Nový epochální výlet pana Broučka, tentokrát do XV. století
Svatopluk Čech
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/41652/bmid_novy-epochalni-vylet-pana-broucka-t-Qkd-41652.jpg
4
690
690
Ve druhé knize se autor s kritikou zaměřuje zejména na samotného Broučka. Ten se tajemnou podzemní chodbou ocitne náhle v patnáctém století, v husitské Praze připravující se na boj s křižáky. Ujme se jej pan Domšík, provádí ho po Praze a ubytuje Broučka ve své domácnosti. Autor důkladně využívá v pozdější době běžný prvek fantastických příběhů – konfrontaci obyčejného člověka s cizím prostředím, s jinou časovou rovinou. Při srovnání měla vyniknout Broučkova zbabělost a nedostatek morálky v protikladu s hrdinstvím husitů. Reálnost prožitého dobrodružství je v závěru opět zpochybněna Broučkovým procitnutím na dvorku hospody Vikárka. Výlety pana Broučka byly Leošem Janáčkem ztvárněny v podobě opery.... celý text
Přidat komentář
Byť je tento satirický román těžce ovlivněn dobovým folklórem naivního velebení husitství, tak přece jenom pokládá zásadní (a stále aktuální) otázku, kdo by v dnešní době byl ochoten přinášet skutečné a dobrovolné oběti za dnes nepříliš ceněné statky jako jsou čest a vlast.
Pokud jde o literární kvality a zpracování, tak je to fantastické čtení. Lahůdka.
Kniha, kterou mi povinná četba a rozbory poměrně zhnusily. Pro mě Svatopluk Čech byl a bude symbolem nudného a místy rozvláčného vyprávění. A i když nemohu opomenout, že měla světlá místa a občas i vtipné pasáže, tak to rozhodně není kniha, kterou bych měla v úmyslu si přečíst znovu.
Ale možná jen byla chyba, že jsem Pana Broučka četla ve svých telecích létech. S mou tehdejší pubertální dušičkou jaksi Svatopluk Čech příliš neladil.
Čech opět udělal čest svému jménu, protože druhý díl pana Broučka je taktéž vlastenecký. Předmluva autora mě naprosto rozebrala, když autor hodnotil předchozí díl vlastní knihy jako neskutečnou slátaninu. Tuto kritiku však napsal tak (tedy já to tak vnímám), že jí tím vlastně udělal dokonalou reklamu. Zakončeno:
„...rozumí se, že Nový výlet pana Broučka nelze dostati v žádném řádném knihkupectví.“ Mistrné.
Výlet do 15. století pojednává hlavně o zbabělosti pana Broučka versus statečnosti obyčejných občanů, kteří v husitském nadšení bránili Prahu před přesilou katolických vojsk krále Zikmunda. Jsou tu však velmi vtipné scénky vycházející ze střetu 400letého rozdílu kultur a jazyka. Třeba hned ze začátku, když se pan Brouček po příchodu do středověku nemůže ani pořádně domluvit, lépe řečeno místní nerozumějí jeho češtině. Nádherná scéna. O to lepší, že za použitou „staročeštinu“ se sám S.Čech hodnotí: „...neznalé staročeštiny oslním, naopak její znalci budou jen kroutit hlavou...“
Další unikátní výstup je, když si Brouček zapálí v domě svého dočasného hostitele Janka Domšíka doutník. Lidé z 15. století nejprve nedovedou pochopit, že existují zápalky:
„Rci, jak možno vytáhnouti oheň z prázdné krabičky holým dřívkem?“
A potom (kuřáci prominou, my nekuřáci se smějeme velmi) - nesmyslnost kouření samotného viděná středověkýma očima:
„A z čeho pochází ten smrdutý kouř?“
„Tuhle, z doutníku!“
„A proč pálíš takové šeredné koření? ... Divím se, jak můžeš strkat do úst ohavnost takovou. Dým tento vpravdě peklem zapáchá, že mi z něj již... nevolno.“
Zakončení příběhu (pozor, spoiler!) tím, že sám Žižka nad Broučkem vyřkne ortel, je podle mne hlubší symbolika - skoncování s uvedenou zbabělostí, lhaním a bezpáteřností. A opět to, že ho nakonec najdou v sudu... nemám slov.
