Norské dřevo
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/238873/bmid_norske-drevo-2Tk-238873.jpg
4
4662
4662
Po vydání Norského dřeva v USA vzrostl počet Murakamiho čtenářů z obvyklých statisíců na miliony, ačkoli někteří byli zklamáni tím, že autor napsal „jen" milostný příběh… Exotika, milostné vztahy, studentský život, nespoutaný sex – to vše lze v románu nalézt. Jeho název je zvolen podle známé písně Beatles, již si nechává od své spolubydlící Reiko v psychiatrické léčebně zahrát jedna z hlavních postav, dívka Naoko. Jakkoli se autor nesoustředí pouze na partnerské dvojice, ale spíše na trojice, oním styčným i nosným bodem zároveň je jedinec, student Tóru Watanabe. Musí převzít zodpovědnost za svůj život a naučit se sdílet pocity blízkého člověka. Největší výzvu však představuje – aniž by si to plně uvědomoval – otázka volby mezi životem a smrtí. Norské dřevo nabízí směsici japonských reálií a pohledů do nejhlubšího nitra duše; zároveň přibližuje exotické prostředí, charakteristické dramatickým příběhem, mistrovsky zvládnutou minimalistickou zkratkou i nevyzpytatelností hlavních postav.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , OdeonOriginální název:
ノルウェイの森 (Noruwei no mori), 1987
více info...
Přidat komentář
Nebyl jsem knihou nadšený bez výhrad, ale nakonec jsem jí těch pět hvězdiček dal. Za ten silný příběh, téměř kafkovskou atmosféru i sympaticky pojatého hlavního hrdinu, který si na nic nehraje (a navíc mi byl blízký už jen pro své introvertní založení). Co mi vadilo, byl někdy trochu neobratný jazyk (ale to spíš bude problém překladu) a i bez těch detailně popsaných "erotických" scén by se příběh klidně obešel, aniž by mu to ubralo na zajímavosti.
Audioverze je naprosto otřesná! Nechápu, jak mohl režisér dovolit "hercům", aby takhle přehrávali a učinili z poslechu jinak asi dobré knihy torturu španělskou botou. Už jen volba tří předčítajících je bizarní. Dvě ženské role (Naoko a Midori) mají vlastní představitelky, zbytek knihy včetně dialogů předčítá představitel Watanabeho. A všichni tři jsou shodně špatní. Issová zní jako by stále ještě hrála v Anděl exit, jednom z nejhorších českých filmů vůbec; Jana Stryková mě svým protivným hýkavým smíchem probouzela nutkání s řevem skočit z okna, o jejím absurdním přehrávání a tónu opilé nadržené čtyřicítky, co v baru o to trapněji oč marně loví chlapa ani nemluvě; a Filip Čapka svým přednesem mimo jiné absolutně zabil postavu Reiko, když z ní udělal parodii na perverzní úřednici, ze který se vám otáčí nehty a bezděky skřípete zuby a v závěru přejete postavám jen to nejhorší a sobě to nejlepší: aby to už konečně skončilo! Jako bonus se tu dočtu, že jsou tam dokonce některé scény vynechané?! Až ve mně ta jejich otřesná adaptace dozní, budu muset zkusit knihu v papíru, takhle by to bylo maximálně za jednu *.
Norské dřevo (podle jedné skladby Beatles) je další z řady knih o mládí, dospívání, hledání, snech, snaze mladé citlivé duše vypořádat se s životem. Tóru Watanabe, stejně jako Holden Caulfield (Salinger "Kdo chytá v žitě"), Danny Smiřický (Škvorecký "Zbabělci), Jeník Ratkin (Šrámek "Stříbrný vítr") se protlouká mládím, dostává první rány od života, nevyzná se v citech, objevuje lásku a sex a nesrovnává se s cynismem konzumní společnosti. Na můj vkus je Norské dřevo ze všech výše jmenovaných nejpesimističtější, působí až depresivně a beznadějně. Dá se to číst, ale nečekejte od toho víc než temné tápání mladíka v citech, sexu, depresích, samotě. Přitom Tóru není vůbec žádný idiot, on vlastně má spíše smůlu na kamarády a holky, se kterými chodí.
