O hvězdách víš hovno
Petr Hanel
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/541471/bmid_o-hvezdach-vis-hovno.jpg
4
112
112
Co se může podělat, když někoho oslovíte v MHDčku? Marky, upřímný teenager s osobitým humorem, tohle udělá a nevědomky tak spustí odpočet. Val je zábavná a sebevědomá, ale za svým nablýskaným instagramem skrývá zranitelnou holku. Spolu zjišťují, že střední není jako v seriálech nebo knížkách — že hot týpci často nejsou fajn, hodní kluci umí být toxičtí, že velká gesta nemusí být romantická a sexuální zážitky kouzelné. Život konečně dává smysl. … až do chvíle, kdy najednou přestane. Pokud k sobě dokážou najít cestu, můžou odpočet včas zastavit. Ten večer se totiž blíží. A čas utíká. Drzý debut přináší svěží náhled na YA. Markyho vyprávění mixuje humor s vážnějšími tématy a život na střední popisuje bez růžových brýlí. Zajímá vás, o čem dospívající kluci skutečně přemýšlí? Začtěte se, ale možná zjistíte, že o hvězdách víte hovno.... celý text
Přidat komentář
Tento příběh je opravdu originálním kouskem mezi YA literaturou. Vynikne nejen svým názvem, ale také stylem vyprávění a celkovým obsahem. Příběh nám postupně dává přesně to, co slibuje obálka. Prožili jsme to všichni, ale jak moc vlastně rozumíme dospívání?
Už od první slov jsem tušila, že to bude realistické a surové. Vyprávění využívá typickou pubertální řeč, které rozumí jen vyvolení jedinci (já už jsem tedy byla dost na hraně). Autor nejde daleko ani pro občasné vulgarismy a využívá opravdu širokou škálu neformálních puberťáckých výrazů. Občas jsem měla pocit, že už se do toho sám zamotává, je to trochu moc a přestává to působit přirozeně. Ale i tak musím vyzdvihnout atmosféru, kterou díky tomu do příběhu vetkal.
Postavy nejsou idealizované ani přehnaně hrdinské, naopak jsou spíše protivné, nevděčné a neskutečně zmatené. Mají své chyby, nedostatky a pubertální touhy. A ač fandím jejich přirozenosti, bylo občas těžké pochopit jejich rozhodnutí. Zvlášť u Marka, hlavního hrdiny, který prošel zajímavým vývojem, při kterém hledal své nejhlubší dno. A ač mi přišel jako věčná fňukna a hlupák, tak mě jeho cesta bavila.
Hlavní zápletkou, nebo spíše zápletkami jsou klasické problémy dospívání. Lásky, popularita, identita a sebevědomí, vztahy (nejen s rodiči), socky, tlak na výkon ve škole i ve sportu, tělesné změny,...a byl by to ještě dlouhý seznam. Autor tam však tohle všechno dokázal dostat. Jednotlivá témata se průběžné proplétají a opět vytváří nejen realistický obraz o dospívání. Chvílemi už to na mě začínalo působit monotónně, a proto jsem uvítala naprosto šokující závěr, který autor vytvořil nenápadnou vedlejší linkou vedoucí skrze celý příběh. Gradace na jedničku, řešení situace level puberťák.
Celkově se jedná o velmi povedený příběh, který zaujme jak mladší generaci, tak i tu podstatně starší. Jedné poskytne zrcadlo a té druhé malý náhled do duše puberťáka.
Hodnocení: 3,5/5
Tohle bylo úplně jiné a zároveň stejné jako ostatní "romantické" knihy. Já jsem něco takového ještě nečetla a líbilo se mi to moc!
"Aneta Přikrylová. Ne jen tak ledajaká kámoška. Deset tisíc followerů, napíchaný rty, éterický videa z Malediv, přehnaná záliba v natáčení 'vrr sexy číča' reelů v doprovodu pouťově-filozofických popisků nebo tagů #lovemylife #lifeisbeautiful. Komentová sekce zaplavená oslizlýma komplimentama od mlsných obšoustů různých věkových skupin, kteří u Anetinýho profilu vyšplíchali všechen levandulovej olejíček."
