Novinářem v Číně: Co jsem to proboha udělal?
Tomáš Etzler
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/554188/bmid_novinarem-v-cine-co-jsem-to-proboha-udelal.jpg
5
696
696
Novinářem v Číně série
1. díl >
Tváří v tvář současné Číně. Vzpomínky, dojmy a osobní prožitky zkušeného novináře. Když Tomáš Etzler přistál v říjnu 2006 v Pekingu, Čínu téměř neznal. V následujících letech zde však připravil stovky reportáží a zažil řadu silných příběhů. Jak v nejlidnatější zemi světa žijí běžní lidé? Čemu v totalitní Číně čelí novináři, kteří zpracovávají události, jež se komunistická vláda snaží skrýt? Pronikavý vhled do čínské reality ji ukazuje v syrových barvách osobních zážitků jako ambiciózní mocnost, jež si nárokuje životy svých občanů.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry Cestopisy a místopisy
Bude vydáno: 2025 , Vyšehradvíce info...
Přidat komentář
Kniha přečtena jedním dechem, skvěle napsaná, velmi se mi líbí styl psaní pana Etzlera a jsem nadšená jeho otevřeností. Čtení této knihy byl opravdový zážitek.
Výborná kniha, ve které pan Etzler přiblížil život v Číně. Dá se zde zažít spoustu věcí pro nás nepochopitelných.
Audiokniha
Načteno samotným autorem, což umocňuje prožitek a zároveň umožňuje skvěle podtrhnout jednotlivé myšlenky, názory a vzniklé situace. Díky letům novinářské práce, před i za kamerou, se tak pan Tomáš Etzler skvěle chopil i této role.
Ani nevím, kde se těch 17 hodin poslechu ztratilo. Nesmírně zajímavý, poutavý, drsný a surový příběh. S velkou chutí si poslechnu nebo přečtu pokračování. O Číně jsem i nikdy neděla žádné velké iluze a dodnes ji chápu jako zemi plnou protikladů.
Dovolím si citaci ze samotné anotace, neboť naprosto vystihuje mé pocity z této knihy.
"Pronikavý vhled do čínské reality ji ukazuje v syrových barvách osobních zážitků jako ambiciózní mocnost, jež si nárokuje životy svých občanů."
Doporučuji!
Novinář toho může za rok zažít víc, než člověk za celý život. Opravdu dobré, autentické. Děkuji.
Knihy tohoto typu mám ráda, autentické, syrové a bez příkras. Psané jazykem života. Jen jsem posledních 60 stránek neměla číst před spaním-ten sen byl opravdu děsivý.
Po rezervaci v Pražské knihovně jsem na tuto knihu čekal 10 měsíců. Ale stálo to za to. Ačkoli většina příběhů je spíše deprimujících. I když ne jen příběhů. Je mi blbě už jen z popisu často zmiňovaného smogu.
Neskutečné nasazení, hraničící se sebevraždou :-). Klobouk dolů, pane Etzlere, skvělá práce. Každý, kdo alespon trochu pochybuje co je Čína zač, tak by se měl začíst.
Ohromná práce! Klobouk dolů před člověkem s takovou houževnatostí, pracovitostí, nasazením a morální integritou. Nikdy jsem se o Čínu nezajímala, asi z pohodlnosti jsem nechtěla radši ani vědět, co vše se skrývá pod nedodržováním lidských práv. Je to šílený a slova o nevyzrálosti to asi vystihují přesně. Dobře se to čte, i když se mi dost často svíral žaludek, v jaké bezmoci a strachu tam žijí. V dnešním světě totálních desinformací jsou takové osobní výpovědi a svědectví zvlášť cenné.
Kdo četl Divoké labutě, KNIHA HO NEUDIVÍ ....napsaná dynamicky, nikterak pžehnané, skvělý novinář,,,,,
Dal jsem tomu asi 130 stran a dva pokusy, ale je to zkrátka opakování dokolečka toho samého, Čína je špatná, komunisti na každým rohu, jasně, to asi všichni tak nějak tušíme. Do toho autor popisuje svoji práci reportéra, která by se klidně vešla stručně na jednu stránku. Kniha by mohla mít rozsah delšího článku, je zbytečně roztahaná. Přeskočil jsem na konec knihy, abych se podíval, jestli se styl psaní změnil, ale nikoliv. Možná je tak nejzajímavější střed knihy, ale to už nezjistím.
Děkuji panu Etzlerovi za to, že mi přiblížil práci zahraničního novináře.
Kniha se těžko hodnotí. Je mi těch lidí (v Číně) neskutečně líto. Ať se jedná o holčičky v gymnastické škole, sezónní dělníky, kteří se domů dostanou jednou za rok, nebo unesené děti, které jsou nuceny k otrocké práci v továrnách, a další a další a další... Rozhodně si pořídím druhý díl.
