Nové verše
František Gellner
Sbírka Františka Gellnera Nové verše vyšla poprvé v roce 1919 a představuje výběr z rozsáhlé a různorodé tvorby, která vznikala během asi deseti posledních letech Gellnerova života.
Přidat komentář
Klamných představ si nečiním v žití,
že proti přesile hlupáků
by bylo možno zvítěziti.
Vím, pravda spíš vězí v opaku.
Jak trefné ...
Tato sbírka básní Františka Gellnera je poskládaná a vydaná posmrtně jeho přítelem S.K.Neumannem. Poezie v tomto souboru již není tak bohémská, anarchistická a buřičská, i když i zde najdeme narážky na soudobou politiku. Básně jsou klidnější, melancholické, avšak zachovávají si skepsi a nedůvěřivost ke společnosti. Mám velmi ráda tvorbu tohoto zajímavého solitéra a jeho verše mě dokáží oslovit.
Básně z pera mého oblíbeného autora. Více se mi líbí jeho sbírka Po nás ať přijde potopa a Radosti života, ale i tyto verše se mi líbily.
Trošku jiný František Gellner. Oproti sbírkám Radosti života a Po nás ať přijde potopa, vyznívá v básních citlivá melancholie a snad i určité smíření. S životem. S tím, co bylo a co jest. Duch anarchisty a buřiče mlčí, aby se ozval hlas zralého smutku a něhy.
----------------------
Poslední věci
Po čem kdy srdce v touze bilo,
z toho se nic mi nesplnilo.
Kde moje naděje jsou dnes?
Sám jsem je všecky k hrobu nes’
Minula žití polovice –
a bezpochyby něco více.
Přikvačí naše hodina
a zaniknem jak bublina.
Člověk se táže: Jak a k čemu
a proč, a úzko z toho je mu,
že nenalézá odpovědi,
ať do sebe či kolem hledí.
Tak rád bych někdy řekl: Pane,
nechať se tvoje vůle stane!
Snad je tam přece někdo v nebi:
Aspoň ho máme zapotřebí.
Tahle sbírka básní vyšla až po smrti autora, který zahynul patrně na bojišti na začátku první světové války. Zahynul údajně v září 1914 při ústupu na haličské frontě a byl prohlášen za nezvěstného.
Autorovy další knížky
| 2008 |  Po nás ať přijde potopa |
| 1974 | Radosti života |
| 1983 | České humoresky |
| 1954 | Domove líbezný |
| 2003 | Po nás ať přijde potopa! / Radosti života / Nové verše / Don Juan |
Na rozdíl od předchozích sbírek došlo k určitému rozvolnění témat i naléhavosti textů - Gellner je sice z básní pořád cítit, nicméně buřičská poloha mu dle mého názoru seděla více.