O jistotě
Ludwig Wittgenstein
O jistotě je Wittgensteinova posmrtně vydaná kniha, která vznikla z nedokončených zápisků, jejichž poslední řádky autor napsal dva dny před svým skonem. Vede v ní diskurs o důkazu existence vnějšího světa – o tom, že o některých věcech není možno pochybovat, aby člověk vůbec mohl žít – inspirovaný esejemi anglického filosofa G. E. Moora. „Zde je ruka“ – to je jeho výchozí argument, od kterého zkoumá situaci našeho vědění. Jiným důležitým momentem je předpoklad, že všechny pochybnosti jsou vloženy do základních přesvědčení, a že tedy ty nejradikálnější formy pochybností musejí být odmítnuty, neboť vytvářejí systémový rozpor. Wittgenstein si je vědom, že vždycky budeme pochybovat. Jeho koncept jistoty nemíří k tomu, aby ukázal, kudy můžeme přistoupit k pravdě, nýbrž k tomu nakolik mohou být pochybnosti bezdůvodné nebo nepochopitelné díky jejich zakořenění v jazykové hře. Takto dovozuje, že struktura našeho jazyka může vést k tomu, že tvoří pochybnosti tam, kde není třeba pochybovat, a analyzuje gramatické struktury přirozeného jazyka i pravidla jeho používání. Tato zkoumání představují další rozvinutí jeho známé koncepce „jazykových her“ jako základního kritéria sémantického smyslu a významu jazykových výrazů.... celý text
Literatura naučná Filozofie
Vydáno: 2010 , AcademiaOriginální název:
On Certainty. Über Gewißheit, 1984
více info...
Přidat komentář
Wittgenstein byl geniální matematik a filozof!
Jeho knihy mapují vývoj jeho uvažování a tak číst tuto knihu a snažit se jí porozumět, bez toho, že bychom předtím přečetli a "porozuměli" jeho Tractatu a Filozofickým zkoumáním není úplně nejlepším řešením (i když osobně si myslím, že porozumět jeho filozofii lze jen v kontextu dalších filozofických prací filozofů zabývajících se analytickou filozofií, resp. otázkou jistoty poznání, a to je opravdu velký úkol na dlouhé období ... :-) ) ...
A tak si dovolím snad jen dvě krátké citace z Traktátu:
„Hranice mého jazyka znamenají hranice mého světa.“ ... a samozřejmě jeho poslední 7. věta: „O čem nelze mluvit, o tom se musí mlčet.“.
A na závěr ještě jedna citace z Traktátu: "Většina otázek a vět filosofů spočívá na tom, že nerozumíme naší jazykové logice. ... A nelze se divit, že nejhlubší problémy vlastně žádné problémy nejsou.“
Mám pocit,že pri čítaní tejto knihy sa mi parilo z hlavy a áno rozmýšlanie môže naozaj bolieť:)
Autorovy další knížky
| 1993 |  Filosofická zkoumání |
| 2007 | Tractatus logico-philosophicus |
| 2010 | O jistotě |
| 2006 | Modrá a hnědá kniha |
| 1993 | Rozličné poznámky |
Wittgenstein sa rozhodol (posledné dni svojho života) prostredníctvom tejto knihy, mám pocit, že je z veľkej časti odpoveďou na G.E. Moora, skoncovať s metafyzikou relativizmu. Je to akýsi diskurz o existencii istôt a o príčinách pochybností v tieto istoty. O niektorých veciach nemožno pochybovať, pretože prípadná negácia nemá zmysel - Tu je ruka! Môžem sa pozrieť na svoju ruku a povedať, tu nie je ruka, ale toto tvrdenie overiť nemôžem, tým pádom sa stáva prvý výrok pravdivý, pretože je overiteľný. Wittgenstein hovorí, že naša myseľ tvorí pochybnosti tam, kde pochybnosti netreba. Na druhú stranu si je vedomý, že človek bude vždy pochybovať. Sám nepredkladá teóriu či metódu, ktorá nás privedie k definitívnej pravde, ale poukazuje na možnosť, ako odhaliť bezdôvodnosť pochybnosti. Jazykovou hrou. Dôrazom na sémantický koreň. Bravo pán Wittgenstein, ja dávam klobúk dole!