Nultý rozměr života
Zuzana Svěží
Jsem autorkou dvou knih, kde skrze humorně dramatický příběh zpochybňuji zažité vzorce výchovy dětí a přístup společnosti k mladším či níže postaveným jedincům. Jsem zastánkyní názoru, že by každá maminka, každý rodič měl při výchově jednat vědomě a současně tak, jak intuitivně cítí. Ať už se rozhodne následovat radu jakéhokoli poradce, terapeuta, psychologa či směru ohledně přístupu k dětem, vždy by toto jednání mělo být v souladu s vnitřním nastavením stávajících rodičů. Protože rodiče a jejich vliv, především však jemný a láskyplný přístup k dětem jsou alfou a omegou zdravého vývoje jedince, zdravé společnosti a tedy zdravého světa. Eliška dospěla. Eliška musela. Eliška porodila. Třikrát. Jak se nově nabytá role projeví na jejím vnímání výchovných metod? Bude pokračovat ve šlépějích svých rodičů, nebo se od jejich stylu výchovy zcela odkloní? Pokusí se najít zlatou střední cestu? Lze vůbec při výchově dětí nalézt kompromis? Pokračování románu Na hraně koule nabízí možnost zastavit se v přítomném okamžiku, podívat se na každou jednu situaci očima tady a teď. Absolvovat nejnáročnější meditaci bytí: vnímat jedinečný nultý rozměr života.... celý text
Přidat komentář
Po předchozím díle a ještě čtivějším začátku, jsem měla od knihy velká očekávání. Ano, tempo knihy bylo svižnější, odstup větší, celková nálady knihy optimističtější. Rozuzlení netradiční, zajímavé. Ale celkově mě navzdory opravdu slibným prvním stránkám kniha paradoxně nezaujala tolik, jako první díl. Možná v obodobí mateřství na to budu pohlížet jinak.
Uf, teda. Dočteno jedním dechem. Dekuju moc za knížku! Za krásný příběh. Zasáhl přesně tam, kde měl.
Druhá kniha mě osobně vtahla do děje rychleji, než první díl, možná i pro to, ze už jsem pochopila styl, kterým autorka píše. Během dvou dnů se vystřídaly emoce - smích, mráz po zádech, smutek, přemýšlení nad směrem, kterým jdu, dětmi, jaký k nim mám aktuálně vztah. V knize opět autorka popisuje víc časových linek zaraz, včetně té “pravěké”. Na konci druhého dílu čtenář pochopí, ze tyto odlišné časové linky k sobě mají vztah. Smyčka se uzavře.
Moc doporučuji. Nenásilnou formou autorka donutí čtenáře se zamyslet o svém vlastním nultém rozměru, zda směřuje správnou cestou. Zároveň je kniha vtipná a myslím, ze se v ni najde spousta z nás.
Právě jsem dočetla druhý díl = Nultý rozměr života. Ufff, musím to trochu zpracovat ;-). Rozuzlení je MASAKR :-O, který jsem absolutně nečekala...
Určitě doporučuji čtenáři, aby koupil a postupně přelouskal (nejlépe jedním dechem ;-)) oba dva díly, jenž na sebe těsně navazují. Co se mi velice libilo, že jednotlivé časově roviny příběhu se různě prolínají.
Obě dvě knihy mají zajímavý "drive", za sebe mohu říci, že jsem se více nasmála (a částečně se i více vtáhla do děje) u druhého dílu, takže tu nehrozí (jako u většiny TOP filmů), že dvojka nikdy nepřekoná jedničku ;-).
Knihu doporučuji i takovým knižním barbarum, jako jsem já sama.
Autorce bych chtěla pogratulovat, a budu doufat v další knižní počin️, který velice ráda podpořím.
Když čtete první díl, knihu Na hraně koule, je to, jako byste procházeli podél zdi s nástěnnou malbou. Seznamujete se s autorčiným osobitým stylem, prohlížíte si jednotlivé výjevy, poznáváte postavy v příběhu... Je to skvělý obraz, ale teprve po přečtení Nultého rozměru života poodstoupíte dále od zdi a najednou vidíte celou fresku. Jednotlivé pasáže příběhu vám do sebe zapadnou jako dílky skládačky a najednou vidíte i to, co zblízka vidět nebylo. Všechno začne dávat smysl a vidíte ještě další rozměr (nebo právě ten nultý) celého výjevu. Něco navíc, co vám doteď unikalo. A spadne vám brada.
Kniha Nultý rozměr života byla pro mě opět plná emocí, tentokrát v ní bylo více odlehčených situací a jako by byla psána s větším nadhledem, který má už i hlavní hrdinka Eliška jakožto maminka tří rozverných chlapců, manželka a zralá žena, která se teď už pousměje nad problémy, které řešila jako dospívající dívka v prvním dílu... Podobně jako u prvního dílu, i zde cítím, že knížku napsal sám život, proto se lze tak snadno vcítit do postav z příběhu a autentičnost některých situací bych mohla jako maminka dvou kluků okamžitě podepsat.