Nová Atlantída
Francis Bacon , Lukáš Perný
Cestopisná novela Francisa Bacona Nová Atlantída bola pravdepodobne napísaná r. 1623, ale publikoval ju až r. 1627 (rok po autorovej smrti) jeho kaplán, priateľ a vykonávateľ poslednej vôle Dr. Wiliam Rowley. Význam diela sa dá prirovnať k slávnej Utópii (1516) Thomasa Mora a k Slnečnému štátu (1602) Tommasa Campanellu, ku Christianopolisu (1619) J. V. Andreaeoho. Bacon inšpiroval desiatky až stovky rokov po svojej smrti, napr. T. Hobbesa, I. Newtona, J. Locka, encyklopedistov, ale aj T. Jeffersona či K. Marxa. Ide o jednu z prvých vedecko-fantastických utópií vôbec. W. Rowley ju charakterizuje ako "príbeh, ktorý napísal môj pán preto, aby v ňom podal vzor a popis akadémie založenej na vytváranie veľkých a podivuhodných dieľ slúžiacich na blaho ľudí." Dej je zasadený do Bacenových čias, ale popiera Platónove vnímanie Atlantídy a zahŕňa zásadné klasické, biblické a kresťanské prvky Baconovej predstavy o utopistickej spoločnosti žijúcej v mieri, priateľstve a dobročinnosti na ostrove Bensalem. Novela poloalegorickým spôsobom prezentuje autorovu ideu, že môžu fungovať myšlienky jeho Veľkého obrodenia. Zhrnul to vo slovách Otca Šalamúnovho domu: "zmyslom našej inštitúcie je spoznať príčiny a a skryté pohyby vecí a rozširovať hranice dovtedy, kým človek všetko neovládne." V Novej Atlantíde ponúka vedecký základ vytvorený podobne ako ideálny "baconovský" zákonny systém, na ktorý dohliada súd. Hoci Nová Atlantída spolu s jeho ďalšími dielami priamo viedli k zakladaniu vedeckých inštitúcií, napr. Kráľovskej spoločnosti, väčšina z toho, čo obhajovala, sa neujala (napr. morálne podmienky a prepojenie s Božstvom) alebo bola odmietnutá pre zlý preklad a nesprávne chápanie jeho latinských diel, a najmä pre newtonovskú mechaniku. A tak to zostáva dodnes. Nemalá časť modernej vedy je stále prepojená s reklamnými záujmami, politickými zásahmi, materializmom a korupciou, čo sa len ťažko dá prepojiť so službou Božstvu, ktorej podstatou je láska. Nová Atlantída kladie dôraz predovšetkým na fakt, že pre rozvoj vedy, ktorá vychádza z lásky a súcitu, oslobodenia od nenásytnosti a prekonania sebeckosti, je absolútne podstatný morálny základ a dobročinný zámer.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , Vydavateľstvo Spolku slovenských spisovateľov (VSSS)Originální název:
New Atlantis, 1626
více info...
Přidat komentář
Aniž bych chtěl jakkoliv umenšovat význam Francise Bacona pro tento svět, filosofii a moderní vědu, nebo jakkoliv zapírat jeho očividného génia, toto dílo bylo mi spíše zklamáním. Největším, pokud jde o trojici knih, kterou jsem se rozhodl po sobě přečíst, Chválu Bláznivosti, Utopii a právě Novou Atlantidu.
Nehodlám zde autora chválit za to, že měl dobrou představivost. Ještě možná za to, že byl schopen dobrých analytických úsudků. Ale opravdu, jde-li nám o to, že Bacon na přelomu 16. a 17. století psal sci-fi literaturu, nejde nám v této knize o mnoho. Osobně bych ji poté musel označit za špatnou, nebo alespoň nezajímavou. Naštěstí kniha neobsahuje jen onu poslední část.
Utopická díla slouží ke kritické reflexi reality. To je jejich hlavní užitek. Proto mi vědecké snění nepřipadá nikterak zajímavé. Kniha ale obsahuje i části předešlé. Historická pasáž je asi stejně nezajímavá (s výhradou návaznosti na Platona, kterého tímto proklínám, to on může za imbecilní fenomén archeoastronautiky a "vyspělých ras"), též však, naštěstí, obsahuje o kratičkou pasáž o rodinných poměrech Baconovy utopie. A tedy, překvapilo mne to.
Osobně jsem čekal, že Bacon bude progresivnější, nežli jeho předchůdce More. Ale ono ne. (Ona to také z mé strany nebyla nejchytřejší myšlenka, pravda...) Baconova představa je mnohem konzervativnější, mnohem upjatější, mnohem religiózně fundamentálnější. Měl-li bych co nejdůrazněji a nejbrutálněji pojmenovat rozdíl mezi nimi, řekl bych patrně, že zatímco More vytvořil peklo komunistické, Bacon vytvořil peklo fašistické. Jeho společnost je silně hierarchická, kastovní a syndikalistická v tom nejhorším slova smyslu. Každý kousek života v jeho světě jeví se být napojený na stát a státem direktivně řízený. Rozhodně ne moc pěkná představa, řekl bych.