Jen místy mi přišlo zdůrazňování páně Broučkovy lenosti a snahy vyhnout se střetu s křižáky za každou cenu trochu zdlouhavé.
Celkem vzato: Přestože staré, je to vtipné, chytré, vlastenecké. Doporučuji.
Tohle je ještě horší než Měsíc.
Téma mě bohužel nebavilo, opět hromady popisů pořád toho samého. Myslím, že už po pár stránkách je jasné, kde jsme a co se bude dít. Bohužel je to na každé stránce pořád připomínáno, takže čtení dokola a o ničem. Tohle není můj šálek kávy, bohužel.
Nejlepší autorova kniha. Na tomto díle jde vidět, že autor má velkou zálibu v historii a je českým vlastencem. Čech velice rád v této knize satirizuje smetánku jeho doby, měšťana Matěje Broučka, a srovnává ji s měšťanstvem v době husitských válek. Jasně jde vidět jak kritizuje nabubřelost měšťanů autorovy doby a upřednostňuje husity z 15. století.
Když vzpomínám na četbu tohoto nadčasového díla, napadá mě jediná věc. Jestli by nebylo načase udělat podobný výlet časem a tentokrát spojit současnost s dobou, kdy Moravu plenily turecké muslimské hordy. A současné poslance, senátory a aktivisty z Člověka v tísni a podobných organizací poslat mezi obránce Vídně v době, kdy ji obléhaly turecké hordy, popř. na Moravu v době, kdy tam řádil Islámský stát (tehdy ještě pod názvem Osmanská říše). Nebo současné obhájce sudetoněmeckých nacistů poslat do Sudet v roce 1938. Jde o námět, který by se psal úplně sám, na druhou stranu, stál by hodně pevné nervy a těžko by se zpracovateli podařilo být tak vtipný a nad věcí jako Svatopluk Čech.
Pan Brouček je prostě takový...no, brouk. Buclatý, trochu jakoby měl krovky, myslí jen na sebe a je úplně mimo...tato úžasná sci-fi Svatopluka Čecha je nejlepší z jeho "broučkiád". Četla jsem ji kdysi dávno před maturitou a dodnes mi velmi silně utkvěla. Historické okolnosti, tehdejší mluva, pražské reálie 15. století, samotné husitství, to vše Čech popsal čtivě a vtipně. Samozřejmě, pro dnešní čtenáře je už samotná kniha hlubokou historií. I přesto doporučuji, přece jen je Svatopluk Čech klasikem a je fajn něco o jeho díle vědět. A tohle je opravdu příjemné počtení, ač poprvé bylo vydáno už v roce 1888!
Jako člověk, který nezná ani dobu 19. ani dobu 15. století, byla pro mě tato knížka dvojnásobným výletem do minulosti a mohl jsem tak porovnávat, jakým posunem si prošla Praha mezi těmito obdobími. Překvapilo mě např., že náš hlavní hrdina byl schopen tak dobře rozumět jeho předkům - tedy že se náš jazyk od té doby nevyvinul nijak zásadně odlišnou cestou. Dále mi přišlo zajímavé jedno povolání, po kterém toužil pan domácí a kterým se reálně mohl živit člověk 15. století - koštování vína. Knihu nečetl jen kvůli jejím historickým informacím (jejichž pravdivost mi byla ověřena při hodinách dějepisu), ale i kvůli směšnosti příběhu vyvolané už jen tím, že se zbabělý, tlustý a sobecký pan Brouček ocitne v době vyžadující odvahu, statečnost a boj za společný cíl.
Knihu mám velmi ráda, četla jsem v rámci povinné četby k maturitě. Četla se skoro sama.
Vynikající příběh s heroicky vylíčenou hlavní postavou - panem Matějem Broučkem, jehož lenost naznačuje pan Čech mimo jiné i tím, že jeho jediným povoláním je být panem domácím třípatrového domu. Nový epochální výlet pana Broučka nás vtáhne do minulosti dalo by se říci "na druhou", protože mezitím co se pan Brouček diví husitskému barbarství, my často již nechápeme pro nás zastaralé tvary všemožných slov. Svatopluk Čech vytváří svým vtipem karikaturu archetypu hrdiny, fanatické náboženské víry a především českého nacionalismu. Pro zpříjemnění dlouhých chvil mohu tuto knihu určitě jenom doporučit.