Přesto, že tento žánr moc nevyhledávám, tahle knížka se mi líbila. Je to velice zajímavé čtení, i když poněkud depresivní až děsivé, když člověku dojde, že tohle je skutečnost ve 21. století. Sice se říká "Každý svého štěstí strůjcem", ale stačí se narodit ve špatné zemi a tohle neplatí...
Jen velká škoda, že se opět šetřilo na korektuře, to množství hrubek dojem z knihy dost kazí, tím spíš, že zrovna od novináře by člověk čekal dobrou znalost pravopisu.
(elektronická verze)
Knihu jsem si vybrala, protože jsem nenašla sílu zkouknout dokument nebe. A po epizodě v letadle jsem si řekla, že bude velmi otevřená. Země, kde skoro nevidíte slunce, marná snaha o záchranu životního prostředí i když peníze vydané byly, přesto doslova nedotečou do řek kam mají. Práce v uhelných dolech s jedním WC pro 900 lidí, boj s rakovinou a peníze na léčbu v nedohlednu. Unášení dětí na praci v cihelnách, zmrzlá úroda pro 100 tisíce lidí, zemětřesení. A když si myslíte, že už se nic horšího nestane ve dvou řádcích zjistíte, že vláda schválila použití krevní plazmi se žloutenkou a virem HIV. A to jste teprve v polovině knihy. O kontrolách odpadků, pokoje a neustálého dohledu ani nemluvě. Díky za skutečný náhled do této země.
Tuhle knížku by si měl přečíst každý, kdo si stěžuje jak se tu máme špatně. Vyprávění bez příkras a občas hodně drsné. Situace, které běžný turista jen tak nezažije. Nečekala jsem, že to bude takhle skvělý.
Při čtení prvních odstavců knihy jsem si říkala, jo jo, to budou asi nějaké výlevy, jak jsem udělal v životě něco špatně. O pár odstavců dál jsem si přála, aby stránky přibývaly a kniha neskončila. Co mě na panu Etzlerovi baví, je jeho zapálení pro novinařinu a emoce, které do svého povolání vkládá. Nejednou jsem si vybavila několik let starou reportáž z Číny, kdy proskakoval z televizní obrazovky k nám do obýváku, aby co nejvěrněji zprostředkoval trýznivou situaci tamních obyvatel nebo proud nepříznivých zpráv z Číny vyvážil nějakou zajímavostí. Kniha je nepřebernou směsicí rozmanité novinářské práce v této nesvobodné a komplikované zemi. Během čtení a po dočtení knihy přišlo i na mé oblíbené googlování ve starých archivech ČT, shlédla jsem snad všechny dostupné přednášky a poslechla rozhovory s panem Etzlerem. Velké díky! Těším se na další a další pokračování.
Excelentní náhled do čínské mentality a čínských reálií. Tomáš Etzler podává úchvatný, byť značně znepokojivý popis toho, co Čínu nejvíce formuje. Ať už je to takřka nulová snaha o zlepšení životního prostředí, korupce, až znepokojivá moc komunistické strany či potlačování lidských práv. Na druhou stranu dokáže poukázat i na pozitiva, kdy jedním z hlavních je především laskavost lidí na čínském venkově, která celou knihou prostupuje. Vedle toho čtenář nahlédne i do autorových myšlenkových pochodů a osobního života, což v knize zaměřené především na popis jeho novinářské práce v Číně, nepůsobí překvapivě nikterak rušivě.
Kniha mě opravdu nadchla a mohu doporučit všemi deseti.
Výborně napsaná kniha, jednoduše ve faktech. Skvěle se čte. Žhavý tip na povinnou četbu. V předešlých komentářích je napsáno snad vše .....tak jen....komunistický režim a život dělnické třídy....stále se mi vracely myšlenky George Orwella z jeho knihy "Farma". Co bylo dřív vejce nebo slepice?
Pan Etzler zmiňuje Jarmilu Ptáčkovou, Tibet, tibetskou kulturu a jiná menší etnika. Další zajímavé, bohužel smutné téma. Ale i nasměrování k naší osvětě, pomoci?
Opravdu kniha plná informací, otázek, zamyšlení....Děkujeme pane Tomáši Etzlere
Když se úspěšný a talentovaný novinář Etzler z lásky k ženě ocitne v Číně a ještě o tom napíše knihu, už to samo o sobě je známkou toho, že to není jen tak! A taky nebylo. Čína je pro mě země vzdálená asi jako Měsíc, vím, že je, ale vůbec mě to tam neláká. Z pohodlí České republiky si jen těžko dokážeme představit, co to znamená, když jako jedinec vůbec nikoho nezajímáte. Někdy ani vlastní rodinu. Přesto žijete dál. Jste zvyklí trpět. Někdy ale odmítnete mlčet. Knihu Tomáše Etzlera jsem si koupila jako jednu z "někdy si ji přečtu". Po dvou letech jsem se k ní konečně dostala a lituju, že jsem po ní nesáhla dřív. Hluboce se klaním před panem Etzlerem a před každým jednotlivým Číňanem, který je obětí nelidského systému, a přesto si zachoval to, co nám v naší kotlině často chybí: Optimismus a víru.
