Novinářem v Číně: Co jsem to proboha udělal?
Tomáš Etzler
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/471422/bmid_novinarem-v-cine-yQK-471422.jpg
5
731
731
Novinářem v Číně série
1. díl >
Tváří v tvář současné Číně. Vzpomínky, dojmy a osobní prožitky zkušeného novináře. Když Tomáš Etzler přistál v říjnu 2006 v Pekingu, Čínu téměř neznal. V následujících letech zde však připravil stovky reportáží a zažil řadu silných příběhů. Jak v nejlidnatější zemi světa žijí běžní lidé? Čemu v totalitní Číně čelí novináři, kteří zpracovávají události, jež se komunistická vláda snaží skrýt? Pronikavý vhled do čínské reality ji ukazuje v syrových barvách osobních zážitků jako ambiciózní mocnost, jež si nárokuje životy svých občanů.... celý text
Přidat komentář
Literárně to není žádný skvost, text by potřeboval značně proškrtat. Ale informačně je kniha nabitá až po okraj, a proto stojí za přečtení. Jestli se chcete dozvědět o životě v Číně z první ruky, určitě sáhněte po této knížce Tomáše Etzlera.
Skvěle napsaná kniha, která přináší bez přikrašlování pohled na svět v zemi, která se touží stát, a nejspíše se už i stala, novou světovou supervelmocí. Jazyk Etzlera je strhující, vše se čte samo. A to je to mnohdy čtení neveselé, prodchnuté bezmocí při střetu s všudypřítomnou korupcí a despotismem absolutní moci, ale i nelichotivým zrcadlem nastaveným české společnosti. Už se těším, až se vrhnu na další knihy reportérů ČT, kterých se v poslední době objevilo hodně, a hlavně na slíbený druhý díl.
3/4 naprosto strhující kniha. Pak se některé motivy začaly opakovat a kniha ztratila tempo. Takto ucelený pohled člověka, který popisuje skutečnou a nezkreslenou realitu současné Činy, je opravdu přínosný. Příběhů, které byly nosné, bylo v knize mnoho. Nejvíc se mě dotkl ten o čínských sportovních školách - školách bolesti a ten, kdy při zemětřesení popadaly školy (a zemřelo mnoho dětí), protože peníze na kvalitní materiál si rozkradli komunističtí funkcionáři. Můj postoj k Číně tato kniha jen upevnila.
Styl psaní Tomáše Etzlera mě velmi zaujal. Není to ryze novinářské dílo, do kterého by autor nevnášel emoce a osobní postoj, ale chápu, že skutečnosti, s nimiž se setkával, byly tak alarmující, že si člověk ten osobní názor prostě nedokázal upřít. Kniha se mi líbila, první polovina tedy o něco více. Ač mám Tibet velmi ráda, právě kapitola o něm mi připadala poněkud zdlouhavá. Možná chtělo příběhy seřadit trochu jinak, aby gradovaly.
Kniha skvělá a čtivá ale přesto mi její přečtení trvalo nějakou dobu. Nejspíš jsem si tu Čínu musela dávkovat po kouscích abych to mohla strávit.
S knihami od reportérů se v poslední době, zdá se mi, roztrhl pytel. A jsem za to rád - vhled do práce Jakuba Szántó na Blízkém východě, Martina Řezníčka nebo Jany Ciglerové v USA nebo Martina Jonáše v Německu (která mě, doufám, brzy čeká), je pro mě velmi zajímavý. Reportérská práce je totiž dost tvrdá, vůbec ne jednoduchá a v některých oblastech dokáže být také velmi, velmi nebezpečná.
Etzlera za to, co dokázal, obdivuji. Do značné míry tomu obětoval osobní život, vzdal se rodiny a pohodlí, aby mohl být skvělý v tom, co dělá, a aby mohl informovat o dění ve všech (i těch nejnebezpečnějších) koutech planety. Čtení o životě reportéra v Číně je na jednu stranu dost depresivní, na druhou stranu jsem ale také občas zíral s otevřenou pusou, že je to země, kde nic není nemožné. Jakou cenu za to ale platí obyčejní Číňané a jestli ta cena stojí za to, to už si musí asi každý zodpovědět sám. Když člověk čte o tom, v jakých podmínkách pracují a žijí miliony dělníků, v jakém životním prostředí a v jaké společenské atmosféře vyrůstají další a další generace dětí a jak místní vláda reaguje na neuvěřitelnou a paralyzující korupci, je člověku až do breku.