Jednoznačně nejlepší pan Brouček ze všech napsaných. V podstatě moderně pojatý příběh SF, jeden z nejstarších českých. Dobrý nápad v dobrém příběhu mohl být více rozveden, mohl být delší a s více vedlejšími zápletkami, ale pan Čech asi netušil, že v podstatě zakládá české SF. Mohu jen doporučit.
Vynikající knížka oblíbeného autora. Román prapůvodně vznikl jako karikatura české společnosti. Pro své fantastické prvky vnímaný spolu s dalšími autorovými díly jako asi jedny z prvních vlaštovek z sf knih v naší literatuře.
Ke knize jsem přistupovala velice otevřeně - v hrubých rysech jsem si pamatovala její děj ze základní školy - a byla jsem velice mile překvapena. Autor v ní poněkud starobylým jazykem vykreslil velice nadčasově typického maloměšťáckého "Čecháčka", kterého zajímá jen jeho vlastní důležitost, pohodlí, dobré jídlo a pití. Už v úvodu knihy jsem byla nadšená z kritiky jeho současné společnosti, která tak pasuje i na dnešní dobu. Naplnilo mě to optimismem, že na tom nejsme tak špatně v té naší konzumní společnosti, že to je vlastně takové už od nepaměti. Brouček byl postava veskrze nesympatická, za kterou jsem se celou knihu vlastně styděla. Zasazený do kontrastu s hrdinstvím, čestností a zásadovostí husitů bylo naprosto geniální. Přínosem knihy je také oživení informací o době husitské, životě husitů a jejich ideálech. Pro Pražany je pak zajímavý i popis tehdejší Prahy. Pro ostatní je možná někdy až příliš detailní.
Opravdu zajímavý námět, který hodně kazí autorovy dovětky, vstupky a úvodní (sebeobhajitelské) slovo. Knize by prospělo tyhle věci vynechat, stejně tak obšírné popisky konkrétních domů v tehdejší Praze, což mi přišlo že je tak přes půl knihy.
Takový malý rest z mládí. Kdysi jsem knihu začal číst, ale "staročeština" mi tehdy nesedla a nešlo to. Nyní, jako již starší člověk jsem se staročeštinou problém neměl a knihu jsem přečetl za pár večerů.
Příběh je poutavý a jsem rád, že jsem si ho nechal až na pozdější dobu. Člověk osudy páně Broučka tak nějak lépe pochopí. Nevím čím to je, že se autor celkem přesně strefil do naší české nátury už v době 19st., když dnes máme Matějů Broučků dvanáct do tuctu. Asi je v nás ono broučkovství zakořeněno velmi hluboko.
Knihu můžu jen doporučit.
Na to, jak je kniha stará, nic neubralo z jejího kouzla. Je to velmi vtipné, zábavné, ale i poučné čtení. To, jak se tento pražský měšťan Brouček ocitne přímo mezi husity, kdy se chystají do boje proti křižákům, je prostě kouzelné. Zastaralý jazyk mě neodradil, ba spíše naopak, patří to sem.
Štítky knihy
historie, dějiny humor 15. století Čechy husité historický šerm historici prolínání minulosti a současnosti historie a fakta návraty domů
Autorovy další knížky
| 1970 |  Nový epochální výlet pana Broučka, tentokrát do XV. století |
| 2008 | Pravý výlet pana Broučka do Měsíce |
| 1952 | Výlety pana Broučka |
| 2009 | Hanuman |
| 1983 |  České humoresky |
Líbil se mi úryvek v čítance, pak celá knížka, pak jsem si přečetla ještě další díly. Ty si na rozdíl od prvního už moc podrobně nepamatuju, ale že jsem je četla s chutí, to vím určitě. Bylo by zajímavé se k nim všem znovu vrátit, mít na to čas. My čtenáři bychom taky potřebovali takový nějaký stroj času, aby se dalo do knížky vstoupit a ve stejnou chvíli zase vystoupit!