Novinářem v Číně: Co jsem to proboha udělal
Tomáš Etzler
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537213/bmid_novinarem-v-cine-co-jsem-to-proboha-662babed2563a.jpg
5
683
683
Novinářem v Číně série
1. díl >
Když Tomáš Etzler přistál v říjnu 2006 v Pekingu, Čínu téměř neznal. V následujících letech zde však připravil stovky reportáží a zažil řadu silných příběhů. Jak v nejlidnatější zemi světa žijí běžní lidé? Čemu v totalitní Číně čelí novináři, kteří zpracovávají události, jež se komunistická vláda snaží skrýt? Pronikavý vhled do čínské reality ji ukazuje v syrových barvách osobních zážitků jako ambiciózní mocnost, jež si nárokuje životy svých občanů. 2x CD MP3... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry Cestopisy a místopisy
Vydáno:
2022
,
Voxi
Interpreti: Tomáš Etzler
více info...
Přidat komentář
Nutno říci, že tohoto pána ráda nemám, neboť se v poslední době svými výroky prezentuje jako notorik a blb, viz jeho nekonečně ubohý blábol o tom, že neočkovaní neumírají dost rychle a další takové podobné až nepochopitelné úlety (zřejmě si v Číně opravdu vychlastal mozek?). Ale jeho cestopisu nelze upřít velkou výpovědní hodnotu. Takže i přesto, co si myslím o panu Etzlerovi, knihu doporučuji, protože číst si o tom, jaký je doopravdy život v Číně, bez pozlátka a mediální mlhy, je naprosto fascinující a poučné. Tohle je jeden z těch případů, kdy zajímavost osobnosti autora a zajímavost jeho díla jsou dvě různé, nesouvisející věci.
(SPOILER)
Kniha především shrnuje ty nejdůležitější události, které Tomáš Etzler v Číně pro CNN a ČT zpravodajsky pokrýval. Většinou jde o investigativní reportáže, které tamnímu režimu lezou na nervy, a proto je Etzler objektem zatýkání, výhrůžek, obtěžování, odposlouchávání a jiných druhů obtěžování ze strany vládní moci (strana 426). Čína se zaštiťuje rovnostářskými ideály, přesto jejich dělníci nemají žádné sociální jistoty, na ekologii se absolutně nedbá, nomádi jsou násilně přeučováni na jiný způsob života, korupce bují a Tibet se velkého bratra bojí.
Kromě toho Etzler popisuje také samotnou práci zahraničního zpravodaje a uvádí, jak obtížně jeho reportáže od nápadu až po realizaci vznikají. Doplněno o některé informace z autorova osobního života včetně toho, co ho k přesunu do zasmogovaného Pekingu vedlo a jakým vývojem jeho vztah k Říši středu prošel. Zkrátka zajímavé a dozvěděl jsem se mnoho nového.
Výborná kniha, skvělá pro rozšíření přehledu a dalších krajinách světa. Poutavě napsaná.
Velmi dobře napsaná kniha. Práce investigativních novinářů je všude velice náročná, natož v zemi jako je Čína. Chvíli kovbojka, chvíli thriller. Prostě pět hvězdiček bez váhání.
“…zajímal mě lidský příběh.” (str. 133)
Setkání s člověkem, který své práci nejen rozumí a perfektně ji ovládá, ale hlavně ji miluje a je schopný a ochotný jí obětovat téměř vše. Má můj obdiv za to, co prožil, co přežil a jak nám to dokázal zprostředkovat. Kniha je napínavější než leckterý román. Již první stránky vás vtáhnout do zběsilého tempa a než se vzpamatujete, jste hodně za půlkou. Pak se líčené události (i když nadále závažné) zvolna zmírňují a vy se můžete nepatrně nadechnout. Možná to není čistá literatura faktu, ano, autor do knihy vnáší hodně ze sebe, ale můžeme se mu vůbec v takovýchto poměrech divit? A vždy je jasné, kde je hranice mezi subjektivním a objektivním.
Na závěr mám ale jednu velkou výtku. Už dlouho se v žádné knize neobjevilo tolik (především) syntaktických chyb. Tady někdo neodvedl náležitou práci. A o to spíš, že se jedná o obsahově navýsost kvalitní knihu.
Dlouho jsem přemýšlela, jaký komentář ke knize dát. Pět hvězdiček si zaslouží díky obsahu, který rozšiřuje obzory, i když přiznávám, že poslední část jsem už mírně přeskakovala. Téměř celou dobu jsem čekala na kapitolu o tolik zmiňované olympiádě a když jsem se dočkala, přišlo mi to krátké. Popisované události byly děsivé, režim krutý, a nemůžu říct, že bych o všech zmiňovaných událostech už dříve neslyšela z jiných zdrojů, ale i přesto se mě některé příběhy velmi dotkly.
Pan Etzler se snažil krotit své ego a sebevědomí, nicméně ne vždy se mu to povedlo, přesto budu knihu doporučovat dál.
