Novinářem v Číně: Co jsem to proboha udělal?
Tomáš Etzler
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/490779/bmid_novinarem-v-cine-2XX-490779.jpg
5
700
700
Novinářem v Číně série
1. díl >
Když Tomáš Etzler přistál v říjnu 2006 v Pekingu, Čínu téměř neznal. V následujících letech zde však připravil stovky reportáží a zažil řadu silných příběhů. Jak v nejlidnatější zemi světa žijí běžní lidé? Čemu v totalitní Číně čelí novináři, kteří zpracovávají události, jež se komunistická vláda snaží skrýt? Pronikavý vhled do čínské reality ji ukazuje v syrových barvách osobních zážitků jako ambiciózní mocnost, jež si nárokuje životy svých občanů.... celý text
Přidat komentář
Jaký člověk asi je Tomáš Etzler, autor této knihy?
Přímočarý, s dobrým tahem na branku, který se nezalekne potíží a problémů, které s sebou život ve zkorumpované, papalášské čínské společnosti, ovládané komunistickou stranou, jistě denně přinášel. Ale také "středověký rytíř" se silně vyvinutým smyslem pro čest a spravedlnost, soucitný s bídou a neštěstím obyčejných Číňanů, Tibeťanů a severních Korejců, snažící se svým, byť jen skromným dílem přispět k tomu, aby se jejich život zlepšil. Třeba už jen tím, že na jejich problémy upozorní svojí novinařinou.
A jaký člověk Tomáš Etzler není?
Tak rozhodně není a nikdy nebyl diplomat. Dovedu si představit, že svými veřejně prezentovanými názory za svého pobytu v Číně nasr... (promiňte mi ten výraz, ale je asi nejpřesnější) spoustu lidí tam i u nás tady. Ale toto ho asi ani za mák nezajímalo, když točil např. o přípravách na olympiádu v Pekingu nebo když mu hrozilo vyhoštění ze země.
Z knihy jsem se dozvěděla spoustu zajímavostí, doplnila jsem si, nebo si poopravila svoje povrchní dojmy turisty, občas jsem se zasmála, např. při "výuce" jak fandit při olympiádě, občas mě autor dojal, třeba kratičkým příběhem o dědečkovi a babičce, kteří mu, zmrzlému a mokrému, donesli na pole v termosce čaj. Jen jednu část knihy jsem musela vynechat, prostě jsem to nedala. A sice tu, pane Etzlere, kde píšete o smutných rodičích desítek dětí, které umřely zcela zbytečně v troskách škol po zemětřesení. Zemřely jen kvůli tomu, že peníze na pořádné, pevné školy někdo rozkradl.
Ne, to jsem fakt nezvládla, musela jsem tu pasáž přeskočit. Hrozné!
Největší přínos knihy vidím v tom, že nám Tomáš Etzler ukazuje Čínu komplexně, že se nesnaží ani o líbivý bedekr, ale ani o sžíravě sarkastický dokument.
Doporučuji nejen těm, kteří by se do Číny rádi podívali, ale i vám ostatním, pokud si chcete poněkud rozšířit svoje obzory.
Poslouchala jsem. A chvilku si zvykala. Bála jsem se jistého stereotypu. V projevu i líčení. Z křesla se to blbě posuzuje. :)
Ale záhy jsem pochopila, že autenticita projevu Tomáše Etzlera je to, co je - aspoň pro mě - nepochybně přidanou hodnotou k tomu obrovskému množství fascinujících informací. Zajímalo mě všechno, vč. toho, kdo je člověk, který tohle dokáže žít. A jak. Pohltil mě ten akční, dramatický a osobitý exkurz do špičkové reportéřiny. Skvělé.
Člověk, který se o (dnešní) Čínu příliš nezajímá, často ve sdělovacích prostředcích zaznamená především její naleštěnou tvář jako supermoderní rychlovlaky, elektrická auta, kosmické sondy, odvážnou architekturu a podobně. Etzlerova kniha je přínosná v tom, že ukazuje, že tato podoba Číny je jen pěkná fasáda, za kterou se ukrývá ošklivý zbytek domu. Myslím, že se u nás obecně tak nějak ví, že Čína navrch huj, vespod fuj, ale tady je to názorně předvedeno na konkrétnostech.
Kdo knihu ještě nečetl, toho nicméně dopředu varuju před jejím stylem. Plně se ztotožňuju s komentářem uživatelky Rihatama (komentář z 19.9.2024), že Etzler v knize až příliš strhává pozornost na sebe. Sice je pěkné, že se člověk dozví něco ze zákulisí novinářského řemesla, ale zde bylo na můj vkus až moc nezajímavých soukromých podrobností. Navíc bych dodal, že Etzler na jednu stranu kritizuje nevychovanost Číňanů, na druhou stranu se ale sám vyjadřuje jako dlaždič.
