Norské dřevo
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/238873/bmid_norske-drevo-2Tk-238873.jpg
4
4662
4662
Po vydání Norského dřeva v USA vzrostl počet Murakamiho čtenářů z obvyklých statisíců na miliony, ačkoli někteří byli zklamáni tím, že autor napsal „jen" milostný příběh… Exotika, milostné vztahy, studentský život, nespoutaný sex – to vše lze v románu nalézt. Jeho název je zvolen podle známé písně Beatles, již si nechává od své spolubydlící Reiko v psychiatrické léčebně zahrát jedna z hlavních postav, dívka Naoko. Jakkoli se autor nesoustředí pouze na partnerské dvojice, ale spíše na trojice, oním styčným i nosným bodem zároveň je jedinec, student Tóru Watanabe. Musí převzít zodpovědnost za svůj život a naučit se sdílet pocity blízkého člověka. Největší výzvu však představuje – aniž by si to plně uvědomoval – otázka volby mezi životem a smrtí. Norské dřevo nabízí směsici japonských reálií a pohledů do nejhlubšího nitra duše; zároveň přibližuje exotické prostředí, charakteristické dramatickým příběhem, mistrovsky zvládnutou minimalistickou zkratkou i nevyzpytatelností hlavních postav.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , OdeonOriginální název:
ノルウェイの森 (Noruwei no mori), 1987
více info...
Přidat komentář
Norské dřevo je prvni kniha,kterou jsem od Murakamiho četla. Ráda jsem si ji přečetla,ale nyní nedokážu říci,jestli mě nalákala na další autorova díla. Nevím,jestli jsem v tomto příběhu viděla více smutku nebo naděje. Každopádně o sexu se tu na mě psalo až moc otevřeně.
Kniha byla pro mě bohužel velké zklamání. Při čtení jsem měl chvílemi dojem, jako kdyby tu knížku snad psalo 10leté dítě, hlavně když se jednalo třeba u popisování okolí atd., ale pak mi došlo, že je japonština ve svém duchu psaní trošku strohá oproti češtině, takže tohle jde i na vrub překladateli, že se s tím lépe nepopral. Z knihy bylo ovšem patrné, že autorova silnější stránka je hlavně v čistých dialozích. Postavám ovšem chyběla nějaká větší psychologická hloubka, dějová linie žádné složitosti na zmatení čtenáře ve své zápletce nenabídla, a tak si knihou bez problému projdete od začátku do konce a nemusíte se bát, že byste něco nepochopili. Mě právě tohle naopak strašně nudilo. Ani autorův pokus pomocí Norimberského trychtýře čtenáři vysvětlit, že smrt je prostě součástí života, mě nenadchla. Když to hlavní hrdina zopakuje asi potřetí v krátkém sledu, tak už pak máte strach otočit na další stránku, protože už vidíte, že to tam bude po čtvrté.
Shrnuto: Kniha má největší přínos hlavně pro dospívající mládež věkově kolem střední školy, kterým může pomoci trochu otevřít oči na cestě do života. Díky nenáročnosti četby je také kniha vhodná pro kohokoliv, kdo nehledá něco příliš k zamyšlení či psychologické drama. Kvůli neobratnému překladateli se mohou některé pasáže knihy možná hůře číst a trošku chybí větší dějový spád, ale to je asi tak vše.
Knihu som si pozicala od kolegyni. Chcela som vediet, co je to za autora a akym stylom pise. Prekvapil ma, myslela som si ze kniha bude o nicom. Ale bola dobra. Trosku viac samovrazd na moj vkus, ale nevadi. Nedavam plny pocet hviezdiciek, lebo tento autor nikdy nebude mat na mojho oblubeneho autora - Adlera Olsena.
Takisto ma zaujala tematika z psychiatrickeho tematu. Plus aj to, ze je tam mnoho veci na zamyslenie. Nie je to jednoduche citanie, pri ktorom ctenar vie, co bude na dalsej stranke. Proste sa mi pacila.. Skoda, ze Naoko zomrela, celu knihu som verila, ze sa s tym chalanom da dokopy.
smutné, působivé, vzrušující, bavila jsem se i plakala.. je dobře, že potkal Midori!
Páni! Murakamimu skláním hlubokou poklonu, po dočtení jsem sotva popadala dech.
Murakamiho cesta do hlubin lidské duše byla naprosto dokonalá ...od prvního řádku do posledního slova:
"Obraz studny, kterou jsem na vlastní oči nikdy neviděl, je ... v mé hlavě nesmazatelně vypálen. ... To jediné co o studni bezpečně vím, je, že je strašlivě hluboká. Tolik, že ani není vidět na dno. A tak je ta díra až po okraj plná tmy Husté tmy, která vypadá, jako by ji navařili ze všech temnot, co jich na světě je."
"V krabici se sušenkama je spousta druhů sušenek a ty máš některý z nich rád a některý ne. A když sníš nejdřív ty, co ti chutnají, zbydou ti nakonec jen ty nedobrý. Myslím, že se těm nedobrejm nedá vyhnout, takže když skousneš nejdřív je, zůstanou ti pak už jen ty lepší. A život je něco jako taková veliká krabice sušenek:"
Hodnotím, tak jak hodnotím. Bála jsem se popisované samoty mezi mezi všemi. Vím, že je to vážné téma dnešních dnů a proto ten pesimismus.