V mnoha rovinách úžasná, fantastická a notně originální knížka, a to i literárně!
Naprosto nesouhlasím s úplně ulítlým komentářem, že se autor snaží křečovitě umět psát, ačkoliv mu to nejde. Jsem přesvědčen, že jazyk, jakým je kniha napsaná, je vybroušený k účelové dokonalosti a to naprosto přirozeně. Celé vyprávění je nejvíc autentické, přímá řeč maximálně realistická.
Petr Hanel navíc používá mnoho originálních slohových prvků - úplně úžasné jsou např. plynulé přechody mezi více dějovými rovinami nebo několik stran popisovaného děje, abyste se posléze dozvěděli, že takto se to teda nestalo. :)
Slovní přestřelky mezi Martym, TV Maltou :) a Turkem, jsou úplně top a mega vtipné, zamilovaná a další vztahové linky uvěřitelné a autentické a konec? Tak ten rozhodně nevnímám přehnaně, jak tu také v komentářích zaznělo. Lidé, primárně dívky a ženy, občas nemají ponětí, kolik podobných individuí se ve společnosti opravdu nachází.
Je třeba brát jako fakt, ne téma k polemice, i to, že každá, na Insta, TikTok, Snap atp. zveřejněná fotka/video dívky (a nemusí být ani nijak moc odvážná), si najde svého "škrtiče užovky".
V recenzích knihy se často řeší, jakou věkovou skupinu kniha více či méně osloví. Přemýšlel jsem nad tím hodně a myslím, že každá si z knihy má co odnést.
Pro vrstevníky hlavních postav z knihy může působit dokonce výchovně, pokud se nad některým chováním skutečně zamyslí a přehodnotí jej.
Nejvíc asi zapůsobí na čtenáře, kteří tohle období nemají tak dlouho za sebou, je jim mezi 20-30 a v podstatě pubertu zažívali ve velmi podobných kulisách, včetně doby rozmachu sociálních sítí. Ti si asi nejvíc díky knize zavzpomínají na nedávná léta.
Ale i já, coby stoupenec čtenářů, kteří pubertu prožívali před zhruba 30 lety, jsem se při čtení bavil výsostně a to nejen tím, jak moc jsou problémy současných puberťáků podobné těm, jaké jsme zažívali my, ačkoliv nástroje, které nás ovlivňovaly, jsou zcela odlišné a Instagram, Fb, TikTok atp. asi dnes používáme přeci jen už také mírně odlišně.
Holt léta prvních lásek, klukovských i holčičích part a kamarádských svazků, snahy zapůsobit na opačné pohlaví, všudypřítomných trapasů atd. si prožijí jednou v životě úplně všichni, bez ohledu na věk.
Pecková kniha. Jasných pět, prdelevole. :)
(SPOILER) Tak jo... Nejsem úplně cílovka, s tím jsem do toho šla, ale knížka měla na sítích takové promo, že jsem nemohla odolat. Na prvních stránkách jsem si říkala, že jsem to asi fakt neodhadla a jsem asi starší, než si myslím. Ale brzy jsem si zvykla a pak už se to četlo samo. Premýšlela jsem, jestli jsme byli na gymplu taky takoví a myslím, že nakonec jo (jen bez těch chytrých telefonů no). Jak už psali jiní, u posledních stránek jsem málem nedýchala. A to i přesto, že konec mi přišel přeci jen trochu moc... "americký". Jenže já prostě miluju (SPOILER) happy-endy, a tak všechny přehnanosti knize odpouštím.