Mám rád, když se někdo nebojí ukázat, že něco umí, že je v něčem dobrý, a nestydět se za to, jak velí naše čecháčkovská nátura adorace průměrnosti. Etzler se to, zřejmě i díky životu v USA, naučil. Má být na co hrdý, má se s čím pochlubit a já jsem rád, že to dělá. Protože čím víc takových lidí budeme mít, tím lepší může být naše budoucnost jako sebevědomého národa.
"Česká malost není mýtus. (...) Česká malost či provinčnost patří mezi ty nejobludnější a nejškodlivější vlastnosti. Umocňuje ji skutečnost, že ve vedení země, měst a vesnic často sedí zabednění primitivové bez jakékoliv vize, rozhledu, konstruktivního nápadu nebo jen myšlenky. Malost je brzda rozvoje české společnosti, která pak zemi v mnohém zpomaluje a drží kilometry za Evropou a zbytkem rozvinutého světa."
Etzler má, bohužel, pravdu, v každém výše citovaném slově. Rád bych věřil, že žijeme ve zlomové době. Že česká malost je negativním důsledkem komunistické výchovy k průměrnosti. Že s každou další generací bude oslabovat a tím se budeme postupně zbavovat i oné malosti. Že čím víc lidí má zkušenosti ze zahraničí, tím spíš dokáže onu malost nahlédnout z odstupu a bude se snažit jí překonat. Že současná situace je možností, jak se posunout zase o kus dál (až snad budu někdy po sobě číst komentář, mám na mysli sto dní vlády Petra Fialy a českou reakci na ruské napadení Ukrajiny a probíhající válku, kde hrajeme velmi aktivní roli), vystoupit z vlastního stínu, říct si, že na to máme, podívat se dopředu, stanovit si cíl a jít za ním. Ano, věřím tomu a vší silou, kterou mám, se snažím, aby to tak bylo. Možná naivně, ale co jiného zbývá.
Určitě jsem tu našla zajímavé informace, kvůli kterým jsem si knihu půjčila, takže jsem spokojená. Asi by mi bylo příjemnější, kdyby kniha byla rozdělena do dvou dílů, ke konci jsem už přeskakovala, nevím, jestli těch informací bylo už moc nebo už nebyly tak zajímavé. Ale jinak dobrá práce.
Tomáš Etzler je zkušený novinář, což je vidět i při čtení této 400 stránkové knihy. Asi tak polovina knihy se mi četla skvěle, nepřeskočila jsem ani řádku, líbilo se mi, že navštěvoval odlehlá místa, točil v rodinách na čínském venkově v různých provinciích, kde všude, i u těch nejchudších, vládla obrovská pohostinnost. Litovala jsem, že já se tam už nepodívám a těšila se, že si určitě pustím jeho dvouhodinový dokument o Číně - "Nebe". Co už se mi začalo od poloviny knihy zajídat bylo, že víc než o zajímavostech země začíná mnohem víc nadávat na vládu a vlády místních provincií a to mně čtení trochu znechutilo. Stačilo by mi to v každé kapitole jen jednou, víme, co je totalita.
Rozhodně knihu doporučuji každému, kdo se chce o Číně dozvědět víc.
Bohužel, mně to moc nebavilo. Tak do 3/4 to šlo, a pak už jsem jen čekala, kdy bude konec. A dočetla jsem to jen kvůli Čtenářské výzvě. Některé informace byly zajímavé, ten rozdíl mezi městy a vesnicemi byl neuvěřitelný. Že je v komunistické Číně vše složité, že jsou všichni cizinci pod kontrolou, že není klid na práci... To snad není tak překvapivé. Tak to fungovalo u určitých lidí před ´89 rokem i u nás. Že byl v té době pan Etzler pryč, je věc druhá. Jak říkám, informace o tom, jak to tam vypadá ano, stížnosti na čínskou policii stačí jednou, maximálně dvakrát.
Pan Etzler pořádně zacloumal mými znalostmi o Číně. Teda u mě to byly spíše neznalosti.
