Nová země

08.03.2025

Asi nejživotnější sbírka experimentální poezie, na kterou jsem prozatím narazil. Zdánlivě odlehlá východiska (chladná kombinatorika formy X bouřlivé krajiny) vytvářejí velmi rafinované sepětí – pokud se prostor zdá být zoufale odkouzleným, pojďme to všechno rozebrat a můžeme to zkusit sestavit znovu (odtud taky snad ona titulní Nová země).

Tento postup se realizuje již v prvním oddílu, kdy se jednotlivé prvky krajiny neustále přeskupují a tím v roztřesených obrazech dynamicky a plně evokují všemožné scenérie, postavy i momenty. Juliš jako by skrz neustálá zbržďování a zadrhávání již v 70. letech předznamenal videa ve slowmotion nebo zalagované videohry – s tím rozdílem, že se vyjevuje nadhodnota básnické obraznosti, která sice napodobuje určitou skutečnost (často v jakémsi specifickém stojatém pohybu), ale zároveň úvodní "pevný obraz" rozmetává do přeskládaných spojení, které mají potenciál vyjevit nenadálý jazykový objev. V kontextu toho jsem si vzpomněl i na frázi o "smývání hranic přírody a kultury", která se mi zdá být již poněkud obehraná a taky spíš vytoužená než realizovaná. Ne tak u Juliše. Ten k míšení člověka a krajiny dochází postupně, prostřednictvím racionálně-herního mechanismu, který v nestřeženém momentu vyplivne pasáže obsahující geomorfizaci těl a antropomorfizaci plání. To, že se zde ztvárňují podobným způsobem přírodní scenérie i milostná vzplanutí páru, pak nepůsobí na sílu, nýbrž jako přirozený důsledek permutační metody.

Druhý oddíl částečně mate svou formou – navzdory zarovnání do prozaických bloků básně vykazují zřetelnou rytmickou kvalitu, prostřednictvím které se uskutečňují obřadná zaříkávání, a to v sepětí s široširým okolím, od rozpraskaných cihel po kosmické procesy. "Hledat ekvivalent života mimo život" – tato opakující se sentence se mi zdá být nakonec kvintesencí celého oddílu, v němž se již repetice neobměňují pro zhuštěně zostřené napodobování světa, ale pro magické účely vynalezení světa zcela nového, položeného na jazykově-duchovním základě.

A mimo to – ta čtyřstránková báseň o váhavém rozlišování havrana a vrány (ještě s fikaným odkazem na Poea). Další důkaz, jak chladné způsoby ve výsledku nemusí být v rozporu s emočním podmaněním na straně vnímatele. Nová země na obzoru.