Neuvěřitelná knížka!!! Že někdy budu číst něco takového, bych si rozhodně netipnul. Leč, nelituji!! Z několika důvodů. Za prvé to dokázalo přesně vystihnout feeling, s kterým se ve vzpomínkách vracím čtvrt století zpátky do doby svého dospívání na maloměstském gymnáziu. Zároveň to se suverénní lehkostí popisuje tu brutální komplikovanost vztahů v dnešní době sociálních sítí a instantních prožitků. Od sobotního večera do pondělního rána jsem knížku téměř nedal z ruky a poslech songů z jejího playlistů byl třešničkou na dortu. Naprostá pecka!
Když můj přítel viděl název knihy, co čtu, ze srandy se zeptal: “to čteš pokračování Hvězdy nám nepřály? Možná nečtu pokračování, ale rozhodně se jedná o určitou alternativu nepřejícných hvězd, která má stejně velkou šanci ovlivnit a podmanit si české čtenáře. Máme tady mladou pubertální lásku, které se nedá upřít autentičnost, a která si v sobě nese určitou tragičnost, ale zároveň se kromě melancholických vzpomínek na vlastní pubertu (pokud už ji máte za sebou) budete smát vtipným a originálním hláškám.
V čem vidím veliký potenciál je snaha autora cílit na větší cílovou skupinu - každý si dříve či později projde pubertou. A každý má šanci najít si v téhle knize to své. Na druhou stranu věřím, že některé dospělé čtenáře může odradit určitá vulgarita a surovost, se kterou je jim příběh podáván.
Jsem moc ráda, že jsem měla příležitost knihu si přečíst. Rozhodně se ji nedá upřít čtivost a přesah. Příběh bourá klišé a je promyšlený do poslední stránky.
pod vsema tema neznamyma, sprostyma a nespisovnyma slovama se skryva spousta pravdy, autenticity, nostalgie k vlastni puberte, nenasilne servirovanyho presahu, vtipnych a originalnich hlasek, skvele vykreslenych postav a napeti. konec nesel odlozit!
Neodložil jsem.
Posledních 100 stran jsem musel dát na jeden zátah.
Super návrat na střední. Uvěřitelný (normální) postavy a jejich vývoj. Bavilo mě bourání klišé. Skvělá příprava dalšího děje. Dobré propojení postav.
Myslím, že lepší už by ten debut nemohl být.
Definici, kdo je a není spisovatel bych si odpustil. Talent zdaleka nestačí. Tady nejsme na netflixu... Autor si to odedřel. A stejně jako v každé jiné profesi, i zde dřina (se sebereflexí) přinesla ovoce.
Hodně štěstí.
Patřím podobně jako pogmanka nebo tadytea v Recenzích mezi ty, jimž kniha nesedla tolik jako většině dosud hodnotících čtenářů. Přišlo mi to o ničem, respektive to, o čem to bylo, mi nepřišlo dostatečně zajímavé, aby to utáhlo rozsah přes 400 stran. Nezachránil to ani playlist, ani odpočet v kapitolách. Jen napínavé finále lehce pomohlo, ale to je tak malá část knihy, že můj celkový dojem nepřeváží.
Zároveň ale tomuto debutu přeju, aby nezapadl a aby si našel cestu k co nejvíc spokojeným čtenářům a čtenářkám v cílové skupině, protože v rámci toho, co jim knižní produkce nabízí, je to určitě nadstandard. Navíc promyšlený, chytře a neškodlivě napsaný.
Rád jsem si zavzpomínal na svoje roky na gymplu, díkybohu těsně před masivním nástupem sociálních sítí. Bavily mě interakce mezi postavami v partách.
Taky jsem se víc vypsal v článku, najdete ho na Médium – odkaz mezi externími recenzemi nebo tudy: https://bit.ly/OHVH
Chtěla jsem se dozvědět něco o hvězdách, ale dozvěděla jsem se úplný h*vn*. Nevim ani, proč Evženovi říkají Turek a kolik let z těch přiznaných devíti utíkal autor radši k vytváření profilů a playlistů na Spotify, než se opět vrátil ke knize.
