O čem ženy nesní 3

06.01.2023

Nemám ve zvyku knížky odkládat kousek před koncem, ale tohle mě zkrátka přestalo bavit. Asi protože jsem měla pocit, že čtu pořád to samé dokola. Ženy v předchozích dvou dílech mi přišly mnohem zajímavější, snad i protože jejich osudy mi připadaly vzájemně daleko rozmanitější.
V tomto pokračování na mě ale výpovědi působí téměř 'jako přes kopírák', což je mi líto, určitě bych nechtěla znevažovat něčí vyprávění o vlastním životě jako nevýznamné nebo neoriginální. Nicméně, stále opakující se vzorec: nefungující primární rodina, následně hrozné manželství, které má akorát negativní dopad na děti (ať už si to jsou dámy ochotné přiznat či nikoli), rozvod, případně další nefunkční vztah anebo zjištění, že 'chlapi jsou vlastně k ničemu'... se mi po nějaké době začal zajídat. Výpovědi mi připadaly zaměnitelné a některé vypravěčky mi bohužel navzájem splývaly. (Ano, uznávám, nějaké variace tam jsou, ale naprostá většina uvedených příběhů jsou si v mnohém z toho víc než podobné).
Nechci ženy z knihy ani jejich životy odsuzovat nebo bagatelizovat, ale doufám, že dnes je opravdu už jiná doba a (v podstatě misogynistická) společenská dogmata typu "udělej si dítě, dokud jsi mladá", "když už s někým máš dítě, tak s ním taky musíš zůstat" nás utlačují o něco míň.
Pohybuji se v psychoterapeutickém a psychiatrickém prostředí, kde jsou jsou klienty a pacienty kromě dospělých i děti. Děti, z nichž mnoho se trápí, přestože žijí v zázemí milující, stabilní rodiny, kde nejsou zatíženy existenčními problémy rodičů... a proto mi chvílemi bylo u knížky opravdu těžko a v duchu jsem některým protagonistkám nadávala, jak si můžou pořizovat děti s někým takovým nebo do takového života. Ale to je právě to - samy většinou neměly lehký život už odmalička, tak si to těžko mohly 'líp rozmyslet'. Soudit život jiných, obzvláště cizích lidí nám prostě nepřísluší.
Ale číst to dál už jsem se nedonutila.