O lásce a přátelství
Plútarchos
Svazek obsahuje drobné spisky známého řeckého dějepisce, které jsou vlastně přehledem antických pedagogických a etických zásad.
Přidat komentář
Tato kniha je věcná, próza a epika, což znamená, že má (trošku) naučnou funkci, jasný text ve větách a má děj. Tato knížka má také hodně zastaralých slov (byla vydána v roce 1987), např. koncovky -ti: milovati, učiti, kresliti... Také jsem zde našla nespisovná slovo, např. děcko (dítě)... Knížka je rozdělena na pět kapitol: 1) Manžnelství, 2) Rodiče a děti, 3) Přátelství, 4) Povolání a občané a 5) O štěstí. Děj je vždy podroben příkladem, v němž vystupují "zastaralé osoby" nebo-li "jména" - samozřejmě podle mě (možná, že jsou to pro někoho normální jména), např. Rabelais, Panurgos, Pantagruel, Bernard Shaw, Don Juan... Tato knížka je podle mě napsána velmi krásně a poeticky. Jsou tu těžké myšlenky, které Plůtarchos (autor) bravůrně zpracoval. Má u mě velký obdiv. Já bych to nedokázala. Jako příklad náročných myšlenek mám tu pro vás text ze strany 60: ,,Rodiče musí být velmi pozorní na spravedlivé rozdělení mateřské nebo otcovské laśky mezi své děti. I když tomu tak není ve skutečnosti (jsou povahy více nebo méně příjemné), je alespoň zapotřebí udržet zdání této rovnosti. Je rovněž nutno, aby děti nevytušili spory mezi rodiči. Jen si představte kouzelný svět maličkého děcka a jeho hrůzu, kdybychom mu odhalili boj mezi dvěma jeho bohy. Dítě tím především trpí. Pak ztrácí úctu. Muž nebo žena, kteří se v životě proti všemu bouří, jsou většinou z těch, kdož v mládí zpozorovali rozpor mezi tím, co radili a co dělali jejich rodiče. Dívka, která pohrdala matkou, bude později pohrdati ženami. Otec tyran způsobí, že jeho děti a hlavně dcery is budou dlouho představovati manželství jako pochybné otroctví. ~Pravdou rodinnou radost mají jen ti rodiče, kteří vzbudili ve svém dítěti úctu k sobě a kteří si ho právě tak váží. Kteří je dovedou ukáznit, ne však více, než je nutno. Takové rodiče nezažijí ty těžké chvíle, kdy dítě chce býti ~nezávislé~, a děti, díky jim, přežijí přechod z dětství do mládí bez nejmenšího utrpení. Tito rodiče jsou šťastnější než rodiče despotičtí. ~Neboť láska, něho očištěná ode vší tyranie, může dáti člověku vzácnější štěstí než každý jiný citový zážitek.~" Tuto knížku bych i doporučila nastávající maminkám, možná by se jim to mohlo hodit, jinak spíše starším lidem, protože i mě občas dělalo potíže se na ty slova soustředit a vnímat je. Nikdy bych si tuto knížku nepřečetla, kdyby mi ji nedoporučila moje babička a jsem ráda, že to udělala, protože jsem našla zase jiný žánr a to nikdy není na škodu. ;)
Autorovy další knížky
1967 | Životopisy slavných Řeků a Římanů I |
1972 | O cizích osudech |
1987 | O lásce a přátelství |
1971 | Hovory o lidském štěstí |
1970 | Přátelé a pochlebníci |
Z doslovu: 'Výběr z Plútarchových Morálií. Plútarchos - řecký autor (asi 45 - asi 122 n.l.), politik, učitel. Plútarchos částečně přednášel, částečně vedl se svými žáky dialog, přičemž buď kladl žákům problémové otázky, nebo se žáky diskutoval o tom, s čím se na něj obraceli. Plútarchova zásluha spočívá především v tom, že nám z knih dnes ztracených uchoval velkou část antického myšlenkového bohatství, vdechnuv mu svým zpracováním, podle vkusu doby, nový půvab i mnohem trvalejší přitažlivost. Plútarchovy spisy jsou totiž spíše populárně filosofické než myslitelsky originální a své poutavosti vděčí za to, že se díla dochovala.'
"Většinou ti, kterým se něco vytklo, neuvažují o tom, platí-li skutečně o nich to, co se říká, nýbrž myslí na to, co lze naopak vytknout jejich zlehčovateli, a nesmývají si sami urážky..., nýbrž zahrnují se jimi navzájem a tak se jen špiní a poskvrňují hašteřením mezi sebou."