Co ale vím, je, že mě to neskutečně pohltilo, tři dny jsem odkládala všechny povinnosti, airpody nevytáhla z uší a kvůli posledním stránkám si radši hodila sick day, abych já, třikrát starší bába, než je Marky, konečně odhalila, co se jim s Valčounem na těch prvních řádcích stalo. Jo a taky, že YA nemusí být nutně trapná ptákovina, ale svižný příběh s hrdiny z masa a kostí, co se chovají přesně jako vy na střední.
Autora bych ale chtěla poprosit, jestli by nešlo druhotinu trochu popohnat, abych ji nečetla až na smrtelný posteli (předčítanou umělou inteligencí, kterou k tomu bude následující roky učit a vyvíjet, aby dokonale znala každou postavu, její motivace i hudební vkus, protože co si budem - QRkům i Spotify brzy odzvoní a Petr přece nebude sedět v koutě).
No zkrátka skvělý, vše ostatní tady už bylo napsáno, takže se přidávám k ódám na Hvězdy, fandim moc dál a děkuju za boží a velmi realistický návrat do mládí.
Mě bohužel knížka nesedla, těšila jsem se, ale nemohla jsem se začíst a nebýt toho že knihy dočítám, bych nedočetla. Konec to trochu zlepšil, ale jako celek mě to nechytlo. Akorát mi přišla fajn mluva, na které bylo vidět, že si dal autor opravdu záležet, takhle by se mezi sebou opravdu mladí bavili. Každopádně určitě zkusím další knízku, když bude. Holt tohle prostě nebylo pro mě.
Číst tuhle knížku je zážitek se vším všudy. V prvé řadě bych chtěla autorovi vzdát hold za to, jak strašně reálnej svět vytvořil. Jasný, všichni chápeme, že ta knížka se odehrává v současné době a nic z fantasy tam opravdu nenajdem, já ale spíš myslím na to, že při čtení mám skoro až pocit, že zejtra ve škole nebo na ulici Markyho či Val jednoduše potkám. Vždyť já můžu poslouchat jejich oblíbený písničky z playlistů s jejich jménem anebo se dovolat do Valčiné hlasové schránky. Petr Hanel o sobě na svým @klub_psáčů občas říká, že je až chorobnej perfekcionista. Knížku psal šílených 9 let a někdo by si mohl říct, že to možná trochu přehání a ať se hodí do klidu. Jenomže (plot twist)… ono to přineslo fakt boží ovoce. Čtenáři tak v ruce drží neskutečně propracovaný dílo, který je nejen dotažený do konce, ale i daleko za něj.
V průběhu čtení mě napadaly všechny možný myšlenky - jak je vlastně až skoro smutný, že ten bizarní popis procesu přidávání fotky na instagram se (minimálně) od mejch 14 let (čti - „už deset let“) absolutně vůbec nezměnil. Směju se a vlastně i trochu trapností brečím. Nebo že některý ty myšlenky, co autor přináší, sice nejsou nový, ale sakra důležitý. Toxický vztahy a tenká hranice mezi zábavou na sockách a nebezpečím. Zbytečnej overthink a jeho schopnost zničit dobrý začátky. Jednoduše, autor přináší příběh ze světa, které známe, z toho reálnýho, bez příkras a se všema jeho chybama. A to si myslím, že v YA žánru vlastně docela vzácný.
Jestli ale mám vypíchnout jednu věc, která mě na knížce a spolu s ní na autorovi nejvíc baví, byla by to ta lehkost, se kterou autor popisuje naprosto běžný situace. Baví mě, když si někdo umí hrát se slovama a u Petra je vidět, že mu to nejen neskutečně jde, ale především baví. Schopnost uhodit hřebíček na hlavičku je jeho největší předností. A tak se směju nad slovama, který by mě nikdy nenapadlo takhle za sebe naskládat, a přesto dávaj dokonalej smysl. Takže závěrem bych už jen ráda obrovsky knížku dalším čtenářům doporučila! Přisáhám, že v ní najdete všechno a mnohem víc.
