Nultá hodina
Jana Poncarová
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/520292/bmid_nulta-hodina-Izn-520292.jpg
4
328
328
Hedvika se vrací do poválečného Československa po sedmi letech, které prožila v Londýně a ve vojenské službě v Africe. Z trosek se snaží znovu vystavět svůj někdejší život, postupně však zjišťuje, že jednotlivé dílky se poztrácely a nic už není jako dřív. Hrůzy války a léta odloučení ji s manželem odcizily, a do cesty jí navíc vkročil jiný muž. Hedvika mezitím bezmocně pozoruje, jak v její vlasti jednu totalitu střídá druhá. Podaří se jí vystoupit z neklidného bezčasí nulté hodiny?... celý text
Přidat komentář
Pozvolný začátek o Hedvice Adlerové mě zavedl k pro mě velmi zajímavému příběhu statečné ženy, která se nebála vypořádat s událostmi tehdejší doby. Citově rozervaná Hedvika, která se po válce vrátí místo ke svému právoplatnému manželovi do letního sídla jejích rodičů, které se po řádění nacistů pokusí dát do původního stavu. Tápe, nakonec najde směr, ale i velké zklamání.
Příběh má vzestupnou tendenci a ke konci jsem knihu už nemohla odložit, potřebovala jsem vědět, jak dopadne.
Chvílemi na mně až moc dýchala politika, ale po dočtení jsem pochopila, že to bylo potřeba.
Můj dojem je skvělý a opět si vážím svobody, na což se dnes občas zapomíná. A myšlenka nulté hodiny je výborná, ať už ve válce, politice, nebo osobním životě. O té jsem nikdy neslyšela a moc se mi líbí. Možná ji už nějaký čas prožívám.
Za mě jedna z lepších knih od paní Poncarové, mnohem lepší než Cyklistka. Zajímavé vyprávění ženy, která se vrací po válce domů. Poutavý příběh, dozvěděla jsem se podrobnosti, jak se komunisté dostali k moci.
1/25 Možná budu knize křivdit, ale pro mě to byla jedna z nejhorších knih za posledních pár let. Autorka určitě píše o zajímavých tématech, daná doba dobře vykreslena, ale pro mě to bylo strašně moc politický a to mě nudilo, až otravovalo. Žádná z postav mi nepřirostla k srdci, ani hlavni hrdinka, ani muži jejího života.
(SPOILER) Nultá hodina. Něco skončilo, něco se rodí. U nás po válce po zlu přišlo zase zlo. Do tohoto času je zasazený příběh Hedviky Adlerové, která se po r. 1945, poté, co aktivně pomáhala ve spojenecké armádě v Egyptě, vrací domů. Zde se však již nesetkává se svými rodiči, neb ti zahynuli v koncentračním táboře. Z rodinného majetku jí zbyla jen vybydlená vila kdesi na venkově. A manžel Bedřich, se kterým však již po oddělených válečných prožitcích nedokážou navázat vztah a rozcházejí se. Hedvika je intelektuálka, stýká se s odvážnými hrdiny, kteří za vlast bojovali i s demokraticky zaměřenými politiky. V knize se na pozadí Hedvičina soukromého života, v němž jsou sice obsaženi muži, kteří ji milují, ale dominuje mu mimochodem mistrně vystižená samota, odvíjí doba nastupujícího komunismu. Když Hedvika cítí, že se stane taktéž jeho obětí, rozhodne se emigrovat. Paradoxně do Německa, které také neprožívá zrovna zářné časy. Skončí to lehkým happyendem, což je hezké. Ovšem celkově je to kniha alarmující, nutící k zamyšlení, neb jak se zdá, nultá hodina je opět na pořadu dne všude, kam se podíváš. Moje druhá kniha od J.P. Ta první (Alžběta a Nina) mě nijak zvlášť neuchvátila a pak jsem se nezačetla do Cyklistky, takže jsem vůči autorce byla dost zdrženlivá. Ovšem naše knihovnice Míša mi Nultou hodinu dala na hromádku..... přečteno se zaujetím na pár tahů.
