Novinářem v Číně: Co jsem to proboha udělal
Tomáš Etzler
Novinářem v Číně série
1. díl >
Když Tomáš Etzler přistál v říjnu 2006 v Pekingu, Čínu téměř neznal. V následujících letech zde však připravil stovky reportáží a zažil řadu silných příběhů. Jak v nejlidnatější zemi světa žijí běžní lidé? Čemu v totalitní Číně čelí novináři, kteří zpracovávají události, jež se komunistická vláda snaží skrýt? Pronikavý vhled do čínské reality ji ukazuje v syrových barvách osobních zážitků jako ambiciózní mocnost, jež si nárokuje životy svých občanů.... celý text
Přidat komentář
Kniha je rozhodně zajímavá a dobře napsaná. Tušila jsem, že to v Číně mají hodně těžké, ale když to člověk čte, zjisti, ze jeho představy byly hodně daleko od reality.
Kniha mi přinesla spoustu nových informací o komunistické Číně, o které jsem dosud věděl jen to, že je to ekonomická velmoc. Ale jakou cenu si tento pokrok vybral mně nikdy zcela nedocházelo. Znečištění prostředí, utlačování lidí nebo komunistická propaganda mi byla sice známá, ale byl to jen pojem, fráze. Díky Tomášovi jsem tak nějak konečně nahlédl pod pokličku té zázračné rudé polévky. Už se těším na druhý slibovaný díl.
Na můj vkus až příliš podrobné, téměř na hraně nečitelnosti. Méně je podle mě někdy více. Čínský "kapitalistický komunismus", nebo jak to uchvácení státu partou soudruhů nazvat, je velice zajímavý, děsivě obludný systém, o němž ještě hodně uslyšíme, a téměř nikdy v dobrém. Mezitím budou k té stovce milionů dosavadních obětí komunismu pomalu ale jistě přibývat další a další desetitisíce...
Jedna z nejlepších knih, které jsem za poslední roky četla. Kniha má spád, autor je upřímný a otevřený o svém pracovním i soukromém životě. Nebojí se ani nadsázky a humoru.
Dověděla jsem se spoustu informací i souvislostí okolo způsobu života v Číně a novinářské práci.
Navzdory vší čtivosti a literární obratnosti Tomáše Etzlera neobyčejně obtížná kniha. Komplexní pohled na Čínu, popis jejího (ne) fungování skrze poznání jednotlivých sociálních skupin, od pekingských městských obyvatel po venkovany či sezónní dělníky žijící hůře než za třicetileté války v Evropě (jo, to je ta válka, co u nás skončila před třemi staletími), od komunistických prominentů (posluhovačů, fízlů, udavačů...) po pastevce přesidlované na sídliště nebo děti a zaostalé unášené a prodávané do otroctví třeba v cihelnách, národnostní menšiny, hackery, sportovce, ale také šerpy nebo místní produkční; skrze reporty o drsných událostech typu sněhové bouře na severu Číny, tvrdě potlačované nepokoje tibetské i jiné, zemětřesení v Sečuánu, teroristické útoky, ano, i tamní olympiáda... U některých informací jsem se zajíkala, jak mě šokovaly, hodně jsem se navztekala, tu a tam i bála, nechala se okouzlit a dost často se zasmála; obdivuji autora, že dokáže odložit emoce i šíři jeho rozhledu. Zajímalo by mne, jestli ti, co tvrdí, že "všichni novináři jsou kreténi", jsou alespoň v něčem tak dobří jako T. E. ve své práci...
Skvěle, čtivě napsáno.
Komunista u moci se chová všude stejně. V Evropě, v Jižní Americe, v Asii. Popisy pana Etzlera se tolik podobaly vyprávěním mé babičky o padesátých letech, táty o sedmdesátých a když přišla zmínka o protekčních spratcích komunistických hlavounů, dokázala jsem si vybavit pár konkrétních obličejů z konce let osmdesátých. Škoda že si knížku nepřečtou ti, kteří hlásají jak "předtím" bylo líp, snad by se jim aspoň trochu oživila paměť.
Knihu jsem si koupila na doporučení, ale zas tak moc jsem od ní neočekávala. Pana Etzlera jsem do té doby znala jenom jménem a o Číně věděla akorát to, že je velká a vyrábí spoustu věcí. Naprosto mě ale pohltila. Je úderná, místy drsná, taky dojemná, občas se z ní chce člověku brečet, občas máte chuť ji vyhodit z okna, když čtete o absurditě a nespravedlnosti čínského komunismu a systému. Je to psáno lidsky, upřímně, často se u ní zasmějete a autor si rozhodně nebere servítky. Je fascinující, jak v 21.století může být některá ze zemí tak zaostalá v myšlení, byť s moderní tváří navenek. Rozhodně doporučuji každému.
původně jsem si ji pořídila spíš jako takovou novinářskou povinnost. když jsem to však omylem rozečetla, byla jsem s knihou hotová za dva dny a párkrát mě málem srazilo auto. je to etzlerovsky úderné a navíc to přináší témata, která v Česku nepotkáte. a za to dávám pět hvězd.
Kniha je velmi zajímavá. Nicméně musím říct, že se, především díky vážnosti zpracovávaných témat, nečetla zrovna lehce.
skvělé, čtivé, velmi zajímavé. nutnost si přečíst pro kohokoliv, koho zajímá moderní Čína, novinařina, dobrodružství a nebo ideálně všechno dohromady. zároveň ale upozorňuji, že hlavně některé pasáže se nečtou moc lehce (násilné přesídlování Tibeťanů, ty spadlé školy při zemětřesení atd.)
Poutava, otevrena, zajimava osobni zpoved a zaroven popis cinskeho “zazraku” tak, jak jej pan Etzler zazil na vlastni kuzi. Clovek ma pocit, ze toho spoustu vi, presto se nestaci divit … Velmi ctive.
(SPOILER)
Zvláštní a pro mě neotřelé čtení (ale já mnoho novinářských zpovědí ani autobiografií nečetla).
Už jenom představa „menších měst“ co se do počtu obyvatel rovnají celému Finsku nebo i ČR je neskutečná.
Popisované reálie mě bohužel nepřekvapily- i když, obdobně jako u knihy paní Špitálníkové o KLDR (kterou doporučuji přečíst v souvislosti s touto) se buď jedná o nedostatek představivosti, nebo možná absenci vlastní zkušenosti s komunistickým režimem. Vlastně nejhůře z celé knihy tak na mě nezapůsobila krutost režimu vůči lidem a z knihy dýchající bezmoc, ale scéna přípravy čerstvé chobotnice.
I očitá svědectví jako je tohle a ústně předávané zkušenosti (např. rodičů) jsou pro moji generaci už na vlastní kůži dost nepředstavitelná „pohádka“- se svými svobodami počítáme stejně samozřejmě, jako např. s tekoucí teplou vodou zavedenou až do bytu, nebo s automatickou pračkou (pro mnohé z generace mých prarodičů zcela nepředstavitelný luxus a pro lidi z generaci mých rodičů jen těžce dostažitelný cíl).
Štítky knihy
eseje Čína paměti, memoáry novináři reportéři, reportérky, zpravodajové diktatura zážitky vládní sledování občanů (surveillance)Autorovy další knížky
2021 | Novinářem v Číně: Co jsem to proboha udělal |
2019 | Kdo ví, kde budu zítra |
2023 | Novinářem v Číně 2: Nezešílet! |
Čína je naprosto nechutné místo a věřím, že se při psaní a výběru výrazů musel tento novinář hodně držet zpátky. Tleskám tomuto počinu a autorově otevřenosti.