Nebudu lhát, nebudu si na nic hrát. Okouzlil mě. Toru mě dostal..od začátku jsem netušila co mě čeká a prakticky celou knížku se to nějak zvláštně táhlo, ale táhlo se to s napětím co bude dál. Čtenář nevěděl a doufal. Na této knize si velmi cením i toho, že zde psal o smrti a já přitom vůbec nebrečela, nelitovala..bylo to vážné, ale pojato s lehkostí. Díky Murakami za knihu na, kterou budu vzpomínat..
Môj druhý pokus zblížiť sa s Murakamim. Posledný. Asi mi niečo chýba v mentálnej výbave. Celé mi to prišlo ako kalkul pre efekt a zaujatie.
Ostala som v úžase! Aj keď viem, že Murakami je pán pera a jeho príbehy sú vždy bomba, hĺbka Nórskeho dreva a charakter postáv budú vo mne ešte dlho rezonovať. Prečítala by som si to hneď znova...
Sice jsem ji četla tři týdny, za což se stydím, ale to nic nemění na tom, že se mi moc líbila a určitě stojí za přečtení. :)
Ach Haruki Haruki, co jsi mi to zase udělal...? Napřed Kafka a teď Tóru :o)). Nemá smysl zde opakovat to, co už mnohokrát a lépe napsali druzí čtenáři. Pro mne dokonalé. Stýská se mi po Tóruovi, Naoko, Midori a Reiko...
Tak tahle kniha ve mě zanechala opravdu zvláštní pocity. Každopádně na ni jen tak nezapomenu a doporučím ji všem, kteří budou pochybovat. Rozhodně si ji přečtěte. Stojí to za to!
I když Tóru skoro nemluví, přesto je jeho prostřednictvím sděleno mnoho. Psychologie postav je v tomto Murakamiho vynikajícím díle úchvatná. Sex, který je propleten (přímo i skrytě) do mnoha různých situací, není zdaleka nespoutaný, jak se popisuje zde v "přebalu" knihy, ale spíše syrový, nedozrálý, avšak o to více horečnatý. Norské dřevo je kniha přesně určená těm, kdo hledá zamyšlení, neotřelé životní postoje, svobodné, předsudkem nezatížené o to však složitější životní cesty. Životům hrdinů zjevně chybí pevné vnitřní body, což je na jednu stranu osvobozuje, ale zároveň vnitřně ničí.
Japonsko mě nepřestává fascinovat a překvapovat. Krásně popsaná nálada 60. let v Japonsku a možná nejen v Japonsku. Děj strhující, nepředvídatelný a reálný. Věřím, že to není poslední kniha od tohoto autora a myslím, že i ke knize samotné se jednou vrátím.
Tahle kniha si mě okamžitě získala. Hltala jsem ji stránku po stránce. Svým způsobem zcela ojedinělá a velmi psychologicky založená. Jedná se o perfektní a nepředvídatelný děj plný nečekaných zlomů. Kombinace studentského života, lásky, sebevražd a nezávazného sexu zní sama o sobě zajímavě. Nemám slov, všem můžu vřele doporučit. Pro mě první kniha od Murakamiho a ani zdaleka poslední, obrovský potlesk !
Jsem mile překvapena. Murakami protentokrát odhodil Marquezovské prvky a ejhle, čtenáři a chvála se jen hrnou. Je to zvláštní, protože mi Norské dřevo a jeho ostatní knížky nepřijdou moc schopné být spolu srovnávány, takže se neodvažuju říct, že například Kafka na pobřeží je horší než Dřevo. Jakože stejně si to nemyslím, ale opravdu to není správné říkat.
No. Watanabe je vážně chudáček tak sympatický, až místy křičíte: "Kopni Naoko do krku, ty troubo," a pak litujete, že to neudělal, třeba by se z toho šoku probrala. Otázka za zlatého bludišťáka: Japonci a sebevraždy, to pokračuje i dodnes? Jsem myslela, že to skončilo po druhé světové válce..:O No neva. Nasajte atmošku 60. let, pornokin a suši restaurací a poslechněte si něco od Beatles!
Štítky knihy
sex sebevražda Japonsko zfilmováno psychiatrické léčebny japonská literatura pornografie poruchy osobnosti romantika poruchy příjmu potravy mezilidské vztahyAutorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Moje první přečtená kniha od Murakamiho. Hodně jsem se bál, že budu mít problém pochopit japonského autora, ale obava to byla zbytečná. Je to pár hodin, co jsem to dočetl a pořád na tou knihou musím přemýšlet. Všechny postavy jsem si oblíbil a i když jsem měl občas chuť zatřást s Tórů a zakřičet "Prober se! Dělej něco!" tak jsem svým způsobem chápal jeho pasivitu. Určitě si od autora ještě něco přečtu, ale ne hned, teď budu muset Norské dřevo v sobě nechat trochu vstřebávat a k tomu si budu pouštět něco od Beatles.