Nádherná kniha. Nemohla jsem ji odložit a přestat číst. Hedvice jsem fandila. Válka ji stála manželství, o rodiče přišla, dům se jí vrátil v hroznem stavu. Přesto sama za sebe bojovala, chtěla se rozvést, našla si práci na britské ambasade a dum postupně zpět zvelebila. Jen byla hodně osamělá, bylo ji lito, že nemá děti a už ji táhne na 40.
V pozadí knihy se mezitím odehrává situace v Československu v poválečném období. Silící vliv komunistů, rabovaní opuštěných domů po Němcích, smrt Jana Masaryka.
Kniha je krásně napsaná. Zatím to nejlepší, co jsem or autorky četla. Líbily se mi Hedvičiny vzpomínky a flashbacky, které zas dychaly romantikou a nadějí v lásku.
Nejkrásnější kniha od paní Poncarové
A to jsem si myslela,že Podbrdské ženy žádná neprekoná
Audiokniha
Autorka umí barvitě popsat prostředí, krajinu, počasí..., používá metafory, hraje si s češtinou. Ovšem její samotné vyprávění děje mi prostě nesedí. Příběh je zasazený do těžkého historického období, postavy prožívají dramatické skutečnosti, ale celé je to takové ploché, unylé, bez emocí. Spousta přelomových událostí, jak historických, tak i v osobním životě hlavních postav, je zmíněna jen tak jakoby mimochodem, nebo ve formě vzpomínek po letech. Tím pádem mě kniha vůbec nedokázala vtáhnout do děje, mám pocit, jako bych to vše sledovala hodně zpovzdálí, bez nějakého většího zaujetí.
Moc se mi líbila. Je z období po válce, kdy jedna totalita střídá druhou. Připomínalo mi to současnost, kdy si myslíme, že nabytá svoboda je napořád, že o ní nemusíme pečovat.
Fandím silným ženám co se dokázaly vzepřít osudu či něco dokázaly avšak zde byl příběh špatně uchycený nebo mu něco chybělo....s hlavní hrdinkou jsem se nedokázala ztotožnit, do knihy jsem se nějak nemohla začíst asi díky neustálé politice, která zde byla řešena...děj neměl moc šťávu aby uchvátil jen konec (útěk Hedviky) byl konečně napínavý...trošku jsem se i ztrácela v tom o kterém tom muži se v příběhu mluví... navíc oslava ženy v té době jako hrdinky by neprošla...takže suma sumárum mě 3/4 knihy nebavily až poslední kapitoly trošku akční jsem byla zvědavá jak to dopadne...a nakonec nevím zda je to jen můj pocit ale dávat hlavním osobám jména na stejná písmena mě trošku pak mátlo se v nich orientovat...Leopold, Ladislav...
Jedná se o mou čtvrtou knihu od Jany Poncarové, stále jsem nečetla její první, které jsou nejlépe hodnocené. Prozatím. Nultá hodina je příběh ženy, kterou poznamenala válka. Když se vrací domů, nečeká ji její rodina, zbyl jí pouze manžel, se kterým se odcizila. Její duše je zlomená, její síla je ale nezlomná.
Musím se přiznat, že díla Jany Poncarové mnohem raději čtu, než poslouchám v audiopodobě, jelikož autorčiny knihy nejsou tolik akční, a jde v nich spíše o historii a atmosféru, kterou pro mě pomalejší poslech (ač ve zrychlené formě) nedovedu plně ocenit. Audio namluvila skvělá Dana Černá, kterou mám moc ráda již v dabingu, a Hedvice dodala skvělý ráz.
Hlavní hrdinka Hedvika je silná žena, její příběh je tentokrát smyšlený ačkoliv se setkává s celou řadou skutečných osobností. V této knize jde hodně o vztahy. Hedvika a její tři osudový muži. Bohužel musím zkonstatovat, že jsem si cestu k hlavní hrdince nenašla. zajímalo mě, jak její příběh dopadne, ale myslím, že na ni brzy zapomenu.
Nultá hodina obsahuje daleko více politiky, než u ostatních autorčiných knih. Velmi oceňuji osudovou trojku v Hedvičině životě. Tři prožité různé režimy, tři muži a tři různé Hedviky. Je to příběh, který se doopravdy mohl stát. Příběh, který vám ukáže, jak je důležitá svoboda.
