O letadélku Káněti
Bohumil Říha
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/338101/mid_o-letadelku-kaneti-UCJ-338101.png
4
707
707
Příběh vesnických dětí, které se při návštěvě letiště seznámí s tajemstvím hangárů. Prožijí veselé i dobrodružné příhody, naučí se létat a dokonce se jim podaří zachránit pilota, kterému se porouchalo letadlo.
Přidat komentář
Pokoušel jsem se číst, ale nešlo to. Kniha mě moc neoslovila, narozdíl od úžasné Honzíkovy cesty.
Právě tato knížka byla mou první, kterou jsem kdy přečetl. Ve škole jsme jí tehdy začali číst jako povinnou četbu, mě se ale nechtělo ji číst celý školní rok, hodinu, po hodině. A když jsem u dědy zjistil že po tátovi mám její první vydání, hned jsem si jí začal číst. Po měsíci (četl jsem ji pouze když jsme byli u dědy) jsem ji dočetl. A ve škole, tam jsme jí dočítaly až do května :)
Jj, tohle, Honzíkova cesta, Lovci Mamutů a vybíjená na tělocviku. To byly časy.
Vojta a jeho starší sestřenice Anežka, společně s Pepíčkem Slámou a pejskem Kociánkem žijí na Peklech, kde je letiště. Které je samozřejmě potřeba prozkoumat. Hlídá ho ale mrzutý dědeček Kozelka.
Bohumil Říha je jeden z těch základních autorů dětské literatury. Asi každý zná Honzíkovu cestu. Nám ji četli ve školce, a potom jsme jí sami četli ve škole, když jsme se učili číst. Podobně jsem to měl s O letadélku Kaněti. Musím říct, že mě osobně tyhle knížky v dětství moc nezaujaly. Prostředí letiště a lítání v ultralightu je určitě pro děti zajímavé, styl vypravování taky působí, že Bohumil Říha dětem rozumí, ale prostě tomu chybí něco, kvůli čemu bych se těšil na další stránky. Knížka je taky doplněná ilustracemi Heleny Zmatlíkové, které jsou samozřejmě výborné.
PS: Chuť na škubánky s prachandou jsem ale dostal. :-)
Milé příběhy dětí, skvělé ilustrace Heleny Zmatlíkové a vzpomínka na dětství. :-)
Udělat si snídani z družstevního vajíčka byl ten nejhorší zločin co jsem si jako kluk uměl představit (ikdyž jsem nedokázal pochopit proč), letadélko Káně bych si ale klidně půjčil, vždyť řídit ho je tak snadné, že to zvládnou i děti :o. Taky jsem pochopil matematiku jedinečnosti: dokud bylo letadélko jen jedno, byla to paráda, po zjevení druhého letadla jsem byl docela smutný; ikdyž každým dalším vyrobeným letadélkem se zvětšovala šance, že se nakonec nějaké objeví i v mém skutečném životě :)
po Honzíkové cestě přichází vážení děti LETADÉLKO KÁNĚ což vás pobaví není tady žadné vajčko nebojte se je tady naopak enteligentní knížka která vás bude bavit chcete vědět co zažilli čím si museli projít Pepa Vojta a Anežka fakt nuže tady máte letadélko káně super super super knížka
Těžko už dnes říci, kolikrát jsem právě tuhle knihu v dětství přečetla. Bylo to mockrát. Představa malého letadla pilotovatelného tak snadno, že by to zvládlo i dítě, plně odpovídala mé klučičí povaze. Nedávno jsem četla "Káně" svým klukům a zdálo se, že i je ta myšlenka nadchla. Pravda, některé detaily jsem musela povysvětlovat, ale nebylo to nic zdržujícího a složitého (pracharanda apod.).
Autorovy další knížky
| 1957 |  O letadélku Káněti |
| 1977 | Přede mnou poklekni |
| 1986 | Vítek |
| 1984 | Dětská encyklopedie |
| 1976 | Velká obrázková knížka pro malé děti |
četla jsem ji ve škole ale sama bych si ji nevybrala proto dám jen 2 hvězdičky