"Svírám sluchátko a rozhlížím se po telefonní budce. Kde teď jsem? Ale je mi už úplně jedno, kde jsem. Nemám o tom ani zdání. Kde to jsem? Vidím jen spousty lidí, jak někam jdou. A já dál volám Midori z místa, které nikde není."
Má první kniha od Murakamiho. Hodně se mi líbil styl, jakým je napsána a taky taková ta melancholická atmosféra. Velmi mě bavily rozmluvy a myšlenky hlavních hrdinů.
Norské dřevo jsem se pokoušela číst, ale zasekla jsem se někde za půlkou a dál jsem s knížkou nehnula. Po čase jsem si půjčila audioknihu, která mě naopak bavila hodně, přesto mám pochybnosti... Zarazilo mě, že jsou tam vynechané pasáže o sebevraždě Nagasavovy přítelkyně Hacumi a také pasáž o důvodu, proč byla Reiko v sanatoriu. Nejsem si jistá, jak moc se audioknihy oproti originálu zkracují, ale podle mě byly zrovna tohle dost zásadní části knihy, a vůbec nechápu, proč se vypustily...
Moc hezká kniha s úžasným dějem a naprosto krásně děsivou atmosférou. Pro mě se udál nečekaný konec, opravdu jsem s takovým ani trošku nepočítala a stále si vlastně nejsem jistá, jestli jsem ten poslední odstavec dobře pochopila. Občas mi ale občas lezl na nervy Toru.
Hrozne depresivna, psychologicky velmi dobre rozpracovana pornografia. Murakami je posadnuty sexom a, ako spravny Japonec, jedlom. Obe temy preto neustale rozpitvava. Jedlo nie sice az tak do hlbky no aj z jedenia uhorky s riasami a sojovou omackou spravi prijemne citanie. Celkovo bola kniha naozaj zazitkom s perfektne vykreslenou atmosferou, charaktermi a miestami. Hlavne udalosti ale boli dost jasne citatelne. V podstate ma po tom, co zomrel Kizuki, uz nic neprekvapilo. No aj tak som mal na konci naozaj strasne smutny pocit z toho, ze Toru a Naoko mali na seba len tak malo casu a marne som sa nadejal, ze tomu osudovemu koncu sa nakoniec Murakami nejako vyhne. Nuz, zivot je niekedy naozaj tazky...
Jo. Tohle můžu. Opětovné setkání s mým "starým známým" Murakamim. Otázky, nedokončené odpovědi, silné téma, "obyčejní" hrdinové, co vlastně vůbec obyčejní nejsou.
Mňam.
Norské dřevo je nepochybně zvláštní kniha, která se více než japonskými reáliemi, které mnozí očekávali, zabývá odkrýváním lidského nitra, nedokážu posoudit, jestli ryze japonského. Nicméně nesdílím davové nadšení. Trošku mi vadily opakující se motivy sebevražd, které pro mě příběh posunuly na těžko uvěřitelnou rovinu. Jakoby se Murakami chtěl trošku přiblížit antickým tragédům, které okořenil dávkou erotiky a lehkými prvky pornografie. Za mě zajímavé, nicméně nijak excelentní dílo.
Skvělá kniha, skvělý příběh. Vše jsem si díky popisu dokázal představit, osoby, hlasy, těla, pocity, uličky, všechno. Jako bych vedle nich stál. Po dobu čtení jsem jinak uvažoval. Jako bych si říkal, co to žiju za život! Můj život je napsán v knize! To chci! Ty lidi chci poznat, ale vždyť je znám....
Krásný příběh, první kniha kterou jsem přečetl tak, že mi vše zůstalo v hlavě a věděl jsem o co jde. Jako by to byl můj minulý život. Doporučuji
Na tuto knihu jsem se těšila a dost od ní očekávala - to je možná důvodem toho, že mě poněkud zklamala. Kniha je to čtivá, srozumitelná a určité pasáže jsou jaksi temně podmanivé, existencialisticky podbarvené. Ale co se týče příběhu a knihy jako takové, až do posledních stránek jsem čekala, zda se ještě něco stane, zda pochopím, proč je Norské dřevo tak dobře hodnocenou knihou. A ne. Asi jsem očekávala příliš mnoho, ale přišlo mi to prostě jako čtení pro teenagery (na čemž samozřejmě není nic špatného, akorát nechápu, proč se kolem toho dělá takový humbuk). Nejsem znalec japonské literatury, ale to, že se touto knihou Murakami vymyká tradici japonského písemnictví, mi nepřijde jako něco zas tak zlomového a úžasného..