(SPOILER) Inspirativní hlavní hrdinka - přestože život nešel tak, jak si přála, dokázala si aktivně nacházet cestu, ne jen odevzdaně trpět. Jen nerozumím, proč bylo potřeba na konec přidat to dítě a ukončit tak knihu stereotypem "šťastného konce". To mi dojem z knihy dost zkazilo.
Další kostička do skládačky českých dějin, o kterých se dlouho nemluvilo, ani nepsalo. Hrdinka jen zoufale sleduje, jak jedna totalita střídá druhou.
Určitě doporučuji k přečtení.
Nultá hodina byla mým prvním setkáním s autorkou. Téma mi přišlo zajímavé, obálka také, avšak kýžené nadšení se nekonalo. Četlo se mi to hrozně těžko, něco tomu za mě chybělo. Možná jsem se nedokázala sžít s postavou nebo novodobé české dějiny opravdu nejsou nic pro mě. Těžko říct. To se holt někdy stane, nicméně paní/slečnu Poncarovou nehážu přes palubu, mám od ní připraven Deník Věrky Kohnové, tak uvidíme, jaké bude naše další "setkání".
Skvělý, silný a moc zajímavý příběh odehrávající se v době po druhé světové válce, kdy se Hedvika vrací do Československa po sedmi letech prožitých v Londýně a ve vojenské službě v Africe. Ale doma není nic a nikdo jako dřív. A jedna totalita střídá druhou.
Hlavní postava Hedvika a její tři osudoví muži jsou vymyšlené postavy, ale v příběhu vystupují i skutečné historické osobnosti. Jejich krátké životopisy jsou na konci knihy.
V knize je použita i část životního příběhu jedné z děvčat první republiky, kterou jsem četla nedávno.
Mír bez svobody žádným mírem není...
Moje první setkání s autorkou. Závěr knihy moje dojmy nakonec docela vylepšil, ale k hlavní hrdince jsem si prostě nedokázala najít cestu a zapojení reálných postav do děje mi přišlo poněkud na sílu. Celkově ale hodnotím jako poměrně zdařilý pokus o vykreslení důležitého období naší historie.
První kniha Jany Poncarové, které dávám plný počet. Nultá hodina - necelé tři roky po porážce nacismu, během nichž se komunisté prodrali k moci. Hedvika Adlerová mezi třemi režimy (řekněme, že třetí je ten svět, který si vybrala), mezi třemi profesními fázemi (britské sbory, diplomacie, výslechová kancelář) a mezi třemi muži. Důležitou postavou je Marcia Davenportová. A tak i když mám opět pocit, že Poncarové psaní je emocionálně chladné, tentokrát mi dala dost námětů k přemýšlení a alespoň malou možnost se ztotožnit s ženskou hrdinkou.
Abych shrnula svou zkušenost, ať už nultá hodina trvá jakkoliv dlouho - ve společnosti nebo v osobním životě - nakonec zjistíte, že pokud chcete žít, musíte vstát, oprášit se, nadechnout se a pustit se do práce.
I když bylo v této knize na mě až příliš mnoho politiky a mému srdci jsou stále nejblíž Podbrdské ženy, čtení mě bavilo a těší mě, že autorka v románu připomněla odvahu a statečnost britských ženských sborů. Mám moc ráda její styl psaní a určitě nevynechám žádnou její další knížku.
Pěkné to bylo. Trochu více politiky, ale příběh, který se opravdu mohl stát. Bavilo mě to. Myslíme si, že po válce už bylo vše dobré, ale ono to tak vůbec nebylo.
Autorovy další knížky
| 2019 |  Eugenie: Příběh české hoteliérky |
| 2020 |  Alžběta a Nina: Tajemství mojí babičky |
| 2021 | Cyklistka: Osud poslední baronky |
| 2020 | Děvčata první republiky |
| 2022 | Herečka: Múza první republiky |
Moje čtvrtá a zatím nejlepší kniha autorky. Přečetla jsem jedním dechem...k tomu souběžně dohledávala historické podrobnosti...DOKONALÉ