Doporučuju i navazující druhý díl, byť je psaný úplně stejným stylem.
O Číně jsem věděla, že je tam hodně velký rozdíl mezi životem obyčejných lidí a těch bohatých. Ale jak je toto možné v komunistické zemi, kde si mají být lidé rovni? Jak to ,že pro většinu lidí je nedostupná lékařská péče? A co nějaké sociální jistoty? Až mi z toho bylo zle. Všechen ten marast , co tam lidé zažívají. Pan Etzler neskutečně živě popsal, hvězd bych dala víc. Životní prostředi na tom tam nikomu nezáleží a na lidech ještě míň. Doufám a přeji si , aby se život v Číně pro její obyvatele zlepšoval, aby zažili co je to svoboda.Naprosto mě uchvátily reportáže z Tibetu a Himaláje, ta přiroda a místni obyvatelé , snažíci se žít tradičním způsobem života, i když "jejich strana 'jim to znemožňuje. Kniha mi ještě víc otevřela oči , pořád jsem si myslela, že to není tak zlé, opravdu to byl pro mě místy velký šok. Knihu všem doporučuji.
Knihu jsem si přečetla na doporučení od kolegyně a ani ve snu by mě nenapadlo, jak moc mě kniha zaujme. Vyprávění pana Etzlera o Číně mě úplně pohltilo. Je to napsané velmi čtivě (poslední kapitoly mi přišly už trochu slabší), ale čtenář se dozví tolik zajímavých informací a hlavně po přečtení této knihy se možná některým (u mě to tak bylo) zcela změní vnímání "vyspělé, moderní" Číny. Komunismus je svinstvo, to se ví, tato kniha mě tom jen utvrdila. Děkuji panu Etzlerovi za tuto knihu, za jeho plné nasazení coby člověka a novináře, za jeho odvahu (protože na to, co kolikrát v knize popisoval musí mít člověk nejen nadání, ale i "koule"). Super kniha, doporučuji, kudy chodím :-)
Když jsem knihu kupoval a pak přečítal tak jsem měl jisté předpoklady co se dočtu. A nemohl jsem být tak mimo, protože slovy klasika "Tohle jsem doopravdy nečekal". Takové nahlédnutí pod pokličku života v Číně, kdy jenom zděšeně čtete co tam autor viděl. Je to děsivé, ale určitě poučné čtení takže neváhat a číst.
Skvělá sonda do života a režimu v Číně. Klobouk dolů před autorem, nejen za to, co prožil a zažil, ale hlavně s jakou vervou a nasazením se do věcí vrhá, a také že dokázal své vzpomínky poutavě sepsat. Už se těším na další díl.
Audiokniha
I předtím než jsem si přečetla tuto knihu jsem si o Číně nemyslela nic hezkého. Kniha mě jenom utvrzuje v tom, že komunismus může mít jakou tvář chce, ale stále to bude příšerná a nežitelná ideologie. Někdy mě děsí, když se mluví o tom, jaká je to velmoc, jak jsou ekonomicky napřed...atd... všechno postaveno na krvi a potu obyčejných lidí, kterých je tam jak blech, takže co záleží na ztrátách. Člověk je pro ně míň než nic. Knížka je velmi čtivá, i napínavá, poučná. I to jak pracuje novinář, ten opravdový (ne ten co píše o tom, že si ten a ten herec někde uprdnul), pro mě bylo opravdu zajímavé. Pan Etzler žije život, který je fakt inspirativní. Dělá to, co ho baví, naplňuje a ještě to dokáže zprostředkovat. Přes všechno, co napsal, bych se tam někdy ráda podívala.
A lidé stále pějí ódy na komunismus. Se slzou na víčku, hledí na sebe, a brečí bratříčku, chcem zpátky do nebe, neb teď je tuze zle. Všichni měli práci a všeho bylo tolik, že se nestíhalo prodávat a proto se stály fronty. A pár mých známých ze západu, brečí s nimi. Komunismus je dobrá myšlenka, ale vždy byla špatně realizována. Tvrdí. Prohlašují se za správné komunisty, kteří by to dělali jinak, jako každý před nimi. A je jedno, že komunistická myšlenka, již několikrát selhala, nadále selhává a selhávat bude. Neuvěřitelné je, že taková sračka stále někde funguje. Navíc v tak obrovském měřítku. A někteří se dokonce chtějí komunisty stát, nebo se jimi prohlašují. Komunismus má na svědomí nejvíce mrtvých lidí za poslední století a možná i vůbec. Myšlenka, která je tak “stabilní, že kdekoli se aplikuje na lidi, musí se následování nutit násilím, cenzurou, šikanou a strašením. Postavena na pevných základech sviňáren, korupce a vlezdoprdelizmu. Komunismus měl být už dávno mrtvý. Zapomenut a být připomínán jenom jako odstrašující příklad. Bohužel se stále vrací a rotuje po světě. Čína je velká kapitola sama o sobě. Veškerá historická důležitost a význam, je postupně zabíjen. Je to velmoc, vedena zvráceným systémem, která chce stále víc a neštití se prakticky ničeho. Krade, vraždí a znásilňuje památku steré Číny a plodí jakýsi paskvil, který to všem jednou nandal. A většina západu na tom nese svou vinu. Se zavřenýma očima a odvrácenou tváří si s radostí potřese každý s Čínou rukou. Tváře jsou pak provinile šťastné. Každý viní každého a přitom se stydí sám za sebe. Každý káže, jak je Čína špatná, ale doma si na Temu objedná čtyřicet balení náhradních špuntů na sluchátka za deset korun. Čína straší a naoko ji káráme, ale každý je posraný jak odpoví. Všichni na ni plivou, ale na jejich čelech končí plivanec…
Kniha popisuje jak funguje život v komunistické Číně. Již se těším na druhý díl.
