O duševním klidu (8 úvah)
Lucius Annaeus Seneca
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/323553/bmid_o-dusevnim-klidu-8-uvah-e0d-323553.png
5
101
101
Z latinských originálů dle vydání uvedených v poznámkách přeložil, předmluvou a poznámkami opatřil Václav Bahník. Jedna z nejznámějších a ve své době nejčtenějších útěšných úvah (konsolace) se v duchu stoické filozofie zamýšlí nad duševní vyrovnaností moudrého člověka. Dílo hluboce etické je napsáno velice srozumitelně a řadí se tak k Senecově filozofii praktického života. Téma doplňuje v tomto vydání ještě sedm drobnějších úvah. Na závěr je připojen soubor sedmi epigramů (v češtině vycházejí poprvé) a dále satira, která zesměšňuje zbožštění císaře Claudia. Dílo je opatřeno bohatým poznámkovým aparátem a zasvěcenou předmluvou. Obsahuje: O hněvu -- O blaženém životě -- O krátkosti života -- O prozřetelnosti -- O stálosti mudrce -- O duševním klidu -- O volném čase -- O laskavosti -- Epigramy -- Apokolokyntóza... celý text
Přidat komentář
Abych pravdu řekl, lépe se mi ze stoických filosofů četl Marcus Aurelius, pravděpodobně kvůli jeho vojenské úsečné mluvě a tomu, že nevěděl kolik let života mu ještě zbývá. Seneca se v některých místech trochu vlekl a upřímně bez poznámek v zadu bych si některé souvislosti i přes mou fanatickou zapálenost do antiky nepobral.
Zároveň ale... mi kniha zabrala mnoho času z toho důvodu, že jsem před ní zkrátka utíkal. Stoicismus dokáže člověku pěkně nafackovat a v některých pasážích o hněvu jsem se v některých situacích restrospektivou vracel k bolestivým okamžikům svého života a skutečně... musím muži, který tu není už přes x stovek let... dát jednoduše za pravdu. Je zvláštní, jak se lidská povaha nemění, respektive neopouští zajeté koleje onoho pojetí lidství.
V některých případech by bylo skvělé se dostat s tímto člověkem do konverzace. Za mne pokud by někdo chtěl začít se Stoickou filosofií, šel bych napřed do Marca Aurelia a jeho Hovorů k sobě a až poté do Senecy, který mi přišel ještě o jednu úroveň náročnější. Pro milovníky antiky a filosofie římské a řecké školy povinnost.
Z knížky je znát, že Seneca byl víc politik než filozof. Ano, pár zásadních myšlenek stoické filozofie dokázal skvěle formulovat. Ale jeho snaha obhájit si sám před sebou své politické skutky a zalíbit se Neronovi je všude přítomná.
…nejsi moc počestná, vždyť tě přistihli s milencem. Zapřeš. Je z toho spor. A ona popírá znova jako dřív. Řekni alespoň: “Jen jednou to bylo, to byla jsem děvče; navíc ten, s kým mě přistihli, vlastní můj bratr to byl.” - Seneca, Epigramy
Seneca žil a psal své filozofické spisy před celými dvěma tisíci lety. Bylo to v době, kdy vlastnit otroka bylo normální a ženy byly viděny jako skoro jiný živočišný druh – trochu hloupoučké a zcela ovládané emocemi. Takže, nějaké části nezestárli zrovna nejlíp. Když se přes tohle čtenář přenese, tak Seneca nabízí užasnou studnici vědění.
Tahle sbírka se zabývá hlavně o hněvu, skromnosti, o volném čase a hlavně o tom jak vlastně spokojený život. Jako správný stoik se Seneca zabývá analýzou emocí a snaží se je vtěsnat do normálního lidského existování. Určitě to už někdo zkoumal, ale mě to připadá jako počátky psychoanalýzy. Jde hlavně o to zjistit proč se cítíme jak se cítíme a co s tím můžeme udělat.
Hlavně tu část O hněvu by si vážně měli přečíst všichni. Proč se docela často vztekáme na věci? Rozbitej počítač nemůže nic cítit, proč do něho my investujeme tolik emocí? I pomsta je lepší, když se vykoná s chladnou hlavou, protože hněv jenom spaluje všechno s čím přijde do kontaktu – i sám sebe.