"Když natočím o Číně reportáž, která pro diváky vyzní pozitivně, dostávám anonymní vzkazy, že jsem čínský komunistický agent. Pokud se reportáž týká nějakého tématu vnímaného negativně, jsem zase agentem židovsko-havlovské mafie. Člověk se prostě v Čechách nezavděčí."
Kniha i autor mě nadchli. O Číně si iluze nedělám a dobrovolně bych se tam nikdy nevypravila. O to víc smekám před Tomášem Etzlerem, který opustí lukrativní místo a důstojný život kvůli Číně. Co tam zažil, je neskutečné, strhující a přesně dokazující, čeho jsou komunisté schopni. Líbí se mi i jeho popis české mentality, naprosto s ním souzním. Etzlerův jazyk a styl mě baví, jeho práce si velmi vážím a moc se těším na pokračování knihy.
Literárně to není žádný skvost, text by potřeboval značně proškrtat. Ale informačně je kniha nabitá až po okraj, a proto stojí za přečtení. Jestli se chcete dozvědět o životě v Číně z první ruky, určitě sáhněte po této knížce Tomáše Etzlera.
Skvěle napsaná kniha, která přináší bez přikrašlování pohled na svět v zemi, která se touží stát, a nejspíše se už i stala, novou světovou supervelmocí. Jazyk Etzlera je strhující, vše se čte samo. A to je to mnohdy čtení neveselé, prodchnuté bezmocí při střetu s všudypřítomnou korupcí a despotismem absolutní moci, ale i nelichotivým zrcadlem nastaveným české společnosti. Už se těším, až se vrhnu na další knihy reportérů ČT, kterých se v poslední době objevilo hodně, a hlavně na slíbený druhý díl.
3/4 naprosto strhující kniha. Pak se některé motivy začaly opakovat a kniha ztratila tempo. Takto ucelený pohled člověka, který popisuje skutečnou a nezkreslenou realitu současné Činy, je opravdu přínosný. Příběhů, které byly nosné, bylo v knize mnoho. Nejvíc se mě dotkl ten o čínských sportovních školách - školách bolesti a ten, kdy při zemětřesení popadaly školy (a zemřelo mnoho dětí), protože peníze na kvalitní materiál si rozkradli komunističtí funkcionáři. Můj postoj k Číně tato kniha jen upevnila.
Styl psaní Tomáše Etzlera mě velmi zaujal. Není to ryze novinářské dílo, do kterého by autor nevnášel emoce a osobní postoj, ale chápu, že skutečnosti, s nimiž se setkával, byly tak alarmující, že si člověk ten osobní názor prostě nedokázal upřít. Kniha se mi líbila, první polovina tedy o něco více. Ač mám Tibet velmi ráda, právě kapitola o něm mi připadala poněkud zdlouhavá. Možná chtělo příběhy seřadit trochu jinak, aby gradovaly.
Kniha skvělá a čtivá ale přesto mi její přečtení trvalo nějakou dobu. Nejspíš jsem si tu Čínu musela dávkovat po kouscích abych to mohla strávit.
S knihami od reportérů se v poslední době, zdá se mi, roztrhl pytel. A jsem za to rád - vhled do práce Jakuba Szántó na Blízkém východě, Martina Řezníčka nebo Jany Ciglerové v USA nebo Martina Jonáše v Německu (která mě, doufám, brzy čeká), je pro mě velmi zajímavý. Reportérská práce je totiž dost tvrdá, vůbec ne jednoduchá a v některých oblastech dokáže být také velmi, velmi nebezpečná.
Etzlera za to, co dokázal, obdivuji. Do značné míry tomu obětoval osobní život, vzdal se rodiny a pohodlí, aby mohl být skvělý v tom, co dělá, a aby mohl informovat o dění ve všech (i těch nejnebezpečnějších) koutech planety. Čtení o životě reportéra v Číně je na jednu stranu dost depresivní, na druhou stranu jsem ale také občas zíral s otevřenou pusou, že je to země, kde nic není nemožné. Jakou cenu za to ale platí obyčejní Číňané a jestli ta cena stojí za to, to už si musí asi každý zodpovědět sám. Když člověk čte o tom, v jakých podmínkách pracují a žijí miliony dělníků, v jakém životním prostředí a v jaké společenské atmosféře vyrůstají další a další generace dětí a jak místní vláda reaguje na neuvěřitelnou a paralyzující korupci, je člověku až do breku.
Mám rád, když se někdo nebojí ukázat, že něco umí, že je v něčem dobrý, a nestydět se za to, jak velí naše čecháčkovská nátura adorace průměrnosti. Etzler se to, zřejmě i díky životu v USA, naučil. Má být na co hrdý, má se s čím pochlubit a já jsem rád, že to dělá. Protože čím víc takových lidí budeme mít, tím lepší může být naše budoucnost jako sebevědomého národa.
