Nový život
Dante Alighieri
Nový život (italsky La Vita Nuova) je jedním z raných děl italského básníka a spisovatele Danta Alighieriho. Text, tvořený napůl verši a napůl prozaickým textem, byl sepsán roku 1295 jako vyjádření tzv. dvorské lásky Danteho k půvabné Beatrici Portinari. Za pozornost stojí, že je psán italsky, a patří tak k dílům, která umožnila založit toskánský dialekt a tím dát také základy současné italštině. Text je členěn do 42 kapitol, které obsahují 25 sonetů, jednu balatu a čtyři kancóny, z nichž jedna zůstala nedokončena kvůli náhlé smrti Beatrice. Kapitoly, které obsahují básně, se skládají ze tří částí: z částečně autobiografického vyprávění, samotné básně a komentáře, který báseň po částech rozebírá. Druhé vydání.... celý text
Literatura světová Poezie
Vydáno: 1944 , Jaroslav PodroužekOriginální název:
Vita nuova, 1294
více info...
Přidat komentář
Všechno je jednou poprvé, tak i vklad raného Dantova díla je vzpomínán literárními historiky nikoli pro dokonalost jeho veršů , nýbrž pro jejich objevné uspořádání do celku. Dante v Novém životě překročil úzus vydávání jednotlivých básní a vytvořil z nich vlastně takovou autobiografii, nebo chcete-li koncepční album (podobně třeba překročili hranice náhodně vybraných písní na LP Beatles, když vydali své slavné koncepční album Sgt. Pepper´s Lonely Hearts Club Band). Doplnil své básně pro Beatrice o nové kousky dotvářející retrospektivu o předtuchu smrti jeho milované. Tím se celá sbírka stala vlastně dějově velmi napínavou: co se ještě přihodí? Samotné básně ve sbírce nevybočují z dobových zvyklostí, jak si v knize můžete přečíst, podobně psalo několik jiných literátů. Doprovázejí je ale básníkovy popisy děje psané ve třetí osobě, které jsou občas prokládány úvahami v ich formě. Zde se básník mohl osobně vyjádřit rodným jazykem (kterým je ostatně psaná celá sbírka) o tom, co prožívá. Strnulost středověku tak posunul k moderní renesanci.
Dokonalý je překlad Jana Vladislava i jeho komentář napovídající, jak máte taková stará díla číst – kniha byla jednou z posledních, co tu mohl vydat, než byl režimem umlčen a posléze odeslán do francouzského exilu. Vladislav byl velkým odborníkem na renesanční literaturu, o které hojně publikoval (Michelangelo – podoba živé tváře ad). Byl mistrem slova. Nedostižné jsou i jiné jeho překlady od Shakespeara po pohádky národů.
Vita Nuova je tedy důležité dílo evropské renesance a nejen básníci se na něj odkazují. Tak třeba: znal ho i Bohumil Hrabal a pojmenoval tak prostřední díl své autobiografie.
Epochální krásné renesanční dílo. Napsáno krásným jazykem, jak v próze tak poezii. Dante ukazuje krásy života.
La Vita Nuova (Nový život) je výraz lásky písaný v dvoch verziách - poézii aj próze. Snaží sa kombinovať romantickú lásku s duchovným textom. Berie milostnú poéziu a ptózu na úplne novú úroveň. Táto ambiciózna úloha je to, čo oddeľuje Danteho od iných autorov s podobnou prácou.
Skvěle vytvořená sbírka básní a úryvků prózy Danta a jeho současníků. Kromě vynikajících a na svou dobu často až příliš niterných a vnitřně rozporných sonetů a kancón oslavujících krásy a ruku v ruce s nimi i ctnosti milovaných žen, paní srdcí jednotlivých básníků, se ve sbírce vyskytuje i mnoho prózy přibližující tehdejší historickou situaci v Itálii, Florencii a s ní spojené Dantovo doživotní vyhnanství z vlasti. Dante, ač za svůj život miloval mnoho žen, jen jedinou ženu a lásku k ní považoval za dobrou, až božsky. Není od věci se k jeho lásce stavět trochu skepticky. Svoji milovanou viděl jen párkrát a mezi prvním a druhým spatřením uběhlo dlouhých devět let a celá láska probíhala poněkud jednostranně a paradoxně právě to dalo jeho básním o lásce takovou hlubokou sílu, protože se ve své lásce nestavěl k ženě, kterou znal, ale spíše k ženě, kterou si představoval, k dokonalosti jeho vlastního myšlenkového světa. Arthur Schopenauer o sonetech Petrarky napsal: "Kdyby byla Petrarkova vášeň ukojena, byl by jeho zpěv hned potom umlkl, jak umlká pták, jakmile jsou snesena vejce", myslím, že stejné se dá namítnout i Dantově poezii, ale musíme říci, že jeho vášeň nemohla být ukojena tělesně, neboť jeho milovaná zemřela velmi mladá, ani duševně, neboť ta krása, kterou popisoval, spočívala více v něm samém než v čemkoli jiném a jeho zmučeně zamilovaný Nový život i božská Božská komedie dokazují, jakou sílu citlivosti vnímání v sobě Dante Alighieri našel a předal.
