O čem sní muži
Olga Sommerová
Po úspěšných zpovědích žen došlo i na muže. Olga Sommerová si vybrala několik mužů, z nichž řadu zná řadu let a sepsala jejich pohled na život v době mládí, jejich zkušenosti v dospívání a v dospělém věku se životem. Jedná se o muže různých profesí, čímž získává kniha na zajímavé pestrosti.
Přidat komentář
Tuto svou knihu mi paní Olga kdysi během společné jízdy vlakem i s věnováním "milému Petrovi" zkrátka a dobře darovala. Zrovna se angažovala v petici o záchranu orlickoústeckému nádraží, a tak jsme se zapovídali nejen na toto téma (tato stavba dodnes stojí dost možná i jen díky tomuto tejdejšímu petičnímu tlaku zezdola, další "Těšnovy" by bylo zkrátka a dobře škoda páchat už v demokratických poměrech), že to pak přišlo nějak samo. V žertu dopodotkla: "ať víte, jací vy muži vlastně taky jste". A opravdu, dočetl jsem se pak, že takoví i onací. My muži. Rozhodně však v knížce negeneralizuje, i když se ráno co ráno probouzím jako jeden muž. :-) HOWGH!
Myslela jsem, že mně postoje a názory některých mužů umučí a nedokázala jsem se začíst. Až ke konci kdy slovo měli "jiní" muži to začalo být zajímavé.
Olgu mám velice ráda, přesto, že se všemi jejími názory nedokážu souznít. Její dokumenty jsou však téměř tak skvělé jako dokumenty její dcery :) Zrnka mozaiky v této knize (jak pěkně píše Clea3112) mě unášely reálným světem kolem nás a celek mě bavil.
Ženský a mužský svět nahlížený z pozice mužů různých věkových kategorií, profesí, odlišných zázemí a s nejrůznějšími životními zkušenostmi. Klíčovou otázkou se - pro Olgu Sommerovou - zdá rodinné prostředí, z něhož muži pocházejí a které (nás všechny) od malička, ač mnohdy nevědomky, formuje. Pestrost názorů a postojů přinášejí právě tyto "Olžiny sondy" u různých typů mužů. Jednoznačnou odpověď kniha nepřináší (a ani nechce), jen před námi rozsypává zrnka z barevné mozaiky a nechává na nás , abychom si vybrali , která se nám líbí a která ne (s kým se ztotožníme, nad čím se pousmějeme, co nám dám podnět k zamyšlení). Dávkování četby je individuální, promě jeden rozhovor na den byl akorát :)
Knížku jsem dostala k narozeninám, ale hodně dlouho, možná i pár let, jen ležela v knihovně.
Když už na ní ale došlo, musím říct, že se mi rozhovory velmi líbily. Rozhodně ne se vším můžu jako žena souhlasit, ale určitě mnoho z vyřčeného stálo za zamyšlení. A možná i za návrat ke znovupřečtení...
Bylo to pro mne na jedné straně zajímavé čtení, na druhé však také zdlouhavé. Několikrát jsem musela knihu odložit, neuměla jsem ji přečíst na jeden zátah. Trochu mi to připomíná novinové rozhovory se známými lidmi - taky stačí jeden za týden. Přirovnala bych to i k večeru s přáteli - ráda se setkám a popovídám s jedním člověkem, ale pak potřebuji čas na strávení. Nemůžu si hned dát schůzku s někým jiným a plně být přítomna docela jinému vyprávění.
Zajímavé jsou už i názvy jednotlivých kapitol:
Byl jsem oslněn ženami
Dobývání světa je náhražkou za vztahy
Muž si chce urvat kus věčnosti
Žena nad mužem ční
Láska není slovo z mužského slovníku
Muž své problémy maskuje kariérou
Lásku vyznávám činem
Děti jsou moje stopa do věčnosti
Patriarchát je pravěk
Láska je lež
Dávám se lásce celý
Vedle sebe chci mít sebevědomou ženu
Ženám se čím dál víc klaním
Je vskutku zajímavé číst, jak o nás ženách smýšlejí muži různého věku (od dvacetiletých po sedmdesátileté) a různých profesí (filozof, dirigent, duchovní, malíř, publicista, psychoterapeut...). Autorka pokládá otázky někdy hodně na tělo, ale muži jsou přímí.
Zde několik citací z úst zpovídaných mužů (jen v jednom případě musela být citována i otázka):
* Vím, že generalizuju, ale u ženské jsou vztahy v práci možná důležitější než konečné dílo. Zatímco u nás mužů je na prvním místě dílo, a jak se k němu dojde, je vedlejší.
* ...dávám ženě číst řadu věcí, a kdybych jí dával číst všechno, tak bych se vyvaroval spousty úletů, protože ženský rozum je kritický rozum. To je důvod, proč Václav Havel dával Olze, která neměla školy, číst svoje věci.
* … muž ženu přesahuje pouze fyzicky a to vede zákonitě k nenávisti. Skutečná ženská chlapa vždycky přečíslí. Ve všem ostatním. Ať je to diplomacie, intuice, schopnost hovořit, ženy mají od přirozenosti nadání ke komunikaci, to muži neumějí. Oni se to naopak musí velice tvrdě učit. Ženy prostě muže kromě té fyzické silové převahy ve všem ostatním předčí, takže muži zcela logicky z těchto důvodů ženy nenávidí.
* Kvalitní manželství je tvrdá práce. To je řehole.
* Řekl jsi, že se tady muži chovají hůř k ženám. V čem konkrétně sis toho všiml?
Nejlepší příklad, který ti můžu říct, je věrnost. Zdá se mi, že pro české muže nemá věrnost zásadní význam, zvlášť ve vztahu k rodině. Všiml jsem si mnoha mužů, kteří se mnohem více zajímali o hospodu než o povinnosti k rodině. Všiml jsem si, že při konverzaci, když žena něco nevěděla, tak ji okamžitě muž odsoudil, místo aby jí řekl, jak to je.
* Lidi se rozcházejí ani ne proto, že trpí, ale protože přestanou věřit v cokoliv lepšího. Jestliže už necítíme nic hezkýho, máme důvod se rozejít.
* Myslím si, že to, co je u duševně zdravých mužských jedinců hodné fascinace, je ženská část mužské duše, ne mužství samotné…
Autorovy další knížky
| 2005 |  O čem sní muži |
| 2003 |  O čem sní ženy 1 |
| 2004 | O čem ženy nesní 3 |
| 2002 | O čem sní ženy 2 |
| 2001 | O čem sní ženy |
Po knize O čem sní ženy 2 se mi dostal do rukou i tento protipól či mužský pohled. Bylo velmi zajímavé sledovat mužský pohled na rodinu, důležitost zázemí, lásku a vztahy obecně. Autorka se svými otázkami i názory dostávala mnohdy do střetů s názory některých mužů, zejména těch, kteří měli tradičnější pohled na vztah muže a ženy. Přesto, pravděpodobně tím, že autorka dokáže věcně a klidně argumentovat, což bývá spíše doménou mužů, nacházeli společnou řeč. To mě vede k domněnce, že pokud se vede rozhovor věcně a eliminují se útoky, dá se najít a vést společná, zajímavá a pozitivní komunikace.