Čína je země plná protikladů - taková ode zdi ke zdi. Kniha Novinářem v Číně je plná informací, cesta po Číně je jedno velké dobrodružství, ale velmi neveselé. Přesně to vystihuje dodatek k titulu - Co jsem to proboha udělal? Rozhodně pro čtenáře udělal dobrou věc.
Knížka přináší reálný obraz komunistické Číny z kterého mrazí. Mrzelo mě však, že z ní občas bylo cítit autorovo přebujelé ego.
Rozhodně doporučuji. Čtenář zde najde mnoho informací, které např. jako turista nemá šanci poznat, objevit. Občas je to moc smutné čtení. Rozporuplná země, jsem ráda, že žiji v ČR, v Evropě.
Tak důležité v těchto dnech (dočetla jsem krátce před konáním ZOH v Pekingu) a navíc neskutečně čtivé. Autor piloval, přepisoval, plánované vydání knihy se odkládalo... ale to se dá pochopit, protože tu knihu chtěl mít perfektní a podle mě se mu to povedlo. Pan Etzler píše další díl a tím mi udělal nesmírnou radost.
Jednoznačně zajímavá kniha, ačkoliv se autor netají názorem na zřízení hostitelské země, a to poněkud nezřízeně. A podobně ji i konzumuje. Všechny tři nabízené linky jsou atraktivní, jak ta profesní, tak osobní i samotné děje reportáží. Jak to dopadne s Barbarou, která je důvodem čínské anabáze (str. 425-426)? V čem se rozchází novinařina a propaganda (str. 32)? A co hýbalo autorem v Říši středu (zbytek)?
Velmi otevřená a bez příkras popsaná práce novináře v totalitní zemi. Žádný sterilní popis krás okolí. Jsem zvědavá na ohlášené pokračování
Tak tohle byla síla. Zápisky a vzpomínky Tomáše Etzlera, který přijal místo reportéra v Číně, ukazují tuhle světovou velmoc v celé její pestrosti – od ekonomického rozvoje, přes život utlačovaných menšin, absurditu a tupost komunistických vládců, život hluboko pod úrovní středověku v odlehlých oblastech, utrpení dělníků (jo, to je pak člověk vděčný, že žije v Evropě), až k bizarnostem při čínské sebeprezentaci během první Olympiády v zemi. Je to pestré a divoké, autor zavede čtenáře na spoustu míst, kam se nedostali ani jiní novináři, natož turisté nebo cestovatelé. Výsledná mozaika ukazuje dost široký obraz země, o které si všichni myslíme, že víme alespoň něco, ale realita je nejspíš úplně jinde. Jsem taky rád, že autor tu bezděky a mezi řádky připomíná jednu důležitou věc – v totalitních režimech, jako je Čína, trpí nejvíc Číňané. Zní to jako samozřejmost, ale mám pocit, že se na to hodně zapomíná, když z pohodlí západu (v našem případě spíš tedy středu, možná východu) Evropy říkáme, jak nás s*re Čína. Přečtěte si tuhle knihu. Číňany to s*re nesrovnatelně víc. A to by se dalo říct i o spoustě dalších zemí, ale to už je jiný příběh.
Skvělá kniha, mám pana Etzlera moc rád, takže jsem spíš nekritický. Poutavé vyprávění, hodně zážitků a pro mě mnoho úvah, jestli jsem se svým životem spokojený, nebo bych raději něco akčnějšího.
Štítky knihy
eseje Čína paměti, memoáry novináři reportéři, reportérky, zpravodajové diktatura zážitky vládní sledování občanů (surveillance)Autorovy další knížky
| 2021 |  Novinářem v Číně: Co jsem to proboha udělal? |
| 2019 | Kdo ví, kde budu zítra |
| 2023 | Novinářem v Číně 2: Nezešílet! |
Kniha i autor mě nadchli. O Číně si iluze nedělám a dobrovolně bych se tam nikdy nevypravila. O to víc smekám před Tomášem Etzlerem, který opustí lukrativní místo a důstojný život kvůli Číně. Co tam zažil, je neskutečné, strhující a přesně dokazující, čeho jsou komunisté schopni. Líbí se mi i jeho popis české mentality, naprosto s ním souzním. Etzlerův jazyk a styl mě baví, jeho práce si velmi vážím a moc se těším na pokračování knihy.