Vážený pane Etzlere, tato kniha nemá chybu! Ještě navíc jako autorské čtení mě doslova pohltila. Necenzurovaným neformálním způsobem popsán život v Číně, jeho strasti a sem tam problesky naděje u slušných lidí. Neskutečný zážitek, který Vám sice nezávidím, ale rozhodně jsem rád, že jsem ho alespoň takhle (v bezpečí) mohl s Vámi prožít. Výborné!!!
"Čínská vláda jenom bije, zabíjí a vězní."
Tomáš Etzler je dalším u autorů, který zkoušel mou trpělivost, přes nesporně zajímavé téma a jeho profesi. Knihu totiž pojal navýsost životopisně a svérázně, ne každý (aspoň já ne) přitom touží nahlédnout hluboko do soukromí Etzlera nebo jeho partnerky. A tak velká úvodní část je o já v BBC, já v ČR, mám vs nemám rád, nedělám nic nelegálního (x krát). Rovněž jeho eufemisticky řečeno lidová mluva mi kazila dojem z četby. Ale když vytrváte, přeci jen se o Číně, Tibetu aj. dozvíte zákulisní informace, které dokreslují obrázek, který už člověk o tomto komunistickém gigantu má. Naprosto chápu Etzlerův postoj ke komunistické garnituře Číny, protože jej plně sdílím. Přece jen bych si raději přečetla text alespoň trochu zbavený emocí. Fakta umí hovořit sama za sebe, a mnohdy lépe a účinněji.
S Etzlerem tak čtenář prožívá hon čínských autorit a jejich posluhů na zahraniční novináře, setkání s čínskými hackery, téměř pubescentními ajťáky, kteří s požehnáním či na zakázku čínské vlády kradou informace, infiltrují se do západních počítačů a sítí a škodí a škodí. Neméně zajímavá je Etzlerova cesta do Tibetu a do 1. tábora Mount Everestu při vynášení olympijské pochodně při Olympijských hrách v Pekingu v roce 2008, nebo olympiáda samotná, s ohledem na čínskou mánii po zlatých medailích, ať to stojí, co to stojí... Čtvrtou hvězdu nakonec přidávám za zprostředkování atmosféry kultury a života na Tibetské náhorní plošině. Kdyby se jen Etzler tolik ostentativně nechvástal a aspoň trochu ubral plynu ve svém expresivním verbálním projevu. Kvůli příliš osobní úvodní části jsem knihu dočetla až na podruhé.
"Od nepokojů (pozn.: tzv. tibetské nepokoje v březnu 2008 před olympiádou v Pekingu v srpnu 2008) žijeme pod přísným dohledem. Policie nám v klášterech nainstalovala kamery, i do ubikací, kde spíme. Armáda kontroluje, kdo do kláštera přichází a kdo odchází. Sledují nás na každém kroku. Žijeme v neustálém strachu. Všichni Tibeťané žijí v neustálém strachu." (Z rozhovoru s tibetským mnichem)
Zajímavá a důležitá témata dneška, za to palec nahoru... občas jsem se ve čtení zasekla, protože vyprávění klouže dost po povrchu a nezatahuje do děje. Nejde moc do detailů a hloubky postav, je cítit, že autor knížku psal s časovým odstupem a čerpal ze zápisků, chybí výraznější dějová linka. Přemýšlím, jestli si mám přečíst ještě druhý díl...?
Tak jsem se zase ujistila,že vždycky může být i hůř a že si vlastně nemám na co stěžovat.V Číně bych rozhodně nechtěla trávit ani dovolenou,natož tam dobrovolně žít a obdivuji urputnost a nasazení pana Etzlera, jeho život tam musel být opravdu pestrý a plný překvapení a to spíše negativního typu jak na psychiku tak i na fyzické zdraví.Těším se na další knihy,ale jestli někdy zvládnu sledovat i dokument si jistá nejsem.