Na knize je strašně vidět ta snaha umět psát, ta úporná křeč tolik typická pro člověka bez talentu, který devět let vytěžuje betačtenáře a probírá se příručkami, aby zjistil, proč mu to nejde. Takhle opravdoví spisovatelé nefungují, takhle funguje ten, kdo se za každou cenu snaží vydat knížku, byť mu nebylo naděleno. Tím se jen potvrzuje známé rčení, že kdo neumí, ten učí.
Tak to bylo drsný. A skvělý.
Youngadultovky moc nečtu (přece jen už nejsem úplně cílovka), ale Petr si to na Instagramu tak dobře zpropagoval, že nešlo odolat – a jsem za to ráda! Skoro lituju, že před deseti lety nebyly podobné knihy (stejně jako třeba knihy Sáry Topinkové) k dostání. Ale takhle to zase člověk čte už s nějakými zkušenostmi a říká si jo! Případně – tak takhle uvažují pubertální kluci?! Celkově je kniha velmi propracovaná a autentická. Zkrátka 9 let práce jde poznat.
Jinak je tohle snad první kniha z tohoto žánru, co napsal kluk (a z klučičího pohledu), byť čtenáři budou nakonec stejně nejspíš hlavně čtenářky. Ale doporučila jsem knížku bráchovi, který je přesně v tom věku a vypadal, že ho zaujala (edit: nakonec jsem mu ji i neochotně půjčila).
Pak si to budu muset přečíst znovu, protože pořád nevím, proč se Evženovi říká Turek. :D
A příště u toho zkusím poslouchat i ty písně – teď jsem víceméně jen na konci projela Valčounův soundtrackový playlist, abych případně doplnila svůj (už tak má bezmála 12 h).
Skoro 100 stran na posezeni! Tohle je u me fakt výkon, to se mi nestáva jen tak. Je 2:12 a já dočetla hvezdy a teď tu sedím a všechno zpracovávám a nemůžu, nemůžu nějak uvěřit kolik se toho do jedné knihy vejde. Kolik pravd o životě teenagerů tu je řečeno, kolik uprimnych slov tu je napsáno o tom jak těžké to je dospívat a cítit všechno, úplně všechno. Tolik jsem se u téhle knihy na smála jako dlouho u jiné, dokonce jsem si i párkrát pobrečela a nakonec jsem málem vyskočila z kůže nad celým koncem...nebudu rozvádět, ale tpc takový strach už jsme u příběhu neměla sakra dlouho. Celkově jak to ted sepisuji mi dochází, že se dost opakuju v tom, že už dlouho jsem nečo, ale tahle kniha to dokázala a to je presne to co ji definuje. Dlouho jste se do nějaké knihy nezačetli natolik, že vás pohltila? Necítila takové spříznění a porozumění vlastním struggles? Neměla během čtení chuť rozečist další knihu s čímž jsem v posledním roce bojovala vážně urputně? Musim si ještě tolik myslenek utřídit, ale už teď vim, že to byla nejlepší kniha za tento rok a stejně tak vím, že ani kdybych chtěla tak na ni nikdy nezapomenu. Takových knih potřebujeme víc! Takových knih jako tahle potřebuje svět mnohem víc!
Fakt tohle je skvost, literární skvost a já se za to budu rvát do krve a doporučovat všem, protože tahle kniha může otevřít tolika lidem oči, může tolika pomoct.
Opravdu je jistým způsobem i terapie a ja ji tak miluju, tak moc!
