Přidat komentář
Kniha O Fyláskovi byla oblíbenou knihou mého dětství. Milovala jsem jakékoli příběhy o psech nebo jiných zvířatech. Nyní v dospělosti už ty příběhy nemají takové kouzlo. Už si více uvědomuji, že autor psychologii psů nijak neovládal. Spíš stylizoval lidské vlastnosti do podoby psa. Pár namátkových chyb: pes by nalezená koťata roztrhal a nezkoumal, co je to za tvory. Kdyby sežral bednu cukru, nebyl by přežraný, nýbrž mrtvý. Pes, který pytlačí, musí být zastřelen, určitě neexistuje šance na nápravu – alespoň tak, jak nám ji tu pan spisovatel podává. Spisovatel se nás snaží přesvědčit, že psi ctí tzv. osobní vlastnictví. Prostě z dnešního pohledu už to pro mne není atraktivní čtení a asi bych ji ani nedoporučila. Nicméně tahle kniha byla, a tak i zůstane knihou mého dětství.
Autorovy další knížky
| 1961 |  Zlý dědek z Vysočiny |
| 1971 | Ve dvou se to lépe táhne |
| 1982 | Americké obrázky |
| 1999 | Tarzanova babička |
| 1970 |  Šťastný greenhorn |
Dnes jsem v knihovně u syna narazila na tuto knížku a nostalgicky zavzpomínala, když jsem ji četla v dětství já. Krásný příběh o jezevčiku Filáskovi.