Co budou mít podobného (míněn Bacon a More, mimochodem nejméně jednou Bacon na Mora zcela otevřeně a přímo odkazuje, ovšem vymezuje se proti němu, zde v případě zvyku ukázat si novomanžele nahé před sňatkem, což odmítá, tabuizuje a nahrazuje vlastní, rigoróznější formou), je patrně forma represivních systémů. Zde bych souhlasil s autorem, je škoda, že nesepsal principy nejlepšího zákonodárství a občanské společnosti. To by teprve bylo maso. Ale chápu, že přírodní vědy mu byly mnohem bližší. Ale k represivním systémům. Principy zákonodárství, ani jeho exekuce nejsou popsány. Ovšem stejně jako More (a stejně nesmysluplně jako on) se odkazuje k "přirozenému řádu", což by mi implikovalo přirozenou vymahatelnost jeho pravidel. Což by mne vedlo ke stejnému závěru, jaký More otevřeně popsal - šmírování a donášení.
Nu a tak nám Bacon popsal vlastní utopii, stejně strašlivou jako More, třebaže ne tak dobře napsanou a skvěle propracovanou. Ale to patrně nebude Baconovou neschopností, jako spíše komplikovaným životním osudem.
Spolu s Platónovou Ústavou a Moreovou Utópiou je Baconova Nová Atlantída jedným z najdôležitejších filozofických utopických textov a zároveň jednou zo základných prác, ktorú by mal poznať každý, kto sa snaží preniknúť do filozofie ako takej. Text obsahuje množstvo náboženských (kresťanských) referencíí, kladie dôraz aj na význam vedy v spoločnosti, pričom (dnes to už hádam môžeme povedať) vedecké odkazy, ktoré Bacon používa, sú veľmi zaujímavými prognózami, ktoré sa omnoho neskôr, po Baconovej smrti, stali realitou. Archaický jazyk je samozrejmosťou, nedokončenosť práce vzhľadom k Baconovmu osudu veľkou smolou.
Nová Atlantída by sa bez preháňania mohla označiť aj za pioniera sci-fi žánru, keďže svojimi "proroctvami" časovo predčila také esá akými boli Jules Verne, Mary Shelleyová alebo Herbert George Wells, ktorí sa bežne označujú za otcov sci-fi žánru.
Bacon je jeden z nejlepších autorů, kteří dokáží perfektně popsat, co to vlastně znamená slovo utopie.
Když jsem narazila na tak starý spisek, hned mě to zaujalo. Je poznat, že román je nedopsaný, i díky useknutému, resp. žádnému konci.
Při čtení se nedalo zapomenout na to, že je napsán před 4 stoletími. Jazyk je docela archaický (překlad je asi také lehce starší, což je dobře), přímočarý, jednoduše popisný.
Zároveň jsem však musela přemýšlet o tom, jak asi knihu vnímali tehdejší čtenáři. A kdo ji tehdy vlastně četl? Vždyť i v dobách F. L. Věka to už bylo 200 let staré dílo. Jistě, Baconův současník - Shakespeare - se hraje dosud. Ale tam se bavíme o vztazích, které se staletími nijak neposunuly. Kdežto tohle je utopistický román, který vykresluje bájný ostrov plný nových vymožeností získaných vědeckým bádáním.
Určitě na mě Bacon svou představou zapůsobil. Nakonec si člověk uvědomí, že 400 let zas není až tak dávno ...
Určitě byl pro mě tento výlet do nejstarší poličky novověké literatury zajímavou sondou.
Hoci je Francis Bacon známy skôr svojou induktívnou metódou skúmania, dotkol sa vo svojich myšlienkach aj ideí utopizmu. Pred nami tak stojí v istom zmysle sci-fi podaný svet, ktorý sa nachádza na ostrove Atlantis (Bacon zvolil tento názov schválne, pretože chcel predstaviť ideál dokonalej, a nedostižnej, spoločnosti). Bacon sa snaží odvodiť ideálnu spoločnosť od vedeckého poznania. V istom zmysle bolo celkom zaujímavé čítať o vedeckých snahách tzv. Šalamúnovho chrámu. Rozhodne táto knižka stojí za prečítanie - človek tak možno lepšie pochopí všetkým tým snahám o reformu spoločnosti, na ktorú apeloval už Platón.
Těžko hodnotit spisek, který byl napsán před 400 lety - v jiné době, v jiném myšlenkovém i estetickém prostředí.
Co však můžu popsat je, jak takhle stará věc zapůsobí na současného čtenáře: nejprve si všimnete slohu, který připomíná základní školu. Pak ovšem nastoupí zábavnější moment - jedná se v zásadě o sci-fi, ale 400 let starou, lze z ní perfektně rozklíčovat, jakou mělo tehdejší vědění úroveň a kam asi směřovalo, co vyšlo a co je nesmysl. Je zajímavé sledovat i tehdejší důraz na určitou obřadnost a ceremonii.
Je to krátké a zábavné, dávám 3 hvězdičky jako neutrální hodnocení.
Já upřímně moc nevím, co si z díla vzít. Stejně jako u všech utopií to evokuje otázku- A co s tím? První půlka textu je docela zajímavá ve své specifické avanturistické dobrodružnosti plaveb 17 století, ale jakmile to dojde k detailům života a dění na ostrově, tak se čtení stává namáhavým a nudným. Ve své době asi parádní záležitost, ale dnes to mimo akademický svět nemá prostor a nepřináší moc čtenáři přínosného.