Kniha se četla velmi velmi rychle, je napsaná poutavě a skutečně v mnoha ohledech odhaluje čínskou mentalitu. Práce zahraničního novináře v této zemi musí být velmi náročná a neustálý tlak psychicky devastující. Přesto je pár věcí, se kterými úplně nesouzním, a to výroky o čínském jazyku a o sinolozích. Ono pochopit kulturu bez jazyka jde jen velmi těžko, neřku-li je to nemožné, a tak mi hanění českých sinologů opravdu nebylo po chuti. Protože pravdou je, že novinařině sice lépe nerozumí, ale čínské kultuře ano.
Tohle není dystopie, to je ničím nepřikrášlená realita, kterou nám tu Etzler ve svých novinářských zážitcích z Číny předkládá. Nebojí se vše říct syrově a to i někdy s ostřejším výrazem. Ekonomický růst a modernizace " Říše středu" je na úkor devastace prostředí, nesvobody a ničení životů vlastního národa. Jak někdo může obdivovat jakýkoliv totalitní systém ? V tomhle by jste chtěl někdo opravdu žít ? Knihu by si měl přečíst snad každý a mělo by se stát povinnou četbou. Škoda, že není v knize více fotografií, či odkazy na reportáže. V batohu už se mi ale usadil druhý díl a tam už vím, že odkazy jsou. Jízda nekončí, jedeme dál...díky za obohacující zážitek.
Super kniha, některé příhody mě bavily více, jiné méně, většina mi přišla neuvěřitelná. Nechápu jak může někdo žít tak jak lidi pracující v čínských továrnách například.. neznat jiný způsob života, a nemít ani možnost něco změnit. Narodíš se jako dělník a stejně tak i zemřeš. Etzler všechno podává velice syrově a reálně, nemaže nikomu med kolem pusy a nebere si servítky. Z knihy čiší autorova láska k povolání a zároveň i to, že fakt nemá rád Čínu a komunismus a obecně omezování svobody lidí. Kniha je napsána děsivě realisticky, obdivuji schopnost takového pohledu na svět, je důležité mít možnost dozvídat se věrné a nezkreslené informace. Jo a myslím že zaměstnání zahraničního novináře je fakt cool:)
"Solženicyn měl pravdu, komunismus je rakovinou lidstva."
"To, jaký povedete život, do jisté míry závisí na tom, kde se narodíte."
Jedna z knih, kterou čteš a dost často ti bezděky ruka letí před dokořán otevřenou pusu. Silné čtení, plné zážitků, o kterých člověk nemá ani ponětí, poněvadž Čína má tu propagandu směrem ke zbytku světa zmáknutou opravdu bravurně.
Neuvěřitelně poutavě napsané vyprávění, i když jsou zde popisovány hrůzné příběhy. Začala jsem knihou "Kdo ví, kde budu zítra" a tento postup mohu jedině doporučit. První kniha mě seznámila se samotným Tomášem Etzlerem, jeho prací a životem. Tohle pak přineslo detailnější popis jeho několikaletého života v Číně. Osobně jsem dané téma nikdy moc nesledovala, ale můj muž ano. On mě také popostrčil ke čtení tohoto titulu a vůbec se prvně zmínil o panu Etzlerovi.
Dá se říci jen to, že se máme dobře. To co se děje v Číně a i pár dalších zemích je opravdu šílené. Z příběhů pana Etzlera mi běhal mráz po zádech. Ale zarazilo mě i mnoho dalších věcí.
Ještě bude potřeba krátká pauza pro zpracování poznatků z tého knihy, ale pak se určitě vrhnu i na pokračování.
Štítky knihy
eseje Čína paměti, memoáry novináři reportéři, reportérky, zpravodajové diktatura zážitky vládní sledování občanů (surveillance)Autorovy další knížky
| 2021 |  Novinářem v Číně: Co jsem to proboha udělal? |
| 2019 | Kdo ví, kde budu zítra |
| 2023 | Novinářem v Číně 2: Nezešílet! |
Velice zajímavý náhled do současné Číny okem a perem Tomáše Etzlera. Kdo se chce o Číně dozvědět něco víc, ten by si tuhle knížku měl určitě přečíst. Čína je obrovská, žije v ní stejně obrovské množství lidí. Je to země mnoha kontrastů. Proč jsem dal jen čtyři hvězdy? Měl jsem z Etzlera trošku pocit, že když tu knihu psal, nebo když v té Číně žil, že byl tak trochu ve stresu ne jen díky tomu prostředí. Ale i zd důvodů osobních. Tu jeho naštvanost jsem z té knížky tak nějak cítil.