Je to rozhodně lepší než Dopisy psané stoikem, takže tohle dílko můžu doporučit všem a všemi pěti. Jenom si prostě uvědomte, že autor žil v trochu jiném světě.
Seneca patřil mezi nejvýznamnější filosofy antické doby. Těžiště jeho tvorby spočívalo především v oblasti morální filosofie. Vycházel z různých pramenů, které doplňoval o svou vlastní životní zkušenost. Mezi nejvýznamnější zákony života patří život shodný se svou vlastní přirozeností a s přírodou. Jedině tak dosáhneme nejvyššího dobra. K tomu nám také má být nápomocný náš rozum, který pokud jednáme ve shodě s ním, představuje ctnost. A právě ctnost nám bude průvodkyní na cestě k nejvyššímu dobru a k dosažení blaženosti.
Senecova díla jsou velmi čtivá a srozumitelná téměř všem čtenářům, a to i bez předchozích znalostí stoicismu. Traktát „O duševním klidu” patří mezi Senecova nejvýznamnější díla. Na začátku tohoto textu Seneca definuje duševní klid. Abychom mohli nalézt duševní klid, musíme být spokojeni sami se sebou. Nespokojenost v nás samých vzniká z duševní nevyrovnanosti. Když nedosáhneme toho, čeho chceme dosáhnout, i když nám to není od přírody dáno, máme pocit neúspěchu. Z našeho neúspěchu vzniká nespokojenost a ta způsobuje duševní neklid.
Stoická filosofie a její myšlenky jsou stále aktuální a mohou být využity jako forma pozitivního působení na jednotlivce.
Posláním filosofie je činit z lidí lepší bytosti.
Je naprosto úžasné, že máme možnost nahlédnout do hlavy někomu, kdo žil před dvěma tisíci lety. Je to příjemné počtení na večer, které nás donutí k zamyšlení se.
Nadherne napsane moudro lidstva. Hluboká a ačkoliv většinu věcí zname že života předá mnohá moudra
Kniha obsahuje takovou energii, která mne oslovila okamžitě.
Četl jsem ji nesčetněkrát a kdykoliv jí otevřu znovu a na jakékoliv stránce,
něco nového mi předá. Kniha pro celý život...
Moudrost knihy nestárne ani po letech. Ani stoletích. Stručností a jasností je to ideální pro nefilosofy, ale hloubkou, dopadem a pravým obsahem slov nechť ji studují i oni.
Při čtení starší knihy mi přijde naprosto fascinující, jak často trefná je a aktuální.
Že by byl člověk ve své podstatě pořád stejný a řešil stále ty samé otázky?
Teda! Měl jsem to rozečtené přes dva roky...raději mám holt antickou historii než filosofii, jak píše C.S.Lewis, "pyšné antické filosofie" o krůček pokulhávají za neprůstřelným poselstvím Kristova evangelia. Jakkoliv samy o sobě by byly brilantní. Nejvíc se mi asi líbilo titulní "O duševním klidu", pak pro císaře Nerona určené "O laskavosti" (zajímavá je kritika soucitu a odpouštění), i úvodní "o hněvu" obsahuje zajímavé myšlenky.
Až téměř nostalgicky vzpomínám na tuto knihu, která byla prvním filosofickým dílem, které jsem přečetl. Jednotlivé části jsou napsány velice srozumitelně a jednodušeji, než od mnohých autorů Senekovy doby.
Senekovo dílo je nadčasové a k mnohým částem knihy se i po letech neustále vracím.
Vřele doporučuji ????
Je skvělé, že v Antické knihovně vyšly i zbývající Senekovy filosoficko-etické spisy. Naturales quaestiones se pravděpodobně nedočkáme. V předchozích komentářích jsou zevrubně popsány kvality tohoto souboru a já nehodlám nosit dříví do lesa. Přidám jen malou doušku ze začátku Apokolokyntózy, která mě velmi pobavila:
Když se podíval pozorněji, zazdálo se mu, že by to mohl být člověk. A tak k němu přistoupil a promluvil na něho homérským veršem, jak bylo pro něho jako pro Řeka nejsnadnější:
- Odkud jsi, z kterých lidí, kde město tvé a rodiče tvoji?