Štítky knihy
eseje Čína paměti, memoáry novináři reportéři, reportérky, zpravodajové diktatura zážitky vládní sledování občanů (surveillance)Autorovy další knížky
| 2021 |  Novinářem v Číně: Co jsem to proboha udělal? |
| 2019 | Kdo ví, kde budu zítra |
| 2023 | Novinářem v Číně 2: Nezešílet! |
Dal bych 5/5, kdyby druhá půlka knihy byla stejně obsahově zajímavá a strhující jako ta první. Etzler sice podal mimořádně hodnotnou zprávu o Číně - zemi, z níž musí být na blití každému člověku se smyslem pro spravedlnost a odporem k nesmyslné buz*raci - ale od půlky se mu to trochu rozředí, protože příliš popisuje věci, které čtenáře nemusí moc zajímat (třeba to, jak je nadšen z hor nebo jak bloudil z tibetské náhorní plošiny do Pekingu). Chápu sice, že se chtěl vypsat, ze svých prožitků, ale pokud moc nerozebíral vztah s Barbarou, která ho do Čína přitáhla (ač by mohl, protože na vztazích se ukazuje mnohé zajímavé a na začátku stejně propálí, že v posteli nebyla moc dobrá a v závěru zhodnotí, že ten vztah byl dysfunkční), ale jako čtenář prostě ocením to, co pro mě má nějakou informační hodnotu. Nemám rád, když autor maří mým časem, ale vzhledem k tomu, že valná část knihy mi dala hodně, tak mu horší druhou půlku promíjím a děkuji za velké obohacení o tamním útlaku jako i za vhled do tamnějších poměrů.
Často jsem během poslechu audioknihy uvažoval nad tím, jestli je horší Čína, Rusko nebo Severní Korea.
KLDR je nejuzavřenější zemí a v jistém slova smyslu nejnebezpečnější. Obyčejný člověk musí každý den řešit jenom základní přežití a nedostatek, nemůže nikomu věřit a když si postěžuje nebo se nějakou prkotinou znelíbí režimu, tak může zemřít.
Z Číny a Ruska lze aspoň svobodně odjet (pokud máte prostředky). Když však zůstanete v Číně, tak se dobře najíte asi si furt budete moci snadněji přijít k lepším penězům než v usku nebo KLDR. Ovšem platí, že opět nelze hanit režim a diktátora, ačkoliv všechny tyto zemi jsou naprosto zkorumpované a na státní správu se nelze vůbec spolehnout - respektive je lze spolehnout jen na to, že s vámi vyj*bou. Pokud budete muset pít nebo dýchat nějaké jedy nebo vám dítě umře pod zřícenou školou, protože provinční vláda zpronevěřila pěníze na výstavbu a postavila budovu levně, tak nečekejte, že vám někdo pomůže. V těchto zemích vládne jenom právo silnějšího. Čína vás má také asi víc pod palcem díky té technologické vyspělosti, ale v Rusku jste zase v zajetí bídy a té obrovské dálavy a nezkrocené přírody. Říkám si však, že kdybych toho měl už dost, mohl bych se naučit lovit, načetl si něco o houbách a bylinkách a odešel žít do lesa.
Dále jsem uvažoval, jak by ty Čínský komouše šlo sundat.
Řešením je odjet do zahraničí (pokud jsou na to prostředky a vůle) anebo se přestat nerozmnožovat a nedávat jim další lidi, na nichž se budou moci přiživovat. Když však lidé žijí v bídě a zmaru, tak dítě může být jistým prostředkem ke štěstí, ale přivést ho do takového světa je jistě sobecké. Jestliže by se však nízká a střední střída přestala rozmnožovat, tak by těm komárům neměl kdo stavět města a dotovat ten jejich marazmus a ještě na to doplácet. Pokud by ale vláda zaznamenala, že jí dochází "lidské zdroje", tak by její policie chytala vesničany, vymasturbovávala muže a inseminovala ženy. Vůbec by mě to nepřekvapilo.
Chvílema jsem byl každopádně frustrován tím, jak si obyčejní Číňané nechávají kálet na hlavy (Etzler píše, že umí trpět) a člověk si skoro až říká, že když umí trpět tak taky trpět budou. V takový zemi tolik ochota trpět je ochotou jít na ruku svým nepřátelům. To mě vede k poslední úvaze o fatalistické občanské neposlušnosti. Kdyby si normální lidé řekli: "Už dost! Už nebudu pít rakovinotvornou vodu a dýchat saze! Už nebudu držet hubu a krok!" a vzali do ukou nože a vidle (nebo aspoň zatnuly pěsti) vyrobily bomby, zápalné lahve a bezohledu na vlastní přežití a útočili na každého poldu a komoušského politika, tak by sice mnoho zemřelo v boji, ale z toho mordoru by se vykoupili. Lidi si ale zvyknou na leccos a pud sebezáchovy je velkým spoluhráčem totalit.