zase sex. A je jedno, jestli jsi Japonec, Ital nebo Čech, problémy dospívání jsou stejné. A také nezbytné a naléhavé uvědomování si skutečnosti, že k životu nerozlučně patří smrt.
95 % (2525 čtenářů dává průměr 86 %).
Norské dřevo je kniha, kterou je velmi obtížné charakterizovat a vyjádřit o čem vlastně je. A v tom spatřuji její nadčasovost, protože záleží především na tom, co v ní naleznete.
Pro mne osobně je tato kniha předvším o pocitu prázdnoty, který vyplní vaše nitro, když přijdete o někoho blízkého. Murakami k tomu dodává, že některé rány se nikdy zcela nezacelí, můžete si z nich pouze něco odnést, ale nepřipraví vás na to, co přijde dál.
Světlým bodem knihy zůstává Midori a její spontánní plácání o sexu, které do knihy vnáší svěží enrgii.
Knížka plná hledání s naprosto úžasnou atmosférou. Melancholické, ale místy i veselé a plné naděje. Norské dřevo je spíš taková pocitovka, buď přistoupíte na Murakamiho jemný styl psaní, nebo vás to nijak neosloví.
Je zajímavé, jak se v knize plynule prolínají někdy až zasněné romantické pasáže s částmi plnými prasáren a šukání, které jsou opět za nedlouho vystřídány melancholickým rozjímání nad životem a dospělostí.
Krásná pomalá knížka, pro mně hlavně o tom, jak je těžké dospívat a dospět. Hrdinové (nejen Toru) přemítají nad všemi důležitými otázkami - jakou má roli láska, sex, kariéra? A někdy jen, jestli je v budoucnosti vůbec pro co žít, jestli vůbec lze žít. Každá postava do těchto úvah přidává svůj střípek. A Murakami je nesoudí, naopak, ukazuje, jaké (různé) cesty si nacházejí podle toho, čemu věří, co jim dává smysl, co jim umožňuje jejich vnitřní nastavení a předchozí životní zkušenosti. Knížka mi připomněla moje vlastní dospívání, vlastní boje.
V půlce knihy se mě žena ptala o čem to je to Norské dřevo, a já ji to nedokázal říct, protože jsem absolutně nevěděl jak to skončí. Doposud když někdo napsal, že je kniha dobře napsaná, že se dobře čte, absolutně jsem nechápal co má na mysli, ale nyní chápu co znamená dobře napsaná kniha! Výborné čtivo!
Nevím, co o knížce říct. Vzpomínkový deník pacienta na psychiatrické klinice, který se léčí z deprese. Čte se rychle, i když občas mě dost nudila.
Jedná se o úplně první knihu, kterou jsem přečetl od tohoto autora. Kniha se mi líbila.
Kniha mne trochu šokovala velmi otevřenými erotickými scénami, nicméně po dalších přečtených knihách od Murakamiho jsem si zvykl na jeho styl.
Melancholický až depresivní příběh, čtivé, dobře napsané. Život, smrt, vášeň, pasivita, sex, lhostejnost.... vše v jednom.
Přečetla jsem, ale asi nepochopila. O co šlo? O vzpomínky na mládí v trapu, na přátele, kteří odešli a už se nikdy nevrátí, na léčbu sexem?
A co se stalo s Extrémem?
Štítky knihy
sex sebevražda Japonsko zfilmováno psychiatrické léčebny japonská literatura pornografie poruchy osobnosti romantika poruchy příjmu potravy mezilidské vztahyAutorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Oblíbil jsem si Tórua, oblíbil jsem si Naoko, oblíbil jsem si Reiko a také Midori. Příběh je po celou dobu plný smutku, ale také radosti. Je plný krásného přátelství, ale i depresivní samoty. Tak trochu lehce pervezního sexu, hlubokých myšlenek o životě, o smrti a o světě. Tóru mi svým způsobem připomíná sebe. Prochází světem, osamělý a bez přátel, jen náhodně se setkává s lidmi s kterými se přinutí bavit. Hodně bych si přál mít kamarádku jako Midori. Hodně střeštěnou, plnou nápadů, fantazie a bláznivých akcí. Hodně mě zasáhla smrt Naoko, jenž psychicky trpěla.
Kniha mě bavila od začátku do konce. Budu na ní dlouho vzpomínat.