Claudius se zaradoval, že jsou v nebi lidé vzdělaní v literatuře – zadoufal, že se tam uplatní jeho Dějiny. A tak odpověděl také homérským veršem naznačujícím, že je císař:
- Vítr mě unesl z Tróje a do země Kikónů zahnal.
Pravdivější by však byl verš následující, také Homérův:
- Vyvrátil jsem tam město a pobil obyvatelstvo.
niekedy mám pocit, že minimalizmus je stoicizmom široko inšpirovaný.
Senecové myšlienky sú pre mňa jedny z TOP ;)
"...Není pravda, že máme málo času, ale hodně ho ztrácíme. Byl nám dán dost dlouhý život, který by bohatě stačil na vykonání největších činů, kdyby byl celý dobře využit; když se však rozplyne v rozmařilosti a nedbalosti, když není vynaložen na něco dobrého, tu nakonec pod tlakem krajní nutnosti cítíme, že život přešel a my jsme si ani nevšimli, jak ubíhá.
Je tomu tak: nedostáváme krátký život, ale sami si ho zkracujeme, a pokud jde o něj, nejsme chudí, ale marnotratní. Právě tak je v mžiku rozházeno velké, třeba i královské bohatství, když přejde do rukou špatného pána, kdežto když je jmění třeba skrovné odevzdáno moudrému správci, používáním roste, a právě tak je život doširoka otevřen pro toho, kdo s ním dobře hospodaří.
Proč si stěžujeme na přírodu? Ukázala se štědrá. Život je dlouhý, umíš-li jej užívat."
Seneca, Marcus Aurelius, Epiktétos či Epikuros. Diela týchto autorov spája jedna spoločná črta - bez dátumu spotreby. Je až neuveriteľné koľko uvedomení a sebapoznaní text navodzuje.
Co dodat? Dvě tisíciletí stará a přitom stále platná moudrost navíc čtivě zapsaná opravdovým mistrem. Ukázka toho, že to podstatné věděli lidé o životě již dávno před námi. Souhlasím s tím, že, podobně jako u řeckých filozofů, by měla být díla těchto myslitelů - namísto neustálého vymýšlení nových a nových (pseudo)metod - neodmyslitelnou součástí povinné školní výuky. Moc by nám to pomohlo.
Kniha dokazující, že pravda je nesmrtelná a dokáže pohnout duší každého člověka. Jako mnozí i já lituji, že Senecovo dílo již není k dostání, protože tolik koncentrované moudrosti člověk jen tak nenajde. Naprostou většinu kapitol (až na nepřečtené části O laskavosti, O volném čase a Epigramy, ale to není chyba autora, ale asi na tyto kapitoly nebyl ten správný čas) jsem přečetla užaslá a otřesená do hloubi nitra, jako bych najednou bezpečně věděla, jak vyřešit problémy mého života a jak správně žít. Jsem ráda, že jsem si přečetla toto velké dílo velkého filozofa. Rozhodně to ale není žádná oddechovka, kterou máte za pár dní přečtenou :-).
Dobrý den, prosím Vás kde jste tuto knihu koupili?Shanim ji už od minulého roku a nemohu sehnat.Neprodává te ji třeba někdo?
Autorovy další knížky
| 2004 |  O duševním klidu (8 úvah) |
| 1987 | Výbor z listů Luciliovi |
| 2018 | Dopisy psané stoikem |
| 1977 | Útěchy |
| 1984 | Další listy Luciliovi |
Když jsem objevil myšlenky stoiků, řekl jsem si, že si je musím přečíst, protože velmi odpovídají mému způsobu uvažování. A Seneca nezklamal. Etika, rozum, ctnost... hodnoty, které ani po tisících letech mnozí lidé nebyli schopni pochytit. Místy se text trochu vlekl a zbytečně zabředával do omáčky, ale nemůžu říct, že bych si z něj neodnesl cenné poznatky. K Senecovi se časem určitě ještě vrátím.