"Česká malost není mýtus. (...) Česká malost či provinčnost patří mezi ty nejobludnější a nejškodlivější vlastnosti. Umocňuje ji skutečnost, že ve vedení země, měst a vesnic často sedí zabednění primitivové bez jakékoliv vize, rozhledu, konstruktivního nápadu nebo jen myšlenky. Malost je brzda rozvoje české společnosti, která pak zemi v mnohém zpomaluje a drží kilometry za Evropou a zbytkem rozvinutého světa."
Etzler má, bohužel, pravdu, v každém výše citovaném slově. Rád bych věřil, že žijeme ve zlomové době. Že česká malost je negativním důsledkem komunistické výchovy k průměrnosti. Že s každou další generací bude oslabovat a tím se budeme postupně zbavovat i oné malosti. Že čím víc lidí má zkušenosti ze zahraničí, tím spíš dokáže onu malost nahlédnout z odstupu a bude se snažit jí překonat. Že současná situace je možností, jak se posunout zase o kus dál (až snad budu někdy po sobě číst komentář, mám na mysli sto dní vlády Petra Fialy a českou reakci na ruské napadení Ukrajiny a probíhající válku, kde hrajeme velmi aktivní roli), vystoupit z vlastního stínu, říct si, že na to máme, podívat se dopředu, stanovit si cíl a jít za ním. Ano, věřím tomu a vší silou, kterou mám, se snažím, aby to tak bylo. Možná naivně, ale co jiného zbývá.
Určitě jsem tu našla zajímavé informace, kvůli kterým jsem si knihu půjčila, takže jsem spokojená. Asi by mi bylo příjemnější, kdyby kniha byla rozdělena do dvou dílů, ke konci jsem už přeskakovala, nevím, jestli těch informací bylo už moc nebo už nebyly tak zajímavé. Ale jinak dobrá práce.
Tomáš Etzler je zkušený novinář, což je vidět i při čtení této 400 stránkové knihy. Asi tak polovina knihy se mi četla skvěle, nepřeskočila jsem ani řádku, líbilo se mi, že navštěvoval odlehlá místa, točil v rodinách na čínském venkově v různých provinciích, kde všude, i u těch nejchudších, vládla obrovská pohostinnost. Litovala jsem, že já se tam už nepodívám a těšila se, že si určitě pustím jeho dvouhodinový dokument o Číně - "Nebe". Co už se mi začalo od poloviny knihy zajídat bylo, že víc než o zajímavostech země začíná mnohem víc nadávat na vládu a vlády místních provincií a to mně čtení trochu znechutilo. Stačilo by mi to v každé kapitole jen jednou, víme, co je totalita.
Rozhodně knihu doporučuji každému, kdo se chce o Číně dozvědět víc.
Bohužel, mně to moc nebavilo. Tak do 3/4 to šlo, a pak už jsem jen čekala, kdy bude konec. A dočetla jsem to jen kvůli Čtenářské výzvě. Některé informace byly zajímavé, ten rozdíl mezi městy a vesnicemi byl neuvěřitelný. Že je v komunistické Číně vše složité, že jsou všichni cizinci pod kontrolou, že není klid na práci... To snad není tak překvapivé. Tak to fungovalo u určitých lidí před ´89 rokem i u nás. Že byl v té době pan Etzler pryč, je věc druhá. Jak říkám, informace o tom, jak to tam vypadá ano, stížnosti na čínskou policii stačí jednou, maximálně dvakrát.
Štítky knihy
eseje Čína paměti, memoáry novináři reportéři, reportérky, zpravodajové diktatura zážitky vládní sledování občanů (surveillance)Autorovy další knížky
| 2021 |  Novinářem v Číně: Co jsem to proboha udělal |
| 2019 | Kdo ví, kde budu zítra |
| 2023 | Novinářem v Číně 2: Nezešílet! |
Na knihu jsem dostala tip od kamarádky a musím jí poděkovat. Zajímavé a čtivé podání zkušeností zahraničního novináře v tryskem měnící se Číně. Byť si lze ze slov Tomáše Etzlera s přehledem udělat obrázek o jeho postoji k čínské nomenklatuře a neváhá to opakovaně, někdy možná až moc často, připomínat, a to jadrnými slovy, nijak zásadně mi to nevadilo. Byť s tvrdostí jeho slov úplně nesouzním, chápu, že pod vlivem zážitků a života v Číně takto uvažuje. Jak ho můžu kritizovat, když žiju v klidné, civilizované a mírné Evropě?
Možná jsem knihu přečetla rychle, ale nikoli naráz. Musela jsem si dávat pauzy, neboť většina příběhů zpracovávaných do reportáží je dost silná. Ale jakmile jsem to rozdýchala, hned jsem znovu sáhla po knize, a když mi v tom něco bránilo, byla jsem mírně nevrlá. ;)
Rozhodně doporučuji k přečtení.