Zcela novou pro mě byla poezie Dantových současníků, velmi na mě zapůsobil sonet Cecca Angiolieriho, který přikládám, jako zřejmý příklad toho, že prokletí básníci mohou svůj původ hledat ještě daleko před Villonem.
Kdybych byl oheň, zapálil bych svět,
kdybych byl vítr, rozvál bych jej v prach,
kdybych byl příval, rázem bych jej splách,
kdybych byl Bůh, do pekel bych jej smet;
kdybych byl papež, ach, to bych se smál,
to by se měli všichni křesťané;
kdybych byl císař, věřte nebo ne,
všem poddaným bych hlavy usekal;
kdybych byl smrtka, šel bych za otcem,
kdybych byl život, prchl bych mu z žil
a totéž bych i s matkou učinil;
kdybych byl Cecco, jako že jím jsem,
sám bych si všechny krásné ženy vzal
a ošklivé těm druhým ponechal.
Neuvěřitelně zajímavě pojatá kniha, toto vydání není jen básnickou sbírkou. Obsahuje úryvky nejrůznějších Danteho děl, záznamy o soudobé Florencii, ale i umělecké přestřelky a citáty a básně jiných lidí. Zkrátka pokud se zajímáte o Danta, tahle kniha vás může jen nadchnout... Navíc obsahuje gramofonovou desku s pár namluvenými básněmi... a to je vážně něco...
Zajímavý výběr z Dantovy tvory obalený mnohými informacemi ze života slavného florenťana.
Ačkoliv by většina lidí nesouhlasila, osobně považuji La Vita Nuova za Dantovu nejlepší práci. Kombinace poezie a prózy je vítaným překvapením a pomáhá nám lépe pochopit, čím Dante procházel a jaké události jej inspirovaly. Největší překážkou mezi La Vita Nuova a čtenáři je to, jak Dante každou báseň analyzuje, vysvětluje její jednotlivé části a témata. To příliš nenadchlo ani mě, přijde mi, že to knize bere trochu té intimnosti, která je v knize jinak vidět. Ale je to kniha od básníka básníkům, takže mu to dokáži poměrně snadno odpustit. A když si to odmyslíme, zůstane nám surový, čistý, hluboký a velmi lidský příběh ubohé duše, která nikdy nedostane tu jedinou věc, po které touží. Vidíme, jak se Dante a jeho láska mění. Jsme svědky jeho radosti, viny, smutku a hledání božského, o to více pak dokážeme ocenit Dantovu cestu v Divina Comedia, kde se konečně znovu setkává s Beatrice a ta ho vede k jejich Pánu.
Není to dokonalé, koneckonců je to Dantova první práce a dokonce jde vidět, jak si zkouší různé styly psaní. Je to ale přesně tím, čím to potřebuje být - čím Dante potřeboval, aby to bylo.
Pokud můžete, doporučuji přečíst si La Vita Nuova v originále, Dante totiž svůj jazyk používá naprosto mistrně.
Štítky knihy
italská literatura výbor z díla poezie
Autorovy další knížky
| 1952 |  Božská komedie |
| 1964 | Navštívení krásy – italská renesanční lyrika |
| 2009 | Božská komedie: Peklo |
| 1969 | Nový život |
| 1998 | To sladké jméno Beatrice |
Tak jako Milton nenapsal pouze Ztracený Ráj, nenapsal Dante pouze Božskou komedii. Byť se může taková zmínka zdát zvláštní na úvod, jejich vrcholné eposy v mých očích stojí pomyslně vedle sebe. A snad mě omlouvá, že jsem literární barbar bez vzdělání. Milton se zapsal především náboženskými texty, oproti němu Dante je Ital tělem duší, a tak toto malé dílko budiž oslavou lásky, zamilovanosti, hlubokého lidského citu. Dalo by se říct, že Nový život je tak trochu kronikou zamilovanosti. A navrch je to dílko opravdu zajímavé.
Předně mě překvapila skladba díla, pročež jsem se dosud s podobnou nesetkal. Po desetiletí Dante pomocí veršů zapisoval svoje city k Beatrice a pomocí básní si pohrával s platonickou romancí. Finální celkem rozsáhlou báseň - či příběh - však obohatil jednak o komentáře k jednotlivým částem, jednak o naprosto skvostný prozaický text.
Onen prozaický text je sám o sobě pokladem. Ať už Dante vypravuje skutečné události ze života Beatrice nebo vlastní zážitky s ní spojené. Nebo se zaměřuje na vlastní sny a vidiny; kdy naprosto fantastická je kapitola XXIII, kde popisuje blouznění v nemoci. Či si troufá na trochu filozofie nebo řemeslného komentáře jako v kapitole XXV, kde se rozepisuje o romantickém básnictví.
Tím vším svému čtenáři nabízí požitek na několika úrovních. A zvlášť s přihlédnutím sedmi staletí, které uplynuly od prvního vydání. Dante tu totiž není čistokrevným básníkem, on tu vede rozhovor se čtenářem, vyznává se z vlastního bolu, poodkrývá osobnost, která se schovává za jménem Dante Alighieri. Nový život tak není jenom milostnou poezií vysoké úrovně, ale i pramenem k Danteho osobnosti.