Novinářky
Linda Bartošová
Česká mediální scéna pohledem žen, které mají zásadní vliv na její podobu. Moderují zpravodajské pořady, vedou velké mediální domy, píšou o tématech, která hýbou světem. Jaké překážky musely ve své kariéře zdolávat a kde berou motivaci? Linda Bartošová, jedna z hlavních tváří zpravodajské ČT24, vyzpovídala své kolegyně napříč mediálním prostorem. Daniela Drtinová, Světlana Witowská, Lenka Kabrhelová a další výrazné osobnosti české žurnalistiky vám představí specifickou pozici žen na mediální scéně s nebývalou otevřeností.... celý text
Přidat komentář
Novinářky mě zaujaly hned po vydání, díky zapůjčení se ke mě dostaly už nyní, protože čekací doba v knihovně zase bez komentáře. Ale bohužel, chápu asi nadšení čtenářek, kterým kniha učarovala, ale osobně si myslím, že to jsou čtenáři, kteří tyto ženy nesledují nijak aktivně, protože na mě to působí celé jako mnoho otázek, které už byly položeny, ale teď byly zkompletovány do knihy. Ano, i já jsem si tu našla velmi oblíbené a dobré odpovědi, ale že by mi kniha učarovala nějak extra, to bohužel říct nemůžu. Hezky reflektuje věkové rozdíly a dobu, ve které tyto ženy působily, což je za mě největším přínosem, ale kdo sleduje "novinářky" trošku víc a delší dobu na sociálních sítích a zná jejich práci a minulost, tomu kniha nic moc nového nepředá. Tím ale rozhodně neříkám, že je to kniha špatná. Za přečtení stojí, ale pokud trošku sledujete svět žurnalistiky, asi z ní úplně unešení nebudete.
(SPOILER)
Kniha začíná ne úplně povedeným úvodním slovem dramaturgyně Martiny Riebauerové plným obecných frází. Naštěstí následuje povedený a hlavně otevřený rozhovor Lindy Bartošové se sportovní novinářkou Barborou Černoškovou - a tam už se lze čtenářsky chytnout. I další rozhovory jsou vesměs velmi dobré, osobně mě nejvíc zaujalo povídání s Petrou Procházkovou, Apolenou Rychlíkovou a Světlanou Witovskou. Krásně se zde podařilo ukázat, jak lze dělat novinářskou práci s nadšením a skvěle a přece jinak.
Kniha je hodně zajímavá, doporučuji k přečtení.
Světlana Witowská v rozhovoru říká, že bojovat za lidská práva jde i pokládanými otázkami. A to si myslím, že i charakterizuje celou knihu. Linda je mladší než většina novinářek, které zpovídá. Věkové rozdíly jsou znát i z odpovědí. Možná se jí podařilo pomyslnou generační propast překlenout mostem otázek, možná ne. Já doufám, že tato kniha vygeneruje porozumění na obou stranách. Novinářky ukazují, jak je důležitý pohled více generací žen k pochopení celistvého tématu. Také je hezky vidět změna, kterou jsme jako pohlaví ušly za posledních 30 let. DÍKY, LINDO.
Ps: Myslíte si, že když jsou Linda a Filip Titlbach kamarádi, že je koncept rozhovorů pro knihu napadl zvlášť? Nebo kdo se inspiroval u koho? ️
Přiznám se, že když jsem zjistila, že předmluvu nenapsala Linda, byla jsem trochu naštvaná, protože právě na její vyjádření jsem se těšila. To moje až nepochopitelné naštvání ale postupně opadávalo, protože Linda na sebe dost prozrazovala v samotných rozhovorech a nakonec tak bylo její závěrečné slovo spíš třešničkou na dortu.
10 žen, 9 rozhovorů, různá odvětví, různé pohledy na podobnou tematiku. Je tam hezky znázorněn ten někdy až propastný rozdíl ve vnímání feminismu či sexuálního obtěžování mezi generacemi. Vnímáte to konkurenční prostředí, tlak, to, že novinařina není vůbec jednoduchá.
Moc dobré.
Moc hezky napsané. Výborný výběr respondentek, tak aby bylo téma popsané ze všech stran. Je tu od všeho trochu. Autorka nechává rozhovory plynout, nepřeskakuje násilně mezi tématy.
Novinářky.
Deset žen české žurnalistiky.
Rozhovory.
Nahlédnutí do jejich životů i do mediálního působení.
Válečné zpravodajky, redaktorky, sportovní novinářky, analytičky, dokumentaristky, dramaturgyně, humanitární pracovnice...
Rozšíření obzorů.
Obrovská inspirace.
A ještě větší doporučení.
Moc zajímavé čtení. Líbilo se mi, jak autorka nemanipuluje otázkami, nechává čistě na čtenáři, aby si názor na jednotlivé aktérky vytvořil sám
Celkem zajímavé čtení. Žádné nové informace se asi čtenář úplně nedozví (zvlášť pokud česká média už nějakou dobu sleduje), přesto je fajn mít v ruce nějaký ucelený soubor postřehů. Mile mě překvapila Apolena Rychlíková, do mého hledáčku se díky rozhovoru dostala také práce Petry Procházkové. Chápu, že Daniela Drtinová nemohla chybět, na druhou stranu rozhovor s ní (spíš rozhovory, mnohem delší a podrobnější) dělal nedávno Milan Ohnisko a tak bych možná zvážila, jestli její místo nepřenechat jiné novinářce.
Na knihu jsem se moc těšila, ale asi jsem od ní čekala více, možná proto přišlo lehké zklamání. Otázky mi přijdou často moc návodné a autorka do nich hodně promítá sama sebe, svou vlastní zkušenost a své téma, nezůstává nestranná. Nadhled některých respondentech je naopak opravdu velmi inspirativní. Kniha by si zasloužila lepší péči i po jazykové stránce.