Ani nevím, kde mám začít... DNes jsem dočetl knihu "Norské dřevo" a hned v ten den jsem se podíval, ale to spíše ze zvědavosti na stejnojmený japonský film...
Nevím co jen mohu říct... Je mi 20 a sečtělý zrovna nejsem... Murakami mě vtáhl do světa, jenž po vstupu do něj, za vámi zabouchne dveře a nechávás napospas vaší představivosti, vaší hlavě...
Jsou to asi dvě a půl hodiny co jsme tu knihu dočetl, třesou se mi ruce, slzy jsem ke konci knihy držel opravdu násilím... Nemohu tu bohužel popsat všechny své pocity z této knihy...
Jediné, co mohu, je vám říci, že tato kniha se do vás zapíše, ať už ze své veselejší stránky, a věřte, že jsem u této knihy ne jednou vybouchl (ano, vybouchl) smíchy - našla se zkrátka situace v příběhu, která vám vykouzlí úsměv na tvářích... ale taky se do vás může zapsat jako silný a opravdu procítěný příběh... asi žádná kniha v životě ve mně nevyvolala to,c o kniha "Norské dřevo"...
Panu Murakamimu přeji, aby nadále psal takto silné a dechberoucí příběhy a jednou ho musí potkat ocenění , které si zaslouží, ze všeho nejvíce. Děkuji Pane Murakami...
Dobrou knížku poznám tak, že ve mě vzbuzuje nějaké pocity. Tahle tomu opravdu dostála a celé ty tři dny, kdy jsem ji četl, jsem ležel v naprosté depresi, izolovaný od okolního světa a nic si nedovedl užívat a přece jsem chtěl číst dál a dál a padnout do toho příběhu.
Ani tahle nálada ve mě ale nepotlačila chtivost po přečtení dalších jeho knih.
Je to o míjení všech se všemi? Nebo o složkách našich životů: rozum, cit, spotřeba? Čtu Murakamiho na přeskáčku, věci z přelomu století (Kafka, Sputniku, ..) se mi líbí víc. Ale Norské dřevo ( i když mi trochu zavánělo Na jih od hranic, která se mi hodně nelíbila) je fajn věc. A posledních 5 řádek je úžasných. Musel jsem hned zase na začátek.
Ani pořádně nevím, jaké z toho mám dojmy. Hlavní hrdina toho moc nenapovídal; bylo to celkově spíš depresivní, než naopak. Každopádně se mi líbilo vylíčení japonských reálií, popisy Tokia, jídel, přírody a taky vykreslení doby (60. léta - revoluce studentů apod.). Je to rozhodně velmi zajímavé počtení.
Kniha mi přišla perfektní, ale přikloním se také i k těm, kteří ji tu haní. Je to o čerstvých dospělích, prakticky puberťácích a tomu to i odpovídá. Já spíš smekám před autorem, že dokázat tuto problematiku tak věrně popsat. A právě proto mi to přišlo perfektní. U samotných dialogů jsem občas měla chuť se smát a to stějně jako když jedete vlakem a tak nějak bez vlastního přičinění posloucháte rozhovor puberťáků jedoucích na intr. Říkám si, že jejich problémy bych teda chtěla mít, .... ale přesto, jako by v této knize bylo něco víc, jen neumím popsat co.
Štítky knihy
sex sebevražda Japonsko zfilmováno psychiatrické léčebny japonská literatura pornografie poruchy osobnosti romantika poruchy příjmu potravy mezilidské vztahyAutorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
"People are strange, if you are a stranger" JM
Jak se ukázalo, tato menší psychosonda do útrob "pokroucených" lidských duší je něco víc než jen píseň od Beatles. Jestli je deprese, sklíčenost, no-future-vision, komplex méněcennosti, nebo představy o tom jak by svět vypadal po vašem konci na vašem každodenním jídelníčku, věřím, že si knihu zamilujete a jen tak se ji nevzdáte. Sám za sebe bych můj vztah k této knize přirovnal ke vztahu jaký měl Watanabe ke Gatsbymu - nosím ji neustále sebou v baťohu a když je volná chvíle otevřu ji na libovolné stránce a kousek si přečtu, ............ no a ... ty slova mi zkrátka a dobře berou dech.