Už dávno nejsem cílovka a čeští autoři u mě dlouhodobě nemají nijak na růžích ustláno - ale WAAAAAAU tohle byla pecka! Neřeší se žádná moderní LGBT+-x tématika, ani to není žádná prvoplánová romanťárna. Myslím, že tohle byl vážně vhled do světa puberťáka (ježiš říká se to ještě?). Děj je napínavý, parádně to odsýpá a proto přehlídnu i ty vulgarismy, páč to hádám do toho věku celkem zapadá. Nic v příběhu nepůsobí nepatřičně. Klobouk dolů a doufám se z toho stane nějaká ta doporučená četba - třeba místo nějaké knížky od Hrabala, Kundery, Klímy, Fukse a podobných nezáživných kmetů :P
Bravo! Já tleskám a ve stoje! Snad první YA kniha, kterou jsem měla v ruce, ve které jsou vtahy a pocity reálně vykreslené. Prostě je to ta trapná puberta k nepřežití, jakou si ji všichni pamatujeme. Příběh mě několikrát donutil zavzpomínat na ty hořkosladké roky na střední a na mojí první velkou lásku. Hezká nostalgie. Moc hezky se to čte a má to neuvěřitelný spád! Myslím, že posledních 100 stránek už jsem ani nedýchala. Postavy jsou všechny sympatické, i když se občas chovají jako blbci, ale kdo se tak občas nechová, že? Doporučuji všema deseti!
Tohle je poprvé, co jsem se reklamou na Instagramu nechala překecat k přečtení knihy a nelituji. Nebýt té dobře cílené reklamy, tak mi kniha nejspíš ani nepřijde do ruky, přeci jen už v sekci YA nelovím tak často a musím říct, že to by mě velice mrzelo. Ačkoli doufám, že se tenhle způsob výběru nebude od teď stávat často, přeci jen si pořád ráda knihu vyčmuchám sama v regálu.
(Psáno v euforii ihned po dočtení, tak na to berte, prosím, ohled.)
A ten nápad s QR kódy cením. U knížek Murakamiho by mi to taky bodlo.
Rozhodně nečekejte klasickou young-adultovku -- ráda to označuji za "young adult realismus". Nevím, jestli jsem někdy četla něco podobného rázu. (V dobrém slova smyslu!)
Živé, poutavě napsané. Cením autenticitu a upřímnost. Práce, která do toho šla, je neskutečná, zaměření na detail také; styl je lehký, svižný a upřímný. Konec vás vyždíme. Osobně nejsem na romantiku, ale tohle bylo pro mě nejen zábavné jako kniha a příběh, ale také v jistém smyslu, ehm, poučné. :D Nechybí humor a velká dávka středoškoláctví.
Měla jsem tu čest knihu betovat a fakt mi imponuje, kolik myšlenek, práce, času a lásky do projektu šlo, ať už jde o realističnost vykreslení generace Z nebo vyznění všeho možného.
O hvězdách víš hovno
Román pro náctileté z pohledu kluka Marka. Marky, jak mu nejčastěji říkají jeho kamarádi, je hodný kluk, který hledá sám sebe a zároveň se vyrovnává s první láskou. Zdá se, že holky hodné kluky neberou, jen jako kamarády.
V autobuse se seznamuje s dívkou Valerií se kterou by rád prožil své poprvé. Jenže to nevychází tak jak by si představoval. Jejím chováním trpí a začíná se chovat jinak než byl zvyklý. Bere příležitosti s holkami jak se nabízí. Zaplétá se i do problémů s drogami a pochybnými týpkami.
Líbí se mi, jaký měl vztah s rodiči. To bylo kouzelný. Slovník mladých vyloženě sedí, u některých jsem se musela usmát, vylíčil skvěle kouzlo i negativa sociálních sítích. Doba jde dopředu, přesto hledání, tápání, hledání sebevědomí, první láska, polibky, sex,...to vše zůstává stejné. Ta nejistota, zda jsem pro druhé dost dobrý, je a bude stále stejné.
Konec je velmi napínavý, celou knihu Marek odpočítává kolik dní ještě zbývá do události, které šlo možná předejít. Čtenář tak celou dobu očekává zvrat a to mě trošku rozčilovalo.
Povedený young adult román. Napsaný svěžím stylem, který přiblíží dnešní mládež. Být cílovka, užiju si knihu ještě víc.